abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Hrdinou náhodou ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Miriel   Postava není přítomna 18.7.2020, 13:14:11

Aribeth mi kývne na mé požadavky s tím, že bude oříšek sehnat vše ze seznamu. ”Toho jsem si moc dobře vědoma, ale nemožné to není. Počítám s tím, že to bude déle trvat. Ale na černém trhu jsou ceny přemrštěné a po vlastní ose to zabere mnho času.” odpovím Aribeth. Ta již více méně nemá nic, co by řekla. A doporučí nám vyrazit zítra během dne.

Všichi se domluví na hájence za městem. Trochu se ušklíbnu. Jistě, hájenka za městem! Úplně vím která. Ale hrdost elfí krve mi nedovolí říct, že vlastně nevím, o které hájence mluví. To se nějak podá. Mám ráno na to to zjistit. Nebo si zase dát dostavení s liščí holkou.

”Pokud je to vše, přeji vám dobrou noc.” odpovím a vydám se zase zpět, kudy jsem přišla. Douám, že má ještě nějaký hostinec otevřeno.
Problém se ovšem vyřešil sám. Venku na mě opět čekal doprovod s liškou a tak jsem nemuela řešit ani nocleh, který mi mezi tím zařídila v nějakém podniku U Tygra, či jaké kočky, a o hájence mi též pověděla. A že se mnou počítají na večeři i snídani.

Večeři jsem po příchodu s díky odmítla a šla rovnou spát. Ráno jsem už ovšem za možnost jídla byla ráda. Dala jsem si čený čaj a míchaná vejce s chlebem. Ještě jsem pro jistotu podotkla, ať do jídla nedávají žádné bylinky, jen sůl a pepř. A po snídani jsem se s díky a nějakou to mincí rozloučila. Byl čas se pomalu vydat k hájence. Nerada spěchám a spěch budí moc pozornosti. A otázek.

Netuším, v kolik jsem k hájence dorazila ale dovnitř jsem se nehrnula. Tiše jsem si sedla venku a opřela se o strom. A pokud se prudce neochladí nebo nezačne lejt, ani mě dovnitř nedostanete…
 
  Karasu Byoki   Postava není přítomna 10.7.2020, 1:04:58
Jsem rád, že sehnat lepší zbraň nebude problém. Nakonec následuji ostatní do další místnosti. V ní si toho už moc neberu, protože většinu z toho už mám v pokoji. Jen doplním pár důležitých věcí. A taky masku. Maska byla původně součástí mojí výzbroje, ale pak se zničila. "Je čas na novou." Pak už pouze přikývnu nad tím, že se zítra setkáme u Solomona a odcházíme domů.

Vstanu brzo ráno. Sbalim si všechny svoje věci a začnu si chystat i zbraně. Když ke mě přijde barbar převezmu od něj naginatu a poděkuji. Poznámku o chlapci ignoruji. Zkontroluji zde šípy a luk jsou v pořádku, naostřím všechno co jde a pak se jdu sám upravit. Za tu dobu co jsem se holil naposledy my už na tváři něco vyrostlo a tak se oholim a zkrátím si i vlasy.

Hostinské zaplatím za ubytování a se všema svýma věcma a brněním odcházím pryč.

Jdu do lesa nedaleko Solomona. Potřebuji si protáhnout svaly. Prvně cvičím katanu, pak luk a nakonec naginatu. S ní mám na začátku kapku problém, ale nakonec si rozpomenu na všechny techniky co jsem s ní v dětství uměl. Trenuji celé hodiny a pak se konečně vydávám k Solomonovy. Když tam přijdu je tam již Angven. Upřímně jí to hodně sluší.
 
  Angven   Postava není přítomna 10.7.2020, 0:50:50
Podívám se na Solomona, když se začne smát. "Co je k smíchu?" zeptám se ho nechápavě.

Když mi Aribeth potvrdí, že je to ona z legend v očích mám údiv, úctu a radost. Přece se jen tak nestává, že potkáte někoho kdo zachránil nespočet životů.

Poté si zase začnu prohlížet nože a vyberu si jeden tesák, abych měla už dva a házející nože. Vezmu si jich deset, protože nejsou moc těžké a navíc s tím mám kapinku zkušenost. Když Karasu zmíní moje oblečení potom co, požádá o speciální zbraň, tak se stydím. Po celou dobu jsem v odporných šatech a oproti ostatním vypadám jako flek. A ani mě nenapadlo hledat oblečení. Budu muset pak Karasovy poděkovat.

"Prosím černé." pošeptám.

Pak jdeme do další místnosti, kde je snad všechno. A taky si všechno asi vezmu. Jelikož nic nevlastním tak si toho musím hodně vzít. Vezmu si nějakou tu pevnější obuv, rukavice, věci na spaní a táboření. A taky hodně lan. Žádnou zbroj si nevezmu, protože bych ji stejně asi neunesla.

Pak se domlouváme na zítřku. Nemohu si upřímně dočkat. " Tak teda zítra u Solomona." vesele prohlásím. Pak jdeme domů.

Ráno když se probudím u sebe doma malém vykřiknu úžasem. Jsou tam všechny věci co jsem si včera vybrala a i krásné šaty a kožich. Padnu na kolena a začnu plakat radostí. Všechny ty věci vypadají v odporné smradlavé uličce ve které jsem jako dary od bohů. Pláču minimálně hodinu a u toho se směju. Nakonec se teda jdu připravit. Opláchnu se dešťovou vodou z misky, sním většinu jídla, které máme, protože by se zkazilo za to dobu co budeme pryč. Pak se obleču do svého nového oblečení. Obojí mi krásně pasuje. Do skrytých míst v oblečení si schovám svých 10 házecích nožů. Do boty si schovám jeden tesák a druhý si dám za opasek aby šel naopak vidět. Zbytek věcí si dám do většího vaku a ten si dám na záda. Při odchodu se neotáčím. Dávám tomu všemu zbohem.

K Solomonovy jdu tmavýma uličkama aby si mě nikdo nevšiml. S vakem je to kapku těžší, ale nic co bych nezvládla. Dojdu k jeho chatě něco okolo oběda. Už z dálky na něj mávám s úsměvem na rtech.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 5.7.2020, 14:23:56
Když si vyberete vše, co potřebujete zde, odvede Vás Aribeth do jiné místnosti. Do své kanceláře. Tam Vám dá vše, co byste mohli potřebovat na cestu. Každý si můžete vybrat co chcete a většinou to tam je. Jak nějaké pohodlné oblečení, boty, rukavice a podobně, tak různou tábornickou výbavu. Také má louče, lucerny, láhve s olejem, houně na spaní, různě velké torny, batohy, vaky. Stejně tak Vám nabídne nějaké zbroje, od kožené až po plně plátovou zbroj, kterou ovšem nedoporučí na dlouhou cestu.

"Kdybyste na cestu chtěli cokoliv jiného, co tu nemám, klidně řekněte, téměř vše se dá sehnat. Pokud ještě máte nějaké dotazy ptejte se, jinak můžete jít, zítra vyrazíte, ale nevyrážejte hned ráno, raději někdy během dne a dejte si sraz někde za městem, ať neprocházíte branami společně. Třeba v Solomonově hájence, tam už moc lidí nepotkáte."

Když máte vše, co byste mohli chtít, popřípadě si vymyslíte něco, co momentálně nemá u sebe, pomalu zamíříte pryč. Ať jdete ještě nasávat nebo rovnou spát, další průběh je stejný. Angven ráno najde doma pěkné a pohodlné oblečení i s teplým pláštěm.


Ke Karasu do pokoje přijde vysoký barbar a přinese mu jeho vybranou zbraň, vypadá to na velmi kvalitní práci. Barbar mu vrazí Naginatu do rukou se slovy: “Pro tebe. Doufám, že s tim umíš zacházet, jinak by ses moh zranit, chlapče.“ Poté se otočí a odejde.

Stejně tak tam, kdy bydlí Miriel zaklepe na dveře drobná dívenka a přinese nějaký váček bylin a různých jiných přísad. “Posílá paní Aribeth, prý by se Vám to mohlo hodit.“

Když do sebe hodíte nějaké to jídlo, je pomalu čas, dostavit se na místo setkání, a tak tam nejspíše zamíříte. Solomon již sedí na místě, bafá dýmku a jeho dva psi sedí připraveni na cestu. Středně velký vak naplněný důležitými věcmi Leží Solomonovi u nohou, meč u pasu, luk na zádech.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 4.7.2020, 22:53:11
Aribeth si zamračeně prohlíží kousek papíru, který dostala od Miriel. "to jsou zvláštní přísady. Ale myslím, že to vše zvládnu sehnat. Mám kamarádku Alchymistku, která ví, kde co najít a má velkou zásobu všeho možného.

A mimochodem. Ty se jim budeš hodit dost. V Imperiu, kde je zakázaná magie budeš ideální. Není v tobě tolik magické moci, abys vzbudila pozornost inkvizitorů, ale zároveň budeš dostatečně užitečná díky tvým výrobkům. Navíc, když bude nouze, vždy díky nějakému drobnému magickému kousku zvládneš vyvolat paniku, která Vám umožní zdrhnout."


Poté koukne na Karasu, co drží v ruce. "Ano, těchto exotických zbraní tu nemáme moc a nejsou příliš dobré. Ještě během noci ti seženu nějakou naginatu dostatečné kvality. I kdyby ti jí měl můj kovář teď hned vykovat.

Angven samozřejmě dostane jakékoliv oblečení si bude přát. To samé vy všichni, nedostanete pouze zbraně, ale cokoliv si budete přát mít u sebe na cestu."
 
  Karasu Byoki   Postava není přítomna 4.7.2020, 21:11:07
Prohlížím si zbraně, když tu náhle dovnitř vejde další osoba. Jedná se o elfku, která má být podle všeho dalším členem této skupiny. "No když nás bude víc tak budeme více na očích. Snad už je poslední."

Angven po příchodu elfky řekne něco co mě celkem překvapí. Vůbec mě to nenapadlo, ale teďka mám k Aribeth větší respekt než předtím. Vůbec nechápu proč se Solomon tomu směje.

Nová elfka hledá nějaké ingredience. "Že by alchymistka? Nebo snad mastičkářka? V takovém případě ji rád uvítám."

Pak se otočím na Aribeth s naginatou v ruce. " Rád bych si vzal tuhle zbraň, ale zrovna konkrétně tahle není zrovna nejkvalitnější. Nemáte Nějakou lepší? " Můj pohled pak padne na Angven, která si zatím prohlíží jenom nože a zdá se, že jen ty si vezme. "A taky nějaké oblečení tady pro Angven. Přece jen bychom nechtěli aby jezdila po světě v hadrech. Něco co jí ochrání a může si schovat v tom nože."
 
  Miriel   Postava není přítomna 25.6.2020, 20:18:41

Než se zorientuji, kde to vlastně jsem, chopí se slova elfka jménem Aribeth a já tak získám nějaké ponětí o tom, proč tu jsem. tedy hodně mlhavé. Přesně takové mlhy bývali nad jezerem v mé rodné vesnici. Husté tak, že člověk neviděl nic a valila se až do vesnice. Pro cizince to vypadalo vždy strašidelně, ale my jako děti jsme si díky té mlze užily mnoho zábavy.

”Stále nechápu, proč se vám hodím zrovna já. Ale budiž. Co se mé odměny týče, tak o peníze příliš nestojím. Těch jsem si získala celkem dost. Ne že bch se snad chtěla chvástat…ale pokud jsou mé služby pro vás tak cené, potřebovala bych sehnat pár těžko sehnatelných ingrediencí do několika lektvarů. Jsou dost cenné a většinou jdou sehnat jen na černém trhu nebo přímo u zdroje.”

Šla jsem rovnou k věci, nebyl důvod si na něco hrát. Takže ti lidé jsou tu, co by hrdinové…a já si mám na hrdinu zahrát taky? No to bude legrace…

V případě, že Aribeth nemá problém s mými požadavky, sáhnu hbitě pro malý papírek a malý kus tuhy obalený v něčem, co připomíná rudou stuhu. Na papírek rychle sepíšu seznam pěti věcí a podám jej Aribeth. ”Ideálně v co největším množství. Díky.”

Následně se rozhlédnu po místnosti. Neskrývám, že si prohlížím ostatní, mez tím, co někdo začne rozebírat, kdo je Aribeth vůbec zač. Ne, že by mě to nějak extra zajímalo. Sláva, tituly a peníze jsou pomýjivé…
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 23.6.2020, 20:37:31
Když zrovna vybíráte zbraně, otevřou se dveře a vstoupí zrzavá dívka spolu s jednou elfkou. Aribeth si je obě změří pronikavým pohledem. "Jdete pozdě. Neviděl Vás nikdo kromě Onyxe a Theodora?" Zrzka jen zakroutí hlavou, usměje se a odejde.

Elfce Aribeth v rychlosti shrne, co je vaším úkllem. Vám řekne: "Seznamte se prosím, toto je další členka vašeho týmu, její schopnosti se budou jistě hodit."

Miriel Aribeth také nabídne odměnu, víceméně akorát peníze nebo kdyby chtěla něco jiného, ať řekne.

Poté Angven dojde, s kým, že to vlastně mluví. Po její reakci se Solomon neudrží a vyprskne smíchy. Zato Aribeth se zdá mírně v rozpacích. Usměje se a odpoví. "No... ano, to je pravda. Ale to už je dávno. Udělala jsem prostě co bylo potřeba, jen se to moc rozmázlo." Je vidět, že je sice v rozpacích, přesto jí těší obdiv, ačkoliv se to snaží potlačit.

 
  Angven   Postava není přítomna 23.6.2020, 14:29:17
Poslouchám elfku a uvažuji co se všechno může stát. "Naučit se konečně ovládat svoje schopnosti. Bratr by měl slušnou práci a vydělával peníze. Naše životy by byli konečně na lepší cestě."

Když domluví jdu se dívat na zbraně. Nejvíce mě zaujme tesák a házecí nože. Jeden tesák už mám a nejsou moc těžké takže to s nimi umím. I házení dýk mi není úplně cizí. "Všechno se nějak seběhlo až moc rychle. A tahle elfka...jakže se to jmenovala? Ari...Aribeth. Aribeth de Tylmarande. Kde jsem to už slyšela....POČKAT."

Podívám se na elfku s vytřeštěníma očima. "Ty ji Aribeth de Tylmarande? Jako ta Aribeth de Tylmarande? Ta z Akadského hvozdu? Ta co skončila válku mezi lidmi a elfy?"

Pak dovnitř vejde další elfka. "A kdo je tohle? Též někdo slavný?"
 
  Miriel   Postava není přítomna 22.6.2020, 17:57:06

Táhla jsem se už asi tři dny za další prací. Lísteček zněl jasně. Ve 12 hodin dopoledne u městských lázní. Nic moc podezřelého na lístku nebylo. Byl psán krasopisem a na kvalitním papíře. I tak jsem nepřestávala být ostražitá. Jeden nikdy neví. Jako kdybych mohla za všechny ty lidi, kteří se rozhodli přestat dýchat.

Nikdy jsem neměla moc v lásce tyhle obchody, kde člověk předem nevěděl, o co půjde. Jak se pak mám asi nachystat?

Počasí celkem ušlo, cesta také nebyla zlá. Jen ke konci se táhla. Přeci jen...jsem nakonec spatřila město na obzoru. Questaqua.

Jakmile jsem vešla do města, šla jsem zjistit, kolik je vůbec hodin. A měla jsem ještě chvíli čas. Čas na to si to tu prohlédnout. A čas na to naít lázně. Tiše jsem se toulala ulicemi a pozoroval čilý ruch. Stejně vám ty vaše mravenčí životy nezávidím. O čem to je? Celý život na jednom místě? Prakticky stále ta samá rutina a i stejně otravní lidé...

U lázní jsem byla přesně ve 12 hodin. A snad vteřinu na to jsem cítila jemné poklepání na rameno. Když jsem se otočila, spatřila jsem zrzavou dívku s lišákem. zajímavý mazlíček, vskutku. Představila se mi jako Merysol a dala mi mapu k nějaké bráně na jiném konci města, než teď zrovna jsme. Prosila mě, abych tam byla kolem půlnoci. “Jen tak...? Co od toho mám čekat? Snad si nemyslíš, že někam jen tak půjdu nepřipravená?! A o co vůbec jde?!“

Místo pořádné odpovědi mi do ruky vecpala nějaký přívěšek s tím, že je to DŮLEŽITÉ a i s lišákem někam zmizela. Hmmm....to tě budu dělat doručovatele milostných vzkazů nebo co?

***

Zabloudila jsem. Prvně v životě Vůbec jsem to nechápala. Bylo již po půlnoci a já stále hledala nějakou pitomou bránu. Vždyť jsem si prošla celým městem. Jak to, že...?!

Byla jsem vážně naštvaná. Nevěděla jsem, jestli víc na sebe nebo jestli na tu zrzečku s lišákem. Vlastně mě začínal najednou štvát celý svět. Celá pitomá Questaqua. Chtěla jsem odtud pryč. A tak jsem prostě zcela přirozeně zamířila ke hradbám a hledala místo, kde by mohla být brána.

“Jdeš pozdě!“ ozval se za mnou známý hlas. Merysol. U zlaté papuče, já to nakonec našla naprostou náhodou?!“

“Pardon. Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje...no a tak...víš co.“ začala jsem ze sebe soukat výmluvu. Nelíbilo se mi, že bych snad přiznala skutečnost, že jsem v tomhle pitomém městě zakufrovala.

Bez dalších řečí mě čapla za ruku, dostala někam přes stráže a vecpala mě kamsi dovitř. Pak se zaklapli dveře.

Uvnitř bylo docela rušno. Rychle jsem se rozhlédla po místnosti a přemýšlela nad tím, co je to tady proboha za sebranku. “Uhm...dobrý večer.“ vysoukala jsem ze sebe. Opravdu jsem nečekala, že skončím na setkání nějakého tajného spolku...
 
  Lila   Postava není přítomna 21.6.2020, 23:15:43
Melu a melu a melu. O počasí, o svých domněnkách o tom, co za "službičku" po nás bude Solomon chtít a v neposlední řadě taky o Radovi a Leovi, o nichž se předchozí večer Solomon zmiňoval. Ukáže se, že oni hobiti, co z králova posla vymámili sázené peníze jsou mí sourozenci, po kterých už se nějakou dobu sháním. Podle všeho se zdá, že mě dost nakrkli tím, že se vydali do světa velkých lidí bez mé úchvatné a všemi milované maličkosti.

Ovšem stejně jako ráda vykládám, tak si i ráda poslechnu Angvenino vyprávění.
Dost možná bych vykládala tak jak tak - i kdyby jen ptákům pro radost, ovšem Angvenin zájem o společnost mé už tak neúnavné čelisti ještě povzbudí k vyšší aktivitě.
Černoočkův nezájem o naši sofistikovanou konverzaci mne očividně nijak nevytáčí.

Pro všechno to nadšení si téměř ani nevšimnu, že už jsme na místě, dokud se neozve Solomonův hlas. Odmlčím se uprostřed povídání o tom, jak nás s bráchama starý Žemlička načapal při krádeži jablek a na znamení pozdravu se vesele na našeho "spolupachatele z předchozí noci" zazubím.

Se zájmem poslouchám jeho nabídku. Při zmínce o tom, kam má naše skupina mít namířeno, mi v hnědých očích nadšeně zajiskří - jasný důkaz o pravdivosti jeho slov, že mne nebude třeba pro tuhle supertajnou misi nějak přemlouvat.

Dvě mouchy jednou ranou!
Vlastně tři. Rado, Leo a cesta.
Muhehe.


Jiskry zmizí v momentě, kdy černoočko začne tasit svůj meč. Následujíc Angveniného příkladu i já o několik kroků od našeho společníka poodstoupím, abych náhodou nepřišla k nějaké nehodě.
Naštěstí bouře je zažehnána rychleji než by jeden řekl "Prorok Prokop poklop prokop" a Solomon už nás zve dovnitř k jídlu.

V o něco veselejší atmosféře a s jídlem v jedné a vodou v druhé ruce se opět jmu vyprávění. Tentokrát na téma Imperia a odhadování, co za misi je před námi. Nápady jako záchrana princezny a hledání tajného artefaktu proti Imperiu se mi podle všeho zamlouvají nejvíc.

Než se však rozhodnu pro můj nejoblíbenějí tip, je čas vyrazit. Možná k překvapení všech konečně zmlknu a tiše si tlapkám nočním městem za Solomonem. Po vzoru své rasy dokážu být překvapivě neslyšná - když chci.

Žebřík, "náhodná" absence hlídek na hradbách a přesně načasované střídaní stráží v bráně mne očividně zaujme. Stejně jako tajemný muž s kladivem, jež se k nám přidá. Pokaždé věnuji Solomonovi tázavý pohled.

Ono je totiž rozdíl mezi tajnou a Tajnou mísí.
A vypadá to, že ta naša je suprduprtajná! Až k těm nejvyšším kruhům...

To už ale vstupujeme do místnosti bez oken a máme konečně možnost pohlédnout do tváře pavoukovi - či spíše pavoučici - která tuhle tajnou pavučinu událostí spřádá.
Těžko říct, jestli je to elfčin vzhled, či důstojnost a autorita, ovšem lady Aribeth na mne očividně zapůsobí - jak se dá soudit podle vykulených očí, jimiž ji sleduji, zatímco mluví o podrobnostech našeho úkolu.

Plně se proberu až když velitelka začne oslovovat každého z nás ohledně našich odměn. Se zájmem poslouchám odměny, jež jsou vyměřeny každému zvlášť podle osobních preferencí.
Když dojde řada na mne, nadšeně se na elfku zazubím.
Hledání těch dvou kulibrků a eště za to mám dostat zaplacíno?! Labůžo!

Už už se nadechuji k odpovědi ohledně mé odměny, ovšem Aribeth se rozmluví o zbraních. Nechám tedy prozatím odměnu odměnou a vydám se prošmírovat nabízené možnosti.

"Královští špijóni. To si nechám líbit!" Mrmlám si sama pro sebe polohlasně, zatímco si obhlížím nabídku. Zdá se, že mám zájem především o cokoliv menšího vzeření a zbraní na dálku.

Dle očekávání. Se svou velikostí kolem sebe těžko budu máchat mečem.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 21.6.2020, 13:08:16
Když všichni souhlasíte, že půjdete se Solomonem, je vidět, že má radost. Ještě chvíli čekáte u něj v Hájence, nabídne Vám k pití vodu a k jídlu chleba, nějaké zvěřinové maso a sýr. Víc toho doma nemá.

Když už se hodně setmí a blíží se půlnoc, zvednete se a Solomon Vás vede zpět do města. Neprojdete ale žádnou branou, místo toho jdete podél hradeb kolem města, až dojdete k provazovému žebříku spuštěnému dolů. Solomon po něm vyšplhá a vy za ním. Dva psi zůstávají dole. Když vylezete nahoru, vidíte městského strážného, který tam na Vás čeká. Za posledním z Vás vytáhne žebřík nahoru. Solomon mu poděkuje, strážný se Vám všem ukloní a jde zpět na své stanoviště.

"Tentokrát ať o nás raději nikdo neví. Tato schůzka je opravdu tajná." Řekne potichu a zamíří po hradbách k prvnímu schodišti do města. Po cestě dolů nepotkáte jediného strážného. Poté Vás Solomon vede městem, ale ne po hlavních cestách, ale úzkými uličkami, soutěskami mezi baráky, až se konečně dostanete přímo doprostřed města a stojíte před královským palácem. U hlavní brány vidíte dva strážné.

Když je přesně půlnoc, vyjdete z postranní uličky a jdete k bráně, zrovna se vystřídaly stráže. Nyní je tam statný barbar a hubený elf, který navíc vypadá, že se ve zbroji vůbec necítí dobře. U brány se také potkáte s dalším člověkem, místním kovářským synem, Erikem. Solomon na něj kývne a spolu s ním jdete všichni ke strážným.

Barbar si Vás prohlédne, pak se rozhlédne kolem sebe a když nikoho nevidí říká. "Můžeme jít." A vede Vás do hradu. Nejprve dojdete na prostorné nádvoří, tam Vás vede do jedněch dveří, dlouhou chodbou až nakonec, až skončíte před masívní ocelovou bránou. Před ní již na Vás čeká někdo další. Je to drobná žena, víc toho nepoznáte, protože je tam šero a ona má kápi na hlavě. S Barbarem na sebe kývnou a ten odchází.

Poté žena vytáhne z kapsy veliký zlatý klíč, vloží jej do klíčové dírky v ocelové bráně a odemkne. Jakmile vstoupíte dovnitř a dveře z Vámi zaklapnou, žena si sundá kápi. Je to ta nejkrásnější elfka, co jste kdy viděli. Ohnivě rudé vlasy má rozevláté kolem dokonale tvarovaného obličeje, úzké zelené oči, trošku připomínající kočičí, špičaté uši a plné rty jsou zanedbatelné oproti celkovému vzezření této bytosti. Ač něžná a nádherná, autorita z ní přímo čiší. Pod pláštěm má zelenkavou lehkou plátovou zbroj a u pasu dlouhý meč.

I místnost je to zajímavá, je bez oken, celkem prostorná a vybavena mnoha stojany s nejrůznějšími zbraněmi a zbrojemi. Než si to zde stihnete pořádně prohlédnout, elfka k Vám promluví tichým melodickým hlasem. "Já Vás zdravím. Mé jméno je Aribeth de Tylmarande. Jsem velitelkou královských ozbrojených sil a na Vás všechny bych měla drobnou prosbičku. Samozřejmě to nebude zadarmo, mohu toho nabídnout celkem dost."

Aribethin hlas je sice tichý a melodický, přesto je pevný jako skála a naprosto zřetelný. "Nejprve Vás musím poprosit, abyste nikde po cestě, ani nikde jinde nevyprávěli, kam tato výprava jde. A to platí i kdybyste odmítli jít. Je to pro dobro celého království. Chci Vás totiž vyslat do Imperia, potřebuji někoho, kdo se pokusí zabránit válce a pokud to nebude možné, tak alespoň ať zjistí co nejvíce informací.

Nebude to příliš těžký úkol, pokud půjde vše podle plánu, ale musím Vás varovat, že pokud se něco zvrtne, a v Imperiu se vždy něco zvrtne, bude to dost nebezpečné. Nejdůležitější ze všeho bude nenápadnost."


Nyní se elfka na chvilku odmlčí. Poté, co Vám nechá prostor pro nějaké dotazy, naváže na předchozí slova. “Achillone, u tebe bych potřebovala, abys zůstal zde ve městě. Podstoupíš výcvik a poté by ses stal buď královským vojákem nebo členem městské stráže, to bude asi na tobě, co si vybereš. Za to bys samozřejmě dostal slušný plat a vlastní dům zde ve městě. Protože nechci, abys byl jen řadový voják, tvá velká síla spojená s orčí krví kolující tvými žilami je obrovská výhoda. Učil by ses od nejlepších mistrů boje, kteří tě zejména naučí usměrnit tvůj vztek, aby se objevil, když ty sám budeš chtít a když chtít nebudeš, tak abys ho zvládl potlačit.

Angven, tebe by Solomon chtěl s sebou na cestu do Imperia, protože si myslí, že ostatní zvládneš varovat, pokud by jim hrozilo vážné nebezpečí. A co jsem tak o tobě vypozorovala, tak si jsem jistá, že má pravdu. Jakmile se vrátíte, samozřejmě bys také měla možnost učit se u nejlepších mistrů v království. Mohou tě naučit, jak rozvinout tvé věštecké schopnosti, ale i mnoha jiným věcem, můžeš se stát mocnou čarodějkou a ovládat veškerý oheň, stejně tak se můžeš stát moudrým mágem a vytvářet ty nejmocnější Iluze nebo si hrát s lidskou myslí. Stejně tak bys mohla mít velmi slušný talent na to stát se vynalézavou alchymistkou, která je schopná třeba i stvořit umělý život.

Lilo o tobě mi Solomon řekl, že budeš mít vlastní zájem cestovat od Imperia. A to mi náramně hraje do karet, protože když někdo bude zjišťovat, co tam děláte nebo proč tam jdete, všude budete tvrdit, že hledáýte dva hobity. Vy je totiž opravdu půjdete hledat, to bude Váš hlavní úkol. A při té příložitosti mi zjistíte nějaké ty informace. Nejdůležitější je, jestli v Imperiu verbíři obchází vesnice a hromadně verbují vše, co má alespoň jednu nohu a jednu ruku. Problém u tebe nastává s odměnou, to mi Solomon nebyl schopen říct, po čem bys mohla toužit. Když tě tak sleduji, tak nevěřím tomu, že by tě uspokojil dům ve městě, možná také nějaký mistr, aby ses přiučila něčemu víc. Nebo to můžeme spláchnout větším obnosem peněz, ale to je tak trošku nuda, ne? Takže se sama rozhodni, co bys mohla chtít.

Nyní, pokud souhlasíte s mými nabídkami, budete potřebovat nějakou výbavu na cestu. Zbraně a zbroj si vyberte zde, pokud něco chcete. Tedy kromě Achilona, ty dostaneš samozřejmě také, kvalita bude stejná, ale na rozdíl od těchto, tvé budou opatřeny erbem království. Tyto zbraně jsou určeny pro tajné operace. Pár z nich vyráběl ještě Erikův otec, ty jsou asi nejkvalitnější v této místnosti. Pokud takovou zbraň chcete, zeptejte se Erika, on Vám ji identifikuje.“
Když se po místnosti rozhlédnete, je zde opravdu mnoho nejrůznějších zbraní a zbrojí. Běžné naprosto všechny a i nějaké exotické by se zde našly.
 
  Karasu Byoki   Postava není přítomna 20.6.2020, 21:40:26
Stojím nehnutě před Solomonem a poslouchám co povídá. " Půjdu s tebou." zasunu meč zpět do pochvy. "Rád bych potkal toho kdo ti dal ty informace."
 
  Solomon   Postava není přítomna 20.6.2020, 20:57:01
Když na mě Karasu chce vytáhnout meč a udeří na mě s otázkami, usměji se. "Ne, máš pravdu, ani já, ani král nevíme vše. Taky je jisté, že v souboji s mečem bys mě nejspíš porazil. Vlastně, já jsem schopnej se zranit svým vlastním mečem. Ve skutečnosti jsem doteď nevěděl, která z těch informací, co jsem řekl bude na koho působit. Jen jsem dostal radu, co na Vás bude fungovat. A vidím, že tebe zajímají démoni. Musím tě varovat, pokud nějakého chceš povolat, je to prý dost nebezpečné.

Každopádně, tyto informace jsem nedostal od krále, ty mám od někoho mocnějšího, koho Vám představím až pokud budete souhlasit s tím, co jsem Vám před chvilkou sdělil."
 
  Angven   Postava není přítomna 20.6.2020, 20:52:15
U hostince nás zastihne hobitka. Na Karasovi je jasné, že z toho není dvakrát na větvi. S chutí se tak přidám do povídání s hobitkou. Můj bratr se jen tomu směje od ucha k uchu.

Když dorazíme do hájenky stejně jako Karasu pozdravíme i mi. Následuje pár slušných nabídek na práci. Můj bratr se při doslechnuti, že by měl práci u městské stráže přímo nadchne. Já z toho moc šťastná nejsem. Pak si s ním budu muset o tom promluvit.

Pak mluví o věštění a zlepšení se. Nijak mě nepřekvapí, že směřuje tímhle směrem. Přece jen jsme se o tom včera bavili. Pak ale uvidím Karasovu reakci. Můj bratr si jí musel všimnout také, protože mě chytne za ramena a posune o kus pryč od nich. Jsem za to ráda. Nerada bych byla o hlavu kratší jen úplnou náhodou.
 
  Karasu Byoki   Postava není přítomna 20.6.2020, 20:45:48
Při odchodu z hostince nás chytne hobitka. Ani mě to nepřekvapuje, že jde s námi. Bohužel cesta s ní je dlouhá a upovídaná.... takže otravná. "Bohové jestli existujete tak prosím... udělejte mě hluchím."

Když dorazím do hájenky už z dálky vidím Solomona jak pokuřuje. Slušně ho pozdravím a pak poslouchám co nám chce nabídnout.

Tajná akce pro krále. Chtěl jsem žít svůj život více v klidu, ale zase příslib peněz nezní špatně. Pak se, ale Solomon zmíní o něčem co jsem nečekal. Démoni. Pomalu chytnu rukojeť svého meče a lehce ho povytáhnu. " Máš nějak moc informací. Vím, že děláš pro krále, ale ani on nemůže vědět vše."
 
  Solomon   Postava není přítomna 19.6.2020, 13:02:24
Ráno jsem měl ještě dost práce, než jsem se konečně dostal do postele. Naštěstí Celeborn pro mě udělal to, že vyhledal mou včerejší společnost a předal jim můj vzkaz, jinak bych dnes asi nespal.

Když všichni přijdete k hájence, už odpočatý sedím před ní a kouřím dýmku. "Dobré jitro Vám přeji. Nebo večer? Záleží na tom, z jakého úhlu se na to díváme." Začnu neformálně, ale poté mírně zvážním.

"Měl bych na Vás prosbičku, vážení. Věřím, že se zvládneme dohodnout. Potřeboval bych, abyste šli se mnou na jeden delší výlet, byla by to práce pro královskou armádu, takže královsky zaplacená. A teď nemluvím jen o penězích." Říkám potichu.

"Důležité je, že to bude tajné. Pokud byste do toho šli se mnou, chvíli před půlnocí bychom se sešli s velitelkou královské armády a ta nám všem řekne podrobnosti a s Váma se dohodne o odměně. Ale věřte mi, že co se týče vzdělání, je možné prakticky cokoliv, navíc tady Achilona by chtěla do městské stráže, což je stálá práce a ne příliš náročná.

Lila bude mít určitě zájem, protože jdeme na místo, o které se v noci dost zajímala. Vás ostatní asi bude potřeba přesvědčovat, ale myslím, že naučit se ovládat své věštecké schopnosti, úmyslně vyvolávat vize, naučit se ovládat a porážet démony, nebo dosáhnout naprostého mistrovství s mečem je jen špička ledovce toho, čeho můžete dosáhnout.

Tak co? Půjdete se mnou o půlnoci na schůzku s lady Aribeth?"
 
  Erik Bolehlav   Postava není přítomna 18.6.2020, 23:14:53
Probudím se,očima zkoumá strop a trámy okolo nebot si první neuvědomím kde jsem, samozřejmá že u Tygra.Kde jinde, že ano když domov už nemám léta. Nevím jestli se má první vztekat nebo pusti do pláče.

Praví chlap pláče jen 3x v životě,když ztratí blízkého,při narození dítěte,když umírá... och otče jak moudrý jsi byl.. Podívám se ven přeš starší skleněné okno, i přes to jak čistě je umyté obloha se venku zdá tmavší.

No tak vstávej posero, musím jít zachránit náš osud a pomoct matce od toho kusu hovna co se na ni lepí.

Tvrdě zmáčknu okraj lůžka, začnu se oblékat , při tom si všimnu trochy sýra a chleba na stolku v místnosti a láhve co vypadá na borůvkový pečený čaj.

Můj oblíbený,jak už je to dávno co matka mohla jeden udělat protože měla volno, jít jen tak spolu jako rodina do lesa na plody.

Zatnu zuby a vykročím k jídlu, po krátkém ale rychlém hltání mám konečně plnej žaludek a spokojeně si odfouknu.

S plným žaludkem jde všechno líp, teda pokud není plnej kamení heh..Kouknu znovu z okna a obloha se zdá hned jasnější, Dle času je docela brzo a ulice nebudou tak plné.

Nápad přidat se k armádě a našetřit si na vastní bydlení a vzít matku k sobě, otom přemýšlel už dlouho, ale tak nějak čekal že otčín matku opustí nebo tak něco.


Dneska změním svůj osud a to k lepšímu , jakože se bolehlav jmenuji to přísahám na své kladivo.Poděkuji Paulimu za jeho ochotu a pomoct určitě mu to zase opaltím až tu bude v hospodě zase nějaká problémová banda.

Jste jako moje rodina co táta odešel a matka se zamlkla kvůli tomu šmeliči, děkuju za všechno, ted musím jít. Paul je trochu zaskočen a jen se od baru usměje,a kývne na souhlas.

Dál si leští korbele a jeden si prohlíží obzvláště dlouho, protože do nej někdo, vyryl něco sprostého.
Asi jsme včera vypadl opravdu bídně.Jsem rád, nechci vypadat jako ubožák až pujdu na hrad, dal jsme si svoje slušné oblečení, bílou košily a kožené kalhoty a opaskem, pracovní oblečení a nářadí jsme si tu nechal ve vaku v pokoji tady si je nikdo nedovolí ukradnout.
Kopyto si však vezmu sebou kdyby něco.

Cestou na hrad potkám Solomona, docela mě překvapí že je ten člověk po tom cirkuse včera u výčepu,vůbec schopnej být tak brzo vzhůru. Prohodím s ním pár slov a hned dostanu dobrou radu.Když mě tam doporučí on tam mám šanci nebýt za takového vola. Lady samozřejmě znám je to městská hrdinka.

Co to vede ona kriminalita hodně klesla, docela tomu přispělo zavedení nových trestů. Cestou na hrad s snažím nesoptit ale těžko tomu úplně zabráním pořád je to kus cesty do kopce, naštěstí jsme se namazal šeříkovou mastí takže budu trochu vonět a zakryje to pot.

V pulce cesty se zastavím a podívám se dolů na výhled na město už jsme tu nahoře nebyl dlouho, se Solomonem jsme tahala tajně šípy z kovárny aby to nevěděl otčín, a abych ušetřil za mezka tahal to sem na zádech, tehdy však nešel za nikým ze šlechty takže se upotil mohl jak chtěl.
Dorazím k bráně a oslovím strážného.

Dobré ráno příteli, jsme tu dneska v osobní žádosti o předvolání k Lady Aribeth,posílá mě Solomon.

Strážný vypadá docela čerstvě asi ted střídal, tak doufám že bude v dobré náladě. Podívám se na pevnost a dravce co krouží kolem věží.
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.