abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Kupecká stezka ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 17.2.2020, 0:24:10
“Řekněme...“ začne váhavě “že dokážu vytipovat místo, kde dojde k přepadu. Ale ne vždy to vyjde. Je to hodně i o tom, jak velká je karavana a nebo jestli to je jen povoz.“

Když promluvíš o nabídce práci, chvilku přemýšlí. “Asi by záleželo na tom kdo si mě najímá. Proč si mě najímá. A co ode mě očekává. Jestli jen stopování, mohli by jsme se domluvit. Ale nejsem zabuják. Nezabíjím za peníze.“

Vermina se pustí do trojice. Ta se na chvilku zarazí a zvědavě se na ni zadívá. Pak si jeden z nich odplivne jejím směrem. “Lehni na záda, roztáhni haxny a dělej co máš ty děvko!“ Chlapec s dívkou se vyděšeně stáhnou dál od muže.

Lidí vyklízejí pozice. Někteří zůstávají stát u protější zdi. Jiní se stahují ještě dál.

Brotan dál sedí u baru a dění sleduje jen periferně. To, že se mu nelíbí jejich chování, prozradí jen úšklebek. Možná se mu toho nelíbí víc. Zadívá se na Verminu a bezmocně trhne rameny.

Zvedne se pomalým krokem dojde k dětem na podlaze. “Běžte k baru.“ Řekne tiše s pohledem upřeným na trojici. Trojka darebáků nemá slov. Tohle si ještě nikdy nikdo nedovolil. A už vůbec to nečekali od takovýho mladíka. Děti, když vidí, že jejich páni nic nenamítají, se zvednou a rychle přeběhnou k baru.

Trojice se rozestaví a částečně tak Brotana obklíčí.

Schyluje se k boji.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 12.2.2020, 17:42:58
Vermina se toho nebojí. Konec konců... najmout si takového šikulu - samozřejmě za zlomek naší odměny - není vůbec špatný nápad!

V tu chvíli se rozrazí dveře. Tak nějak se nemůžu zbavit pocitu, že s touhle bandou budou potíže. Lehce se zakaboním. Nechtěl jsem potíže, chtěl jsem v klidu a dobře povečeřet...

Vermina vyrazí pro luk a já mrknu na Shae. Tváří se vážně a ostražitě. Cítí to samé, co já.

Nechce se mi do toho. Proto zatím jen popíjím a sleduju, co se bude dít. I Brotan zpozorněl a v konverzaci nepokračuje.

Pud sebezáchovy mé společnice zjevně nepatří k těm nejvyšším, a tak do toho řízne. Vzdychnu, ale nechat ji v tom nehodlám. Zatím...
 
  Vermina   Postava není přítomna 8.2.2020, 22:13:35
Vermina poslouchá Brotana velmi pečlivě.
“Měl si spíš štěstí, že jsi na ně narazil? Nebo jsi věděl, kde je hledat?“ Vyptávám se.
“A kdyby tě někdo na tu práci chtěl, měl bys stále zájem?“ Zajímám se. Na další otázky ale už nedojde, do hospody si to nakráčí zvláštní skupinka.

Chlap se mi na první pohled nelíbí a když si začne poroučet, jako kdyby mu to tu patřilo, zpozorním.
“Kde si myslí, že je?“ Hned je mi jasné, že s ním budou problémy, jen co se napije. Ale když hospodský nic nenamítá a skáče, jak pískají, tak to nechávám být. Jenže když se misky s vodou ocitnou na zemi před těmi dětmi a ten hnusák se baví, jak z nich pijí, popadne mě vztek.

Chvilku skupinku pozoruji a uvažuji nad možnými plány.
“Kolik toho ten chlap musí vypít, aby ho to položilo?“ Nejradši bych mu tu jeho kořalku nalila do krku.
“Co ti dva další?“ I když bych ráda zasáhla, nenapadá mě žádný způsob, jak ty tři najednou zpacifikovat.
“Chce to nějakou fintu, ale jakou?“ Luk zůstal ležet i se šípy u stolu, kde jsme s Petronelem jedli.
“Ten mi teď stejně bude k ničemu.“ Schovám svoje dýky tak, aby to vypadalo, že jsem neozbrojená. Argo s příchodem té skupinky už neleží klidně pod stolem. Mrknu na něj, aby věděl, že má být připraven na cokoliv. A zároveň schován tak, aby si ho skupinka nevšimla. Vstanu od stolu, ale ke skupince se nijak nepřibližuji. Nakonec usoudím, že mít luk poblíž není zas tak špatný nápad. A tak si ho přinesu ke stolu Brotana. Otočím se na skupinku.
“Máte zvláštní způsoby!“ Houknu k nim a čekám na reakci. Potřebuji vědět, zda moje domněnka, že si z ženské nebudou nic dělat je správná.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 4.2.2020, 22:46:16
Brotan se usměje a přikývne. “Na získávání informací je hospoda výborné místo. Schází se tu lidé a diskutuje se. Vyprávějí se příběhy. Pije se a alkohol rozvazuje jazyk. Hospoda je opravdu skvělé místo.“

Nakloní hlavu na stranu a zamyšleně tě pozoruje. “Jsem stopař. A lovec. Toulám se po cestě i lesích. Občas něco zahlédnu nebo zaslechnu.“ Pokrčí rameny. “Někdy jsem je sledoval. Pro případ, že by si mě na to někdo chtěl najmout. Abych měl nějaký základ. Ale nikdo nechtěl a nechce. Což mi nevadí, protože práce mám dost.“

Z venku se ozve křik několika lidí a do toho hulákání takřka zvířecí. Vzápětí se dveře rozletí a v nich se objeví obrovský chlap. Výškou přesahuje dva metry a na váhu má hodně přes metrák. Přes ramena má hozenou už značně opotřebovanou houni. U pasu meč a bič. Rozcuchané vlasy, hustý plnovous a divoké kruté oči z něj nedělají žádného krasavce. Mimo to smrdí potem, alkoholem, kouřem a koněm v takovém poměru, že se několika lidem zvedne žaludek.

Za ním vejde do hospody ještě dvojice podobných existencí. A také dívka a chlapec. Oba věkem kolem 16 let. Špinaví, pohublí, vyděšení v potrhaných šatech.

Jen co se usadí o prvního volného stolu, hned si začnou hlasitě objednávat. “Pivo! A víno! A kořalku! A pořádný maso! A pohni sebou! Nebo Tě zkopu tak, že Tě nepoznaj! A dvě misky s vodou!“ huláká objednávky a hospodského snad ani nezajímá, jestli mají čím platit. Rychle přinese požadované pití pro hromotluky a velké tácy s masem, zeleninou, sýry a chlebem.

Nakonec i ty misky s vodou. Ty položí hromotluk na podlahu a pobaveně sleduje, jak chlapec i dívka klečí na jako psi pijí z misek vodu.

 
  Vermina   Postava není přítomna 28.1.2020, 21:33:35
Brontana pozoruji podezřívavě.
“Možná, že tě mají zvířata ráda, ale zrovna tenhle vlk?“ Jenže ať na něj koukám sebevíc, nedaří se mi postřehnout něco zajímavého. A tak se raději zaměřím na rozhovor, který začíná být zajímavý.
“Kdybych po nich šla, nesedím tady a neptám se tě. Sháním jen informace.“ Odpovím klidně. A dozvím se o přepadech mnohem více. Až mi to přijde divné.
“Jak to, že si jich viděl tolik?“ Znovu ho přejedu podezřívavě.
“A že sis toho tolika všiml a zapamatoval?“ Mám na jazyku další otázku, když se u nás objeví Petronel.
“Petroneli, tohle je Brotan. Máme štěstí, osobně se účastnil několika přepadení. A právě mi teď chtěl sdělit, jak je to možné.“ Mrknu na Brotana a jsem zvědavá, co se dozvím.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 18.1.2020, 22:41:41
"Brotan... Brotan..." mumlám si spíš pro sebe. Vím, že to jméno už jsem někde potkal.

Hospodský vykládá dál a vypadá to, že ten mladíček má respekt. A dokonce i zasloužený!

"No jo!" zajásám vítězně, když si konečně vzpomenu. Rychle ale svý nadšení tlumím.

Vím, že mě tehdy zaujalo nakládání s odměnou. Naprosto zbytečný a nabubřelý gesto, ale jsou mezi námi i tací, kteří nedokážou ocenit krásy života, které se dají koupit za peníze. Jo, je mi jich líto, ale jeden s tím moc nenadělá.

Zadívám se na mladíčka a na Verminu. Vypadá to, že u něj má úspěch. Natáhnu uši a zaslechnu, že téma se posunulo k tomu, co mě... co nás zajímá!

Nelením, čapnu pohárek a vyrazím k nim.

"Vermino..." pronesu významně a usměju se na svou... no... spolupracovnici?

"Něco nového?" zeptám se nevinně a rovnou se vysoukám na stoličku vedle ní.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 15.1.2020, 18:19:07
Petronel

Díváš se na mladíka a pátráš v paměti. Tvář Ti nic neříká, ale jméno. To jméno jsi už slyšel. Po chvilce si vzpomeneš. Bylo to tak dva tři roky dozadu. Ve Tvých kruzích se o tom dost mluvilo, ale ven mezi lidi se nic nedostalo. Někdo unesl dceru vévody Lenera a požadoval velké výkupné. Po stopě se mu vydalo dost lidí a mezi nima i Brotan. A byl to právě on, kdo je vystopoval a napadl. Většinu z útočníků nikdy nenašli. Lovil je v lese jako zvěř. Peníze co dostal jako odměnu daroval sirotčinci. A bylo to dost aby si mohl žít jako pán do konce života.

Hospodský zavrtí hlavou. “Rychtář je rovný chlap. Nejdřív si nechal všechno vysvětlit a teprve pak konal. Řekl, že Brotan udělal jen to, co měl udělat on. Chránit lidi. A vojáci se s ním do křížku pustit nechtějí. Zkusili to jednou. Přežili, ale jen proto, že je přežít nechal.“ Odpoví a očima stále těká k mládenci. Ten je ale plně zaujat Verminou. Nebo to tak vypadá.


Vermina

Usměje se a koukne na vlka. “Zvířata mě maj většinou rády.“

Při zmínce o karavanách se na chvilku zarazí a pak přikývne. “Ano. Vím o tom. A viděl jsem je. Ty přepady. Dva možná tři. Proč?“ Zamyšleně se na Tebe zadívá. “Jdeš po nich, co?“

Nečeká na odpověď. “Jsou rychlí a sehraní. Místa si dobře vybírají, aby bylo těžké je stopovat. Většinou se rozdělí. Zabíjejí málokdy. I když se lidi brání. Většinou je odzbrojí a někdy svážou. Viděl jsem kluka, tak dvanáct let, vzal do ruky tesák a i když stál proti přesile, bránil vůz. Jeden z nich s ním bojoval. Nezabil kluka a ani ho nezranil. A mohl kdykoli. Bojoval s ním a upozorňoval na chyby. Pak se objevila hlídka. Souboj byl rychle ukončen odzbrojením. A útočník dal klukovi meč, který vozil u sedla. Pak mu řekl, že z něj bude dobrý bojovník. A útočníci odjeli. Vzali si z povozu co potřebovali a byli pryč.“ usměje se a pořádně napije vína.
 
  Vermina   Postava není přítomna 13.1.2020, 21:58:04
Brotan se mi představí.
“Tak to jsi mě opravdu překvapil. Spíš bych si tipla, že by tě sežral.“ Pozoruji Arga a Brotana.
“Co se ti na něm tak zalíbilo?“ Jenže vlk jen spokojeně leží u stolu. A žádná odpověď nepřichází. Za to se zajímá Brotan o mě.
“Vlastně tu mám práci. Slyšel jsi o přepadávání karavan? Nevíš o tom něco bližšího? Nebyl si náhodou v jedné z těch karavan, kterou přepadli?“ Rovnou se vyptávám.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 9.1.2020, 21:28:50
"Stopař a lovec... no hleďme..."

Příběh, který mi hostinský vypráví, je přinejmenším zajímavý. Znovu si poočku prohlídnu toho mladíka. "Jako úplný tele nevypadá, pravda." odhaduju ho.

Přemýšlím, jestli jsem ho už někdy viděl. Jestli je tak dobrej, měl by mít už něco za sebou. Ale pravda, tyhle kraje nenavštěvuju zase tak často.

"A co na to místní rychtář? Nevadilo mu, že tu odrovnal pět chlapů?" zeptám se. Přeci jen... Vermina se k němu má vcelku a on se na ni taky culí. Pokud by přišla do hospody hlídka, bylo by poněkud nešťastný, kdyby ji měli sbalit i s ním.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 8.1.2020, 11:33:36
Petronel

Hospodský se pokradmu podívá po mladíkovi, ale ten,jak se zdá, si ho vůbec nevšímá a věnuje se Vermině. Přesto je hospodský opatrný a mluví šeptem.

“Občas se tady zastaví. Je to stopař. Lovec a kdo ví co ještě. Minulý týden se tady porval s jedním obchodníkem a jeho ochrankou. Pět proti jednomu. Zakopali jsme je tady na hřbitově. Neměli vůbec šanci. Nepomohla jim ani přesila, ani zbroj. Zabil je holýma rukama.“ Vypije sklenku, kterou si před tím nalil a hned si nachystá další.

“Ten obchodník obtěžoval jednu z mých holek. Byla tu krátce a ještě si nezvykla. Chlapi rádi plácnou holku po zadku. Prospívá to i kšeftu...ježe jí se to nelíbilo a nejdřív mu to řekla a pak mu dala i facku. No a on se napřáhl, že jí ztrestá.

A pak do toho vletěl on a obchodníka poslal na zem. Je gorilky se na něj hned vrhli, ale během chvilky leželi na zemi. Mrtví. Ten obchodník vytáhl dýku a ten kluk mu ji vrazil do srdce.

Proto se to tady tak zklidnilo. Nikomu se nechce na krchov.“
Vysvětluje šeptem a stále pomrkává po mladíkovi.


Vermina

Mladík se usměje. “Neznáme. Tebe bych si určitě pamatoval. Jsem Brotan.“ Otočí se po vlkovi. “V první chvíli jsem myslel, že mě sežere. Ale naštěstí si dal říct a nepoprali jsme se. Jsem víc v lese se zvířaty, než ve městech s lidmi. Hlavně radši.“ Jí pomalu. Nespěchá.

“Toulám se. Lovím. Stopuju. Sem tam doprovázím karavany a nebo obchodníky.“ Pokrčí rameny. “Práce je tady dost.“ Lokne si vína aby spláchl maso a přeměří si tě pohledem. “A co tady děláš Ty?“
 
  Vermina   Postava není přítomna 5.1.2020, 23:11:14
Všimnu si, jak ten cizinec působí na okolí. A sama sebe se ptám proč. Jde o směsici strachu, respektu a nervozity.
“Tak jak to, že Argo s ním v klidu přišel? Co je zač?“ Mladík se uculí a houkne na hospodského. Otočím se a křiknu také.
“To není třeba. Ještě mám.“ Oznámím hospodskému a položím svoji medovinu na stůl k mladíkovi.
“Jsem Vermina. Neznáme se?“ Začínám klidně a opatrně. Pečlivě si mladíka prohlížím, jestli mi není povědomí.
“Jistě se neurazíš, že mě zajímá, kdo jsi? Zvlášť když si přišel s mým přítelem.“ Kývnu hlavou k vlkovi, který si v klidu leží pod stolem.
“Je jen málo lidí, kterým by dovolil být po jeho boku.“ Chování Arga mi vrtá hlavou čím dál víc. A tak zvědavě pozoruji cizince, zda se něco dozvím.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 5.1.2020, 22:15:28
Vermina si vezme na starosti nově příchozího.

Tak nějak instinktivně vnímám změnu nálady v místnosti. Část vyklidila pole a hostinský přinejmenším znervózněl. Přinejhorším má hnědý gatě.

Kývnu na Shae, aby aby netápala, a vyrazím k hostinskému. Objednám si panáka. "Určitě si se mnou taky dáte, dobrý muži, ne?" usměju se.

Počkám, až to naleje a když do sebe panáka obrátí, nakloním se k němu blíž. Jde to, pravda, trochu ztuha, protože výškový rozdíl je mezi námi patrný, ale umím se přizpůsobit. A taky mluvit potichu.

"Zdá se mi to, nebo vás ten chlápek znervózňuje? Víte, já jen jestli se máme čeho obávat? Přeci jen, nerad bych přišel k úhoně, chápete. Co je vlastně zač?"
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 5.1.2020, 0:09:17
V sále to začíná pozvolna zase hučet. I když se pár lidí rychle pakuje pryč. I hospodský se uklidní, když si mladík objedná. Za okamžik je s další várkou u vás. To že si dal za pultem pořádnýho panáka vám neujde.

Varovně se zadívá na válečnici a pak na Petronela. “Drž jí v klidu. Nechci smývat z podlahy její krev a nebo jí kopat hrob.“ Řekne tiše a v hlase je varování a strach.

Oslovený mladík se s úsměvem zadívá na Verminu. “Jistě. Přijmi prosím místo. Pane hospodský! Slečna by si něco dala.“ Mávne na hospodského.
 
  Vermina   Postava není přítomna 2.1.2020, 22:03:29
Docela mě překvapí pestrá nabídka jídla.
“Tak to si dáme… Přineste mi pečené maso, nějaký sýr a medovinu.“ Objednám si. Pozoruji osazenstvo kolem a čekám na jídlo. Mezitím udržuji konverzaci s mými novými společníky. Petronel mi představí Shae. A já se musím sebe ptát, k čemu nám bude dobrá.
“Nebude jen přítěží?“ Chvilku si barbarku prohlížím. Ale pokud ji sebou Petronel tahá, asi má dobrý důvod. Když je tak pozoruji, přijde mi to docela úsměvné, jak táta s malou dcerou. To už se ale na stole objeví jídlo a tak se s chutí do toho pustím. Je to výborné. Dokonce mnohem lepší než bych čekala.

Pozorně poslouchám Petronelovu úvahu o našem úkolu. Nedávám na sobě nic znát, ale začínám si myslet, že Faris s tou bystrou myslí u Petronela trochu přestřelil.
“To jako vážně? To mi zopakoval vše, co jsme před chvilkou slyšeli.“ Naštěstí si Petronel aspoň trošičku spraví svoji reputaci.
“Ano, to je možné, že budeme chytřejší později.“ Všimnu si výrazu Petronela a otočím se ke dveřím. Tam stojí Argo s nějakým mužem. Jeho barvy oblečení jsou mi povědomé. Na jeho pozdrav jen kývnu. Pečlivě si ho prohlížím, zda ho neznám. Petronel nadhodí, že bychom se mohli začít ptát už tady.
“To není špatný nápad. Když dovolíš, začnu hned.“ Vezmu medovinu a vyrazím k mladíkovi, který přišel s Argem. Ten se stále u něj drží.
“Že bychom ho znali?“
“Smím?“ Zeptám se mladíka, když dorazím k jeho stolu.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 25.12.2019, 20:01:52
"V jejích končinách..." No jo, to je jasný jak facka. Je prostě z nějakýho vidlákova, kde lišky dávají dobrou noc.

Shovívavě se usměju a podívám se na Shae. "Je zdaleka." vysvětluju a bradou ukážu na naši nečekanou společnici. Shae jen kývne hlavou, bez dalšího komentáře. Obecně s pocity a komentáři dost šetří. I když, při její slovní zásobě se asi nedá čekat nic jiného.

Jistě. Shae. Vzbuzuje dost pozornosti. Barbarů tady okolo moc necourá. Navíc ona je dívka. Asi i vcelku pohledná. Na barbarku...

"Shae patří k východním kmenům. Zachránil jsem jí život a ona mi to od té doby jaksi... oplácí." najdu to správné slovo. "Obecnou řeč se pomalu učí, ale nemá úplně hlavu na jazyky. Trochu ji taky podezírám, že jí to až tak nevadí. Snažit by se mohla rozhodně víc..." Shae si vyslouží můj káravý pohled. Nejsem si jistý, že mi teď rozuměla. Jen pokrčí rameny.

"Učit se musíš!" vyhláskuju pomalu. Ušklíbne se. Zrovna jako malý hobití kluk, když ho nutí do čtení. Vzdychnu. "Jde to s ní pomalu. Ale na mudrování ji zrovna nepotřebuju, tak to tak nevadí." uzavřu svůj dosavadní pedagogický neúspěch.

U hostinského objednám pro sebe i Shae. Vypadá to na objem jídla minimálně pro tři. Ale Vermina, jak se představila, si přitom objednala sama.

Hostinský začne snášet všechny ty dobroty na stůl. Spokojeně pozoruju, jak se to tak hezky skládá a pustím se nejprve do paštiky.

"Nu... můj názor..." nadnesu filosoficky a dám si do pusy další sousto. To mi dá chvilku času, který pečlivě využiju k přemýšlení. "No zjevně přepadávaj karavany, že?" zopakuju. "A zjevně je nemůžou chytit." opět další "objevná" informace.

To už ve mně zmizela půlka pohárku medoviny.

"Budeme moudřejší, až se tam trochu porozhlídneme a vyptáme. Ale jak se říká, zadarmo ani kuře nehrabe, takže nějakej důvod k tomu mít budou. Taky to vypadá, že jsou dobře organizovaní. Kdyby to byla jen tak nějaká tlupa lapků, už by je dávno chytli..."

Moje myšlenky běží dál, ale přece jí nebudu věšet na nos všechno hned za tepla. Taky mě zajímá, na co přijde sama. No měl bych vědět, s kým jsem se musel dát do holportu, ne?

Chci poodhalit dalších pár svých úvah, když do lokálu vběhne vlk. Polknu a ostražitě ho sleduju. "Na sebe si, kamaráde, asi budeme muset zvykat..."

Co je ale zajímavější, je reakce štamgastů na nově příchozího. "Copak ty seš zač...?"

Bezděky trochu ztiším hlas. "Možná bychom mohli s tím vyptáváním začít už tady. Mohlo se sem něco donýst..." navrhnu. První na ráně bude samozřejmě hostinský...
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 21.12.2019, 0:10:11
Obsluhující dívka k vám přiběhne brzo. Možná je to lepší podnik nebo byla blízko. A nebo má možná instrukce podpořené nějakou tou mincí.

Nabídne maso pečené i dušené, uzené či nakládané, různé sýry a zeleninu. A k pití samozřejmě pivo, víno, medovinu popřípadě něco ostřejšího.

Hospoda hučí jak úl. Netrvá to dlouho a dívka začne nosit objednané věci. Nebo aspoň tu část, která je dopředu připravená a masu nehrozí, že by muselo trávit na ohni nějaký ten čas.

Sem tam někdo přijde a odejde a osazenstvo hospody to nechá chladným. Pak se ale otevřou dveře a dovnitř vběhne vlk následován nějakým mužem. Část osazenstva ztichne a hospodský značně znervózní. A vlkem to určitě není.

Muž je mladý. Oblečený do zelenošedých barev. Boty má vysoké s měkkou podrážkou. Přes koženou zbroj se mu křížem táhnou dva široké řemeny. Na bocích má zavěšený krátké meče a nebo tesáky. Na levé stráně má k řemenu přidělané dvě dýky. Jedna má jílec nahoru a druhá dolů. Když shodí kápi a odloží plášť, vidíte, že to je ještě mladík. S bídou dvacet let. Ale respekt má neskutečný.

“Víno. A jehněčí na česneku.“ Má příjemný tichý hlas. Krátce se podívá vaším směrem a s úklonou hlavy se usměje. Pak se už věnuje vínu a masu.
 
  Vermina   Postava není přítomna 17.12.2019, 21:56:30
Povytáhnu obočí, když se Petronel zmíní o měšci.
“Jistě, o tom nepochybuji.“

Vyprovodím vlka a vracím se zpět, kde najdu oba společníky. Usměji se.
“Rozhodně je to mnohem lepší začátek spojenectví než se mi obvykle stává.“ Posadím se. Ale ztuhne mi úsměv na tváři. Rychle se podívám směrem ke dveřím, kudy odešel Argo. Je to chvilička a vracím se zase pohledem ke dvojici, jakoby se nic nestalo. Než něco stihnu říct, Petronel se představí.
“Těší mě. I když tě zřejmě zklamu. V mých končinách mi tvé jméno nic neříká. Kdo tedy máš být?“ Sjedu Petronela pohledem. Všimnu si, že mi Petronel vyká, ale vzhledem k tomu, že teď budeme spolupracovat spolu, mi to přijde zbytečné.
“Jsem Vermina. Patřím k hraničářům, jak jsi už slyšel.“ Dál vyzvídám, s kým mám tu čest.
“A tvoje společnice Shae? Všimla jsem si, že si ji musel vše vysvětlit. Nerozumí nám?“ Dělám si o nich obrázek. Jejich vztah není pro mě tak důležitý, ale mám z toho pocit, že Petronel rozhodně nechce, aby je někdo označoval za pár.
“Proč asi?“

Ke stolu se přiřítí hostinský.
“Chtělo by to něco dobrého k pití i k jídlu.“ Prohlásím rozhodně.
“Co nějaká místní specialita, byla by?“ Zvědavě vyčkávám a doufám, že bude jídlo aspoň trochu stravitelné. Při čekání na jídlo začnu rozhovor.
“Sice jsme se toho moc nedozvěděli, ale jaký máš na ten úkol názor?“ Otočím se s otázkou na Petronela.
“Dám si potom koupel a brzy zalehnu. Mohli bychom vyrazit brzy ráno. Co ty na to?“ Rozhlížím se kolem sebe a občas kouknu ke dveřím ven, zda se Argo náhodou už nevrací.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 15.12.2019, 23:05:58
"Já své slovo držím." usměju se. Ten měšec vypadá víc než slibně.

Konečně je pryč. Nedá mi to a nakouknu dovnitř. Můj úsměv se ještě rozšíří. "Tak tohle bychom měli!" zatáhnu šňůrky na měšci a ten bleskově zmizí kdesi v mé kazajce. Pravděpodobně.

Podívám se na elfku. Vlastně... ten měšec je pro oba. "To já jen aby to bylo v bezpečí. Jeden nikdy neví, na jaký otrapy narazí." dodám rychle, aby si snad nemyslela, že ji chci okrást. Nechci. Aspoň zatím.

"Jo... začít jídlem, to je vyloženě dobrý nápad!"

Zamířím do lokálu, ovšem až za elfkou. Tedy přesněji řečeno až za vlkem. Jak totiž Faris odešel, ožil. Nepříjemně ožil.

Vlk zmizí venku a já kývnu na Shae. V rohu je šikovný stůl, trochu bokem, tak akorát pro nás dva. Tedy... pro nás tři. Tři... hmmmmm....

Elfka se po chvilce vrací k nám a tak mám příležitost si ji trochu blíž prohlídnout. Kožená zbroj, kožené boty. Zřejmě zvyklá pobývat venku. Podle pláště zjevně hraničářka. "Mohla by se hodit. Stopování v lese, bude se umět tiše pohybovat a s tím lukem snad bude umět, když už ho tahá s sebou..." dělám si úsudek.

"Co je ale zač, že ji král povolal společně se mnou?! To bych o ní měl kdy slyšet, ne? A co je ještě podivnější - zdá se, že nikdy neslyšela o mně?!"

To už je u stolu.

Na tváři se mi rozlije široký, pohostinný úsměv. "Dobré jídlo a něco k tomu je vždycky dobrý začátek, abych tak řekl, obchodního vztahu!" pronesu blahosklonně a rukou pokynu na volné místo u stolu.

Shae už se mezitím uvelebila vedle mě a zvědavě se rozhlíží. Nutno říct, že ani po těch měsících ji civilizace nepřestala fascinovat. Ještě teď mívá nejapné dotazy na obyčejné, běžné věci. Naposledy se mě ptala, proč mají hospody latríny vždycky na dvoře.

"Možná je to zbytečné, ale přesto bych se rád představil. Jsem Petronel Sytorád. Ano, TEN Petronel." usměju se skromě. "A tohe je Shae. Má, abych tak řekl, společnice. Tedy jako druh... družka ve zbrani." upřesním rychle, aby snad nedošlo k nějaké mýlce!

"A vy jste...?"
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 14.12.2019, 18:02:48
Faris si prohrábne vlasy a potřese hlavou. “Nějaký důvod k tomu určitě mají. Jen ho najít. Rozkódovat klíč, podle kterého vybírají koho přepadnout.“

Na hobita se usměje. “Sebevědomí Ti nechybí, Petroneli. Doufám, že dostojíš svému slovu.“ Z kapsy u kabátu vytáhne slušně naditý měšec a podá ho hobitovi. “Na cestovní výdaje, jak jsi řekl. A malá záloha. Král umí být štědrý, když mu o něco jde.“

Výběr jídla a pití, co hostinec nabízí, je obrovský. Pokoje velké a čisté a v každém z nich je už připravená káď. Jen do ní nanosit vodu.
V měšci jsou převážně stříbrné mince. Ale je tu i něco měďáků a zlatých. Za jiných okolností by tohle byla víc než štědrá odměna za náročný úkol. Za jmění v měšci by nebyl problém koupit si střední statek nebo mlýn.
 
  Vermina   Postava není přítomna 10.12.2019, 12:57:51
Informace od Farise, že přepady nedávají vlastně žádný smysl, je velice zajímavá.
“Určitě v tom bude nějaký důvod. Jen na něj přijít.“ Pronesu zamyšleně. Dozvíme se, že máme pracovat spolu.
“To chápeme. Jenom je to pro nás zřejmě novinka. Pracovat ve skupině.“ Kouknu na hobita, který je zjištěním o králi přímo okouzlen.
“No tak to jsem na tebe zvědavá.“

Faris se zvedne a odchází, za to Argo by se nejraději propadl do země.
“Co je to s ním?“ Skáču pohledem mezi Argem a Farisem. Nechce se mi to líbit.
“Jak kdyby před vlkem stál predátor.“ Projede mi v hlavě.
“Je tu ještě něco, o co by ses s námi rád podělil?“ Vyzvídám na Farisovi a snažím se pochopit, co Argovi tak moc vadí.

Zmínka o pokoji a lázni zní krásně. Uvítám to a na Farise kývnu v poděkování. Zvednu se a jsem skoro na odchodu, když mě zarazí Petronelův proslov.
“Ještě jsme ani nezačali a ty už to máš za splněné?“ Prohlásím docela překvapeně.
“Ten si o sobě toho ale musí myslet…“ Zarazí mě, když se otočí ke svému doprovodu a shrne jí, o co tu jde.
“To nám nerozumí?“ Usoudím, že až bude vhodná doba, měla bych si zjistit, co jsou ti dva vlastně zač. Petronel se ještě zajímá o výlohy. Což pro mě není až tak zajímavá otázka vzhledem k tomu, že patřím k hraničářskému sboru. Jakmile Faris opustí místnost, Argo se konečně zvedne a vypadá úplně v pohodě. Chvilku ho pozoruju a nedokážu přijít na to, co se tu dělo. Kouknu po hobitovi a jeho zvláštní společnici.
“Chtělo by to něco k jídlu. Přidáte se? Aspoň se třeba dozvím, co jste vlastně zač.“ Pronesu klidným hlasem. A usoudím, že by se Argo zřejmě chtěl z toho zážitku vylítat venku.

Doprovodím vlka až před hostinec.
“Dávej na sebe pozor a nedělej žádné hlouposti.“ Promluvím k vlkovi, ale je mi jasné, že si bude dělat, co chce.
“Ať jsi za chvíli zpátky.“ Argo nadšeně vyrazí mezi lidi a pádí do lesa, aby ze sebe smetl ten strach, co cítil. Výkřiky lidí, které míjí, mu dělají obrovskou radost.
“Snad se vrátí v pořádku.“ Otočím se a vracím se dovnitř, abych něco snědla. Jen co vejdu, hledám pohledem své nové společníky, zda nesedí někde v lokálu. Když tak si objednám jídlo u hospodského a rozvažuji, kde se najím.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 6.12.2019, 7:35:43
Faris smete můj postřeh. "Beztak to bude mít nějaký podobně jednoduchý vysvětlení..." umíním si.

Chvála, která zazní na mo osobu, způsobí, že najednou poporostu aspoň o píď. Samolibě se ušklíbnu, s hranou skromností.

"A tak... jestli si mě žádá sám král, tak to potom..." chrouňám si ve vlastní důležitosti.

"Tak hraničářka..." Okamžitě se mi vrátí vzpomínka na Kairu s Mirou. Společně s Minscem byli na osm let mojí rodinou. Ta vzpomínka mě trochu obměkčí a znovu si holčinu prohlédnu se zájmem.

"No, nemuselo by to bejt tak špatný. Až na toho vlka, ovšem..." polknu. Je o půlku větší než Mia. A rozhodně nevypadá tak mile, jak Mia...

Faris se má k odchodu. Co největším obloukem kolem vlka. "Má z něj bobky. Jen... umí to dobře skrejvat." usoudím.

Jeho poslední věta m nadchne. Cokoli, co ušetří můj měšec, mě nadchne!

"No to ani nemuselo být." zavrním. "A že zdravíme krále! Může to brát v podstatě už za vyřešený. Postarám... postaráme se o to."

Shae do mě jemně šťouchne a je vidět, že chce vědět, jak celá schůzka dopadla.

"Všechno v pořádku, Shae. Máme práci. Přepadávání karavan a tak."

Při slově "práce" mi ale dojde jedna podstatná věc.

"Hej, a jak to bude s výlohama???" zahalekám ještě za zavírajícími se dveřmi.

"Odměna přijde pochopitelně až pak, ale kdo bude platit výlohy po cestě?!"
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 5.12.2019, 22:31:18
Faris se na vás zamyšleně zadívá. “Ne. Rozhodně vlastník karavan není to, podle čeho si vybírají. Přepadli třeba povoz s kůžema a rohama. Ano. Je to drahé zboží, ale zlatníka si ani nevšimli. A o síle ochrany to nebylo. Jejich přepady prostě nedávají smysl. Nebo možná ano, ale my jejich důvody neznáme a nechápeme.“

Trochu si povzdechne, když vidí vaši oboustrannou nechuť spolupracovat. “Vybral jsem vás já. O Tobě, Petroneli, kolují historky jak máš bystrou mysl a rychlý jazyk. Ty, Vermino, zase patříš k elitě mezi hraničáři. Příkaz k vašemu povolání posvětil sám král. Chápete? Povolal vás král.“

Vstane. Vlk se stáhne co nejdál od něj a poprvé v životě se chvěje po celém těle. Faris ho obchází co největším obloukem, který mu místnost dovolí. Ale nezdá se, že by měl z vlka strach. U dveří do sálu se zastaví. “Dejte si co hrdlo ráčí. Pokoje na tuto noc máte zamluvené a stejně tak lázeň. Hodně štěstí.“

Teď konečně vidíte, že to je poměrně mohutný chlap. A opravdu není ozbrojen.
 
  Vermina   Postava není přítomna 4.12.2019, 13:32:09
Neunikne mi nadskočení hobita.
“To bude mít Argo radost, že opět někoho vylekal.“ Po divném chování Arga si Farise pečlivě prohlížím.
“Proč asi?“ Ale nijak nereaguju. Dozvím se odpovědi na svoje otázky a informace, které jsme dostali, se najednou rozrůstají o další a další.
“To už je lepší.“ Usměju se.
“No někde jsem s tím sháněním informací musela začít ne.“ A mrknu na Farise.
“S tím už se dá pracovat.“ Hobit vznese zajímavou otázku. Vypadá to, že celý ten problém bude mnohem zamotanější, než se zprvu zdálo. Usoudím, že toho vím už dost a hodlám se zvednout, když uslyším jednoduchou leč důležitou otázku.
“Spolu? To jako fakt! To je mi novinka.“ Vyčkávám na odpověď, protože pracovat s někým jiným se mi moc nechce.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 3.12.2019, 21:16:29
Blondýnka mě překvapí.

Má spoustu všetečných otázek, což obvykle bývá moje parketa.?i: "Jen jsem se asi na začátku dostatečně nesoustředil, či co."?-i: omluvím v duchu svou nedostatečnou důslednost. Navenek ale nehnu ani brvou a čekám, jestli z Farise vymačkneme něco víc.

Zrovna, když se nakláním znovu nad pergamen, ozve se temné zavrčení.

Doslova nadskočím a vykulím oči. Jak jsem si toho... vlka?!... mohl nevšimnout?! "Píto, Píťo... dneska vážně nejsi ve formě!"

Pomalu a plynule se posunu kolem stolu tak, abych byl od vlka co nejdál.

"Ne, že bych se zvířama úplně nevycházel. Třeba Mia, černá panteřice, mě přímo zbožňovala. Tak trochu proti mé vůli, pravda. Doteď nechápu, jak bylo možné, že jsme spolu dokázali mluvit. Jako v hlavě, beze slov. Ale někdy to bylo fakt otravný!

A Boo... ten prohnanej křeček dobráka Minsca. To bylo tak protivný zvíře! U Bhaalova zadku! Škodolibej parchant to byl! Kdyby ho neměl Minsc tak rád, dávno bych mu zakroutil krkem, protože........."


Ups... vzpomínky mě odtáhnou kamsi do minulosti.

Ošiju se a začnu znovu dávat pozor.

"Takže některý karavany okradou a jiný nechaj? No a nebude to tím, čí ty karavny jsou?" podívám se na Farise jako když mentor ukazuje zcela zřemou věc svému žákovi.

Z Farise zjevně víc nevyrazíme, musíme se poptat přímo na místě.

Ale najednou mě napadne jiná věc.

"A to máme jít jako spolu?" mrknu směrem k holčině. "Proč zrovna my dva?"

To, že je v místnosti Shae a vlk jaksi pomíjím.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 30.11.2019, 22:36:21
Čtete a mulvíte. Vzduchem létají otázky. V jednu chvíli, možná když si mezi sebou předáváte pergamen, se trochu rozvíří kouř a vlk nasaje vzduch. O vteřinu později už má zuby venku a ocas stažený.

Faris se na vlka podívá a mírně se usměje. “Zvířata mě nemají rády.“ Vysvětlí.

“Kde sbírat? Na stezce. Tam se to všechno děje. Od lidí z karavan, obchodníků, tuláků...“ Pokrčí rameny. “Víme, že někdy ti lupiči bývají oblečení ve varkočích. Černorudých. V té velké bitvě na pláních je měli. Asi aby se rozeznali.“ Na okamžik se zamyslí. “Jsou tu ale i jiná hlášení. Třeba od obchodníků, které zastavili a jen si z jejich nákladu něco vzali a nechali je jet.“ Pokrčí rameny.

“Popravdě. Nikdo moc netuší co si o tom všem má myslet. Na jedné straně přepadají a zabíjejí. Na druhé zase malému obchodníkovi pomůžou opravit kolo a nevezmou mu ani měďák. Některé karavany nechají projet a jiné přepadnou. Bez ohledu na jejich náklad či sílu jejich obrany.“
Na chvilku se odmlčí. “Chcete po mě informace. Ale nic víc nevím. Proto jste tady, aby jste ty informace získali. Pak je předáte kontaktu tady a nebo ve městě Usar, v hospodě U Kamenného džbánu najdete noc co noc člověka jménem Had.“
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.