abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Kupecká stezka ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 14.12.2019, 18:02:48
Faris si prohrábne vlasy a potřese hlavou. “Nějaký důvod k tomu určitě mají. Jen ho najít. Rozkódovat klíč, podle kterého vybírají koho přepadnout.“

Na hobita se usměje. “Sebevědomí Ti nechybí, Petroneli. Doufám, že dostojíš svému slovu.“ Z kapsy u kabátu vytáhne slušně naditý měšec a podá ho hobitovi. “Na cestovní výdaje, jak jsi řekl. A malá záloha. Král umí být štědrý, když mu o něco jde.“

Výběr jídla a pití, co hostinec nabízí, je obrovský. Pokoje velké a čisté a v každém z nich je už připravená káď. Jen do ní nanosit vodu.
V měšci jsou převážně stříbrné mince. Ale je tu i něco měďáků a zlatých. Za jiných okolností by tohle byla víc než štědrá odměna za náročný úkol. Za jmění v měšci by nebyl problém koupit si střední statek nebo mlýn.
 
  Vermina   Postava není přítomna 10.12.2019, 12:57:51
Informace od Farise, že přepady nedávají vlastně žádný smysl, je velice zajímavá.
“Určitě v tom bude nějaký důvod. Jen na něj přijít.“ Pronesu zamyšleně. Dozvíme se, že máme pracovat spolu.
“To chápeme. Jenom je to pro nás zřejmě novinka. Pracovat ve skupině.“ Kouknu na hobita, který je zjištěním o králi přímo okouzlen.
“No tak to jsem na tebe zvědavá.“

Faris se zvedne a odchází, za to Argo by se nejraději propadl do země.
“Co je to s ním?“ Skáču pohledem mezi Argem a Farisem. Nechce se mi to líbit.
“Jak kdyby před vlkem stál predátor.“ Projede mi v hlavě.
“Je tu ještě něco, o co by ses s námi rád podělil?“ Vyzvídám na Farisovi a snažím se pochopit, co Argovi tak moc vadí.

Zmínka o pokoji a lázni zní krásně. Uvítám to a na Farise kývnu v poděkování. Zvednu se a jsem skoro na odchodu, když mě zarazí Petronelův proslov.
“Ještě jsme ani nezačali a ty už to máš za splněné?“ Prohlásím docela překvapeně.
“Ten si o sobě toho ale musí myslet…“ Zarazí mě, když se otočí ke svému doprovodu a shrne jí, o co tu jde.
“To nám nerozumí?“ Usoudím, že až bude vhodná doba, měla bych si zjistit, co jsou ti dva vlastně zač. Petronel se ještě zajímá o výlohy. Což pro mě není až tak zajímavá otázka vzhledem k tomu, že patřím k hraničářskému sboru. Jakmile Faris opustí místnost, Argo se konečně zvedne a vypadá úplně v pohodě. Chvilku ho pozoruju a nedokážu přijít na to, co se tu dělo. Kouknu po hobitovi a jeho zvláštní společnici.
“Chtělo by to něco k jídlu. Přidáte se? Aspoň se třeba dozvím, co jste vlastně zač.“ Pronesu klidným hlasem. A usoudím, že by se Argo zřejmě chtěl z toho zážitku vylítat venku.

Doprovodím vlka až před hostinec.
“Dávej na sebe pozor a nedělej žádné hlouposti.“ Promluvím k vlkovi, ale je mi jasné, že si bude dělat, co chce.
“Ať jsi za chvíli zpátky.“ Argo nadšeně vyrazí mezi lidi a pádí do lesa, aby ze sebe smetl ten strach, co cítil. Výkřiky lidí, které míjí, mu dělají obrovskou radost.
“Snad se vrátí v pořádku.“ Otočím se a vracím se dovnitř, abych něco snědla. Jen co vejdu, hledám pohledem své nové společníky, zda nesedí někde v lokálu. Když tak si objednám jídlo u hospodského a rozvažuji, kde se najím.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 6.12.2019, 7:35:43
Faris smete můj postřeh. "Beztak to bude mít nějaký podobně jednoduchý vysvětlení..." umíním si.

Chvála, která zazní na mo osobu, způsobí, že najednou poporostu aspoň o píď. Samolibě se ušklíbnu, s hranou skromností.

"A tak... jestli si mě žádá sám král, tak to potom..." chrouňám si ve vlastní důležitosti.

"Tak hraničářka..." Okamžitě se mi vrátí vzpomínka na Kairu s Mirou. Společně s Minscem byli na osm let mojí rodinou. Ta vzpomínka mě trochu obměkčí a znovu si holčinu prohlédnu se zájmem.

"No, nemuselo by to bejt tak špatný. Až na toho vlka, ovšem..." polknu. Je o půlku větší než Mia. A rozhodně nevypadá tak mile, jak Mia...

Faris se má k odchodu. Co největším obloukem kolem vlka. "Má z něj bobky. Jen... umí to dobře skrejvat." usoudím.

Jeho poslední věta m nadchne. Cokoli, co ušetří můj měšec, mě nadchne!

"No to ani nemuselo být." zavrním. "A že zdravíme krále! Může to brát v podstatě už za vyřešený. Postarám... postaráme se o to."

Shae do mě jemně šťouchne a je vidět, že chce vědět, jak celá schůzka dopadla.

"Všechno v pořádku, Shae. Máme práci. Přepadávání karavan a tak."

Při slově "práce" mi ale dojde jedna podstatná věc.

"Hej, a jak to bude s výlohama???" zahalekám ještě za zavírajícími se dveřmi.

"Odměna přijde pochopitelně až pak, ale kdo bude platit výlohy po cestě?!"
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 5.12.2019, 22:31:18
Faris se na vás zamyšleně zadívá. “Ne. Rozhodně vlastník karavan není to, podle čeho si vybírají. Přepadli třeba povoz s kůžema a rohama. Ano. Je to drahé zboží, ale zlatníka si ani nevšimli. A o síle ochrany to nebylo. Jejich přepady prostě nedávají smysl. Nebo možná ano, ale my jejich důvody neznáme a nechápeme.“

Trochu si povzdechne, když vidí vaši oboustrannou nechuť spolupracovat. “Vybral jsem vás já. O Tobě, Petroneli, kolují historky jak máš bystrou mysl a rychlý jazyk. Ty, Vermino, zase patříš k elitě mezi hraničáři. Příkaz k vašemu povolání posvětil sám král. Chápete? Povolal vás král.“

Vstane. Vlk se stáhne co nejdál od něj a poprvé v životě se chvěje po celém těle. Faris ho obchází co největším obloukem, který mu místnost dovolí. Ale nezdá se, že by měl z vlka strach. U dveří do sálu se zastaví. “Dejte si co hrdlo ráčí. Pokoje na tuto noc máte zamluvené a stejně tak lázeň. Hodně štěstí.“

Teď konečně vidíte, že to je poměrně mohutný chlap. A opravdu není ozbrojen.
 
  Vermina   Postava není přítomna 4.12.2019, 13:32:09
Neunikne mi nadskočení hobita.
“To bude mít Argo radost, že opět někoho vylekal.“ Po divném chování Arga si Farise pečlivě prohlížím.
“Proč asi?“ Ale nijak nereaguju. Dozvím se odpovědi na svoje otázky a informace, které jsme dostali, se najednou rozrůstají o další a další.
“To už je lepší.“ Usměju se.
“No někde jsem s tím sháněním informací musela začít ne.“ A mrknu na Farise.
“S tím už se dá pracovat.“ Hobit vznese zajímavou otázku. Vypadá to, že celý ten problém bude mnohem zamotanější, než se zprvu zdálo. Usoudím, že toho vím už dost a hodlám se zvednout, když uslyším jednoduchou leč důležitou otázku.
“Spolu? To jako fakt! To je mi novinka.“ Vyčkávám na odpověď, protože pracovat s někým jiným se mi moc nechce.
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 3.12.2019, 21:16:29
Blondýnka mě překvapí.

Má spoustu všetečných otázek, což obvykle bývá moje parketa.?i: "Jen jsem se asi na začátku dostatečně nesoustředil, či co."?-i: omluvím v duchu svou nedostatečnou důslednost. Navenek ale nehnu ani brvou a čekám, jestli z Farise vymačkneme něco víc.

Zrovna, když se nakláním znovu nad pergamen, ozve se temné zavrčení.

Doslova nadskočím a vykulím oči. Jak jsem si toho... vlka?!... mohl nevšimnout?! "Píto, Píťo... dneska vážně nejsi ve formě!"

Pomalu a plynule se posunu kolem stolu tak, abych byl od vlka co nejdál.

"Ne, že bych se zvířama úplně nevycházel. Třeba Mia, černá panteřice, mě přímo zbožňovala. Tak trochu proti mé vůli, pravda. Doteď nechápu, jak bylo možné, že jsme spolu dokázali mluvit. Jako v hlavě, beze slov. Ale někdy to bylo fakt otravný!

A Boo... ten prohnanej křeček dobráka Minsca. To bylo tak protivný zvíře! U Bhaalova zadku! Škodolibej parchant to byl! Kdyby ho neměl Minsc tak rád, dávno bych mu zakroutil krkem, protože........."


Ups... vzpomínky mě odtáhnou kamsi do minulosti.

Ošiju se a začnu znovu dávat pozor.

"Takže některý karavany okradou a jiný nechaj? No a nebude to tím, čí ty karavny jsou?" podívám se na Farise jako když mentor ukazuje zcela zřemou věc svému žákovi.

Z Farise zjevně víc nevyrazíme, musíme se poptat přímo na místě.

Ale najednou mě napadne jiná věc.

"A to máme jít jako spolu?" mrknu směrem k holčině. "Proč zrovna my dva?"

To, že je v místnosti Shae a vlk jaksi pomíjím.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 30.11.2019, 22:36:21
Čtete a mulvíte. Vzduchem létají otázky. V jednu chvíli, možná když si mezi sebou předáváte pergamen, se trochu rozvíří kouř a vlk nasaje vzduch. O vteřinu později už má zuby venku a ocas stažený.

Faris se na vlka podívá a mírně se usměje. “Zvířata mě nemají rády.“ Vysvětlí.

“Kde sbírat? Na stezce. Tam se to všechno děje. Od lidí z karavan, obchodníků, tuláků...“ Pokrčí rameny. “Víme, že někdy ti lupiči bývají oblečení ve varkočích. Černorudých. V té velké bitvě na pláních je měli. Asi aby se rozeznali.“ Na okamžik se zamyslí. “Jsou tu ale i jiná hlášení. Třeba od obchodníků, které zastavili a jen si z jejich nákladu něco vzali a nechali je jet.“ Pokrčí rameny.

“Popravdě. Nikdo moc netuší co si o tom všem má myslet. Na jedné straně přepadají a zabíjejí. Na druhé zase malému obchodníkovi pomůžou opravit kolo a nevezmou mu ani měďák. Některé karavany nechají projet a jiné přepadnou. Bez ohledu na jejich náklad či sílu jejich obrany.“
Na chvilku se odmlčí. “Chcete po mě informace. Ale nic víc nevím. Proto jste tady, aby jste ty informace získali. Pak je předáte kontaktu tady a nebo ve městě Usar, v hospodě U Kamenného džbánu najdete noc co noc člověka jménem Had.“
 
  Vermina   Postava není přítomna 29.11.2019, 22:40:17
“Slatina.“ Stojím na dohled od městečka a uvažuji, co nás tam s Argem vlastně čeká. Cesta až sem byla docela klidná. Což mě trochu překvapilo, když všude člověk slýchá, co se v okolí děje. Ale je pravda, že s Argem nejsme nijak lukrativní cíl.
“Ani snadný.“ Když usoudím, že je město klidné a žádné nebezpečí nehrozí, vyrazíme k místu setkání. V městě potkáme sem tam nějakého civilistu. Mě si ani tak nevšímají, jako spíše vlka. S obavami ve tváři a velice pomalu se nám klidí z cesty. Argo je přitom úplně v klidu. I když je mi jasné, že ten strach, co vidím v jejich očích, musí cítit.
“Hodný kluk.“ Kývnu na něj a zastavíme u hostince.
“Chovej se slušně.“ Oznámím Argovi, ale je mi jasné, že to je jen vroucí přání. Není to ochočený vlk a tak můžu jen doufat, že se uvnitř nic nestane.

Otevřu dveře do hostince a chvíli mi trvá, než si zvyknu na to šero a kouř. Najdu pohledem osobu, kterou hledám a vyrazím k ní. Argo stojí ve dveřích a pomalu se rozhlíží po hostech. Poodhalí své zuby v tlamě, ze které mu ukápne slina a vydá varovný zvuk. Z jeho pohledu jde strach.
“Už zase se předvádí.“
“Argo!“ Vyslovím pomalu a varovně. Vlk se na mě jen podívá a v klidu mě následuje dál, jakoby se nic nedělo. Osoba mě nasměruje do salónku. Tam na mě už někdo čeká. Kývnu na pozdrav a posadím se. Argo se natáhne k mým nohám.

Jakmile dorazí všichni, dovíme se, proč tu jsme.
“Rozumíme.“ Odpovím a zaměřím zrak na svitek. Vyslechnu si informace a vyčkám, až hobit přelouská psaní. Poté si dopis přečtu i já. Jen co dočtu poslední řádky, hobit se ozve se shrnutím. Na chvilku mlčím, abych všechny ty informace vstřebala.
“Sbíraní informaci od koho ale? Zde se píše, že všichni vaši muži jsou mrtví. Kde najdeme ty, co útok přežili?“ Vyzvídám.
“To chcete, abychom karavany doprovázeli a čekali, až je někdo napadne, abychom mohli nájezdníky sledovat?" Tomu sama nevěřím.
"Kde vůbec máme začít? A komu získané informace předávat?“ Přemýšlím nahlas, ale těch otázek je čím dál víc.
“Upřímně, moc informací jsme nedostali. Získat informace to zní dost lehce, ale jak se k tomu dopracovat…“ Kouknu na Arga, který zatím líně leží u mých nohou.
“Co potřebujeme ještě vědět, abychom se vůbec k něčemu dopracovali?“
 
  Petronel Sytorád   Postava není přítomna 28.11.2019, 22:11:24
Zastavím Oktaviána, svého poníka, na nízkém kopečku. Slatinu máme přímo před sebou.

Zakloním hlavu a podívám se na Shae, která zastavila jen kousek za mnou. Tichá a zamyšlená jako vždycky. Nebo zamyšleně aspoň vypadá, protože popravdě jsem zrovna moc brilantních myšlenek z její pusy zatím neslyšel.

Zavrtím se v sedle a pobídnu Oktu, aby vyrazil dál po cestě.

Popravdě se mi sem nechtělo. Mám svůj šestý hobití smysl a ten mi šeptal, že to nebude procházka růžovým sadem. Jenže pověst se těžko buduje a rychle ničí. "Můžu já, slovutný Petronel Sytorád, riskovat, že mě prohlásí za zbabělce?!"
Já sám bych to snesl, ale škodí to obchodu. A to bych snášel jen těžko.

Před hostincem sesednu a uzdu podám Shae. Je to vcelku fajn, mít vlastního podkoního na cestách. Na začátku se k tomu hrnula sama a já jí nebránil. Proč taky. "Aspoň se po cestě trochu protáhne. No ne?"

Hospodu zběžně obhlídnu a pak zamířím dovnitř. Po prvních pár locích vcelku ucházejícího piva mě hostinský nasměruje do salónku. To už se ke mně přidává Shae.

Chlápek, co tam sedí, má zjevně už od pohledu starosti. Kývnu na pozdrav a po krátké dramatické pauze se představím. "Jistě musí vědět, koho má před sebou, ale formality je dobré ctít. Dává to věcem řád."

V místnosti jsem jen já, Shae a nějaká drobná dívčina. Je jen o dvě hlavy vyšší než já. A o dvě hlavy menší než Shae. Kdyby nás postavili vedle sebe, budeme jak stupínky.

I když to pro mě není úplně lehké, ztichnu a poslouchám. U toho posrkávám pivo a co chvilku hodím očkem po té holčině. "Zajímalo by mě, co je zač."

Faris, jak se představil, k nám otočí pergamen. Vím, že Shae to zajímat nebude. Doteď nepochopila, proč škrábeme ty klikyháky na papír, když si to můžeme říct z očí do očí.
Znovu se podívám na holčinu, jestli umí číst.

To už to ale má zvědavost nevydrží a začte se do klikiháků.

"Zajímavé..." konečně promluvím a trochu si vydechnu. Jako když dlouho zadržujete dech pod vodou a konečně dostanete šanci se nadechnout.

Zadívám se na Farise. "Takže prostě potřebujete vědět, co se tam u všech rohatých démonů děje." shrnu celé drama. Podle mě vcelku výstižně.

Podívám se na blondýnku, jestli stihla dojít ke stejně brilantnímu závěru jako já.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 27.11.2019, 9:08:45
Místo setkání je poměrně zapadlý hostinec „ U černého kohouta“ v malém městečku jménem Slatina, které je sotva den od Kupecké stezky. V malém salonku se převalují oblaka tabákového kouře. V čele stolu, tváří ke dveřím sedí asi padesátiletý muž. Má na sobě obyčejné městské šaty a vypadá neozbrojen. Tvář má vrásčitou, ošlehanou větrem, oči přimhouřené. Možná je to zvyk, možná je unavený, možná ho štípou od kouře oči. Mlčí. Nehýbe se. Jen když vejdete, odloží dýmku a nabídne židli.
Muž v čele počká než se usadíte a teprve pak promluví. Má tichý, příjemný hlas. „Buďte vítáni. Jmenuji se Faris a jsem hlavní velitel královské tajné služby. Vše co tady uslyšíte nesmíte nikdy nikomu říci. Rozumíte?“ Podívá se na vás jestli jste to pochopili a položí na stůl svitek.

“Tenhle dopis dostal velitel hlídek od jednoho ze svých lidí. Na jeho základě byl vyslán silný oddíl jakožto nezávislá podpora hlídek. Další část jejich úkolu spočívala ve sbírání informací. Bohužel to nedopadlo podle našich představ a skupina se rozhodla, že vše vyřeší silou...“ Nedořekne jak to s nima dopadlo, ale podle jeho výrazu to je jasné.
“Od vás chci jen tu druhou část. Sbírání informací. Případnému boji se snažte vyhnout a kdyby nebylo zbytí, povolejte si na pomoc hlídku.“

Na to před vámi rozbalí pergamen a nechá vám ho k důkladnému přečtení. Nijak na vás nespěchá. Vloží dýmku do úst, zahalí se do oblaku kouře a čeká.
Můj pane
Tímto vám sděluji neblahou skutečnost, že karavany i jednotliví kupci jsou na cestě přepadávány. Ztráty na majetku i lidech jsou ohromné. Majetkové ztráty se odhadují na několik set tisíc zlatých.
Množí se i únosy. Mizí mocní válečníci, zvědové a mágové. Někteří jsou později nalezeni mrtvi. Z dostupných zpráv vím, že se nikdy nikomu z mých lidí, či z ostrahy karavan nepodařilo zabít jediného útočníka. Ti co útok přežili se shodují na tom, že byl velice dobře zorganizován a probíhal v naprosté tichosti a spolupráci. Ať je už vede kdokoli má zkušenosti s vojenskými akcemi.
Díky paladinům, které jste nám poslal jsme zničili mnoho malých, ale i větších skupin banditů. Jejich celkový majetek byl ohodnocen na 105 000 zlatých.
K útokům dochází brzy ráno. Přibližně mezi druhou a čtvrtou.
Jen jednou se nám podařilo útočníky sledovat a napadnout je v jejich táboře. Byl to stanový tábor v pláních. Při útoku padli téměř všichni paladini a většina z mých lidí. Kladli velice tuhý odpor a my se museli nakonec stáhnout. Když jsme se tam později vrátili, nenašli jsme tam žádného mrtvého nepřítele. Při tomto útoku jsme přišli o přibližně tři čtvrtiny našich sil.
Naléhavě vás tedy žádám o posily.
Alek

 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 27.11.2019, 8:21:55
Hlavní obchodní cesta. Zvaná též Královská cesta. Nejdůležitější komunikace v celém království. Nejlepší. Nejpropracovanější. Celá tvořena pod dohledem trpaslíků. Jako jediná je dlážděná, každých 25 mil je velké odpočívadlo s hostincem, obchodem a kovářem. Po cestách se pravidelně pohybují hlídky a každých 50 mil je malá strážní věž.
Zkrátka, mimo královského paláce, je to to nejbezpečnější místo v království.
Nebo spíše bylo.
Doba se změnila. Obchodníci i karavany jsou přepadávány. Královští vojáci zabíjeni a svědci žádní.
A to byl pouze začátek. Složitou situaci se pokusily vyřešit i různé paladinské a klerické řády, mnoho dobrodruhů a žoldnéřů. Možná, že byli při svém hledání úspěšní, ale to už nikdy nikomu nepoví…
Teď jste byli do služby království povoláni vy. Škarohlíd znalý skutečností by řekl, že jste si vytáhli černý los.
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.