abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Chudá šlechta ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Wabi   Postava není přítomna 20.2.2020, 23:04:05
Golem zpřetrhá liány. To mě moc nepřekvapí. Spíš jsem doufal, že zakopne, spadne a já ho dalšíma liánama udržím na zemi. To se moc nepovedlo. Golem se osvobodí, zadrnčí struna kuše, rytířka se složí k zemi a golem zabije střelce a rozpadne se.

Trochu nevěřícně celou scenérii pozoruju a přemýšlím, jestli to všechno není jen hloupý sen, vyvolaný množstvím medoviny.

Pak se objeví muž, který se přizná, že golema stvořil on. Jakoby nic. Prostě stvořil, aby mohl odpočívat.

Na zemi, v trávě mezi lučním kvítím, naposledy vydechla rytířka. Úplně zbytečná smrt.

Když se cizinec zeptá, jestli jsme banditi, usměju. “Nejsme. Ale kdybychom byli, asi by jsme se k tomu jen tak nepřiznali.“ Řeknu tiše.

“Jmenuji se Wabi. Toto jsou moji přátelé. Jinak jsme na tom podobně jako ty. I my jsme byli na korunovaci a věci, které se tam staly nás přinutili k útěku. Teď jsme na cestě.“ Ano. Mohl bych se ohánět přízvisky a tituly, ale kdo mě zná, ten to slyšet nepotřebuje. A kdo mě nezná, tomu nepomůžou ani ty tituly.

“Díky tvému golemovi zemřeli lidé. Ta žena v plné zbroji, co leží támhle v trávě, nepatřila k banditům, ale k nám. Tvoji vinou jsme přišli o přítelkyni.“ Obviním ho. “Vytvořil jsi zbraň a neměl ji pod kontrolou. Za její smrt neseš odpovědnost ty.“
 
  Assinnelitas   Postava není přítomna 17.2.2020, 21:35:34
Muž co se ozval mi nejen neodpoví, ale optá se mě na to samé co já jeho. "Ptát se samozřejmě můžeš na co chceš, ale prvně by bylo dobré též odpovědět, než začneš s otázkami vlastními.." odpovím a kouknu se na zbytek dřeva na který ukazuje. "Nicméně ne, nejsem lapka.." odpovím a úsměv mi z tváře zmizí též, nechávajíc jí tak skoro až nepřirozeně netečnou a bezvýraznou, avšak tón je stále přátelský.

Výraz se do mé tváře vrátí, když se zeptá na golema, a vrátí se na něj stejný přátelský úsměv jako předtím. "A ano, mám s tím společného prakticky všechno, stvořil jsem ho.. " odpovím mimoděk jako bych mluvil o počasí, než se otočím na druhého muže co za sebou schovává nějakou lidskou dívku.

A když se zeptá kdo jsem, můj výraz se změní docela, skoro jako bych se probral ze spánku, a i oči ožijí. "Jmenuji se Assinnelitas Feritae cal Teranox.." představím se s ukázkovou dvorní poklonou.

A na jeden tlukot srdce skoro jako by při posledním mém slově zavibrovalo pár kamínků a klacíků v mém okolí... Skoro... Ovšem pokud se něco takového skutečně stalo, není po tom nejmenší zmínky ani pozůstatku.

"Přišel jsem sem na jakousi korunovaci, a abych zde potkal svou plánovanou manželku.. Jak se jen jmenovala? Taková ta postarší, s ne moc symetrickou tváří.. Nicméně pak na hostině někoho zavraždili a všichni najendou začali z nějakého důvodu utíkat, tak jsem si řekl že je asi po všem, zašel si pro své věci, a s menším zdržením se dostal až sem do lesa.. Vytvořil jsem si tohohle golema, jelikož jsem chtěl chvilku času na přemýšlení co tedy vlastně dál budu dělat.. A pak přišli lapkové.." povím jím svých posledních pár hodin, avšak cokoliv řeknu po představení své osoby říkám skoro až znuděně. "A vy jste?" optám se nazpět.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 16.2.2020, 12:58:59
Princezna již přestala plakat a nyní hledí na nově příchozího. Měří si ho silně nedůvěřivým pohledem, za kterým se skrývá strach. Sebastian se okamžitě postavil mezi princeznu a nově příchozího, aby ji pokud možno ochránil. "Kdo jste pane, smím-li se zeptat? A opravdu my nepatříme k nějaké takové chátře jako jsou banditi a nebo lapkové."řekne Sebastian a hledí muži do tváře.
 
  Bartoloměj Salvátor   Postava není přítomna 12.2.2020, 17:59:50
Rozhoduju se rychle, když přijde na věc. A tady ta věc přišla za námi.

Neumím si představit, jak bysme jen ve dvou, možná ve třech, dokázali skolit to třímetrový dřevěný hovado. A tak se jen rychle rozhlídnu po princezně. Sbalíme ji a zkusíme rychle vypadnout. Jestli ten ubožák tohle probudil nebo nasral, je to jeho věc. Po nás by to jít nemělo, když to nebudeme provokovat...

Natočím se na Wabiho, ale ten mezitím něco zamumlá a udeří do země. Tohle už jsem taky párkrát viděl. "Doufám, že to bude aspoň sloup ohně!" bleskne mi hlavou. Místo toho ale ze země vyjednou nějaký šlahnouny.

Podívám se na Wabiho s vyčítavým výrazem. "To jako vážně? Tohle bylo všechno?" jako bych říkal.

"Padáme." hlesnu a vyrazím k princezně.

Mezitím se dřevěnej panák vyprostí a vyrazí dál k chlápkovi. "Dělej!" houknu přes rameno na druida.

Ženský výkřik protne vzduch. Instinktivně se přikrčím a rychle rozhlídnu. Není mi jasný, kdo další po nás jde. A pak mi to dojde...

Zamračím se jak čert při pohledu na Slepici, jak se dusí vlastní krví. "Hnusná smrt. Ale rychlá..." pokrčím nakonec rameny. Není teď čas o tom dumat.

Už jsem u princezny, která ječí, jak když ji na nože berou.

"Ticho!" houknu a z mého hlasu je slyšet velká dávka napětí. "Musíme odtud!" zavelím. Ale to už se golem s praskání a skřípáním zhroutí. Přes něj zahlídnu i zmasakrované tělo chlápka.

Zastavím se a znovu se pozorně rozhlížím. Tohle bylo fakt povedeý...

Další kroky. Muž...

Meč ani do pochvy nezasouvám. Možná tenhle oživil toho golema...

Otočím se k princezně zády a čelem k nově příchozímu.

Je to špičouch. Jde si jak na špacír a mumlá si něco po elfsku. S nedůvěrou si ho měřím, ale čekám, jak se to vyvrbí.

Konečně si všimne i nás. A začne lehkou konverzací.

Zamračím se ještě víc.

"To bysme se mohli ptát stejně my tebe, nemyslíš?" zavrčím a k přátelskýmu tónu to má daleko.

"Ty s tím máš něco společnýho?" bradou ukážu na hromadu dřeva a kůry.
 
  Assinnelitas   Postava není přítomna 11.2.2020, 22:18:32
Pár chvil po rozpadnutí golema vystoupí mezi stromy postava, jenž se pomalými kroky začne přibližovat ke skupině. Je to muž. Podle dlouhých uší elf. Nezdá se zraněn, či že by s ním bylo něco v nepořádku, ale po fyzické stránce by se nedalo říct že vypadá tak úplně zdravě. Je hubený, skoro až vyhublý, ale ne podvyživený, což lze poznat podle obrysů rýsujících se mu pod košilí, jenž ukazuje pozůstatky kdysi jasných svalů. Onehdy zajisté překrásnou tvář s pronikavě oranžovo-zlatavýma očima skvrní mírně propadlé tváře, jako kdyby dlouho neměl šanci se pořádně najíst. Což je zvláštní, jelikož jeho oblečení je už od prvního pohledu čisté a kvalitní elfské práce. Tmavě žlutá košile s vínovým vyšíváním po okrajích, černé kalhoty, a hnědé kožené boty. Vše je zakončené pláštěm jenž je ovázaný okolo ramenou a spuštěný okolo pravé strany jeho těla, pod nímž lze zahlédnout cestovní brašnu, a u levého boku je za opaskem zavěšený elegantní rapír se zdobenou záštitou.

Jdu až skoro vycházkově, bez zjevného spěchu a můj pohled prvně jako kdyby ani nezaznamenal přítomnost někoho jiného, jelikož hledím přímo na zbytky golema, ke kterému také přistoupím. “Hmm.. Takže evidentně uspěl.. „ zamumlám si elfsky a můj pohled pomalu sklouzne po blízkém okolí, načež uvidím bezvládné tělo u stromy. “Aaaa..“ pokývám spokojeně hlavou než se otočím, a zarazím, skoro jako kdybych si až teď všiml všech okolních postav. “Ou. Zdravím vás. Vy jste taky lapkové?“ optám se již lidským jazykem, přičemž mávnu rukou směrem k mrtvému muži rozlámanému o strom, než se otočím zpět načež nakloním hlavu na stranu. Ale moje slova zní zvědavě než cokoliv jiného, a na tváři se mi objeví přátelský úsměv.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 9.2.2020, 16:30:51
Liány vyvolané Wabiho kouzlem drželi golema vší silou. Nakonec, ale povolily. Přetrhly se a golem jakoby upadl na jedno koleno, ale hned se zase stavěl. Vás si ,ale dál nevšímal a šel směrem za mužem, který mezi vámi proběhl. Pak se to všechno seběhlo moc rychle. Slyšeli jste ženský křik, který patřil rytířce mezi vámi. I když byla v plné zbroji tak šipka z kuše si našla místo mezi pláty a zaryla se jí do krku. Padla na kolena a silně, krvácela a dusila se svojí vlastní krví. Mohly jste vidět toho muže, kterého jste nechali projít jak stojí za stromem a v ruce drží malou kuši, kterou měl patrně schovanou pod oblečením. Jeho výraz jasně ukazoval, že taky neví co se stalo a, že střela neměla připadnout rytířce, nýbrž golemovy před ní. Ten se náhle rozběhl k muži a praštil ho svojí rukou tak silně až ho odhodil několik metrů dál a narazil do stromu. Bylo jasné, že je mrtvý. Tohle všechno podtrhoval křik princezny, která hleděla na tělo rytířky.

Následně se golem zastavil a rozpadl na hromádku větví a dřeva. A okolí bylo pohlceno tichem, které protínal hlas princezny. Do doby než jste slyšeli další kroky. Tentokrát klidné a vyrovnané...a snad přátelské.
 
  Wabi   Postava není přítomna 29.1.2020, 23:38:04
Styl, jakým felčar mluví, je přinejmenším zvláštní. Hlídat bujnou šíji? Chlape! Ty jsi snad spadnu z koně přímo na hlavu. Opakovaně. pomyslím si a ve tváři mám silně nevěřící výraz.

Bartoloměj si obuje boty a je hned připravený. Žádné remcání. Žádné otázky. Prostě jde.

Okamžik na to už vidím, že nemusíme za zdrojem křiku chodit. Zdroj křiku našel nás. Zamračeně, ale i zvědavě se dívám na člověka s dýkou v ruce. Aura strachu, která z něj vyzařuje je téměř hmatatelná. Necítím strach. Spíš zvědavost, co že to má v patách. Lidi? Zvířata? Rozkopnul vosí hnízdo? Taková dobře namíchnutá svině....

Myšlenky přeruší příchod golema. Zamrkám. “Co ty tady děláš?“ Zamumlám otázku spíš pro sebe. Nečekám, že by mě golem slyšel a už vůbec, že by si chtěl povídat. Po vzoru Bartoloměje uhnu mužíkovi z cesty a nepřestávám sledovat golema. I když je fakt, že mám nastražené uši, jestli neuslyším kovové zadunění, jak se mužík zastaví o válečnici. Nečekám, že by zrovna ona uhýbala z cesty.

Golem se na okamžik zastaví. Docela se mi to hodí. Vyřknu několik slov a a uhodím holí o zem. Ne že by ten úder holí o zem byl nutný. Ale pro ten efekt...

Ze země vyrostou během okamžiku liány a kořeny a omotají se golemovi okolo nohou. Možná ho zastaví. Možná neudrží rovnováhu a praští s sebou o zem. A možná ty provazce přetrhne a poběží dál.
 
  Dantven Prackozhouba   Postava není přítomna 29.1.2020, 18:31:43
Řev velkého rozměru " Hm to asi nebude banda hrdlořezů nebo smečka vlků ... " blýskne mi hlavou.
Začnu se dívat na ostatní a sledovat nějaké stopy po odvelení celé akce.
Jdu blíž k princezně, asi na 10 kroků, dál ne. " Jak by mi asi dovolili krýt malé dámě záda? možná po skolení těch hovad co sem ženou nějakou nešťastnou duši... " je další myšlenka která plave v mém oceánu mysli.

Z lesa se vynoří ona oběť a je docela obyčejně oblečená, jen její zbraň vypadá opotřebovaněji než je zdrávo.

A za obětí jak to obyčejně bývá, za chvýli běží i dravec. A je to pořádný macek. Objeví se Větvoví a kůrový golem. Je na něm vidět, že se někdo pokusil jej sundat. Tedy tak usuzuji z dvou šipek a ran sečné hračky na nohou.

Obluda se zastaví a chvíli hledí na nás a já zavolám na toho černovlasého ozbrojence " Co budeme dělat? Rád ti pomohu a hlavně tady dámě, jen mi ukaž jak si získat tvou vaši důvěru. "

Úplně nečekám na odpověď, tedy pokud se to cosi vrhne na mladičkou, tak ji dostanu ven " Od toho tu jsem , od chránění děcek. " Přesto pokud mi odpoví, pomohu mu. A když neodpoví, tak taky ... po svém.

Každopádně tasím svoji šavli a v hlavě mi pracuje hodinkoví stroj na plné obrátky.
 
  Bartoloměj Salvátor   Postava není přítomna 26.1.2020, 22:52:25
Řev se blíží.

Loupnu pohledem po Staříkovi a nachystám si čepel. Je to zvláštní, ale skoro mám pocit, že v tom řevu je cejtit strach. "Že by tady řádila nějaká banda a někoho naháněli?" bleskne mi hlavou.

Kéž by to byla banda........ Za chlapíkem, podělaným strachy, vyrazí ze křoví cosi............

Kdysi jsem něco takovýho viděl. Jen to bylo z hlíny a kamení. Golem. "Do prdele..." ulevím si polohlasně.

Ne, vážně nemám chuť nechat se zašlápnout tímhle třímetrovým hovadem...

Podívám se po Staříkovi a když kolem nás probíhá ten pošuk s rezavou dýkou, jen udělám krok stranou. A to samý hodlám udělat, když se na nás rozeběhne dřevěnej panák. Tohle není náš problém..."
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 24.1.2020, 20:06:50
Ať už jste měli v plánu cokoliv vyruší vás z toho další křik a hluk. Jediné v čem je rozdíl je ten, že se přibližuje. Za chvíli vidíte běžet k vám jednoho muže. Jeho oblečení není nijak zvláštní. Hnědé kalhoty, boty, bílá lehce špinavá košile a vesta s kapucí tmavě hnědé barvy. V ruce drží delší dýku, která ve špatném stavu jak, kvůli vrubům na ostří tak kvůli drobné rzi. Hlavně, ale křičí a dokonce brečí. je od pohledu vystrašený do morku kosti a když vás uvidí tak mu to na odvaze taky nepřidá. Ohlédne se dozadu za tím zvukem a pak běží za vás a křičí"Zastavte to monstrum. POMOC! POMOOOC!!!". Nezastavuje a pokračuje v běhu.

Za chvíli uvidíte co dělalo ten strašný hluk. Z lesa k vám poklusem běží dřevěný golem. Má asi tři metry na výšku a skládá se z různých větvích, kůr, mechu a listí. Na jeho zádech jsou zabodnuté dvě šipky a levou nohu má pokrytou stopami po čepeli. Zastaví se asi 30 kroků od vás a hledí směrem za mužem, kterého pronásleduje. Když si všimne, že mu stojíte v cestě jen se předkloní a větší rychlostí se rozběhne proti vám s úmyslem vás sklidit z cesty.
 
  Dantven Prackozhouba   Postava není přítomna 21.1.2020, 14:08:43
Mám se k následování oné slečny, která má tak naspěch nechat se vidět. Sice mě učili o menším zlu, ale v praxi jsem poznal, že je to kravina.
V tu chvíli straší pán s holou hlavou a vousy zastoupil dívce cestu." řekl jsem starší? nebo jsem si to jen myslel? Další kravina. Všichni, kdo mě učili o životě a měli zdraví alespoň, co by se vešlo za nehet, byly živější, než mladí nevycválaní synkové trůnu při prvním pohledu na bubáka." Blýskne mi hlavou.

Srdcem vznešený pán řekne co bude a já se nebráním. Sotva mi můžou věřit a ještě bych se hádal." Když se řeže kost i s tepnou, jen jeden káže a ostatní mají pomoct jak slyší." Další záblesk.

Kouknu na ozbrojence a z jeho pohledu je vidět, jak se lekl, co ta mladá tropí i to jak mi nevěří. No zatím jsem si důvěru nevysloužil.
Pokívnu hlavou a dám na srozuměnou " Jak chcete, budu mladé dámě hlídat bujnou šíji. " A místo následování křiku se odporoučím blíž k ohni, ale jenom kousek - seznamování valacha a kobyl ve stádě má probíhat postupně. Nejdřív být na doslech, pak na dohled a čuchat až potom.

Podívám se na druhou ozbrojenou osobu trochu omluvně a jinak se držím kus dál. Odmítám tasit předčasně, jen straším uši jak mohu bít k ruce.
 
  Bartoloměj Salvátor   Postava není přítomna 18.1.2020, 23:15:11
Kušní jak jatej.

Připomíná mi Telase, felčara naší jednotky. Teda když se k nám přidal. Pak už jsme si ho přizpůsobili k obrazu svýmu.
Míň kecal a víc makal.

Křik a hluk jen kousek od nás mě donutí znovu vytáhnout dýku. Zamračím se a loupnu pohledem na toho Peckozhoubu. Mohla by to bejt past... on odláká pozornost a.......

Jenže to už se uráčí její výsost do všeho obout.

Nespokojeně se kaboním. "No to není dobrej nápad." zabručím.

Nakonec jsem rád, že se toho chytí stařík a až nečekaně energicky rozhodne. Přijde mi to jako dobrej nápad a tak neremcám. Jsem zvyklej poslouchat, takže ego mi v takových případech obvykle nepřekáží.

Jen stručně kevjnu, dýku zatrčím zpátky a u svý bagáže se natáhnu pro meč. Přeci jen to nechci podcenit.

Ještě se otočím po Slepici, ale toho Sluníčkáře by měla zvládnout jednou ranou...

Do instinktů vojáka vklouznu jako do starých, chyšlapaných bot a
Staříka následuju tiše a ostražitě.
 
  Wabi   Postava není přítomna 18.1.2020, 22:17:37

Příchozí z lesa mě trochu překvapí. Ne to jak vypadá. Spíš, že se mi nedostalo žádného varování od lesa. Hlupáku! Chtěl jsi poslat zvěda, ale neposlal, kvůli té holce v plechu. vynadám si v duchu a jsem docela rád, že s nově příchozím šel někdo mluvit.

Zůstanu v klidu, a čekám jak hovor dopadne. Mít ve skupině felčara je vždy dobrá zpráva. Vykročím k němu, ale zastaví mě nepříliš vzdálený výkřik. Zamračím se. To nezní dobře.

Princezna má sice dobrý názor a já s ní souhlasím, ale přesto jí zastoupím cestu.

“Půjdeme se tam podívat. Ale ty ne. Nemůžeš riskovat, že Tě někdo uvidí. Půjdeme my dva.“ ukážu na Bartoloměje. “Vy ostatní se stáhněte hlouběji do lesa a zůstaňte tiše.“ řeknu klidně, ale pevně. O tomto rozhodnutí nehodlám s princeznou diskutovat. Felčarovi sice nevěřím, ale v nejhorším sázím a plechovku.

“Jdeme?“ Otočím se na Bartoloměje.
 
  Dantven Prackozhouba   Postava není přítomna 17.1.2020, 22:41:18
Naše povídání a zárodek sezanamovacího ceremoniálu přeruší hluk. Nastražím uši a otočím se tím směrem.
Když následuje také křik, má krev se rozběhne k nohám a rukám, abych mohl reagovat pohybem ku prospěchu nové skupiny.

Neklid prorazí Princezna dotazem. Nereaguji, nechci hrát roli moc zvědavého nového málo důvěru budícího psa, ovšem koukám po okolí a taky na dva ozbrojence skupiny.

Hle sluha její milosti se snaží vše urovnat. Smutné je že to nezabere. Princezna má odlišný názor a taky se o něj podělí. Zmátla mě jeho délka. Pozorně poslouchám a když se zvedne ze země, povytáhnu obě obočí. Její sluha jí po chvíli následuje i když se mu to nejspíš nelíbí.
Pokrčím rameny a podívám se na tmavovlasého ozbrojence a dámu z oceli. Otočím se na patě a jdu následovat sluhu a princeznu. Zatím netasím, jen se k tomu připravuji. "Kdybychom našli partu vojáků a já měl taseno, mohla by to být velká provokace". mihne se mi hlavou a kouká se na les kolem těch dvou.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 17.1.2020, 12:01:55
Během vašich hádek, rozhovorů a jiných akcích uslyšíte celkem hlasitý zvuk asi 50 metrů od vás. Hluk, který je celkem nepříjemný. Pak uslyšíte i křik. Krátký, ale rozhodně tam je. Pak tvrdou ránu. Všimnete si, že ptáci letí pryč od toho místa.

" Co to jen mohlo být?" zeptá se princezna směrem k Sebastianovy. Ten se zamračí a lehce popojde tím směrem odkud přišel onen zvuk. " Netuším. Ale mám strach, že nejsme jediní kdo to slyšel. Navrhuji okamžitě opustit toto místo a jít najít vašeho otce."

Princezna na něj pohledné a tváří se kapku šokovaně. " Já znám naši situaci, ale taky jsem si jistá, že jsem slyšela křik. Nemůžu jen tak poslouchat jak někdo trpí l, aniž bych něco udělala. Jestli s tím nesouhlasíš tak mě ani nezastavuj. " řekne a jde směrem za tím křikem. Sebastian chvilku stojí na místě, ale pak ji následuje. Možná aby ji zastavil nebo proto aby jí ochránil.
 
  Dantven Prackozhouba   Postava není přítomna 13.1.2020, 21:08:53
Pokývám hlavou a myslím si " Pochopil jak se hra na plot hraje, buď bude velitel, nebo to na něj hodily jak to často bývá. " Zastavím se a naznačím mírnou úklonu - takovou jak se patří a zároveň ne větší, neź mi bezpečnost dovoluje. S klidem při úkloně pronesu " Jsem Dantven a někteří mi říkají Prackozhouba... " zvednu hlavu k tazateli, toliko náznaku úcty stačilo " Na pořádnou úctu je čas. "

"... ti méně vhodní mě nazývají Bratrmor. Jsem na cestách z horského průsmyku Obrodaň v Termii a léčil jsem břichabol, záněty a podobné kratochvíle. Jdu pro ukrácení chvíle, nemám přesný směr, neboť jsem neslyšel v okolí o zhoubné pohromě... " zarazím se a pohlédnu k skupince u ohně, která si mě už musela všimnout.

Pokračuji " ... Krom jedné korunovace v nedaleké zemi. Než jsem došel vůbec zaklepat na bránu, našel jsem několik utíkajících lidí s děsem v očích ... až pátý z nich mi řekl, že jedna dáma je o část rodiny chudší. Jestli chcete mohu přiložit Felčarovu pracku." dopovím a dívám se jako medik na pacienta, který se ptá " Bude to dobré doktore? "
 
  Bartoloměj Salvátor   Postava není přítomna 12.1.2020, 20:24:44
Princeznin sluha se chytí na Staříkovu udičku a začne přednáška o politice. Jako jo, vim, že je to důležitý, ale vždycky mě to k smrti nudilo. Je to jak hledat jehlu v kupce sena a beztak to bejvá všechno nakonec úplně jinak.

Sluhla vykládá a o rožeň abych se postaral já. Něco zabručím pod fousy a vyrazím na okraj mýtinky, na který si hodláme uvařit dlabanec. Byly tam vzrostlý lísky, tak se určitě šikovnej prut najde. Navíc na zajíce to nemusí bejt nic bytelnýho, protože...

Ztuhnu na místě, dýku varovně vystasenou. Jsem asi dvacet kroků od ohně a tak mám to štěstí, že nově příchozího uvidím jako první. Teď jde o to, jestli to zároveň nebude jeho smůla...

Vypadá to na nějakýho sluníčkáře. I když výzbroj má obstojnou.

Zadívám se na znak nakreslený na štítu a snažím se vzpomenout, jakýmu rodu by tak mohl patřit. V heraldice jsem zase tak marnej nebyl.

Nevypadá to, že by rovnou útočil a tak se zase narovnám a dýku pomalu zastrčím do pochvy. Nespouštím ho ale z očí.

"Tak dobrý úmysly, jo?" houknu na něj. "Odkud jdeš a kam máš namířeno?"

Nevypadám, jako že bych ho chtěl přivítat k ohni. Rozhodně ne dřív, než si ho trochu proklepnu.
 
  Dantven Prackozhouba   Postava není přítomna 9.1.2020, 22:38:27
Kráčím si to lesem a usmívám se na šmolkované nebe, jen hvízdání nechávám na pokoji. Možná pro to Narazím jen na skupinku tábořící mezi rozkvetlými stromy. Jedna postava je zakutá do zbroje a je celkem vysoká ” Nu máme prvního ztrážce pořádku. ” Mihne se mi hlavou.

Další postava má má částečně holou hlavu a jinak bílé vousy “ Jestli mě vezmou mezi sebe, tenhle pán bude možná k rozhovoru otevřený. Jestli někdo má léčit mladé dámě šrámy, bude to on. ”

A pak je tam jeden černovlasí ozbrojenec. Podle všeho se ta skupinka slila nedávno a oni všichni jsou buď opatrné povahy, nebo jsou opatrní dávno od přírody. Nakonec tu máme Mladou princeznu, která vypadá jako slzavá lípa, když po ní chcete med.
Místo aby se mě lekli, dám jim čas na rozmyšlenou a poklidně hlasitě zavolám a taky dlouze zamávám. ” Dobré denní světlo vážení, nesu dobré úmysly a je-li možno, rád chvilku pobudu ve společnosti ” dopovím a neutrálně se začnu usmívat. Alespoň mi říkali, že úsměv vyléčí mnohá nachlazení.

Kdo se ke mně otočí, může vidět Muže přes 30 let v prošívanici a kroužkové zbroji. Mám za pasem upravenou šavli na obě ruce a lovecký nůž. Přes záda kabelu plnou nutných věcí a jinak šátek přes hlavu svázaný v typu socelených námořníků.
Prošívanice je černé barvy a za pasem mám ještě čutoru a malí mandlový štít na jednu ruku s nakresleným jablkem a 2 pruhy na žlutém poli.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 9.1.2020, 11:04:12
Sebastian zareaguje na Wabiho otázku kdo by v tom mohl mít prsty. Lehce se zamračí a začne říkat. " Asi jen čtyři by to zvládli. Ostatní byli jak s králem tak s princem za dobro a nic jim nechybělo. Další by měli důvody. Pán Alcibar a Nich jsou sousedé. Oba dva mají vnitřní území a hned vedle hlavního ve kterém teďka jsme. Jsou hodně chamtivý a princ jim nechtěl zvýšit jejich plat. Další jen pan Maxmilián....byl už párkrát u soudu ale má silný loďstvo a podporu svého kraje. A pak paní Una. Abych to zkrátil tak touží po moci a princ si ji nechtěl vzít za ženu. "
 
  Bartoloměj Salvátor   Postava není přítomna 7.1.2020, 21:43:19
Zatímco plameny rychle olizují pár nanošených větví, ti dva jsou jak kohouti na smetišti. Teda kohout a... přerostlá slepice?

Vlastně se docela bavím. Projeví se to lehce povytaženým koutkem, byť obočí zůstává pořád nakrčené.

"Jasně, všichni s fialovým ksichtem a chybějícíma zubama jsou podezřelý." pokývnu vážně smerem k druidovi. Ale je v tom spíš něco spikleneskýho, než posměšnýho. Líbí se mi, že do toho šel a nekrčil se jen někde v koutě.

"Aspoň že jste se shodli na tom sexu..." utrousím do diskuse a tentokrát se i pobaveně ušklíbnu.

Tak se mi zdá, že se ti dva hrozně rádi poslouchaj. Když se to ale oseká od všech těch keců, cenný střípky by se tam najít daly.

Princezna se rozpovídá o tom, jak to funguje v následnictví. Jo, kdysi mi to otec vysvětloval, ale přišlo mi to strašně složitý. Navíc jsem za ta léta a několik voleb lidu došel k názoru, že lid obecně stojí dost za hovno. Stačí mu nějakej ten žvanec a zábava a budou volit si nejohavnější zrůdu s dvěma hlavama. Napadat politický systém ale asi v tuhle chvíli nemá cenu.

Oba dva se pouštěj do hlubokých úvah. Chvíli je pozoruju a pak se zvednu a raději jdu pro další dřevo. Nemusím daleko, takže jsem v doslechu. Hodím hromadu větví vedle ohniště a podívám se na princeznina sluhu.

"Asi by to chtělo nějakej rožeň, ne? Teda pokud nehodláš ty zajíce držet nad ohněm sám..."

Ze dvou vhodných větví dýkou udělám rozsochy a zarzím je blízko plamenům.

To mi dá chvilku na úvahy.

"Víš, jak zabít co nejvíc krys? Nachystáš návnadu a nalákáš je na jedno místo. A pak stačí jen zaklapnou past. Takže tady starej má recht, k tatíkovi nemůžem."

Říkám to dost nahlas, ale přitom se dívám do ohně.

"Asi by bylo cajk mu poslat zprávu, že princezna to přežila a že je v bezpečí. Aspoň zatím..." dodám a jen letmo se pohledem svezu po princezně. Dobře, asi jsem to "zatím" dodávat nemusel.

"Asi je jedno, kterej vládce v tom má pracky. Svrhnout ho nepůjdem. Ale pravda, bylo by nerozumný brát priznceznu na nepřátelský území." přemejšlim nahlas. "Proteď by bylo fajn ji někam uklidit, pak se porozhlídnout a zjistit, co se vlastně děje, a až pak se rozhodovat, co dál. Takhle jsme jen jak rozprchlý švábi, když na ně dopadne světlo." uzavřu na mě už tak nehorázně dlouhej projev.

To, že bych ji mohl asi vzít na naši tvrz, zatím nahlas řikat nechci. Stařík i Slepice jsou dost velký chytrolíni a určitě vymyslej nějaký úžasně nedostižný řešení.

Poočku se znovu podívám na princeznu. Popravdě má dost pech. "Je to ještě malá holka a už po ní půjdou hrdlořezi ze široka z daleka.
Potřebuje mocnýho spojence, kterej ji ochrání. A za to něco dostane. Velmi pravděpodobně její ruku a tím pádem schrábne království pro sebe.
Možná bysme jí prokázali laskavost, kdybysme ji svěřili do rukou někomu, kdo bude to nejmenší zlo. Protože zlo to bude každopádně."
 
  Wabi   Postava není přítomna 7.1.2020, 0:11:50
Válečník mluví rozumě. Je potřeba dát dohromady, kdo co ví, tuší, viděl..všechno může být důležité. Jenže já toho moc nevím. “Jeden z útočníků bude mít minimálně fialovou půlku obličeje. Možná přeraženou čelist a nebo aspoň pár zubů venku.“ Prohlásím vcelku zbytečnou informaci, ale jedinou jakou mám a prohlédnu si pěst.

Princeznino vysvětlování kdo má nárok na trůn a proč mi přijde zbytečně chaotické. U nás to není o věku, ale o schopnostech. Ale každý to má jinak.

Válečnice mě opět překvapí. Opět nemile. Dnes dávají meč a zbroj každému. O titulu ani nemluvě.

Poslouchám válečnici a nestačím se divit. “S několika jsem se setkal. S tím sexem máš pravdu. Ale zdaleka ne všichni touží po obrovském území a velké moci. Většina je spokojená, když v jejich zemi vládne klid a mír a jeho lidé jsou v bezpečí. A to bezpečí jim zajišťují spojenci, kteří mají stejné cíle. Ale budiž. Je to Tvůj názor a já se s Tebou nechci přít. Máme tu důležitější věci na starost.“ Promnu si vous.

“Můžeme zkusit najít jejího otce i další příbuzné. Ale nesmíme tam nakráčet přímo s ní. Mohou tam být její nepřátelé. Musíme být velmi opatrní. Ale něco v Tvém plánu špatné není. Zkusíme dát dohromady všechny vládce co známe a probrat jednoho po druhém. Kdo z nich by na to měl prostředky, žaludek a důvod.“ Pohledem poletuju mezi vámi všemi a nakonec jej zastavím na osobním sluhovi.
 
  Éadrith z Myrthy   Postava není přítomna 6.1.2020, 23:29:21
Mírně si odfrknu. ,,Široko daleko se rozléhají leda tak naše hlasy. Jestli nás nenajdou podle nich - Rozhodně nás nenajdou podle brousku." Nadhodím při cestě zpět - Broušení opravdu tak hlasité nebylo. Samozřejmě to nebyla naprosto tichá záležitost ale brousek byl kvalitní a hladký a ocel dobrá nerezavá. To znamenalo, že zvuk byl převážně čistý a tišší. Následně se uchýlím ke kameni kde se seběhnou další události.

Zvednu svůj zrak od helmy, která se ve slunci blýská a svítí. Stařec na mě civí jak na zjevení. ,,Co mu kurva je?" To se brzo dozvím a pozvednu na něj mírně obočí. ,,Pohádky? To jsou skutečné příběhy - Šlechtic utíká do azylu, schová se v jiné zemi kde získá vliv a přízeň aby se pak po mnoha letech vrátil se zástavami vojáků zpět domů pod rodinným praporem. To se událo v nedávné historie párkrát." Ne, že by se to dělo často ale rozhodně to nebylo nic bizarního.

,,Král by dodal svou armádu aby dosadil svého potomka na další trůn - Nevím kolik času jsi strávil s vysoko postavenými šlechtici ale jejich touhy jsou jednoduché - Větší panství, více moci, silný rod a hodně sexu." Pokrčím rameny mírně. ,,Vsadím se, že většina králů na pevnině by si utrhali ruce aby měli možnost uvést princeznu do jejich rodu a tak získat částečný nárok na trůn - Moc a panství. Králové jsou silní a mocní - Taky bohatí. Když nebude stačit tamní armáda najmou si žoldáky - Cokoliv jen aby si mohli přivlastnit další království." Pokývnu. ,,Nevím ale jak by jsme jí dostali z ostrova." Mírně pokrčím rameny.

Nakonec si povzdechnu. ,,Tak dobře no - S tímhle je můj plán k ničemu. Jestli tatík odešel před hostinou tak hádám, že to co by jsme měli udělat je doručit princeznu k němu a pak se uvidí." Vzhlédnu opět jak odložím helmu a místo toho začnu leštit kovové obruče na štítu. ,,Nejdřív dostanem princeznu do bezpečí - Teprve potom by jsme měli debatovat o nějakém nástupnictví."
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 5.1.2020, 23:31:13
Sebastian s princeznou chvilku pozorovali jejich společníky a pak došlo na otázky. Odpovědí se ujala princezna. " V naší zemi vládne od začátku náš rod. Prvně to bylo kvůli síle a pak kvůli tomu, že to ani jinak nejde. Situace, která teďka nastala je první v našich dějinách. Ale následující vládce by měl být zvolen podle těchto pravidel. Další nejstarší potomek předchozího krále, kterému je nad 18 let má právo na trůn. To je moje sestra Anna. Ta na korunovaci byla stejně jako ostatní. Pokud je mrtvá tak dalším následujícím je náš otec a bude dokud ostatní děti nevyrostou a nebo dokud nezemře....a nebo pokud nebude schopen vlády. Můj otec je už sice starý, ale stále dokáže vládnout. Měl by být ve svém letním sídle. Odjel tam hned po korunovaci, protože nechtěl se zůčastnit hostiny. Ale pochybuji, že se o téhle věci dozví dříve než dojede. Pokud by má sestra a můj otec byli mrtví pak by se vlády ujal nějaký šlechtic z 9 nejvlivnějších. Vládl by do doby než by dalšímu potomku nebylo 18 a ten by pak vládl tři roky. Lid následně zvolí zda bude nadále vládnout a nebo jestli trůn připadne šlechtici. Tudíž to musel být nějaký vlivný šlechtic. Pokud ne tak na trůn by se nedostal. Lid by to nedovolil. Bylo by to něco jako rouhání přímo před bohem. A jestli to byl šlechtic tak se patrně pokusí zabít všechny potomky. Jelikož je můj bratr mrtvý tak jsme už jen čtyři. Má sestra, dvojčata oba kluci starší o 5 let než já a pak já. Otec je starý, ale dokáže určitě vládnout ještě aspoň 20let. Tudíž je i on cíl." odmlčí se a pohledné na ostatní.
 
  Bartoloměj Salvátor   Postava není přítomna 5.1.2020, 21:38:20
Zatímco chystám oheň, pozorně sleduju přestřelku. Ten souboj přísloví mě dostal, fakt! Je vidět, že každá mince má dvě strany.

Asi bych taky dokázal vymyslet, co dál, ale to už by byl třetí kohout na smetišti a pomlátili bysme se ještě dřív, než nás někdo najde.

Stařík má ale recht. Bylo by dobrý vědět, koho máme v patách. A jestli vůbec někoho. Třeba se ten někdo teď rozvaluje na trůně a zbytek neřeší. Jestli si vládu vzal silou, malý holky se bát nemusí.

Sprška jisker zažehne suchej mech a od něj chytnou tenký větvičky.

Narovnám se a podívám se na ty dva, co se tady handrkujou.

"Asi by bylo dobrý si nejdřív srovnat, co se tam vlastně stalo, ne?" nadhodím, zdánlivě nezúčastněně.

Podívám se na princeznu a na jejího sluhu. Hlavně na něj, protože ta holka byla asi tak vyděšená, že si nepamatuje ani svoje jméno.

"Tušíte, co se tam stalo? Čí to je práce? Nějaký známý ksichty? Teda jako lidi?" dívám se hlavně na princeznina sluhu. Vim, že malý holky můj přímej pohled moc nedávaj. A to jsem přitom takovej sympaťák!
 
  Wabi   Postava není přítomna 3.1.2020, 18:49:11

Nevím, jestli pomohla slova rytířky a nebo moje. A je to jedno. Dívka přestala plakat. Usměju se na ní nechám motýla odletět. Paví očko? Tak nějak se jmenuje. Možná. Na tohle jsem nikdy paměť neměl. S bylinkama a obecně florou na tom jsem líp.

Otočím se na rytířku. Mám pocit, že je naštvaná. Možná na mě, možná kvůli situaci. Taky může mít svoje dny. Narovná se v celé své délce. Musím trochu pozvednout oči, abych se mohl podívat do jejích. Chvilku mám pocit, že se mi snaží naznačit, že má převahu. Možná mě i zastrašit. Neuspěje.

“Zvuk při kterém se dře kámen o kov se rozléhá široko daleko. Je tak dost pravděpodobné, že ho někdo zaslechl a díky tomu nás najde.“ Řeknu klidně. “Když se podíváš, kolik nás je, určitě si sama spočítáš, že se dokážeme ubránit jen malé skupince nepřátel. Tím nechci nijak shazovat Tvoji statečnost či umění boje, ale jak praví jedno z přísloví, které znám já: Každý šermíř na hovno, když nepřátel nerovno.“ Řeknu bez úsměvu.

“Myslím, že by jsme měli využít toho, že nás moc není a snažit se být co nejméně vidět. Třeba oheň. Ten pouze přes den a za dobrého větru. A vždy jen zcela suché dřevo, abychom se vyvarovali hustému kouři.“ Nastíním svůj plán toho, co bude dál.

Rytířka pak začne s plánováním toho co bude dál. Zalapám trochu po dechu. Tohle jsem od ní nečekal. Nakonec se usměju.

“Tvoji vychovatelé Ti zjevně velmi často vyprávěli pohádky. Není to úplně špatný plán, má jen několik malých „ale“.“ Řeknu zamyšleně.

“Do čeho jí chceš převléknout? Oblečení sice koupíš ve městě, ale špehové nepřítele můžou být i tam. A určitě v přístavech. A kdo je vlastně nepřítel? Aby jsme věděli, kde pro princeznu žádat azyl. A konečně. Kde bereš jistotu, že onen princ do toho bude chtít jít? Kde bereš jistotu, že mi jeho otec dá vojsko? A kde bereš jistotu, že ta armáda bude dostatečně silná? Vždyť vůbec nic nevíš.“ Ani se překvapení a nevěřícnost nesnažím skrývat.

“Lesní země, je samozřejmě připravena poskytnout Ti azyl.“ Otočím se na princeznu.
 
  Éadrith z Myrthy   Postava není přítomna 3.1.2020, 15:35:41
Otočím se a podívám se do očí staříkovi, který se zjevil za mnou. Napřímím se tak abych si ujistila svoji výškovou převahu - Nebylo to o tolik jako u jiných lidí ale stále jsem byla vyšší. Mírně se zamračím. ,,Čepel skřípá, rány dává. Čepel ostrá, vraha srovná." Řeknu staré Myrthské pořekadlo a poklepu na jílec meče. ,,Nejsme daleko od místa kde se nás lidé pokusili zabít - Pokud nás někdo najde - Ráda bych mu rozsekla krk než stihne křičet."

S tím se uhnu stranou a kývnu k princezně. ,,Nemáte se čeho bát vaše Výsosti. Pokud nás někdo najde tak vás budeme bránit." Když se ale podívám na to kolik nás je trochu si povzdechnu. ,,S tímhle počtem teda doufám, že nás nikdo nenajde. Bojovat můžem ale zdechnem tak i tak." Pomyslím si morbidně a s tím se vrátím ke svému kameni - Princezně věnuji jen kývnutí po tom co mi poděkuje.

Vytáhnu čistý hadr a začnu leštit svojí přilbici tak aby se blýskala. Na stav své zbroje jsem dávala důraz jak se patřilo - I ta musela být v co nejlepším stavu v případě útoku. Během toho vzhlédnu a poslouchám dokud si neodkašlu. ,,Myslím, že postup je docela jasný. Budeme se modlit, že nás nikdo nevystopuje - Převléknem princeznu a předtím než jí někdo kuchne jí odvedeme odsud a na lodi jí převezem do nějakého království, které jí vezme do exilu. Princezna se tam vzdělá a vyroste a hezky se vdá za nějakého zbohatlého prince, který vezme tatíkovu armádu a potáhne zpátky pro tohle království s nárokem své ženy. Aspoň takhle svět funguje všude okolo - Pokud to chcete dělat jako u nás tak shromažďte sedláky a prostě bojujte o korunu dokud to jde. Pravděpodobně zdechnete."
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.