abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Hostinec u ztracené duše ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Eithne   Postava není přítomna 17.11.2020, 21:36:19
I Stopař mi oznámí, že bych musela jít s ním, abych našla, co hledám. Dokonce se mě snaží povzbudit, stejně jako Šalmaj. A jsou to její slova, co mi dodá odvahu.
“Tvá slova jsou moudrá Šalmaj.“ Otočím se proto zpět k Argurovi.
“Nemám z tebe strach.“ Odpovím s úsměvem.
“Za pár dní bych měla být schopna si své myšlenky ujasnit.“ Odhadnu.

Podávám kompas Šalmaj, ta ale odmítne.
“To ti závidím.“ Vydechnu zasněně. Vrátím tedy Argurovi kompas s poděkováním.
“A kam tě ta tvoje cesta táhne?“ Začnu se vyptávat léčitelky. V mysli mi ale naskočí jiný dotaz.
“To tedy Argur neustále s někým cestuje?“ Uvědomím si, ale dochází mi, že sem přišel úplně sám. A zraněný. A to mě vrací zpět k léčitelce.
“Často jsem zaslechla na svých cestách o lidech, co dokázali uzdravit nemocné. A přesto za to někteří z nich byli lynčováni. Nikdy jsem to nepochopila. Copak je na tom něco špatného uzdravit umírajícího?“ Vyzvídám, jaké schopnosti a vědomosti Šalmaj má.
 
  Šalmaj "Herbí "   Postava není přítomna 17.11.2020, 9:43:07
Povzbudivě se na Eithne usmívám. Beze slov ji podporuji. Pohledem postrkuji k odvaze.
„Zvládneš cokoliv si budeš přát, dítě.“
Ozvu se konečně. Z celého srdce tomu věřím.
„Pokud je cíl důležitý, není žádná cesta příliš trnitá.“
Dodám vážně.

Když mi však dívka nabídne kompas, zorničky se mi rozšíří. Pravou ruku si přitáhnu k tělu, jako bych se bála že mě ten drobný předmět popálí. Polknu a zavrtím hlavou.
„To je v pořádku.“
Odmítnu.
„Já znám svou cestu.“
Vysvětlím. Ve skutečnosti se však bojím toho, co by kompas ukázal.
 
  Argur Tamir   Postava není přítomna 15.11.2020, 11:16:25
Zadívám se zamyšleně na Šalmaj. “Asi ano. Vlastně je to o tom, že bych její myšlenku musel v kompasu udržet. Takže ano. Musela by jít se mnou.“ Odpovím váhavě a otočím se na Eithne. Ta z mé odpovědi rozhodně nadšená není. Ani se jí vlastně nedivým.

Pokrčím rameny. “Všechno má svoji cenu. A jestli se mě bojíš, tak zbytečně. Nemám důvod Ti ublížit. Ale můžu ti dát alespoň směr, kterým se máš vydat. A když Tě zavede jinam...tak se tam aspoň podíváš. Zažiješ věci, uvidíš místa a potkáš lidi a tvory, které by jsi třeba jinak vůbec nepotkala.“ Řeknu ve snaze dívku přesvědčit a dodat jí odvahu k rozhodnutí. Ale moc se mi to nedaří. Jako řečník nebo vyjednavač asi za moc nestojím.

Sleduji, jak Eithne nabízí kompas Šalmaj. Neprotestuji. Zvědavě se na ni otočím.
 
  Eithne   Postava není přítomna 29.10.2020, 22:01:34
Sleduji Argura, který vypadá zamyšleně. Na moji prosbu ale zavrtí hlavou a mě to vykolejí.
“Proč? Co se najednou stalo?“ Tvářím se nešťastně, když se najednou Argur otočí a vtiskne mi do ruky kompas.
“Tak vzpomínky.“
“Děkuji.“ Odpovím s nadšením. Sleduji kompas, jak se otáčí a snažím se vybavit si své vzpomínky.

Sleduji ho pečlivě, když ke mně dolehne hlas Šalmaj.
“S ním?“ Kouknu po Argurovi. A najednou se cítím nesvá.
“Nečekala bych, že budu cestovat s ním. Doufala, jsem, že ho jen poprosím o pomoc a on mi dotyčného najde. Ale cestovat s ním? Ani ho neznám.“ Najednou ztrácím své nadšení.
“A co když se ten kompas plete? Říkal jsi, že stačí myšlenka. Ale co když to není správná myšlenka? Co když tě zavede někam jinam?“ Z hlasu je znát nervozita.
“Copak to nejde udělat nějak jinak, abych s tebou nemusela?“ Nejsem si teď tak úplně jistá, zda nebyla moje otázka urážlivá. A tak napjatě čekám a sleduji kompas, jak se neustále otáčí.
“Nemůžu se soustředit. Ne tady a teď. Ne s tím, co Šalmaj řekla.“ Kouknu na léčitelku.
“Chceš si to také zkusit? Třeba také něco hledáš.“ Konstatuji a hned dodám něco dalšího, abych zamluvila to, proč se hned kompasu chci zbavit.
“Já se teď nemůžu soustředit na svoje vzpomínky. A nerada bych táhla Stopaře někam jinam, než potřebuji.“Nadhodím a podávám kompas léčitelce.
 
  Šalmaj "Herbí "   Postava není přítomna 28.10.2020, 20:49:53
Sleduji Argura – celou dobu jeho zamyšlení. Trpělivě čekám, až se probere. Snažím se proniknout dál. Odhadnout, co ho trápí.

Když muž konečně předá kompas, tiše vydechnu. Dýchala jsem do teď vůbec?

„Jak vlastně funguje?“
Zeptám se.
„…chci říct, Eithne svůj cíl najde jen s tím kompasem…tedy, když půjdete s ní?“
Rozhodnu se nezabývat se vzpomínkami.
 
  Argur Tamir   Postava není přítomna 24.10.2020, 21:47:48
Půlobr. Zelený kůže. Armáda na pochodu. A šedý kůže. A další a další. Démoni, nemrtví, bestie...tisíce a tisíce hlav. Teď s jedním z takových sedím u stolu. Válka prý skončila. Pro mě neskončí nikdy. Jedna chyba. Tak moc jsem si byl jistý, že návnada zabere. Tak moc. To město bylo plné k prasknutí. Uprchlíci z jiných měst. Převážně ženy a děti. Zatřepu hlavou ve snaze zahnat vzpomínky. Zahnat pohled z výběžku. Bezmocný pohled armády odhodlaných mužů. Slzy v očích všech těch, co mi věřili. A pohled na město obklopené nepřáteli.

Vydechnu.

Teprve teď si uvědomím pohled obou žen. Chvíli na ně nechápavě hledím. I na nastavenou ruku.

“Oh...jistě. Omlouvám se.“ Vytáhnu kompas a vložím jej do dívčiny dlaně. “Vzpomínky. Zamyslel jsem se. Omlouvám se.“ Pokusím se o úsměv.
 
  Eithne   Postava není přítomna 20.9.2020, 14:53:52
Možná až moc nevhodně sleduji Argura, jak okusuje kosti. A s takovým nadšením se do toho pokrmu pouští.
“Ti lidé jsou zvláštní.“ Ušklíbnu se. Ale nemůžu od Argura odtrhnout oči. Zvědavost je větší a já se zájmem sleduji, jak si vychutnává každé sousto. Když dojí, probere mě to.
“Asi byli výborné.“ Konstatuji suše a vracím se ke svému salátu.

Poslouchám Argura a čekám, až mi podá kompas. Jenže ten jen domluví a nic se neděje. Kouknu na svoji nataženou prázdnou ruku.
“Něco jsem udělala? Co jsem provedla?“ Připadám si zmateně a hloupě. Chystám se ruku stáhnout, když si všimnu Šalmaj a jejího kývnutí. Pak promluví a nenápadně Argurovi nadhodí, že ten kompas má furt u sebe. Usměji se na ní a čekám, co na to Argur.
“Hned ti ho vrátím, slibuji. Nerozbiju ho.“ Ujistím Stopaře.
 
  Šalmaj "Herbí "   Postava není přítomna 19.9.2020, 17:12:19
Těší mě.
Pronesu beze slov, jen kývnutím hlavy.

I já vydechnu – stejně jako Argur. I když je tak jiný – v něčem je k uzoufání podobný ostatním mužům. Počkám, až dojí a dalším kývnutím dám dryádě znamení, že tuším, jak se asi takhle, s nataženou rukou, cítí.

Teď jsem to já, kdo se zlehka dotkne stopařových prstů.
„Ten kompas máte u sebe.“
Připomenu s tak vlídným úsměvem, jako bych oznamovala, že Argur vyhrál první místo v soutěži s bohy.
 
  Argur Tamir   Postava není přítomna 19.9.2020, 12:02:55
Takřka v závěsu za Eithne přijde i krollka. Cítím vlnu nevole, která ve mně stoupá. Nikdo ji ke stolu nezval. Nikdo nenabídl aby si přisedla. A ona to přeci udělala. Už se nadechuji, aby se proti jejímu jednání ohradil, ale Šalmaj mě předběhne a ženu přizve.

Rezignovaně vydechnu.

A ochutnám pečená žebírka. Jsou plná šťávy a lehce pálí. Prostě dokonalé. “Dámy odpustí...“ Zamumlám omluvně a pustím se do žebírek. Brzy mám mastné ruce a po vousech mi stéká šťáva z žebírek. Mimořádně neházím kosti za sebe nebo pod stůl. Ale to jen proto, že jsem si tady nikde nevšiml žádného psa.

“Mno...“ Pronesu spokojeně, když dorazím poslední žebírko a ruce si otřu do kalhot.

“Tím štěstím jsem myslel to, že bude někde na zemi. Někde v dostupné části toho světa. Že se nebude zrovna brodit přes nějaké močály nebo nebude brázdit moře na pirátské lodi. Že bude prostě někde, kde k němu budu moci dojít.“ Vysvětlím dryádě a krollí ženu zatím okázale ignoruju.
 
  Eithne   Postava není přítomna 15.9.2020, 21:39:33
Argur souhlasí s tím, aby léčitelka zůstala s námi. Když mi ji oklikou představí, kývnu na ni.
“Jsem Eithne.“ Představím se Šalmaj, i když si zrovna nejsem jistá, zda to bylo vhodné.

Argur se mě zeptá, zda jsem pomocí kompasu našla toho, koho hledám. A já na něj zůstanu zírat.
“Našla?“ Pátrám zpět v paměti, co se vlastně dělo, když jsem měla kompas v ruce.
“Nejdřív domov, pak Brokilon, pak jeho a…“
“Já vlastně nevím. Točil se, ale myslím, že jsem ti ho vrátila dřív, než mi něco ukázal.“ Vybavím si. Zní to ale trochu nejistě.
“Ano, určitě jsem ti ho vracela dřív, než mi to něco ukázalo.“ Oznámím již trochu jistěji.

Zírám na jídlo na mém talíři a otočím se k Šalmaj, když mi řekne, že to je opravdu k jídlu.
“Vážně?“ Vyslovím nevěřícně. Než ale stihnu namítnout, že to je dost divné, Argur si to s nadšením vezme a vymění za něco jiného. Pro mě lepšího.
“Díky.“ Oddechnu si, že nemusím ty žebra jíst. Možná to vypadá dost nevhodně, ale sleduji Argura, jestli ten pokrm vážně vezme do pusy. Už jen to, jak k němu přičichává, mě zaráží. Z mého zírání mě vytrhne hlas Krorg, která se k nám přidá. Odměním ji za to úsměvem.

Otočím se zpět ke Stopaři.
“S trochou štěstí? Jakého štěstí?“ Nechápu, co tím myslí. Zřejmě jsem si to představovala jinak, než to doopravdy je.
“Neříkal si, že ti stačí jen moje myšlenka a ukáže ti to cestu?“ Opakuji zmateně slova, která jsem od Argura pochytila.
“Tak to můžeme zkusit znovu.“ Natáhnu ruku a čekám, zda mi podá kompas.
 
  Šalmaj "Herbí "   Postava není přítomna 14.9.2020, 15:37:20
Už už se zvedám, když Argur zasáhne. Po jeho doteku…po jeho slovech mi po zádech přejede mráz – ledový prst sjede přes krku až dolů na bedra. Dosednu zpět, na rukách husí kůži. Přestože chci, rozrušení skrýt nedokážu. Nic tady není takové, jak bývá zvykem.

Přikývnu. Nechci odejít. I když jsem nervózní. Přestože… anebo možná právě proto, že používá mé pravé jméno. Na ocenění mých služeb jsem zvyklá, na vlastní jméno ne.

Hodnou chvíli mlčím. Ztracená. Zmatená. Slova vnímám jen okrajově. Proberu se až když Eithne položí svou otázku. Chápavě se na ní usměji – na ní a hned pak na Argura, který se rozhodl vyřešit dryádin problém po svém. Nu…jako muž. Rychle a účelně.
„Vepřová žebra.
Ano, i tohle u nás jíme.

Takhle upravené je to vlastně docela vzácné….”

Přidám další úsměv. Laskavý a plný porozumění
Většina lidí, které znám, by žebra zpracovala lépe…hospodárněji.
Zamyslím se.

Dál tu myšlenku nerozvíjím. Ostatně už takhle mám pocit, že šlo o zbytečné vyrušení. Navíc se k nám přidá Krorg. Očima zabloudím k ruce, kterou jsem ji ošetřila.
„Samozřejmě, přeci nebudete sedět sama.”
 
  Krorg   Postava není přítomna 14.9.2020, 10:28:25
Eithne se má k odchodu za Stopařem. Usměji se na ni a nechám ji v klidu odejít. "Tak schválně jestli si uděláš i jiné přátele."

Poslouchám rozhovor ostatních. Nedělá mi to žádný díky mému sluchu krollímu sluchu. Sedím sama u baru a nemám se s kým bavit. To mě štve. Být sama v hospodě je jedno z nejhorších. Popadnu svůj korbel a jdu si přisednou k ostatním.

Dojdu ke stolu a nohou si přisunu židli na, kterou si pak sednu. Na stůl postavím korbel. Jsem jasně největší ze všech u stolu, takže musím lehce naklonit hlavu. "Nevadí když přisednu? Nerada jsem sama, když okolo se jiní baví. Navíc aspoň bude větší zábava, když je víc lidí pohromadě."
 
  Argur Tamir   Postava není přítomna 13.9.2020, 22:28:24
S příchodem dryády se má Šalmaj k odchodu. Že jí to není po vůli je na ni vidět. Ale je příliš zdvořilá, než aby sama zůstala. Natáhnu se dopředu a dotknu se její ruky. “Zůstaň tady, prosím.“ Řeknu tiše s prosebným tónem. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo.

“Díky.“ Kývnu na dryádu, která komentuje můj vzhled. “Za to vděčím tady Šalmaj.“ Představím mimoděk léčitelku. Její slova o kompase mě zaujmou. “Našla jsi ho?“ Zeptám se zvědavě. Docela mě zajímá, kam mě jeho hledání zavede.

Eithne si objedná jídlo, což moc nechápu, protože je ho plný stůl. K tomu všemu co je na stole tak ještě přibydou pečená žebra. Voní úžasně, ale dryáda se na to moc netváří. Natáhnu se a žebra jí vyměním za nějaký zeleninový salát.

“Tahle hospoda leží na rozcestí. Kompas mi ukáže, kterou cestou mám jít. Na jaký svět. A s trochou štěstí mi i na tom světě ukáže kudy k němu.“ Odpovím a zhluboka nasaju kořeněnou vůní pečených žebírek.
 
  Eithne   Postava není přítomna 9.9.2020, 13:02:23
Stopař mi ukáže na židli, ať se k nim posadím. Při tom se léčitelka odsune, abychom nejspíš měli soukromí a prostor.
“Není potřeba, pokud to Stopaři nevadí. Třeba i ty by jsi mi mohla poradit, co mám dělat.“ Odpovím léčitelce na její dotaz ohledně soukromí. Přisednu si ale na opačnou stranu než sedí Šalmaj. Takže Argur je nyní v obležení žen.
“Vypadáš, že je ti už lépe.“ Zhodnotím stav Argura a musím uznat, že léčitelka odvedla dobrou práci.
“Když jsi odcházel, podal jsi mi svůj kompas, abych se podívala. Nestihl jsi mi ale už říct, zda ti to k něčemu bylo. Můžu takhle dotyčného najít?“ Vyzvídám napjatě. Jsem z toho nervózní ale zároveň i natěšená na odpověď.

Jak tak sedím u Argura a Šalmaj, přistihnu se, že mám hlad. Když nás míjí obsluha, objednám si něco k jídlu. Za nějaký okamžik mi přistane jídlo na stole a já hned lituji toho, že moje objednávka nebyla konkrétnější. Přede mnou se objeví cosi, o čem silně pochybuji, že je vážně k jídlu. Vypadá to dost divně a voní to jinak, než jsem zvyklá. Na talíři si jen tak leží opečená vepřová žebra. Můj pohled mluví za vše.
“Co je to? To je vážně k jídlu?“ Otočím se s otázkou na Argura. Tvářím se nešťastně.
“Ani srnec, ani zajíc. Co je to?“ Začínám být hladová, ale neodvažuji se to strčit do pusy. Přičichnu ještě jednou.
“Tohle se u vás opravdu jí?“ Zní to nevěřícně.
 
  Šalmaj "Herbí "   Postava není přítomna 8.9.2020, 20:46:33
Občas chápavě přikývnu, občas ztrápeně vydechnu. Rozumím. Rozumím velice dobře. Jen při zmínce o vnoučatech se, kdo ví proč, slabounce ušklíbnu a zavrtím hlavou. Moje myšlenky jsou v tu chvílí mojí soukromou záležitostí.

Než stihnu cokoliv říct…a skutečně se zdá, že bych chtěla, objeví se Eithne. Slova jsou v tu chvíli zapomenuta, dívka má přednost. Vlídně se na ní usměji. Posunu se kousek stranou, abych uvolnila místo vedle Argura – ostatně i pro něj mám úsměv.
„Omlouvám se, nechtěla jsem zdržovat.“
Pokrčím rameny.

„Předpokládám, že budete chtít soukromí?“
Zeptám se dryády.
 
  Argur Tamir   Postava není přítomna 8.9.2020, 17:36:47
Přikyvuji. Slastná to představa řešit jen svoje drobné problémy. A dokázat se radovat i z drobností.

Šalmaj otře stůl. Před očima se stále míhají obrazy z dávné historie. Vím, že mi zase nedají chvíli spát.

Přijmu kapesník a poděkuji mírnou úklonou namísto slov.

“Dlouhý život, neřkuli věčný život není žádná výhra. Můžeš si říkat, že kdybys žila déle, mohla by jsi pomoci více lidem. Ale za jakou cenu. Časem by jsi vnímala svůj dar jako prokletí, ze kterého není úniku. Nesedla by sis pod strom a nedívala se jak kolem pobíhají Tvoje vnoučata. Nezavřela by jsi oči a neslyšela, jak Tě vyprovází na poslední cestu se slzama v očích a s hlavou plnou vzpomínek. Bylo by to obráceně. Ty by jsi pohřbívala je. Jako staré lidi.“ Mluvíš tiše a pochmurně. S pohledem upřeným kamsi za Tebe. Někam daleko přes všechny světy a čas.

Možná je to záchrana, že se u stolu objeví dryáda. Hovor začínal být příliš smutný a vážný. A nebezpečný.

Podívám se s otázkou v očích na Šalmaj a pokud proti tomu nic nenamítá, ukážu na židli. “Posaď se a nabídni si, co je libo.“
 
  Eithne   Postava není přítomna 7.9.2020, 20:43:23
Přemýšlím nad tím, co mi Krorg vypráví o důvěře.
“Komu bych takhle moc věřila?“ Přemýšlím, když mi zrak padne na Stopaře. A vzpomenu si na muže, kterého celou dobu hledám.
“Že by jemu?“ Otočím se na Krorg.
“Asi máš pravdu. Chce to čas. Jestli ti to nebude vadit, mám tu něco rozdělaného se Stopařem a ráda bych se pohnula dál. Děkuji za tvoji společnost, byla velice milá.“ Promluvím k ní a uvažuji, zda nemají i nějaký jiný zvyk při loučení, ale neodvažuji se sama něco zkoušet.
“Třeba mi Krorg ukáže, jak se u nich loučejí.“ Pak se otočím ke Stopaři. Ten je zabraný do rozhovoru s léčitelkou.

Přistoupím ke dvojici Stopař a léčitelka a nervózně po nich pokukuji.
“Jak začít? Zjevně jsou do rozhovoru velice zabráni. Zkusím Krorg seznamovací techniku.“ Napadne mě a přiblížím se ke Stopaři blíže. Položím mu ruku nejprve na rameno.
“Nerada vás ruším… Ale ráda bych se vrátila k mému problému, zda by to bylo možné.“ Nadhodím a čekám na reakci Stopaře. Pak se otočím k léčitelce.
"Nebude to trvat dlouho. Hned jak se dozvím, co potřebuji, ti tvého přítele vrátím.“ Promluvím k ní klidně.
 
  Krorg   Postava není přítomna 5.9.2020, 19:59:52
"Hmm to je těžké. Upřímně věřit se nedá pořádně nikdy. Víš jak se u nás testuje důvěra? Postaví se dva lidé před sebe každý se zbraní. Jednomu se dá na hlavu kus dřeva a druhý ho musí dát pryč pomocí zbraně. Zní to snadně, že? No pak tam místo dřeva se dá jablko. To už tak snadné není. A jako poslední je to, že má provést útok na tvoje oko a v těsně před tím než se ho dotkne tak se zastavit. Když se ten na koho útočíš pohne jde vidět, že ti úplně nedůvěřuje. Ale zase neber to moc vážně. Jde spíše jen o zábavu. Ale úplně od věci to není. Ale jinak ti doporučuji dát ostatním čas. Nikdo nemůže nikomu hned důvěřovat."
 
  Šalmaj "Herbí "   Postava není přítomna 4.9.2020, 19:27:11
Oči se mi na chvíli rozzáří – to, když mluví o tom, co bychom řešili v hospodě. Je to milá představa. Tak…lidská.
„Jestli zasadit pšenici nebo žito…a kde sehnat dřevo.
Kam dát děti do učení.
Komu darovat štěňata.
Kdy se potají sejít za stodolou.“

Doplním s něžným úsměvem pár drobností …a na chvíli tak vypadám na svůj věk.

Při dalších slovech rychle zvážním. Chápavě přikývnu a pak odněkud vytáhnu kapesník a utřu rozlité víno.
Je na sebe příliš tvrdý. Dost možná by tu pak seděl a litoval, že neudělal pravý opak.
Napadne mě. Jeden kapesník schovám a vytáhnu druhý. Jako bych u sebe neměla nic jiného.
„Chcete si otřít ruce?“
Navrhnu a zase jsem někdo starý celé věky. Někdo, kdo se stará, kdo pečuje.

Po jeho otázce se trochu stáhnu.
„Musela bych změnit všechno nebo nic.“
Vyhrknu.
„Takhle jeho lepší.“
Svěsím ramena. Studuji dřevěnou desku. Tohle je ono, není to jedna věc…je to celý život. Jsem to já. A pak mě přeci jen něco napadne.
„Asi bych tak rychle nezestárla.“
Pronesu skoro šeptem. Tohle je bolest, kterou jsem uložila tak hluboko, jak jen to šlo.  
 
  Argur Tamir   Postava není přítomna 3.9.2020, 22:52:09
Zavrtím hlavou a smutně si povzdechnu. “Nejde.“ Mluví dál a já musím souhlasit s každým. Kdyby jsme nebyli tak rozdílní, byli by jsme si velmi podobní. Jakoby každý z nás stál na jiném břehu téže řeky.

“Ale je to zajímavá představa. Přijít večer do hospody a řešit jestli slepice nesou, jestli sucho nepoškodí úrodu, jestli už neprší moc a nebo jestli špačci neočesali třešně. To je ten rozdíl. Oni řeší svoje velké či malé problémy. A já se snažím, aby ty problémy byly a měl je kdo řešit.“ Potřesu smutně hlavou.

“A ty léčíš a zachraňuješ konkrétní osoby od zranění či nemocí. Zachraňuješ svým uměním celé vesnice či města.“ Pokrčím rameny.

Její otázka mě zaskočí. Chvíli na ni mlčky zírám. Pak se opřu a zadívám se do stropu. Ve vzpomínkách se vracím daleko. Velmi daleko. Až do doby, kdy jsem byl relativně mladý a kdy se teprve začal rodit můj pozdější úhlavní nepřítel.

“Vedl bych jinak bitvu. Nezkoušel bych finty, pasti a propracovanou taktiku. Uvěřil bych rádci a nebyl tak sebejistý. Postavil bych se nepříteli tam, kde by nás dostihl.“ Sklopím hlavu, víno naleju do poháru až po okraj. Vlastně i přes. Loužička červeného na světlém dřevu stolu mě probudí dávno potlačené vzpomínky.

Pohár vypiju najednou.

Chvilku to rozdýchávám.

“A Ty? Co by jsi změnila Ty?“
 
  Eithne   Postava není přítomna 2.9.2020, 13:08:23
Pří zmínce o společnosti na cestách se mi vybaví vzpomínky.
“Arya…“ I když to bylo zvláštní děvče, aspoň si s ní člověk mohl povídat.
“Nemůžeš přeci věřit komukoliv ne?“ Nadhodím na téma společníka.
“Chci říct, že na cesty se musíš vydat s někým, komu můžeš důvěřovat. Ne se bát, že se druhý den vzbudíš okradený nebo se nevzbudíš vůbec.“ Kolikrát jsem to viděla, když jsem tajně vyšla z lesa na průzkum.
“Kde ho hledat? A jak ho poznáš?“ Už tolikrát se mi stalo, že jsem se spletla.
 
  Šalmaj "Herbí "   Postava není přítomna 30.8.2020, 16:50:24
Srdce se mi rozbuší. Sleduji muže a nedokážu se nečervenat. Bezděky si jednou rukou zakryji tvář, jako bych chtěla vytvořit bariéru před vší tou chválou. Když si uvědomím, co dělám, ruku pomalu stáhnu…a začnu si pohrávat se svým pohárem.

„Chtěla bych říct, že můžete být jako oni…jenže oba zřejmě víme, že to nejde.“
Povzdechnu si.
„Čím víc o tom uvažuji…tím jistější je, že…“
Hledám vhodná slova.
„…v našich životech není prostor na tolik…krásně všedních zkušeností.“
Lehce se zamračím – tohle nejspíš nejsou nejvhodnější slova. Zvednu k němu pohled, snažím se zjistit, jestli i tak chápe.

„Mám pocit, že se tolik soustředím na své poslání…že…“
Rozhodím ruka a vzápětí svěsím ramena.
„…jsem se nenaučila…“
…žít jako člověk?
…reagovat jako člověk?
…vnímat city…vyjádřit je?
…prožívat…
…být.“

Zavrtím hlavou. Vlastně ani nevím, co chci říct.
„Kdybyste mohl ve svém životě změnit jednu věc.
Jakoukoliv.
Co by to bylo?“

Změním raději téma.
 
  Krorg   Postava není přítomna 27.8.2020, 20:40:31
Přemýšlím nad otázkou od Eithne. "Hmm co bys tak měla dělat ty. No přesně ti neporadím, ale jednu radu ti dám. Jestli se vydáš cestovat tak měj společnost. I ti největší samotáři vždy mají nějakou společnost. Ať už třeba zvíře nebo věc. Nejlepší je, ale přece jenom když ti může odpovědět. Cestovat ve více má sice svoje nevýhody, ale i výhody. Já například jsem chvíli cestovala sama. A na ty časy nerada vzpomínám."
 
  Argur Tamir   Postava není přítomna 23.8.2020, 21:47:37
Vychutnávám si zvuk vlastního jména. Jak dlouho jsem ho už neslyšel. Roky. Mnoho roků. Ani nevím kdy to bylo naposledy.

I stisk její ruky byl příjemný. A zvláštní. Jakoby v něm bylo něco víc.

“Ano.“ Usměju se spokojeně. “Nacházím. Je tu klid. Je tu jídlo a pití. Sucho a teplo. Mé rány jsou, díky Tobě, zhojeny. A hlavně. Jsi tu Ty.“ Napiju se. “Popravdě, pamatuju už hodně. Víc než by kdo řekl. Ale nepamatuju si, kdy naposled jsem potkal někoho jako jsi Ty. Pokud vůbec.

Někoho, kdo léčí pohledem, dotekem nebo jen úsměvem. Někoho, kdo dokáže vyléčit tělo i mysl. Někoho, kdo dokáže dát naději a rozsvítit v temnotě světlo. Je to pro mě úžasné setkání.“


Opravdu si užívám každou chvilku tady. I když některá témata jsou pro mě docela náročná. Na druhou stranu je to možnost popřemýšleto věcech, které mě trápili či zajímaly a na které jsem si nebyl ochoten udělat čas.

“Společnost, lidskost. To nemá s příjemnýma chvílema nic společného. To je prostě něco jiného. Viděl jsem lidi, kteří nebyli vyčlenění, jak se chovají nelidsky. Možná je to stav mysli.“ Přemýšlím nahlas. “Možná jsem vyčlenil ze společnosti sám sebe.“ Vydechnu.

Šalmaj trefí hřebík na hlavičku. Doteď jsem byl jen starý a životem unavený muž. Doteď.

“Myslím tím všechny lidi, elfy, trpaslíky, krolly, dryády... Myslím tím všechny, co se rodí z matky, množí se a ve stáří umírají a nebo odcházejí kamsy daleko. Myslím všechny, kteří se dokáží smát i plakat a kterým z otevřené rány teče krev.“ Říkám tiše s trochou závisti a obdivu v hlase. “Myslím ty všechny, co jsou tak krásně jiní, než já.“
 
  Eithne   Postava není přítomna 21.8.2020, 20:32:20
Krorg mě donutila přemýšlet o tom, co tu teď vlastně dělám. A cítím se díky tomu hrozně, když si uvědomím, že ani sama nevím.
“Hledám pravdu nebo toho muže? Chtěla jsem objevit svět nebo zažít něco dobrodružnějšího? Poznat něco nového? Nebo si snad něco dokázat?“ Cítím se nešťastně, když docházím k názoru, že nevím.
“Třeba na to brzy přijdu.“

Kouknu po Krorg a uvažuji nad jejími slovy.
“Jdeš tomu naproti? Takže nesedíš a nečekáš…“ Pronesu spíš k sobě.
“To bude ono. Možná proto jsem vyrazila z domova. Abych něco udělala s naším životem.“
“A jak se to dělá? To prostě vyrazíš na cestu a vše, co tě potká… s tím něco děláš?“ Zajímám se. Nedovedu si to dost dobře představit.
“Co bych měla dělat se svým životem já?“ Zeptám se a čekám, zda má Krorg pro mě nějakou radu.
 
  Šalmaj "Herbí "   Postava není přítomna 20.8.2020, 17:41:05
Cena za lidskost by byla příliš vysoká?
Dražší než to rozhodnutí?

Napadne mě, když řekne, co řekne.

„Těší mě.“
Ukloním mírně hlavu a stisk ruky nepatrně protáhnu.
„Argur Tamir.“
Vyzkouším zvuk toho jména. Znovu se usměji.

Stáhnu ruku. Chvíli tiše uvažuji. To, co muž pronesl mě začíná trápit.
„A…nacházíte ty drobnosti i teď?“
Zeptám se. V hlase nejistotu a i naději. Naději, že není pozdě…
„Ty hezké chvíle?
Když…jste vyčleněný ze společnosti?
Když jste odložil lidskost?
Nebo…když říkáte „lidé“…myslíte tím …ostatní?“
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.