abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Noční můra ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Felicia Fey   Postava není přítomna 23.2.2020, 11:25:48
Nevím, co si myslím – nejspíš vážně doufám, že najdu zbytek lidí z vesnice. Že zjistím, že jsem v bezpečí. Že se uklidním. Že si uvědomím svou hloupost…najím se, vyspím.

No zbytek lidí z vesnice najdu. Asi. Ale rozhodně ne tak, jak bych chtěla.

Uvidím, co jsem neviděla. Levá ruka, ta, kterou nedržím louč, mi vyletí k ústům. Mám co dělat, abych se nepozvracela.

Prudce se otočím, když zaslechnu zvuk. Nevykřiknu, i když bych chtěla – namísto toho instinktivně pozvednu louč, abych se bránila útoku – abych vyblokovala útok. Abych následně sama zaútočila…
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 22.2.2020, 15:54:54
Muž se jen usměje a sleduje tě jak jdeš s loučí do chodby. Chodba je celkem dost prostorná, ale dva lidi by v ní vedle sebe jít nemohli. Tma se, ale i když máš pochodeň vůbec nerozjasňuje. Teprve až po 8 krocích začne se něco dít.

Jako by se ti mysl rozjasnila a smysli vrátily. Hlavně čich. Silný a naprosto odporný pach tě udeří do nosu tak silně, že tě málem povalí na zem a málem se taky pozvracíš. Oči se ti taky rozjasní a před sebou vidíš hromadu kostí a mrtvol. Po chvíli víš, že jsou lidské. Na některých je ještě stále oblečení. Pak slyšíš jak za tebou něco praskne. Když se otočíš uvidíš muže jak nad tebou stojí s nožem vysoko ve vzduchu a chce ti ho vrazit do hrudi.
 
  Felicia Fey   Postava není přítomna 18.2.2020, 10:14:20
V duchu si nadávám za svou podezíravost. Jenže se jí nedokážu zbavit. Poprvé za …celou věčnost se můžu cítit v bezpečí a já hledám jen samá „ale“.

Znovu se zadívám na jídlo. Znovu se nadechnu nosem. A znovu neucítím nic.

Jestli se ten chlap naštve, tak mě taky může vyhodit a …bude to jen moje vina.
„Pokud to nebude vadit, půjdu si na chvíli…odpočinout.“
Usměji se plaše.
„Tohle je první bezpečné místo za celé měsíce…a já jsem unavená.“
Dodám – vlastně lžu, bezpečně se tu necítím. Ale já toho muže opravdu nechci rozzlobit.
„Třeba bych vám pak mohla upravit oblečení, aby vám lépe sedělo…jako poděkování.
Tohle musí být nepohodlné.“

Navrhnu.

Vezmu louč, zapálím ji a opatrně vyrazím chodbou.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 18.2.2020, 9:58:25
"Jak myslíte. ostatní jsou vedle. Jestli chcete můžete jít za nimi. Oni jsem nepůjdou.... mají strach." ukáže směrem do chodby. " Jestli chcete tak si můžete vzít jednu pochodeň."

Chodba je neosvětlená, takže tam po chvíli nejde nic vidět. Je to stejná chodba z jaké přinesl jídlo, takže tam skladují asi hodně věcí. Přesto z ní nejde žádný hluk.
 
  Felicia Fey   Postava není přítomna 17.2.2020, 14:37:26
Navzdory všem očekáváním se cítím …tak nějak nesvá. Stále stojím a opatrně se rozhlížím. Snažím se uklidnit tlukoucí srdce, které už zdaleka nebuší jen kvůli běhu. Něco tu je…špatně. Jenže co?
Neblázni. Vždyť jsi v bezpečí.
Konečně ti někdo pomohl a ty vyšiluješ.

Kárám se v duchu, ale srdce si dál vede svou a bije na poplach.

Naprázdno polknu, když muž přinese jídlo. Mám hlad, že bych polykala hřebíky, jenže je tu ten pocit.
To maso nevoní.
A chleba…je moc čerstvý.

Vzbouří se i hlava. Zhluboka se nadechnu – chci cítit alespoň něco, cokoli. Chci přesvědčit sama sebe, že se bojím zbytečně.

Znovu polknu.
„Děkuji.“
Zopakuji.
„Jen…až za chvíli…po tom běhu…asi bych se pozvracela…a to by byla škoda.“
Vysvětlím.

Znovu se zadívám do chodby.
„Říkal jste, že tu jsou i ostatní?“
Zeptám se.
To je ono – pokud tu bude i někdo další, uklidní mě to.
Nějaká žena, děti…někdo…normální.
Lidi z vesnice.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 17.2.2020, 13:51:11
Muž chvilku oddechuje a pak se na tebe usměje. "V pořádku. Snad si nás nic nevšimlo. Zajdu udělat nějaké jídlo jestli máš hlad. Přece jen si se pěkně proběhla." Zvedne se a zajde do vedlejší chodby. Pak tam slyšíš nějaký hluk a po chvíli se vrátí s kusem chleba a celkem velkým kusem masa. Maso vypadá nádherně a šťáva se z něj válí v proudech. Chleba vypadá zase krásně čerstvě a křupavě jako z pekárny. Přinese ti to v dřevěné misce a položí na stůl před tebe s vidličkou a nožem na porcování masa. Sám sobě nic nepřinesl a sedl si zase zpátky na svoje místo.

V místnosti je i celkem čisto a tak nějak.... špatně. Všechno má jaksi svojí dokonalost, která je až nepříjemně přesná. Další věc je ta, že tu není nic co by nějak vonělo. Ani okolní hlína ani maso před tebou. Navíc i když vypadá jako čerstvě upečené tak z něj není cítit žádné teplo.
 
  Felicia Fey   Postava není přítomna 16.2.2020, 14:05:38
Zhluboka oddechuji a občas vrhnu nejistý pohled na žebřík a vchod nad ním. Zůstávám stát. Bojím se toho, co by mohlo přijít.

Teprve po chvíli se zadívám i na muže. Snažím se…nedělat ukvapené závěry. Jenže jsem z něho nervózní. Pohledem zabloudím i k té chodbě.
Říkal, že jsou tu někde ostatní?
Napadne mě.

„Děkuji.“
Ozvu se konečně. Nezním moc jistě a vlastně nevím, co dělat.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 16.2.2020, 13:39:03
Muž je celkem nervózní a tak se každou chvilku rozhlíží. Pak za tebou sleze dolů a na žebříku ještě zamkne dvířka. Dole vidíš místnost, která spíš vypadá jako nějaký tunel. Má asi 5x5 metrů a v ní je jeden stůl dvě židle, postel, truhla a podle stavu vlastně postavená skříň někým kdo to zrovna neumí. Na pravo vede další menší chodbička, ale průchodná. Bohužel neosvětlená. V této jsou totiž na stěnách do hlíny zabořené pochodně, které už dosvítávají. Muž sleze za tebou a jde si sednout na židli. konečně máš čas si ho prohlédnout. Tělo je i kapku vypasené a hlavu má plešatou. Je oblečen do oblečení, které určitě nebylo původně pro něj. Kalhoty mu jsou delší a tak si občas po nich šlape. Košile je zase moc úzká takže mu je vylézá ze spodu břicho. A boty má každou jinou. Sedne si a natáhne si nohy. Klíč od dvířek si strčí do kapsy od kalhot.
 
  Felicia Fey   Postava není přítomna 13.2.2020, 14:20:29
V plicích mě píchá a srdce tluče jako splašené. Tváře hoří a dochází mi dech. Kdyby mě muž nevtáhl dovnitř, nevím, jestli bych těch pár kroků za bránu zvládla.

Zdá se, že na vydýchání není čas – muž už mě zase někam táhne a já opravdu nemám sílu na nějaký protest. Tedy za předpokladu, že bych z nějakého – úplně zcestného – důvodu protestovat chtěla. Nechci. Chci poděkovat – ale to mi teď přijde stejně nemožné jako zarecitovat na jeden nádech deseti slokou báseň.

V kostele padnu na kolena a hlasitě oddechu. Když však zazní příkaz, vyhrabu se na nohy, přejdu k poklopu a začnu slézat dolů.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 13.2.2020, 14:08:36
Když jsi doběhla k bráně, muž tě doslova vtáhl za ruku dovnitř a zavřel bránu. Některé krysy proběhly dovnitř a rozběhli se všemi směry. Slyšíš nějak venku piští a škrábou bránu, aby se dostali dovnitř. Řev se stále ozývá a přidalo se k němu další odporné zvuky ze, kterých ti běhá mráz po zádech a bolí hlava. Muž tě, ale chytne za ruku a táhne tě před vesnici do kostela, který je uprostřed vesnice. Když se rozhlédneš vidíš, že celá vesnice není v dobrém stavu jako by se o ní nikdo léta nestaral. A taky nevidíš nikoho jiného ve vesnici. Ani lidi, ani zvířata. Celá vesnice je prázdná. Muž otevře kostel a strčí tě dovnitř. Následně za vámi zavře a jde k oltáři cestou mezi lavicemi. Vleže za něj a otevře tam malé dveře v zemi, pod kterýma je dlouhá šachta s žebříkem. Koukne na tebe a řekne" Honem pojď sem. Tam budeme víc v bezpečí než tady. Ostatní jsou tam taky. Jdi jako první ať můžu zavřít."
 
  Felicia Fey   Postava není přítomna 13.2.2020, 13:56:30
Když uvidím strážného a především otevřenou bránu, mám co dělat, abych radostí nebrečela. Ještě mám naději!
To půjde. To dám.
Přidej.

Přesvědčuji se v duchu.

A stejně rychle jako radost přišla, tak i odejde. Dojde mi, co se děje – nic mě však nepřiměje se otočit. Ráda bych si myslela, že to dělám, proto, abych se zbytečně nezdržovala. Sama však tuším, že jen nechci znát pravdu. Nechci vidět, co mám za zády.

Přikrčím se a použiji poslední zbytky sil, abych doběhla k vesnici. Na ničem jiném nezáleží. I kdybych si měla během přes krysy přelámat nohy.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 13.2.2020, 13:39:37
Běžíš jak nejrychleji můžeš a za chvíli vidíš jak je vesnice obehnána dřevěnou hradbou a brána je otevřená. V ní stojí nějaký muž a mává na tebe. Pravděpodobně ať pospíšíš. Krysy si všimly, že máš zbraň a tak zpomalily. Následně, ale začnou být před tebou a předbíhat tě. Podle všeho ztratily o tebe zájem a před něčím utíkají. Zřejmě si toho všiml i muž u brány, protože zavřel jednu jeho část a druhou přizavřel. Stále na tebe mává a taky křičí ať si pospíšíš. Už to není tak daleko. Občas ti nějaká krysa podběhne pod nohama a tak na ní omylem šlápneš. Ale ani tak nezastavují. Začínají být všude kolem tebe, až ti jenom zavázejí. A pak se ozve řev. Nebo spíše víc řevů a následně i hluk boje.
 
  Felicia Fey   Postava není přítomna 13.2.2020, 12:30:16
Můžu nadávat jen sama sobě, že jsem vyrazila tak pozdě – že nestíhám dojít do vesnice včas. Že mě, dost možná, nikdo nepřijme, když dorazím společně s tím, co touhle dobou chodí světem.

A když už jsme u chození kolem… Zrychlím. Přítomnost krys mě znervózňuje. A času ubývá. Vsadím všechno na jednu kartu a rozběhnu se k vesnici.

Úplný vabank však hrát nechci a tak vytáhnu dýku. Běhat se zbraní se sice nemá…ale za posledních pár let ztratila tahle poučka na pravdě.

Běh s tolika věcmi na zádech není žádná výhra, někde hluboko však cítím, že skutečná prohra bude, když nedoběhnu včas.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 13.2.2020, 12:04:15
Cesta z hor je za začátku těžká, ale dá se zvládnout. Pak je před tebou už jen krajina. Řeka ti naštěstí nestojí v cestě, takže se nenamočíš. Když pohlédneš na měsíc odhadneš, že ti zbývá asi 10minut než začne být noc opravdu nebezpečná. Krajina je pokrytá suchou, spálenou trávou ve, které se občas pohne myš. Nebo spíše krysa. Vesnice je od tebe asi 20minut chůze a krysy se začínají k tobě až moc přibližovat. Vidíš jich asi 6, ale slyšíš jich mnohem víc. Každá z nich je velká jako kočka. Jsou bez srsti a tak můžeš vidět jak jsou podviživené. Zatím nic nezkoušejí. Zkoumají tě.
 
  Felicia Fey   Postava není přítomna 13.2.2020, 10:59:45
Spánek zvládám hůř a hůř – nebo mi to tak alespoň přijde. Co chvíli se budím. Cestovat sama je tak…nebezpečné. Žádné hlídky. Žádná jistota.

A blíží se zatmění. To už bych nemohla spát vůbec. Prohlížím si vesnici. Zamyšleně se u toho koušu do rtu.
Budu to muset zkusit.
Rozhodnu se.
Snad …mě tam na chvíli nechají…snad to není nějaká past….
Bojím se – samozřejmě, že se bojím. Přesto poberu svoje věci a vyrazím k vesnici.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 13.2.2020, 9:08:54
Jsi zrovna mezi kusy skal, kde jsi se rozhodla včera utábořit. Okolí je plné ostrého kamení a když se rozhlédneš kolem sebe můžeš vidět v celku pěknou krajinu na tyto časy. Krajina se podobá savaně a protéká tam jedna dlouhá úzká řeka, kde voda spíše stojí než aby tekla. Najednou si všimneš dvou věcí. První je to, že v dálce vidíš vesnici. Zřejmě malou, ale nic víc z takové dálky nezjistíš. A druhou věcí je to, že začíná zatmění měsíce. Slunce již dávno nevychází a měsíc přesto svítí. Při zatmění svět pohltí tma a nestvůry, kterým to vyhovuje vylézají ven.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 9.2.2020, 16:43:51
Jste v horách a na nebi svítí rudý měsíc, kolem je klid jak v hrobě.
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.