abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Tam u nás, na Rusi  ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Věrenica   Postava není přítomna 17.1.2021, 11:38:26
Zatnu zuby, když jeden z mlhavců srazí bojara z koně. Vím, že hlavní vinu na tom má mé váhání – a přesto (nebo možná právě proto) pronesu s jasnou stopou nespokojenosti:
„Já bych to tu zvládla.“
Bezděky přitom odrazím několik útoků.

Rozhodně však nejsem natolik hrdá a vlastně ani hloupá, abych nevyužila příležitosti dostat se odsud. Vztekle zavřu a nakročím proti svým nepřátelům – v tom gestu je tolik síly a neskrývané výhružky, že získám čas na naskočení na koně.

Jevpatij teď dostane prostor ukázat, co umí. A že toho není málo. I ta chvíle, než najdu stabilitu na koňském hřbetě, mi dovolí získat jasnou představu o jeho schopnostech. Ze všech lidí, které jsem zatím poznala, s ním bych se toužila utkat nejméně. Je zkušený, rychlý a chytrý. Sama bych nebojovala lépe. Kdybych se dokázala víc uvolnit, musela bych ho obdivovat.
„Dělej! Jedeme.“
Podám mu ruku.
 
  Jevpatij Lvovič   Postava není přítomna 16.1.2021, 12:31:37

Poté co vyjedeme z mlhy bez Věrenice si uvědomím jakou začátečnickou chybu jsem udělal. Měli jsme se přivázat lanem nebo něčím se k sobě připojit. I zkušený velitel občas chybuje, ale zkušený velitel umí z chyby vyjít beze ztrát, a tak musím rychle jednat. Vydám ostatním rozkaz a vrhnu se do mlhy. Začnu volat Věreničino jméno a doufám že mě uslyší. S mlhavci už nějaké zkušenosti mám, a tak už bych měl rozpoznat zda se jedná o jejich klam, a nebo opravdu volá Věrenica. Tyhle potvory jsou sice chytré, a umí skvěle napodobit lidský hlas....ale neumí ho napodobit dokonale. Když se člověk pořádně zaposlouchá tak v pozadí jejich klamu uslyší jak opravdu zní.


Oči okolo mě se začínají rozsvěcovat. Jsem blízko, cítím to. Je mi jasné že mlhavci nenechají družinu v klidu, ale pevně jim věřím že se o sebe zvládnou postarat, stačí se jen sehrát. A navíc tam mají toho obra, a ten sám vydá za půl tuctu těchto bestii, takže se soustředím na osamělou Věrenici. Ta ženská je rozený zabiják, a věřím že se o sebe zvládne postarat sama, dokonce si myslím že jí to tak i vyhovuje víc. Ale co kdyby náhodou...nechci abych kvůli mé chybě přišel o člena družiny. Mlhavců je zde strašně moc, vypadá to že jsme narazili na jejich hnízdo nebo něco takového. Tolik mlhavců pohromadě jsem nikdy neviděl. Adelaida mě mlhou nese rychlostí větru. Dávám holce trochu zabrat a popoháním ji jak jen to jde. Pak se jí musím nějak odměnit.


Zanedlouho uslyším zvuky boje. To je ona! Ostře popoženu Adelaidu směrem odkud se zvuky ozývají. Začnu znovu volat v naději že mě teď Věrenice uslyší. Ale nic se neozývá zpět. Chápu to, mlhavci jsou prostě bestie klamu, a pochopím když Věrenice nevěří mému hlasu. Náhle před sebou spatřím jednu z těch bestii jak se na mě pomalu otáčí. Chyba...měla být rychlejší.... můj meč jí elegantně odděluje hlavu od těla a já konečně spatřím Věrenici v zápalu boje. Je naprosto dokonalá. Tolik mlhavců najednou by rozsápalo i několik mužů. A ona stále stojí bez sebevětšího poškození. Rychle k ní přijedu a natáhnu jí ruku. Ale ona ukročí a vrhne na mě nevěřící pohled. Nedivím se jí, ale takhle dobří mlhavci opravdu nejsou.


"Dělej naskoč, nemáme moc času.Jsem to opravdu já."> řeknu ale chvilka nepozornosti a Věreničino váhání mě stála postavení na koni. Jedna bestie po mě skočila a srazila mě z koně. Ještě že je Adelaida trénovaná a zůstává stát, jinak by jsme se z tohoto místa těžko dostávali. Sundám si štít a začnu sekat útočící mhlavce. Nemám s nimi sebemenší problém, nebojuji proti nim poprvé. Můj bojový styl vypadá spíše jako tanec. Pohybuji se ladnými úkroky a pohyby. Kombinuji vždy kryt a sek. V boji využívám jak meče, tak i hrany štítu. Začnu krýt Věrenici a popoženu ji "Dělej naskoč na toho koně ať můžeme vypadnout. Budu tě krýt!"
Boj si užívám. Užívám si kombinace útoků které využívám na protivníky. Meč, štít, kop na hruď! Funguje to i na příšery. Bavím se tím. Rána hranou štítu do rypáku té bestie, až ji několik zubů vylítne z té její prohnilé tlamy. Ta už moc masa nepožvejká. Kontroluji Věrenici že opravdu nasedá na koně.
 
  Věrenica   Postava není přítomna 14.1.2021, 15:37:02
Nepřátel je hodně. Je náročné hlídat si záda i jednotlivé útoky – zvednout se dostatečně rychle, když mě mlhavci srazí. Postupně si však zvykám – na rytmus, na jejich způsoby. Na žluté oči. I celý tenhle boj.

Jednu chvíli jsem si naprosto jistá, kdo je skutečný nepřítel a kdo je jen iluze. Nebo si to alespoň myslím. Využiju toho. Zdánlivě se soustředím jen na iluzi – připravená odrazit její útok, a když útok skutečně přijde, nastavím ji záda a bodnu do tvora za sebou. Zbraň pronikne tělem. Bestie zaúpí. A její cesta tady skončí. O jednoho míň.

Uskočím před dalším útokem. Znovu jsem ztratila přehled, kdo je kdo, ale to nevadí. I tenhle úspěch se počítá. Odrazím útok drápy – mlhavec mi tak vlastně sám prozradí, že je skutečný. Sérií útoků zprava zleva ukolébám jeho pozornost a pak naplno zaútočím – čistým řezem mu useknu hlavu. Tenhle nestihl ani zařvat a už mu nikdy nedojde, co se vlastně stalo.

Útok mě však přijde poměrně draze – další nepřítel mě srazí na zem a než se stihnu vyhrabat na nohy, zmizí mi z dohlednu. Odplivnu si. Drobné i větší rány nepříjemně pálí. Jedna vzadu na krku je obzvlášť nepříjemná, druhá na ruce tupě pulzuje a připomíná se vždy, když se kryji.

Postupně převezmu kontrolu nad tím, jak se chumel pohybuje – úkroky, úhyby a výpady vodím nepřátele tam, kam chci. Teď už musí chápat, že boj nebude jen tak. Znovu se soustředím na zjištění, kdo je skutečný a kdo ne – ty pravé už nenechám jen tak zmizet v mlze. Podaří se mi tak zabít další dva.

Zrůdy mě sice obklíčí, ale já si začínám tenhle střet užívat. V hlavě mi tepe vzrušení a radost z boje. A pak zaslechnu koně. Dost mě to překvapí. Ten zvuk sem nepatří.
„Svině jedny.“
Zavrčím – mám jasno, je to jen další iluze. Jenže i moji nepřátelé zareagují…kdyby ten zvuk připravil někdo z nich, jen sotva budou tak zaražení.

Přítomnost bojara mě překvapí víc než hlava mlhavce, která ho „uvede“. Vzedme se ve mně vlna podezíravosti. A taky nechuť nechat si pomáhat. Jak mám asi vědět, že je to vážně on?! Co když je to jen další iluze nebo past.

Ukročím, abych viděla jeho i své protivníky. Šlehnu po něm pohledem. Vážně nevím, jak se rozhodnout.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 12.1.2021, 17:58:49
Souboj v mlze




Vytvoříte okolo Yada kruh a začnete ho chránit. Mlhavci se zatím drží v mlze, a ven nelezou. Ovšem mlha se pomalu ale jistě přibližuje k vám. Zanedlouho vás obmotá jako pavouk svou kořist do pavučiny, a vy stojíte uprostřed mlhového kruhu. Mlhavci okolo vás pobíhají a zkouší vaší trpělivost. Yado svou mast pro nim stihl včas namíchat, ovšem neví se zda bude správně působit. Atmosféra je tak hustá že by se dala krájet carským mečem. Mlhavci zatím neútočí, hrajou vám na psychiku. I těm nejdrsnějším z vás při těch zvucích nabíhá mráz na zádech. Nevíte kdy, a nevíte jak zaútočí. Hrají si s váma jako kočka s myší. "Družino pojďte mi na pomoc!!Rychle!!" uslyšíte z mlhy Jevpatijho hlas s podivným chrčením v pozadí. Ale je to opravdu on? Co když jsou s Věrenicí ve velkým nebezpečí a potřebují pomoc. A co když to není on? Tyhle otázky vám běží v hlavě furt dokola. Někteří z vás mají nutkání vyrazit, a snad selský rozum ve vaší hlavě vám říká že tam chodit nemáte. Děsivý smích ozývající se z mlhy vás ledově probodne po celém těle. Tohle čekání by nahnalo hrůzu i muži z ocele. Stojíte v kruhu pozorující všechny strany, čekající na útok který nepřichází..... když v tom z mlhy vyběhne jedna bestie a rychlostí blesku skáče na Ruslana. Za ní běží ihned druhá útočící na Rosomáka. Obě potvory se rozplynou.


Náhle však jedna z potvor zničeho nic chytne Igora za nohu, a škubne s ním tak silně, že Igor i s Rosomákem končí na zemi. Tahle svině je už pravá, a své ostré a dlouhé zuby si natahuje pro svou kořist. Jako první reaguje Yado, a bestii tne svou zbraní. Nezabil jí, ale zjišťuje že jeho mast nějakým způsobem trochu účinkuje. A pak se to semele a nestvůry začínají útočit ve velkém. Nějaké jsou falešné sloužící pouze na vaše vyprovokování, a nějaké jsou pravé. Je to velká skupinka, protože jste pravých napočítali aspoň deset kousků. Nikdo z vás takhle velkou skupinku ještě neviděl. Útočí na vás ze všech stran, a občas se jim podaří vás povalit na zem. Kromě Ruslana, tenhle hromotluk náhlým nárazům od nich odolává. Mlhavci útočí rychlostí blesků, a daří se jim vás zasahovat. Několik z nich dráplo Ruslana po těle, naštěstí zbroj pokryla většinu zásahů. Jiní jste podrápaní hlavně na rukou. Nejsou to vážná zranění, ale štípne to. Mlhavci se opět stáhli stranou. Už vás vyzkoušeli. Vědí že jste zranitelní. Je jich opravdu hodně. I když jste jich pár pobili, tak jako by jich neubylo. V jedné chvíli si v mlze povšimnete siluety malé postavy. Z dálky nepoznáte o co se jedná. Je to malá postava klečící na kolenou, velikostně odpovídající Věrenici. Ruslan když ji spatří, tak se jí ihned vrhá na pomoc a nejde zastavit. Proletěl skrz mlhavce jako nůž máslem. Během pár vteřin mizí v mlze, a okolo vás jsou opět jen mlhavci, a odřezávají vám cestu k Ruslanovi. Je jich však méně, nějací museli Ruslana následovat.


Žádný mlhavec který ti skočil do cesty neustál tvůj náraz. S myšlenkou že vidíš Věrenici se k ní ženeš jako drak. Když však dobíháš blíž a blíž k siluetě tak ti něco začne děsně smrdět. Byl si napálen. Silueta klečící Věrenice se postupně mění na jednu z těch hnusných bestii. Její oči a hruď se rozzáří žlutě, a s mohutným řevem se ukazuje v plné své kráse. A není sama. Okolo tebe se rozzáří další tři páry očí. Je ti jasné že se musíš rychle dostat zpátky za ostatníma, jinak zde zahyneš. Mlhavci se na tebe začnou vrhat jeden za druhým. Vědí že jejich útokům nezvládneš odolávat věčně. Vylákali jednu ovečku od stáda, a chtějí si na ní pochutnat.


I Věrenici začíná pomalu hořet pod kotlem. Mlhavci začínají být agresivnější a agresivnější. Jejich žluté oči okolo tebe krouží jak hejno dravých ptáků. Jejich útoky jsou rychlejší a přesnější. Několikrát se jim povede tě nárazem povalit na zem, ale ty se vždy okamžitě zase vymrštíš na nohy. Občas schytáš nějaký škrábanec, nějaký jsou i bolestivý. Ale zatím naštěstí žádný nebyl tak silný aby tě vyřadil z boje. Vždy si stačila na poslední chvíli uhnout plné ráně. Každého útočícího protivníka si stejně vždy trefila, ale občas ti přišlo, jako by si jim vůbec nic nedělala. Jakoby si je tím mečem jen škrábla. Mlhavci tě mají obklíčenou a zkouší tě. Na chvíli ti uvolní cestu a čekají až se tam rozběhneš. Ale ty nejsi hloupá holka, a víš moc dobře o co se snaží. Zvládla si usmrtit už čtyři mlhavce kteří se přiblížili až moc blízko. Tyhle příšery strach z lidí vycítí, a to jim dodává na síle. Ale z tebe necítí nic jiného než čirou zuřivost. Míra tvého adrenalinu začíná vybíhat na maximální hladinu. Proti svým nepřátelům používáš jejich vlastní taktiku, a začínáš si s nimi hrát. Doslova se jim začneš vysmívat. Náhle však uslyšíš dusot koňských kopyt, a volání tvého jména. Zní to jako Jevpatij, ale také to může být další z jejich klamů, a tak se nenecháš napálit. Ovšem překvapí tě ale když se všichni mlhavci otočí jedním směrem. Ze směru nejdříve přilítne useknutá hlava jednoho z nich, a hned za ní se vyřítí Jevpatij na koni s mečem v ruce. Dojede k tobě, a natáhne ti svou paži. "Rychle naskoč! Vypadneme odtud."
 
  Rosomák   Postava není přítomna 7.1.2021, 18:30:52
Jedu si na koni a polohlasem si přeříkávám svůj nápad. Třeba to bude kus do balady.

" Jedeme drakovi změřit zub.
Zdalipak je chlapec zdráv.
Kolik za rok pojí z mokrých hub,
a jaké princezny loví rád.

Jedeme za zpustošitelem mocných měst.
Vzali jsme si zbroje meče a koně statné.
Teď se dozvíme za kolik stojí tvrdá pěst.
Ať nadnámi dlouho svítí zlaté slunce jasné.

Až po drakovi bude veta a princezny budou čekat na podpisy,
namočíme do kalamáře brk a uděláme na papíru kaňku.
Podepíšeme na stehno, kolínko či na pupík slavné rychlopisy,
a za odměnu dostaneme na talíř pečené stádo daňků."


Krajina ubíhá a zdá se že se toho moc neděje, tedy pro nezasvěcené panenky.
 
  Ruslan Dobriňovič Nikitič   Postava není přítomna 7.1.2021, 16:28:20
Jak jedem tak zachovávám mlčení, jen sem tam si něco pobrukuji.
Zdá se, že mi cesta nedělá sebemenší problémy. Pohupuji se v sedle v jedné ruce uzdu a v druhé oštěp mířící k nebi. Když vjedeme do blat nijak nereaguju.

Potom zmizí Večernice!
Večernice
Ohlédnu se a hned seskakuji z koně, že vyrazím tam kde se ztratila. Ale rozkaz je rychlejší než já! Zacouvám a zaujmu obranou pozici se štítem a oštěpem.
Když Yado začne organizovat skupinu nevěnuji mu pozornost, na cvičišti předvedl, že si ji nezaslouží. pokud se mě pokusí přivázat k ostatním odeženu ho. Nikdo mě přivazovat nikam nebude.

Když se objeví postavy začnu se usmívat, tohle znám, to je přece má práce!

Za cara, za matičku Rus! pronesu spíš k sobě a čekám co se bude dít.
 
  Yado Topo   Postava není přítomna 4.1.2021, 12:41:10
Cesta na koni jde z počátku velmi dobře. Cesta je krásná a ptáci zpívají. Občas okem zahlédnu i nějaké to zvíře v lese. Bohužel tomu tak není pořád. Začnu si všímat mlhy okolo nás. Otočím se na koni a sednu si vzpřímeně na něj tak jako ostatní. Jevpatij nám zrovna moc nepomůže jeho slovy. Vzpomínám si na to jak mi babička říkala o tom, že mlha je jedním z mnoha nepřátel těch, kterých se vydají na cestu.

Nakonec se na cestě zařadíme za sebe a já osobně jsem se svým postavením spokojen. Je v celku bezpečné, jelikož sám toho moc nevidím. Cesta je dlouhá, ale nakonec se z toho pekla dostaneme. Slunce je vždy příjemné, ale tentokrát ho vidím rád mnohem víc. Pak, ale vše jde k čertu.

Seskočil jsem z koně a přivázal ho. Pak jsem se vrátil k mlze a v rukou jsem držel svoji obouruční sekeru. Sledoval jsem mlhu a vše co bylo v ní. Něco se začalo přibližovat. Už jsem byl nachystaný to udeřit sekerou, ale naštěstí se ukázalo, že je to jenom kůň. Chytl jsem ho a začal ho uklidňovat. " Ho ho klid mladej už je to v pořádku." Poplácal jsem ho po krku a přivázal ho k ostatním. Koukl jsem se zpátky a viděl co se děje s mlhou a co je v ní. "JDĚTE DÁL OD TÝ MLHY. JSOU V NÍ MLHAVCI." Popadl jsem svůj vak a běžel zpět k ostatním.

"Ty potvory jsou rychlé a nebezpečné. Používají hlavně klamy v mlze. Postavte se okolo mě do kruhu a zády ke mě. Potřebuji nějaký čas na to abych mohl připravit olej proti nim. Měl bych mít všechny přísady u sebe, ale zabere mi to nějaký čas. Aspoň mi dejte 2 minuty. Zůstaňte u sebe a nechoďte na ně samy. Postačí když je budete jen odrážet. Nesnažte se je zabít pokud si nejste jistí, že to zvládnete a že to není iluze. Igore luk a šípy ti budou tady k ničemu. Ruslane ty hlavně braň pomocí štítu a Rosomáku ty sleduj jestli nějaký se nás nesnaží oběhnout. Budou se snažit držet v mlze jelikož v ní mají výhodu a můžou používat iluze, ale to neznamená, že z ní nevylezou. Určitě jich je víc než 5. A za žádnou cenu neposlouchejte co slyšíte. Od této chvíle všichni mlčte a nic neříkejte. Budou se snažit vás napálit a dostat vás od ostatních co nejdál."

Následně vytáhnu provaz a přivážu nás všechny k sobě kolem pasu. Je to dost dlouhý provaz takže máme dost prostoru na pohyb, ale zároveň budeme u sebe. Pak vytáhnu misku a několik bylinek s olejem a žačnu je míchat dohromady.

Naliju olej do misky a přidám k tomu 4 dujáky. Začnu je drtit a mixovat dohromady. Takhle pokračuji dokut z toho není jednotná hmota. Pak, ale nastává ta těžká část. A měsíční prach, který by mlhavcům pěkně ublížil, zrovna u sebe nemám. Vytáhnu z vaku psí sádlo. Smrdí strašně, ale začnu ho i tak vmíchávat do misky. Je tuhé a tak se to dělá hodně těžko. Tady mi to zabere onen čas. Taky není úplně nejkvalitnější takže nemusí, ani správně fungovat. Ale nic lepšího zrovna nemám.
 
  Věrenica   Postava není přítomna 3.1.2021, 22:38:28
Jak čas ubíhá, úsměv z mé tváře zmizí – přeci jen to není běžný výraz. Odhodlání však zůstane. Zarputile pokračuji vpřed. Rozmary přírody mě rozhodně nezastaví. Dokud to jde, ostražitě se rozhlížím.

Zařadím se na konec řady a nekompromisně popoháním opozdilce.

Jenže mlha houstne a za chvíli už nevidím nic.
„Měli jsme se svázat lany…alespoň koně.“
Pronesu nespokojeně, když mi osoba přede mnou nadobro zmizí z dohledu.

„Počkejte.
Zastavte.
Takhle se akorát ztratíme...“

Křiknu ostře a popoženu koně. Jenže přede mnou nikdo není…nikdo neodpoví.
„Sakra.“
Ulevím si.

„Hej.“
Vykřiknu znovu. Tohle už smrdí. A navíc se ozve smích. Divný – nepříjemný smích. Konečně někoho zahlédnu…jenže to není nikdo z našich. Není. Vím to jistě. Postavy se objevují a zase mizí. A pak se jedna zjeví přímo před koněm. A to zvíře…selže. Jinak to nazvat nejde!

Dopadnu na zem – hned se však začnu stavět na nohy. Vytahuji svůj nový meč.
„Svině hnusný...“
Zavrčím. Nebojím se. Naopak. Tohle je něco, čím žiju. Boj. A ne skupinový, kde mě může kdokoliv zaskočit – kde musím hlídat jak protivníky, tak spolubojovníky. Tady bojuju sama za sebe. Nebojím se zemřít, a především se nebojím zabíjet.

Vrhnu se na prvního útočníka – ten se však rozplyne v mlze. Vedena něčím, co tak úplně nekontroluji, ukročím a seknu po útočníkovi, který se objeví za mnou. Ne já, ale moje tělo vědělo, že tam je. Stačí se jen uvolnit. Poslouchat ho.

Osm. Ale jen několik skutečných. Víc vědět nepotřebuji. Nebudu čekat, až mě obklíčí. Až zaútočí. Sama budu určovat rytmus. To však neznamená, že se proti nim vrhnu. Nechat se obklíčit je to poslední, co bych chtěla. A tak ukračuji šikmo vzad – abych jen necouvala a zároveň dostávala své nepřátele do vzájemného zákrytu – aby si překáželi. Jakmile se některý nepřítel objeví dost blízko zaútočím…

Brzy se zaměřím na toho, který je raněn. Toho poznám. Tady začnu. Provedu několik rytmických útoků – aby nepřítel získal pocit, že ví odkud přijde další sek a pak nečekaně bodnu.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 3.1.2021, 15:20:05
Křivušská blata neboli Údolí mlh




"Příští zastávka téhle družiny byla Křivušská blata, kterým se přezdívalo Údolí Mlh. Každý si v knížecí zbrojnici vybral to své, a Yadovi byla doporučená odlehčená kroužková zbroj s jezdeckou helmou. Tahle zbroj sice nepatřila k těm nejodolnějším, ale člověk se v ní zvládl rychle pohybovat a před nějakým tím sekem ho také ochránila. Údolí mlh se tomuto místu neříkalo pro nic za nic. Většinu tohohle údolí tvořila hustá mlha které ne a ne se vypařit. Bylo zde i pár dřevorubeckých vesnic které však nebyly nějak velké. "





Už jste nějakou chvíli na cestě, a všímáte si jak se krajina před vámi postupně začíná měnit. Z krásných lesů a mýtin se pomalu stává zchátralý les který u země pokrývá ne příliš vysoká mlha. Místo na vás nepůsobí dobrým dojmem, i koně trochu zneklidněli. Na chvíli se zastavíte u začátku tohohle lesa a Jevpatij k vám pronese. "Údolí mlh. Nesnáším tohle místo, nikdy nevíte co na vás tady čeká. Divím se těm dřevorubcům co tady zvládnou žít, já bych tady nestrávil ani noc. Nejednou jsme sem museli vyjet s družinou na pomoc. Doufám že tohle místo rychle přejedeme." poté co domluví pobídne koně k pokračování v jízdě.


Čím hlouběji lesem jedete tím hůře na vás les působí. Máte nepříjemný pocit jako by vás někdo neustálé pozoroval. Navíc mlha je každým krokem větší a větší. Zanedlouho je mlha tak obrovská že je přes ní těžko vidět. Jevpatij vás pobídne ať jedete za sebou tak aby jste na sebe viděli. Řadíte se v pořadí Jevpatij, Rosomák, Yado, Ruslan, Igor a Věrenica. Jevpatij chce mít na konci někoho zkušeného a proto tam zařadil právě tebe. Mlha jakoby neustále houstla, a zanedlouho na sebe téměř nevidíte, a to jedete maximálně metr před sebou. Nepříjemný pocit cizí pozornosti vám narůstá víc a víc, stejně jako nervozita koní. Ale vše se uklidní když najdete východ, a vyjíždíte pryč z mlhy. Dokonce do téhle části pronikl i zdánlivě větší sluneční svit, a oblast už nevypadá tak hnusně. Jeden za druhým postupně vyjíždíte za světlem, když v tom zjistíte že nejste všichni. Chybí vám Věrenica. Jevpatij se ostře otočí k mlze a zařve "Čort!! Já jsem ale blbec!! Hej vy ostatní, uvažte koně a připravte se k boji! Cokoliv co vyleze z té mlhy a nebudu to já nebo Věrenica tak okamžitě zabijte! Ať uvidíte cokoliv, ať uslyšíte cokoliv tak za žádnou cenu nelezte zpět do mlhy, to je rozkaz!!" poté jen začne koně rychle pobízet a s řevem "Věrenice!! Věrenice!!" mizí zpět v mlze.




Jevpatij tě zařadil jako poslední, jelikož mu přijdeš z družiny jako nejzkušenější. Řadíš se tedy na konec formace a dohlížíš na to aby se nikdo neloudal. Jenže jak houstne mlha tak přestáváš vidět na ostatní, až se ti ztratí i poslední z nich. I když se pokusíš zavolat tak tě nikdo neslyší, a před tebou stojí jen nekonečná mlha. Náhle začneš slyšet divné zvuky. Jako kdyby někdo spojil lidský jemný smích s chrčením nějaké příšery. Tenhle podivný smích se tiše rozléhá okolím. Náhle začneš vidět humanoidní siluety. Na pohled vypadají že jsou vysoké zhruba dva metry, ale lidi to nejsou. Siluety se různě objevují a pak zase mizí, když v tom se jedna silueta objeví přímo před tebou. Tvůj kůň se lekne a staví se na zadní, a ty z něj padáš na zem. Poplašený kůň utíká pryč a ty vstáváš ze země. Všude okolo tebe zhruba na tři metry jsou siluety, a ty už poznáváš co jsou zač. Nejsou to lidé.... jsou to Mlhavci. Tak proto tě ostatní neslyšeli a ty si je neviděla. Tyhle svině tě svedly z cesty. Jedna ze siluet na tebe vyběhne, ale jakmile ji sekneš tak se rozplyne v mlze, a druhá tě hned napadá zezadu. Jde ti opravdu o život, a tak tvé reflexy pracují přes maximum. Stíháš se ohnat po mlhavci který tě napadá do zad a sekáš ho. Mlhavec odporně zařve, div ti z toho ušní bubínky neprasknou, a mizí zpátky do mlhy. Vidíš okolo sebe celkem osm siluet, ale nevíš kolik z nich je pravých. Chvíli si je prohlížíš a oni si prohlíží tebe. Pak začíná série útoků, a ty bojuješ jako zuřivá vlčice. Úspěšně se vyhýbáš útokům mlhavců a zasahuješ každého který se k tobě přiblíží. Ale siluet jakoby neubývalo. Několikrát si zasáhla mlhavce, a nějakého si už i usmrtila, ale stejně většina se po tvém zásahu rozplynula v mlze a sloužila jako návnada pro útok zkutečného. Mlhavci okolo tebe krouží jako supy, zjistili že nejsi tak snadná kořist, a tak vyčkávají a vymýšlí jak by tě mohli sežrat.


Poté co Jevpatij zmizí v mlze, ihned splníte jeho rozkaz a připravíte se v boji. Díváte se do mlhy, a vidíte jak se v ní něco hýbe, a jak se k vám něco blíží. Připravení zabít cokoliv se na chvíli zarazíte když k vám z mlhy přiběhne vyplašený Věreničin kůň. Náhle však jakoby se mlha začala roztékat k vám. Mlha se začne rozlévat směrem k vám, a vy začnete vidět různé humanoidní siluety, vypadají jako lidé ale nezvládnete to poznat. Jednomu z nich zasvítí oči žlutě, a vám je jasné že to žádní lidé nejsou, a že se jedná o mlhavce. Teď je třeba spolupracovat jako na tréningu a sjednotit se, protože tenhle boj bude ostrý. Část mlhy už došla k vašim nohám a postupně narůstá jako vlna řítící se přímo na vás. Je vám jasné že za chvíli započne boj.
 
  Rosomák   Postava není přítomna 2.1.2021, 23:26:03
Ukloním se Věrenici za pochvalu. Jdu si pro svoje věci a pak teprve do zbrojnic. Tam postupně hledám který z mečů je tak vyvážen jak chci. Když jej najdu, připnu si jej na pás.

Dál jdu pro koně. Vybírám silného a vytrvalého a pohodového. V mém stylu boje se nehodí aby mi oř při každém zašustění lisrí vzal čáru. Pak najdu vhodné sedlo a pobřišní pás. Nakonec najdu vak vody navíc a připoutám jej k sedlu a stejně tak od zad odpoutám své dvě hole dvojčata a přivážu je k sedlu, abych se mohl pohodlně použít a koni nepřekáželi.

Koně vyvedu ven a počkám až ostatní budou připraveni. Když vsedneme na oře, zařadím se a po většinu cesty budu mlčet a taky sledovat kraj. Pokud někdo nebude hledat mé služby.
 
  Věrenica   Postava není přítomna 2.1.2021, 18:24:45
Je po boji. V hlavě mi ještě buší bojový zápal – jako vždy zpívá píseň o vzteku, ale nyní hlavně o vítězství. O vítězství, které jsem opravdu nečekala. Neraduji se…ale někde uvnitř jsem svým způsobem spokojená. Ten pocit i vyjádřím – nejlépe, jak to umím:
„Nezklamali jste.“
Oznámím zbytku skupiny.

Rozhlédnu se kolem. Tady, na cvičišti, je pro mě názor lidí důležitý. Tady se nedokážu tvářit, že o nic nejde.

Kývnu na barda – má zvláštní způsob, jak vyjadřovat emoce…sama cítím, že bych měla ostatním za jejich výkon poděkovat…ale nedokážu se k tomu donutit. A tak neřeknu nic. Snad později…možná.

Dál se nezdržuji. Dojdu si pro své věci. Jestli jsem slyšela, co říká Jevpatij Yadovi, nedám to na sobě znát.

Ve zbrojnici dlouho vybírám – zkouším jednotlivé zbraně i zbroje – zjišťuji, jak jsem v nich pohyblivá, jak mi sedí v ruce. Občas to působí skoro jako rituál – to, když s přivřenýma očima naslouchám vlastním pocitům, naslouchám zbrani, když prořízne vzduch, vnímám zvuk zbroje, když se pohybuji…

Konečně jsem spokojená. Vybrala jsem si koženou zbroj, meč, sekeru, nůž luk a toulec šípů a nakonec i kopí…a samozřejmě koně.

Když konečně vyrazíme, mám na tváři výraz, který se víc než cokoliv jiného podobá úsměvu.
 
  Ruslan Dobriňovič Nikitič   Postava není přítomna 29.12.2020, 13:08:00
Po boji jsem nějaký zachmuřený, s nikým se moc nebavím, evidentně boj neprobíhal podle mých představ. Ve zbrojnici se mi nalada trochu zlepší, jsem tam jako ryba ve vodě. Hned tady, hned tam. Všechno prohlížím, všechno potěžkám. Když najdu neco lepšího nez mám u sebe bez rozpaků měním. Očividně jsem ke svým zbraním citové vazby nezískal. Začnu smejdit jestli nenajdu štít podobný paveze. Poté ještě najít koně tak akorát pro mě a jsem připraven zase na cestu.
 
  Yado Topo   Postava není přítomna 28.12.2020, 11:53:29
Boj je tvrdý a rozhodně mi dá zabrat. Přesto, ale nakonec druhé kolo vyhrajeme. "Hehe 1:1. Tak teď si to nepokazit."

Dívám se jak si naši milí protivníci berou kopí. Je mi jasné, že stejná taktika podruhé nevyjde. Věrenici to také, ale došlo a už nás úkoluje. Je fajn, když nemusíte nad vším myslet jenom vy. Postavím se tedy k ní s Igorem a chystám se na to abych ji mohl bránit.

Boj začne. Soustředím se jenom na své protivníky, abych chránil Věrenici. Náš nepřítel je dobrý. Oni všichni. Nakonec, ale přesto vyhráváme. Sice jsem se musel obětovat, ale v písních to bude znít dobře. Usměji se a pomohu jednomu z vojáků se postavit. "Snad si to někdy zopakujeme."

Jsem rád, že se Jevpatij doslech o upírkách. "Upřímně sám nevím, jakto že stále žiju. Asi adrenalin. Babička mě navíc od mládí učila o všech podobných potvorách, takže to nebylo až tak zlé. Ale sakra. Jestli to takhle půjde dál s každou ženskou co potkám, tak asi si už nikdy moc neužiji." Zasměju se s Jevpatijem a jdu s ostatními do zbrojnice. Rosomák nám ještě řekne báseň. Jdu k němu a poplácám ho po zádech. "Tak z nás dvou zřejmě budou dobří přátelé, pokud budeš kapánek zveličovat naše vznešené činy na cestách."

Zbrojnice byla hodně pěkná. Tolik zbraní jsem na jednom místě neviděl. Ale já osobně jsem si vzal jenom tesák a další 2 nože na práci s bylinkami a vaření. Z domova už mám tři sekery a všechny jsem dostal od přátel. Ty by asi nepotěšilo, kdybych je nepoužil. Pak už jenom brnění. Nějakou dobu uvažuji, které si vybrat jelikož mám rád když je tělo volné, ale zase ne že mi tím projede bůhví jaký ostrý neřád. Nakonec si nechám poradit od Jevpatije.

Nadešel čas odchodu. Jedu přes město s ostatními na svém koni, kterého jsem si vybral ze stájí. Kůň má krásně kaštanovou barvu a jeho tělo je samý sval. Mávám z něj na různé dívky....i chlapce, kteří na mě volají. A samozřejmě i na ostatní. A tak se konečně vydáváme na naši cestu.

Krajina je nádherná. Na koni jsem se učil, už od mládí. Sice to byli tažní koně, kteří tahali dříví z lesa, ale i tak můžu říct, že na koni jsem jako doma. Proto teďka spíše na koni ležím, než abych seděl. "Jaká je naše příští zastávka?"

 
  Rosomák   Postava není přítomna 24.12.2020, 22:46:41
Uf... do dalo zabrat. Chvilku jsem blokoval soupeře a hlavně plnil ten plán, který jsem odsouhlasil naší rudovlasé velitelce.

"Jej to byla rána, bodli jsme se najednou" bleskne mi hlavou a tak tak že zbraně pustím a chitnu se za břicho. Místo toho si zařvu a dám vše do toho, abych po nejspíš nutném pádu rychle vstal a kryl si obličej.

Jak to vypadá, boj končí a náš chlebodárce jde k nám a tleská. Má taky potěšující slovo a tak počkám až domluví a už si sumíruji báseň.

Jakmile mám prostor pronesu
" Po kalužích nás večer sesbírati ráčily,
že vytáhneme proti zubu draků zbraň.
Než jsme byly uznáni za zkoušky nadáni,
na cvičišti nás zdobit ráčil bolaví šrám.

Poslali nás proti nejlepším vlkům ze smečky.
A hle v prvém kole pro roskol jsme popadali jak hrušky.
Po druhé se zdá že drápy mají i milé mačky.
Tak na nás věrné pustili pro zkoušky,nikoli pro urážky.

Nyní koně zdatné vybrat si smíme,
též zbraně a štíty na dalekou cestu.
Že tem budeme krvácet dobře víme.
Tak braši a sestro zavažme si vestu."


Umlknu a koukám z jednoho na druhého. Pak se ukloním.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 24.12.2020, 8:49:20
Poslední kolo a výjezd z města




První vítězné kolo vás ještě více nabudilo. A motivační proslov od Věrenice tomu taky hodně pomohl. Moc dobře víte že teď nesmíte prohrát, teď jde o všechno, a podle toho také budete bojovat. Řadíte se naproti druhé skupině přesně tak jak vás Věrenica rozestavila. Berete si dvě kopí a střet začíná. Jednotka před vámi se roztáhne a kopí stojí přímo proti Ruslanovi. Než jejich skupina stačí zareagovat tak vy spouštíte svůj plán a chytáte skupinku do kleští. Ta se rozloží tak, že dva štíty a kopí stojí proti Ruslanovi a Rosomákovi, a dva štíty proti Věrenici, Igorovi a Yadovi.


Vaše kleště se sekli na bodě kdy nezvládáte prorazit nepřítele. Válečníci stojící proti vám jsou už zkušení, a vědí jak v které situaci reagovat. A tak vás momentálně drží na mrtvém bodě. Kopími se snažíte bodat ze všech sil, hledat skulinku kama by kopí mohlo proniknout, sekat jim po hlavách, kombinovat útoky se štítařema před vámi, ale všechno je marný. Tihle muži se umí krýt. Je vám jasný že tohle kolo bude hra o čase a o výdrži, a taky o síle. Jejich kopí mezitím bodá do Ruslanova štítu agresivně jako vosa a silně jako sršeň. Ruslanovi to ovšem nedělá žádný problém udržet, a ještě do toho vysekávat po štítařích. Náhle se ozve hlasitý dunivý zvuk. To Ruslan svou silou probil jednoho ze štítařů. Tenhle krásný dunivý zvuk ti vykouzlil úsměv na tváři, bo taková rána po kebuli byla opravdu povedená. Jenže úsměv ti ukradne bodavá rána v rameni. To soupeřovo kopí prošlo přes tvůj štít. Tvá obrovitost je v tomhle nevýhoda, protože štít není tak velký aby tě pokryl úplně celého. V ten samý moment bodá Rosomák jejich štítaře. A tak stojíte proti sobě dvě kopí a čekáte až ten druhý udělá chybu.


Mezitím na druhé straně bojiště Věrenica agresivně doráží na štítaře za podpory dvou holí od Yada a Igora. Protivníci ovšem nezahálejí a doráží silněji a silněji. Chudákovi Igorovi se začíná dělat blbě. Je ti jasné že to teď musíš vydržet, ale jakmile souboj skončí tak ihned půjdeš zvracet. Jeden ze štítařů na tebe vysekává a jeho rána prochází skrz tvou obranu, kocovina se celkem u tohohle souboje projevila, a ty hned cítíš jak se ti navaluje. Věrenica však nepozornosti soupeře využila a ihned ho bodla kopím do prsou. Aspoň je to jeden za jednoho. Rosomák se mezitím chvilku popichuje s jejich kopiníkem a drží ho v šachu. Jenže se stane něco co se málokdy stává. Oba dva vypíchnete ve stejný moment, a oba dva trefujete svůj cíl. Oba dva tedy padáte a sledujete souboj mezi Věrenicí, Yadem a Karkunem. Karkun je velice obtížný protivník. Zvládá jak pokrývat kopí, tak i hůl a do toho ještě vysekávat. Začne vás obíhat po pravé straně, a pořád dokola, do toho na vás neustále doráží svou zbraní. Yado zatím drží pevně a k Věrenici žádnou ránu nepustí, ale už i ty pociťuješ jistou únavu díky včerejšku. Náhle uvidíš příležitost, jak Karkuna dokonale odkrýt Věrenici. Sice dostaneš ránu po palici, ale je to teď jediná možnost jak něco udělat a tenhle střet vyhrát, jelikož tenhle mužík nevypadá že by se mu chtělo přestat běhat a dorážet na vás. A tak to tedy uděláš. Vrazíš mu svůj štít za jeho štít a strhneš si ho. Karkun ještě stihne vyseknout, a dostáváš zásah do helmy. Ale tvůj plán ti vyšel, a Věrenice probodá Karkuna kopím. I Věrenici došlo že Yado udělal správně, s takovouhle by vás Karkun oba dva dostal.


Po souboji k vám dojde Jevpatij a tleská vám. "Výborně, výborně, dokázali jste se sjednotit a vyhrát. Tak to má být. Udělali jste na mě dojem. Teď se přesuneme do zbrojnice a pak do stájí a vyrazíme na cestu. Mimochodem Yado doneslo se mi že si prý včera večer u Polednice zabil tři bruxy. Nevím sice jak si to udělal, ale výborná práce, udělal si městu Rostov velkou radost."
Poté se přesouváte do knížecí zbrojnice. Vidíte zde všechny možné druhy zbrojí. Od prošívaných, přes kožený až po kroužkový a destičkový. Helmy s koňským ohonem a štíty kulaté i mandlové. Jsou zde meče od normálních až po takzvané plácačky které jsou specifické svou velkou šířkou. Sekery jak dlouhé tak i jednoruční, a kopí různých délek. Při pohledu na takovou nádheru vám všem klesne brada. A nejlepší na téhle zbrojnici je to, že si z ní můžete vzít úplně cokoliv a vyzbrojit se dle vašich představ. Nějakou chvilku vám trvá než se vyzbrojíte, přeci jen jste měli dilema co si máte vzít. Jak skončíte tak se vydáte do stájí kde si vyberete svého koně.




"A tak za pokřiků měšťanů, a tepla slunečního svitu družina opustila brány tohohle malebného městečka. Ne jedno oko Rostovských dívek nezůstalo suché když viděly že Yado odjíždí. A tak družina vyjela do daleké divočiny, ozbrojená lépe než carská armáda vstříc dobrodružství a cílem zabití draka.Projížděli krásnou lesní krajinou, a i když jim slunce hřálo do zad, tak celá krajina byla pokryta vrstvou ještě zimního sněhu."

Jevpatij si píská nějakou písničku, a na koni se mu houpe i strunný nástroj.Vypadá to že váš velitel umí hrát a pravděpodobně i zpívat. Cesta okolo vás je klidná, a vy si konečně můžete aspoň na chvíli odpočinout a pouze se kochat okolím.
 
  Rosomák   Postava není přítomna 11.12.2020, 21:53:37
"Mám čas, vždycky mám čas když se blíží boj... je takové ticho a kdybych se soustředil víc snad uslyším být jejich srdce a ta mohu v básně splést.... to si musím zapsat." malí mžik myšlenek a už jsem zase na cvičišti.

Jejich řada se rozděluje." Jsou dohodnutí a sehraní, takže jen na tu sehranost trochu zatlačím" sleduji jak nás chtějí obejít... periférním vidění,...

..Ha už jsou blízko... a náš obr dostal rozkaz prorazit linii... povedlo se, jdu toho využít a postupuji do průrvě v řadě protivníka. Kryji svou šéfku a hledám skulinu v jejich krytí.

"Ha povedlo se, třeba źe jeden jejich článek mi lehce kopl do štítu." Vyhráli jsme, na chvilku a zdá se že to nebyl konec.

A náš chlebodárce se mírně usmívá... první zásah... nu zaženeme vavříny, tamhle ten si bere kopí...

Postavím se tak, ať slyším další pokyny. Věrenica volá... na obra a říká že mě doprovodí na procházce. Do zat těm slečnám z knížecího fraucimoru. A cíl je ta vyšší s velkým slunečníkem... " To bude báseň, letní den. " mžik a zase jsem na cvičišti. řeknu " Odlákám jej velitelko. ".

Nu jak bude čas, vpadnu se svým kamarádem do zad soupeři a beru si do praku pána s kopím. Nechám jej bodat do štítu... hlavně mu budu vázat mečem jeho zbraň a zkusím mezi jeho krk a ruce dostat štít. Když to půjde, praštím jej palicí do ramene. Obr mě má hlídat, přesto je periférní vidění nutné… a když pána s kopím dodělám, dostanu se k šéfce a budu rozčilovat výpady ta kuřata co se jí budou plést do cesty.
 
  Věrenica   Postava není přítomna 11.12.2020, 21:20:00
Proklouznu za nepřítele…a poprvé za celé dny – možná týdny – můžu dál naplno prostor nahromaděné frustraci – za včerejšek, na dnešek, za tenhle nespravedlivý souboj – za nespravedlivý život. Moje rány jsou tvrdé a dopadají jedna za druhou. Musím bojovat sama se sebou, abych nepokračovala…je totiž po všem.

Prudce oddechuji. Rozhlížím se kolem – jako bych hledala, kdo ještě stojí na nohou – kdo se tváří dost provokativně. Nespokojeně si odfrknu a vrátím se ke své skupině.

Konečně mi dojde, jak souboj dopadl. Můj pohled se projasní – na chvíli se tvářím…spokojeně nebo dokonce potěšeně. Neusmívám se, i tak je to neuvěřitelná změna.
„Tohle ušlo.“
Pochválím vás.

Mračit se začnu, až když uvidím, že do hry vstupuje kopí. S tím jsem nepočítala… Budeme muset změnit taktiku. Ale jak?
„Dobře.
Tohle zvládneme.“


„Už jen tenhle střet …pak nasedneme na koně a necháme se vést.
Na koně, kterýho nám dá kníže.
Už jen jednou, tak do toho dejte všechno.
Ať ví, komu toho koně dal.“

Snažím se, ale tohle prostě nejsem já. Neumím velet. Neznám povely ani tyhle vojenské postupy.

„Teď k plánu.“
Nadechnu se.
„Já a Rosomák si vezmeme kopí.“
Podívám se barda. Jestli to někdo z téhle pětice zvládne, tak on.
„Hned jak zavelím – začneme se rozdělovat na dvě skupiny.
Ty…“

Ukážu na Ruslana.
„…půjdeš s Rosomákem. Budeš ho krýt štítem a zkusíte se jim dostat do zad…prostě je obejdete.
Nikoho k Rosomákovi nepustíš!
Jasné?“

Podívám se Ruslanovi do očí – musím vědět, že pochopil.

„No a vy dva...“
Podívám se na Yada a Igora.
„…budete krýt mě...“
Pokusím se o povzbudivý tón – tak jak to jde – vzhledem k tomu, že nevím, jestli tihle dva neodpadnou…nebo se nepozvrací. Nebudu mít jinou možnost než jim věřit.

„Prostě je dostaneme do kleští.
Chápete?“

Srdce mi buší jako by šlo o všechno – nejen o cvičný souboj.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 10.12.2020, 21:33:46
Pokračování v tréningu




Po prohraném souboji, a seřváním od Věrenice nastupujete do nového boje jako někdo jiný. Všichni jste naštvaní se svým mizerným výsledkem, a rozpumpovaní od Věreničina řevu. Pohání vás touha opravdu vyhrát. Dokázat že na draka opravdu máte, a Věrenici že nejste tak neschopní jak si o vás myslí. Řadíte se přesně podle toho jak vás velitelka rozestavila. Všimnete si ale že vaši protivníci se v řadě prohodili. To vás ovšem nijak nerozhodí, vy si teď jdete pro vítězství!


Souboj začíná. Karku opět velí roztáhnout, a jednotka postupuje stejně jako posledně. Když jste už v podobné vzdálenosti jako předtím, tak Karkun zavelí "Pravá strana kupředu!!", a celá řada se začíná posouvat doprava z čehož první dva na pravé straně obíhají vaši levou stranu. V tu chvíli Věrenica vycítí že je vhodná chvíle na beranidlo, ale musí to být hodně rychlé. Rychlejší než jejich běžci kteří se vám snaží dostat do zad. A tak zavelí Ruslanovi.


Ruslan proletí řadou jako nůž máslem. Díky své obrovitosti prvního muže před sebou srazí na zem, a do druhého narazí hranou štítu do jeho štítu, čímž ho vyvede z rovnováhy. Jelikož ti prolítnutí řadou nekladlo žádný odpor, tak ses zastavil až tři metry za nepřátelskou řadou. A vidíš průběh souboje.


Dva bojovníci kteří vás obíhají začínají z boku útočit na Yada a Igora. Yado který stojí více na kraji je štítem blokuje a chrání Igora před jejich útoky, a Igor zase chrání Yada před třetím soupeřem který stojí čelně proti němu. A svůj úkol jste splnili dokonale, úplně jste se od sebe neroztáhli, nenechali jste své soupeře aby vás oběhli, a dokázali jste se pokrýt ze dvou stran. Yadovi se podaří po krátké výměně názorů jednomu soupeři prorazit obranu, a trefí ho přímo na rameno.


Věrenica s Rosomákem ani na vteřinu nezaváhali a využili cesty kterou jim otevřel Ruslan. Rosomák má skvělou příležitost dorazit vychýleného soupeře. Jelikož jsi od něj blíž než Věrenica tak tě stihne ještě kopnout do štítu. Bohužel pro něj mu sklouzla bota a tudíž se ti celý bezmocně odkreje.
Věrenica mezitím využije šance proniknout do zad soupeřům kteří doráží na Yada s Igorem. Nechtěl bych být v jejich kůži, protože tohle je skvělá příležitost pro to, aby si Věrenica vymlátila svůj vztek.


A je dobojováno. Vítězství, a bez jediné ztráty. Takhle to mělo vypadat už první kolo.Všechny vás náhle pohltí slastný pocit. Pocit že jste to dokázali, a teď už to půjde hladce. Dokonce když se podíváte na Jevpatije, tak si všimnete nadějného úsměvu.
Po krátké pauze se opět připravujete k boji, ale všimnete si že jeden z mužů si místo štítu vzal kopí a stoupá si sním na střed do druhé řady.
 
  Yado Topo   Postava není přítomna 10.12.2020, 10:48:45
Náraz od nepřítele mi dovolil se na chvíli proletět vzduchem. Když dopadnu na zadek na zem lehce heknu. Po chvíli se, ale začnu smát."Auu...sakra to byla rána. Příště asi vážně tě budu poslouchat. "

Po chvilce se posbírám a jdu si teda pro štít. Chvilku ho držím v ruce a zkouším co s ním zvládnu. "Nebudu lhát...štít jsem nikdy nedržel v ruce. Vždycky mi jenom vadil v pohybu. Tak snad to teďka zvládnu."

Jdu teda k ostatním. Nejdu za Věrenicou. Vím, že by mě jen zpražila pohledem a to by tak bylo všechno. Navíc vím kdo jde proti mě. Vidí mě jako slabí článek. "Sakra tak to teda ne...musím se dát do kupy. Mají pravdu. Takhle s drakem se bojovat nedá."

Spolku teda všechnu svoji blbost a postavím se pořádně vedle ostatních se štítem a mečem v ruce. Kousnu se do spodního rtu aby mě bolest kapku více probudila.
 
  Igor Popovič   Postava není přítomna 4.12.2020, 22:34:15
Cítím se hrozně, ne ani tak kvůli kocovině, ale kvůli mému výkonu, ten byl tragický. Stojím a poslouchám kartáč od naší velitelky a minimálně na můj výkon to sedí, nejsem na něj pyšnej. "taková ostuda, takhle to nejde, dám do toho všechno...

Beru si na pokyn velitelky štít a stavím se podle jejich pokynů. "Podle rozkazu velitelko", řeknu co nejjistějším hlasem, ale pochubuju že to tak vyznělo. Zaujímám řadový postoj, "druhý kolo, teď už to vyjde..musí.


 
  Rosomák   Postava není přítomna 4.12.2020, 19:41:53
Chvilku čekám a pak se dozvím požadavek za stovku prospaných nocí. „ Takže sesadíme krále z trůnu a zatančíme nad jeho bednou tanec oslavy jara. “ To se z mého vnitřního já vynořila vzpomínka na něco, co jsem skoro zapomněl.

Kývnu a pravím ” Skoro je to vykonáno. ” A v duchu si říkám, za kolik jejich náčelník stojí.
Potěžkám palici odhadnovím pohybem a pak ji dám nad rameno a jsem připraven k útoku.

” Ještě jednou. Použiji radu knížete, budu počítat jeho kroky a zblokuji jeho ránu, ať vede doleva nebo doprava. ” Zadržím na chvíli dech a počítám do 10 v duchu, pro uklidnění duše. Provedu to, i když to bude dříve.
 
  Věrenica   Postava není přítomna 4.12.2020, 17:37:09
Cloumá mnou vztek. Nic se neděje tak, jak by mělo. Většina mě prostě…neposlouchá. Prudce oddechuji. V pohledu tolik zuřivosti, že dokáže zaplnit celé cvičiště. Zuby zatínám tak, až mi nabíhají žíly.
Já ho zabiju!
Zabiju.
A jeho taky!
Co jsem právě řekla?

Nebrečím, to rozhodně ne, ale oči mám vlhké ze vší té bezmoci. Klepu se a zbývá už jen, aby mi z uší začala vycházet pára…rozhodně jsem schopná uvěřit tomu, že by se to teď mohlo stát.

Nestihnu udělat nic – a to bych tolik chtěla! Chtěla a potřebovala. Třeba praštit Yada holí přes prsty tak, až mu druhá zbraň vypadne, aby si to zapamatoval! Seřvat obra, aby pochopil, co má dělat.

Těžko se divit, že dopadneme, jak dopadneme. Ulevím si alespoň několika nadávkami.

Vzteklým pohledem zpražím i Jevpatije. Nemá ani tušení, jak mi vadí, že musel přijít on a poučovat ostatní. Jak mi vadí bojovat proti sehrané skupině válečníků, s touhle směšnou sebrankou. Jaký vztek mnou cloumá při představě, že já jsem velitel a odpovídám za výsledek.

Po jeho radě se mi oči sevřou do dvou nenávistných štěrbin, nakonec však přikývnu. Má pravdu. A je to dobrá rada.

„O co se tu, kurva, snažíte?“
Otočím se na ostatní.
„Dokázat však tady svou neschopnost?
Takhle chcete jít na draka?
Zostuzení už při tréninku?“

Můj hlas nabírá na síle.
„Koukejte se soustředit!
Hůl a štít.
Všichni.“

Zpražím pohledem Ruslana, skoro jako bych slyšela, co prve říkal.

„Tebe chci vidět stát naproti jejich veliteli.“
Ztiším hlas a ukážu na Rosomáka. Vlastně mu tak ukazuji největší důvěru ze všech.
„Ty budeš uprostřed…a až zařvu „klín“, prostě jejich řadu prorazíš.“
Dám úkol i Ruslanovi.
„Počkáš si na ten příkaz!“
Dodám.
„A vy toho proražení koukejte využit…ale nezapomeňte bojujeme jako skupina…žádné sólové akce.“
Snažím se, ale vlastně sama nevěřím, že společně něco dokážeme. Yada postavím proti soupeři, který mi přišel nejslabší.
„Chvíli předtím, než do nás narazí…zavelím „půlkrok“…a vy uděláte půlkrok.
Vyvedeme je tak z rovnováhy…tím začneme…
Zvládneme to!“

Nikdy je neporazíme.
 
  Ruslan Dobriňovič Nikitič   Postava není přítomna 4.12.2020, 9:40:15
Zaskřípu zubama, ale jinak nic neříkám a jdu si pro hůl.
 
  Rosomák   Postava není přítomna 3.12.2020, 19:52:59
Náraz šítem soupeře ušel, je to statný chlap. Ale ta setrvačnost poslala můj štít do mého milého úsměvu. Fuj.

Odplivl jsem si a snažil se zaplašit bolest, která umrtvovala mé jinak bystré smysly. Zatlačil jsem štítem proti soupeři.

O chvilku později slyším, dopad jednoho z našich na zem. Neohlížím se po něm, to lovci odláká kořist. A vlastně to ani není nutné, dojdemi, u koho jsem viděl dvě epické hole arogance. ”Nu ten výprask bude taky zkušenost.“

Brzy na to se nám ta parta dostane do zad a já dostanu palicí po hlavě. Snažím se zatnout zuby a udržet se na nohou.

Pak k nám přijde jeho jasnost a povídá, kde jsme nechali díru jako tesař ve zdi.” No jsme tým, když kolega udělá chybu, beru to na sebe.“

Pokývám hlavou a všimnu si jak kníže něco povídá velitelce. Jestli to můžu slyšet, poslouchám, jinak to nechám plavat.

Už si na nás soupeři brousí zuby a tak se jen zeptám Zvláštní přání na mě velitelko? a natočím na chvíli k ní ucho. Pokud přání nepřijde, vím co dělat, držet postoj a štít pevně a postoj taky. Pokud možno nejprve vykryji útok na velitelku a pak teprve zaútočím.
 
  Ruslan Dobriňovič Nikitič   Postava není přítomna 3.12.2020, 18:06:04
ale ja udelal všechno dobře, velitelka zavahala a nevydala rozkaz včas! Navíc štítem te zabiju rychleji nez holí, přesně kopiruje pohyb ruky! Ale to nic, tento omyl je běžný, to je chyba lidí co nemaji moc síly.
Snad mě velitelka neslyšela ...
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.