abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Případ soukromého očka ::
družina
stránkovat po:  
 

Marek Holý
9.11.2019
13:35:28
Dávám si načas a co chvíli si dřepnu a zkoumám půdu, stromy, padlý kmen. Skládám si obrázek a moc se mi nelíbí.

"Těch náhod je tady nějak moc..."

Znovu pohledem přeměřím dráhu od plochého kamene na cestě k padlému kmeni v rokli. "Jestli tohle někdo naplánoval, musel mít hodně zkušeností i s kolem. Odhadnout, kam dát lano, aby tělo letělo přesně na kmen..." Zkoumám dál okolí, všechno podstatné si fotím na mobil a mračím se.

"Tohle všechno přece policie nemohla přehlídnout?! Tohle je jak z učebnice kriminalistiky. Základní věci!" začínám mít nemilé tušení, že to ledabylé vyšetřování nebyla náhoda.

Albert moje tušení vcelku rychle promění v jistotu.

"No, urvanej z toho nejsem. Vypadá to na slušnýho hajzla..." vzdychnu do telefonu. Takovýhle týpci mívají kolem sebe tlupu goril s dobrou fyzičkou a nulovým svědomím. Samý lepší...

"Díky, Alberte. A pozdravuj doma..." telefonát ukončím. Pokud se k němu dostane něco dalšího, určitě se mi ozve. V tomhle je na něj spoleh.

Zadívám se zpátky nahoru, na cestu. Mohl bych jít o kousek výš, tam by se z rokle šplhalo snadněji, ale zaujme mě rozrytá hlína na druhé straně. Vydám se tím směrem. Drápu se nahoru srdnatě a i tak je to fakt fuška. U toho co chvilku zastavím a rozhlížím se, aby mi neuniklo opravdu nic...

Vyškrábu se až nahoru po dobrých deseti minutách úporné snahy. Oddychuju a jsem jak prase... Opráším se z nejhoršího. Naštěstí už nějakou dobu nepršelo, jinak bych byl obalený blátem.

"Na nehodu to teda vážně nevypadá." začnu si rovnat svoje závěry. "Jsou v tom namočený i lidi, který mají prostředky a know-how. Pořád mi přijde tahle varianta dost nejistá - nemusel spadnou přímo na větev, mohl jet jinudy... Ale zjevně ten někdo věděl přesně, co má Janeček v plánu. Ten provaz tam totiž musel natáhnout až na poslední chvíli."

Vyrazím pomalu oklikou lesem tak, abych se dostal zpátky na cestu. Bude to delší cesta, ale nespěchám.

"Jestli to zorganizoval Borovec - a je jedno, jestli o tom věděli i ti dva další - musel vědět, kdy Janeček na to kolo půjde a kdy přesně. A pak musel zavolat někomu, kdo už tu na něj čekal..." vytvářím si v hlavě různé varianty.

Nejdůležitější je ale motiv. Jak jinak. A jestli to byly ty chalupy... "Je také otázka, proč si je kupovali přes Janečka? U toho Borovce bych to ještě pochopil, ale ti dva další... Možná by museli vysvětlovat, kde na ně vzali prachy...?" střílím zatím naslepo. Je jasné, že rozhovor s nimi je další krok. Jen si musím promyslet, kudy do toho...

Pán Jeskyně
7.11.2019
0:29:04
Do rokle se slušně slézt nedá. Podklad je příliš nestabilní. Dostat se odtud bez větších problémů, by šlo leda po laně. Prohledáváš celou oblast a nacházíš věci, které vyšetřovatelé patrně přehlédli.

První je pařízek stromu. Ten stál přímo v dráze, kudy Janáček padal. Pařízek je nedávno uříznuty a je těsně nad kořenovým systémem. A byl dobře zakrytý hlínou. U kořene má tak sedm čísel. Tedy dost na to, aby vychýlil člověka z dráhy.

Další podivnost najdeš na protějším svahu. Je to kus od místa smrti. Vypadá to, že tam někdo lezl nahoru. Je to jen pár metrů, ale stejně jako u cesty, i tady je kopec velmi prudký. Další věc, která Tě tady překvapí, jsou odštěpky dřeva. S dávkou fantasie, by se dalo usuzovat, že ten někdo, kdo tu byl, zašpičatěl vybrané větve.

Také Ti však dojde jeden malý detail. Pokud to tady opravdu někdo přichystal, musel mít velmi dobrou kondici.



Albert se Ti ozve docela rychle. Zrovna si užíváš krásy rokle a vyklepávání kypré hlíny z bot.
Jeho hlas nezní moc nadšeně. “Tak něco mám, ale nevim, jestli z toho budeš mít radost. V rámci jeho podnikatelských aktivit, je i vydírání, vymáhání dluhů a výpalné. V drogách asi nejede, ale má několik bordelů, kde má holky z východu. Žádná šťára se ho nedotkla. Vždycky dostal předem varování. No a poslední průser – kdy zmlátil chlapa tak, že ten je prakticky živá mrtvola, tak vyšetřování zastavil sám šéf kriminálky.“

Marek Holý
3.11.2019
18:26:09
Vyrazím po silnici. Jindy bych si trek rád dal, ale dneska na to není čas. Bohužel...

Mezitím zpracovávám zprávy od Lindy.

"Takže partička ze školy. A vypadá to, že to byl výkvět třídy." skládám si střípky dohromady.
"Ani jeden nebyl žádný beránek. A taky si asi nahrávali zakázky. Něco jako Bratrstvo kočičí pracky." ušklíbnu se.

"Borovec... Borovec... nic mi to neříká." Ne, že by mělo. Neznám všechny hajzly v tomhle státě. Ale pokud by to byla větší ryba, v Praze by se o ní vědělo.

Přesto vytočím číslo Alberta. Patří k pražskýmu podsvětí a kdysi jsem ho vysekal z obvinění z vraždy. Sehnal jsem důkazy, který dokazovaly jeho alibi. Oficiálně jsem v té kauze nevystupoval, ale Albert umí bejt vděčnej. I přes povahu svý práce je až překvapivě rovnej. Aspoň vůči mně.

Telefon třikrát zazvoní a na druhé straně se ozve hrubý hlas. Po pár větách ze slušnosti se poptám na Borovce. Nic mu to neřeklo, ale slíbil, že se nenápadně poptá. S kým dělá, co je jeho specialita, kdo ho kryje. Jestli něco zjistí, zavolá zpátky.

Šlapu dál a užívám si toho, že jsem mimo Prahu. Je tu fakt hezky.

To už mi znovu zapípá WU. Tentokrát je tam dámské stehno s v podvazkovém pásu. Kousek, který jsem na Didi už párkrát viděl. Než zmizel kdesi pod kuchyňským stolem. Pod fotkou se objeví: "Jsi si jistej...?"

Vzdychnu. Je fajn mít takovouhle... kamarádku. Ale mám pocit, že nám to v poslední době přerůstá trochu někam jinam. A nejsem si jistý, že to tak chci.

Nebudu teď odpovídat. Nechám to trochu uležet.

***

Rychle rozeznávám krajinu z fotek. Už musím být skoro tady!

Bez problémů najdu plochý kámen i strom, který mi tak významně ukazovala Janečková na fotkách. Pozorně si všechno prohlížím.

"Ta rýha na kameni vypadá poměrně čerstvě." Zkoumám dál i strom. Sleduju úhel, pod kterým vznikly šrámy na kůře, a snažím se představit si, jak to celé mohlo proběhnout.

Sešplhám opatrně dolů do rokle. Větev, na kterou se Janeček napíchnul, je evidentně odřízlá. Asi ji z něj vyndávali až v márnici. Kolem na kmeni je spousta krve. Ale je jí dost?

"Pokud tohle někdo zinscenoval, musel by ho na ten klacek napíchnout až dodatečně. Možná se mohli i rvát, ale tady dole by na to nebylo dost místa." rozhlížím se dál a v hlavě se mi rojí spousta variant.

Chtěl bych odtud odcházet s maximálně dvěma až třemi, které potom začnu párovat s dalšími informacemi.

Pán Jeskyně
31.10.2019
18:12:54
Linda je výkonná. To se musí nechat. Jen chvíli po zadání úkolu Ti začne pípat mobil s příchozí zprávou

Pavel Bačkovský
Ročník 1963, gymnázium Pardubice, vlastní geometrickou firmu, má rodinný domek na Ležánkách, jeho firma dostává většinu velkých zakázek pro město. Má chalupu na vysočině. Koupil jí přes Janečka za 3000 000.

Tomáš Kopecký
Ročník 1963, gymnázium Pardubice, vysoká škola ekonomická, dělá na finančním úřadu. Má rodinný domek na Ležánkách a srub v Krkonoších. Kupoval ho přes Janečka za 2000 000. vyšetřován pro podezření z braní úplatků a daňové podvody, ale nic neprokázali.

Ivan Borovec.
Ročník 1963, gymnázium Pardubice, vlastní bezpečnostní agenturu, hlídání objektů i osob. Nepotvrzené napojení na podsvětí. Několikrát vyšetřován pro napadení a ublížení na zdraví. Nikdy neusvědčen. Svědci vždy odvolali výpovědi a důkazy se ztratily. Veškeré nemovitosti – vila a dvě chaty jsou psané na manželku.

Všichni tři spolu chodili už na základní školu a mají i modrou knížku. Žádná politická aktivita. Chalupy na ně mají přejít po smrti Janečka.

Janečková ani Janeček neřešili své milenecké aktivity přes fb. A pokud ano, zprávy mazali.

...

Zadáš souřadnice do GPS. Ta Ti navrhne dvě možné trasy. Po silnici a nebo lesní cestou. Po silnici je to kratší asi o půl kilometru.

Tak či tak se tam dostaneš. Cestou potkáš několik turistů a cyklistů. Většina je důchodového věku. K místu činu vede úzká prudká cesta. Místy to vypadá jako vyschlé koryto potoka. V místě, kde k nehodě došlo to je pořádně rozryté.

V pohledu opačném, tedy dolů ze svahu vypadá místo takto. Po pravé straně je kopec, po levé strž. Velmi prudká a zarostlá, ne však natolik, aby se člověk mohl bezpečně zachytit. Po levé straně stojí mohutný smrk. Základnu má víc jak metr širokou. Kořeny dál od cesty jsou obnažené a celé to vypadá jak chobotnice. U stromu na cestě je směrem po svahu velký plochý kámen, na kterém hrozí uklouznutí. Půda je písčitohlinitá a díky tomu, že už nějakou dobu nepršelo dost prašná.

Rýhy na kmeni najdeš, přesně jak byly vyfocené. Strž je hluboká přibližně osm metrů a na jejím dně je zbytek stromu s olámanými větvemi.

Snadno si lze představit, že jezdci podklouzne kolo, on ztratí rovnováhu a sjede mimo cestu. A stejně tak, že tam byl někdo, kdo mu z té cesty „pomohl“.

Marek Holý
29.10.2019
17:06:56
"Dobrá, takže jí Janeček nepřekážel." uzavřu si tuhle linii příběhu. Konec konců to potvrzuje dosavadní zjištění. Ale je vždycky lepší mít těch střípků víc, než zapadnou do skládačky.

"Na papír, prosím." dodám. S mailem bych problém neměl, ale takhle si budu jistý, že na to nezapomene. A tím pádem na to nebudu muset myslet já.

Schůzka se rychle blíží ke konci. Nedá se říct, že by mi to vadilo.

"Myslím, že mám zatím všechno, co potřebuju." kývnu a nechám ji odejít.

Ještě chvilku sedím a sleduju ji, jak odchází. "Zvláštní povaha. Ale proč ne."

Pak zaplatím i já, s přiměřeným dýškem, a zvednu se k odchodu. Zamířím k autu a sednu si na sedadlo řidiče. Vytáhnu blok a začnu si šiframi sepisovat podstatné věci.

Chvíli to trvá.
Zadívám se na své dílo a ještě pár okamžiků to nechám zrát.

Pak vylovím mobil z koženého obalu u opasku. Přišla mí nějaká zpráva přes WU, ale na to teď nemám čas.

"Lindo, můžeš mluvit?" zeptám se, když se na druhé straně ozve mladý hlas. "Potřebuju prověřit tři jména. Pavel Bačkovský, Tomáš Kopecký a Ivan Borovec. Měli by mít něco společného s těmi chalupami, které provozoval Janeček. Možná jsou spolu v jedné správcovské firmě. Po jeho smrti by některé chalupy měly přejít právě na ně. Proklepni mi je, prosímtě. Exekuce, insovenční rejstřík, nemovitosti na katastru, sociální sítě... však víš." Na chvilku se odmlčím.

"A ještě se koukni na fejs Janečkové, pokud ho má. A celkově se podívej i na ni. Vypadá to, že s manželem měla dost volný vztah. Možná se tam mihne pár chlapů. Uvidíš... Máš něco ty na mě?"

Linda se zeptá na pár věcí z operativy. Nějakou fakturu, na upřesnění jména z jiného případu a další. Je fajn, že je samostatná. Většinou stačí jen práci zadat a výsledek se dostaví automaticky.

"Tak jo, kdyby něco, volej." rozloučím se věcně a zavěsím.

Zalistuju v materiálech, které mi nachystala. Je tam i GPS souřadnice místa činu. Vystoupím, místo pohodlných polobotek z hrubé kůže si k tmavým džínám vezmu tenisky. Sakovyměním za softshellku a na hlavu dám kšiltovku.

Zamknu auto, do mobilu nastavím GPS a vyrazím. Je kolem druhé odpoledne, takže mám dost času, než bude tma.

Jak tak vyrazím, vzpomenu si na tu zprávu. Znovu odhesluju mobil a kliknu na ikonku WU.

Diana. Jak jinak...
Vzdychnu.
Zanedbávám ji teď a vím to.

"Jak to vidíš dneska večer...?" píše se pod vyzývavou fotkou dekoltu v krajkové podprsence.

"Didi, mrzí mě to, ale dneska to asi nedám. Jsem mimo Prahu." dodám, ale je to vcelku zbytečné. Stejně ji to neuchlácholí.

Pán Jeskyně
27.10.2019
17:47:31
Nad tvou otázkou se zamyslí. “Obchodní, řekla bych. O lásce náš vztah není. Byl to sňatek z rozumu. Ne že by mi na něm nezáleželo a že bych ho svým způsobem nemilovala. Jen jsme nikdy nebyli zamilovaní a nekoukali na sebe přes růžové brýle. V sexu jsme měli volný vztah. „

Pak zavrtí hlavou. “Nikdo další není. Ve firmě jsme byli sami. Spolupracovalo s náma několik lidí. Na ně vám samozřejmě kontakt dát můžu. Chcete to napsat na papír a nebo poslat na váš email?“ Ať se rozhodneš jakkoli, nakonec tam budou sepsány 4 osoby. Jednatel a trojice přátel.

Janáčková se podívá na hodinky a omluvně se usměje. “Bohužel musíme naše setkání ukončit. Mám ještě jednání s místním duchovním. Chtěla bych s ním doladit nějaké drobnosti.“ Mávne na obsluhu, aby přinesla účet. Platí hotově a nechá velmi štědré dýško.

Posbírá si věci a vstane. “Kdyby jste ještě něco potřeboval, volejte.

Marek Holý
25.10.2019
21:02:09
Moje ego se začíná ježit. Nebaví ho, jak mě zkouší. "Vážně má pocit, že to je jak v detektivkách v televizi?!"

"Jak byste popsala váš vztah s manželem...?" nechám tu otázku záměrně viset.

"Taky budu potřebovat kontakt na nejbližší spolupracovníky ve firmě." odtuším. Zdá se, že potenciálních podezřelých je hodně, soudě podle jeho stylu obchodování. "Ale aby si na něj někdo najal vraha, v tom už musí být něco velkého."

"Ještě by mé vyšetřování urychlily kontakty na ty tři pány, o kterých jste mluvila." dodám.

Potřebuju si sednout a hodit na papír všechny poznámky. Pomáhá mi to rovnat si myšlenky.

Pán Jeskyně
25.10.2019
17:25:26
Žene se opět chladně usměje. “Moje teorie je taková, že si někdo na mého manžela najal vraha. Někdo dostatečně majetný a s takovými styky a kontakty, že nějakého vůbec našel. A ne. Nikoho takového neznám. Ten den, kdy manžel zemřel, měl v plánu návštěvu Technického muzea. Netuším proč změnili plány a jeli na výlet. Ale budí to ve mně podezření, že vrah o té změně musel zákonitě vědět. Což znamená, že mu buď dal někdo informace a nebo?“ Větu nedokončí. Zcela jasně schválně. Jakoby Ti dávala prostor k domyšlení její vlastní teorie. Tak či tak je na ní vidět, že rozhovor přestává bavit.

Marek Holý
24.10.2019
13:23:57
Čím víc mluví, tím lepší mám představu, koho mám před sebou. "Zajímavý exemplář vdovy... Skoro černé..." Popravdě tenhle záblesk myšlenky nepatrně oživí i hypotézu, že by za tím mohla stát ona. Rozhodně by na to měla žaludek. Ale zatím se zdá, že chybí motiv. A současné okolnosti tomu taky nenahrávají.

Poslouchám dál a usrkávám kávu. Je dobrá. I když dneska jsem si ji měl dát bez mléka, aby byla i náležitě hořká a ostrá. Ladilo by to.

Při zmínce o hrátkách jejího manžela a kumpánů nepatrně nakloním hlavu. "Zajímavé..."

Znova se napiju a dál skládám střípky v hlavě. Nakonec se nadechnu a podívám se na ni zpříma.

"Nemůžu se zbavit pocitu, že vy už jste si svoji verzi v hlavě udělala. S těmi třemi si samozřejmě promluvím. A nezůstane zjevně jen u nich. Ale jestli má naše spolupráce fungovat, chci slyšet vaši verzi. Vaši teorii toho, jak a proč se to stalo." můj hlas přitvrdil. Není to příkaz, ale dávám veškeré ohledy stranou. Zřejmě je nepotřebuje.
A taky už mě přestává bavit, jak mi sype jednotlivá fakta jak vrabčákům drobečky.

Pán Jeskyně
23.10.2019
20:56:33
Ledová královna. Klidně by se jí tak mohlo přezdívat. Sedí u stolu, pije víno a sleduje Tě takřka hadím pohledem.

“Manžel byl tvrdý obchodník, který vždy získal co chtěl. Samozřejmě, že jsme si díky tomu vytvořili mnoho nepřátel. Kdyby někdo mého manžela zastřelil pistolí, brokovnicí, přejel ho autem...“ Pokrčí rameny. “Dala bych vám seznam podezřelých. Ale tohle je na ty pitomce příliš složité. A vy mluvíte o nájemném vrahovi. Pochybuju, že někomu z nich zbylo tolik peněz, aby si ho mohl najmout.“ Z chladného tónu přešla do naprostého pohrdání. Svými obchody obrali, pokud rovnou neokradli řadu lidí. A ona jimi pohrdá.

Při otázce prospěchu se na chvíli zamyslí a pak pomalu přikývne. “Ano. Jsou tu tři lidé, kteří by z toho měli prospěch. Mimo mě a syna. Pavel Bačkovský, Tomáš Kopecký a Ivan Borovec. Po jeho smrti získají každý jednu chalupu v horách. Mě by zůstaly jen dva luxusní penziony.“ Malinko a stále studeně se usměje.

“Se všemi třemi si můžete promluvit. Jsou v lázních. Jezdili sem dlouhá léta jako parta. Znáte to. Odpočinek. Relax, oproštění od stresu. A samozřejmě se seznámit a sbalit něco mladýho, aby sami sobě dokázali, že mají na to, aby jim stál třikrát za noc.“ I teď zní z jejího hlasu pohrdání a pobavení zároveň.

Marek Holý
22.10.2019
17:04:46
Vraždy obvykle nedělám, ale s pozůstalými se potkávám často. Dědické řízení, které jde špatným směrem, hledání ztracených příbuzných po mrtvém dědečkovi... Obvykle je na nich aspoň částečně vidět rozrušení. Ztráta. Nebo aspoň obyčejná lístost nebo smutek. Janečková nic z toho nevykazuje. Zatím...

Jen tiše zavrtím hlavou, když se ptá na místo činu. Taky na něj dojde, ale až později.

"Kde vzala ty fotky?! Správně by to ani dobrovolní hasiči neměli nikomu dávat. Jen policii. Jestli tohle použije při oficiální vyšetřování, bude mít autor těch fotek co vysvětlovat." vzdychnu. Můžu být rád, že to nedali rovnou do večerních zpráv. Nic z toho ale nekomentuju. Ještě jsem pořád nedostal odpověď, kterou hledám.

Fotky si pozorně prohlédnu a rychle pochopím, kam tím míří. Ještě si znovu pozorně prohlédnu ty rýhy a pak odlepím oči od monitoru.

Dívám se na ni. Je zřejmé, že si myslí, že má trumf, který právě vytáhla. Možná to něco může znamenat a taky to může být shoda náhod.

Usrknu kafe, aniž bych uhnul pohledem, a pak pomalu odpovím.

"Teď ale řešíme důsledek, ne příčinu." Je to možná trochu vyhýbavé, ale potřebuju ji navést jinam.

"Pokud to nebyla nehoda, ale záměr, musí existovat někdo, kdo se o to postaral. A za ním někdo, kdo mu tu práci zadal." jdu na to zeširoka. U toho pozorně sleduju její výraz.

"Máte tušení, kdo by mohl chtít smrt vašeho manžela? Kdo by z ní měl nějaký prospěch?"

Pán Jeskyně
21.10.2019
22:02:25
V klidu vyčkává než si dochutíš kávu. “Vím, kdo jste. Provází vás skvělá pověst.“ Emocí do toho moc nedala. Suché chladné konstatování.

“Jdete přímo na věc. Bez okolků a zbytečných řečí.“ Kývne spokojeně. “Vyšetřovatelé to hodili na nehodu spojenou s alkoholem a horkem. Můj manžel měl jedno pivo. Dal si ho ke guláši. Takže žádný alkohol na lačno. Mimo to měl velkou výdrž. Dokázal vypít půl lahve whisky a nikdo to na něm nepoznal.“ Odmlčí se. Asi proto, že se přiblížil číšník se sklenicí vína, kterou postavil před Janečkovou. Když se vzdálí, žena opět začne mluvit.

“Už jste se byl podívat na tom místě? Teď je to tam celé rozryté a najít nějakou stopu je patrně bez šance. Ale já tady mám fotky z místa, ještě před tím, než to tam podupali záchranáři. Nic proti nim. Dělali svou práci. Ale mezi dobrovolnými hasiči, kteří byli na místě jako první, byl i jeden, který fotil. Všechno. Nasekal snad stovky fotek všeho možného. Většina těch fotek je k ničemu, ale několik z nich možná ne.“ Otočí k Tobě nout. Je na něm několik obrázků. Relativně řídký les složený z borovic, smrků, dubů a buků. Úzká nerovná stezka. Poměrně prudká. Velký placatý kámen ideální k tomu, aby kolo podklouzlo a člověk spadl. Ale dle natočení kamenu by spadl proti svahu a ne z něj. A konečně mohutný smrk těsně u plochého kamene. Pod smrkem je prudký sráz a na jeho dně padlý strom. Další záběr je cílený na kmen stromu. Je tam lehce vodorovně odřená kůra. A podobně odřená kůra je i na kořenech smrku. Zvláštní je, že z druhé strany než je cesta. Ze srázu.

Žena v klidu popíjí víno a dává Ti dostatek času si fotky prohlédnout. “Co tomu říkáte?“ Zeptá se po chvíli.

Marek Holý
21.10.2019
20:09:16
"Tuhle bych na čerstvou vdovu fakt netipoval..." bleskne mi hlavou první myšlenka k Janečkové.

"Tvrdá, emancipovaná, stará se o sebe. Asi je zvyklá velet. Možná byl Janeček podpantoflák, ale ještě je brzo soudit..." všechyn tyhle myšlenky mi lehce poletují v hlavě jako motýli.

"Jsem Marek Holý." pronesu a natáhnu k ní pravici. Přisednu si ke stolečku a u servírky, která se k nám ochotně vydá, si objednám preso s mlékem.

"Popravdě, otázky jsou pro mě hlavní pracovní nástroj." posuměju se. Asi jsem měl potřebu odlečit naše setkání, ale ona to zjevně nepotřebuje. "Buď to v sobě ještě zpracovává a nedochází jí, co se stalo, nebo má nervy ze železa." pomyslím si.

Pohodněji se usadím a naliju si mléko do přineseného presa. Je to jen okamžik, ale pomůže mi srovnat si pořadí otázek v hlavě.

"Nejdřív bych potřeboval vědět, co vás vede k přesvědčení, že smrt vašeho manžela nebyla nehoda."

Potřebuju si ji trochu načíst...

Pán Jeskyně
20.10.2019
21:46:15
Rozloučení proběhne rychle. Oba máte před sebou ještě dost práce.

Paní na recepci na Tebe jen mávne. V jedné ruce má telefon a druhou datluje do počítače.

V kavárně je v tuhle dobu poměrně pusto. Obsazená není ani desetina stolů. A ty, které jsou, tak tam sedí důchodci u kávy a zákusků. Jen jeden obsazený stůl se od ostatních liší. U něj sedí blondýna. Štíhlá, nalíčená, oblečená v luxusním kostýmku. Je jí tak 40 a v obličeji tvrdý a nepřístupný výraz. Když vejdeš, zvedne hlavu od noutu a usměje se.

Když si o chvilku později potřesete rukama, zjistíš, že se nejedná o jemnou a rozmazlenou dámičku. Tahle ženská má pořádný stisk.

“Charvát psal, že se mnou chcete mluvit. Že máte otázky. Tak prosím.“ Tváří se mile, ale máš pocit, že to je do určité míry jen maska. I skutečnost, že nepoužila obrat „pan Charvát“, ale jen jeho příjmení, o ní lecos vypovídá.

Marek Holý
20.10.2019
17:06:29
Spokojeně kvýnu. Je vidět, že Charvát aspoň v tomhle ví, co chce. Bude to sice složitější s Janečkovou, ale zadání je jasné. Uvidíme, co se z toho vyvrbí. Na rozhovor s ní už jsem vážně zvědavý!

"My o vlku..." utrousím spíš pro sebe a pomalu se zvedám.

"Jsme tedy dohodnutí. Promluvím si nejdřív s paní Janečkovou, pak mě čeká hlubší analýza dostupných dat a počítám, že se vám nejpozději v pátek ozvá s dalšími informacemi. Počítám, že budu mít i pár otázek, ale nechci předbíhat. Kdybyste potřeboval něco vy ode mě, kontakt a sebe máme."

To už stojím před jeho stolem a natahuju pravici.

Rozloučím se a já vyjdu ven. Šlapu dolů po schodech a ještě si rekapituluju, co zaznělo. Na recepční se usměju a jen prohodím: "Tak zatím nashledanou..."

Kavárnu i Víta jsem zahlédl kousek od místa, kde parkuju. Nejdřív ale zamířím k autu. Chci si udělat pár poznámek do sešitu.

"Takže věděla, že máme právě schůzku, když mu hned volala. Proč mám informace dávat jen Charvátovi? Tají něco? Chce mít informační převahu? Nevěří jí? Chrání jen lázně nebo i sebe?" nabízí se spouta úvah, ale jejich správnost prověří až čas.

Na chvíli si sednu na místo řidiče a zapisuju jednoduchými zkratkami a šiframi do svého bloku zhruba tento obsah:
- Charvát peče s bengama - malé protislužby
- důležitá pověst lázní
- podezření, že to nebyla nehoda = znal trasu, ale - alkohol, přecenění sil (musí v tom být víc, ale neví, nebo nechce říct)
- pohřeb tady a ne v Pardubicích - proč?
- krytí = bytový architekt - interiér lázní

K poslední poznámce si ještě pobaveně připíšu smajlíka. "Taky si mohl vymyslet něco lepšího..."

Zaklapnu blok a vylezu z auta. Zamknu ho a vyrazím směrem ke kavárně. Mimoděk se rozhlížím a snažím se udělat lepší obrázek.

"Docela to tu žije. A taky se o to vcelku hezky starají..."

To už vcházím do kavárny a rozhlížím se po stolcích. Najít čerstvou vdovu by nemělo být tak těžké...

Pán Jeskyně
20.10.2019
0:43:38
Charvát přikývne. “Ano. Obřad bude tady. Po obřadu pak bude tělo převezeno do Pardubic a zpopelněno.“

Na stole zazvoní telefon. Charvát se omluvně usměje a hovor přijme. “Dobrý den. Ano. Přijel. Právě s ním mluvím. Dobře. Rozumím. Na shledanou.“ Ukončí rozhovor a opět naladí pokus o úsměv. “To byla paní Janečková. Je v kavárně U Víta. Ráda by s váma mluvila. Ale pro všechny případy, tady je její telefonní číslo.“ Podá ti navštívenku na téma pronájem chalup. Jsou tam dvě čísla. Jedno z nich zakroužkované.

“Klient jsem já. Co zjistíte řekněte mě a já to případně řeknu jí. Ona se vás bude možná snažit přesvědčit, aby jste jí podával informace. Ale jsem to já, kdo bude platit účty.“ Jak se jedná o peníze, je na tom hned líp. Změna tónu hlasu je jasně patrná. V tomhle jednání je doma.

Marek Holý
18.10.2019
13:11:11
"Takže místní by mi měli jít na ruku, to je fajn." zaznamenám s úlevou. Je mi jasný, jak to funguje na maloměstě. Všichni si vidí až do talíře, ale zase ruka ruku myje...

"Chápu to správně, že pohřeb bude tady?" podivím se. To je vážně neobvyklé. Čekal bych, že to bude v Pardubicích, možná mají hřbitov i přímo v Brozanech.

Vysvětlení, proč se nechtějí smířit s nehodou, mi fakt nesedí. Nedává smysl. Ne natolik, aby si najímali drahého detektiva. Navíc měl Janeček zjevně trochu popito, tak to mohl prostě podcenit. Nepatrně stáhnu obočí.

Teď se s tímhle vysvětlením budu muset spokojit. Nemá cenu tlačit na Charváta, když jsem ještě nemluvil s Janečkovou. To je základní dílek skládačky, od kterého je potřeba začít.

"Myslím, že další otázky ještě přijdou, ale nejdřív bych si rád promluvil s paní Janečkovou. Tušíte, kde teď je? Určitě bych na ni dostal rád nějaký kontakt, jestli ho máte po ruce.

A před tím ještě jedna formalita. Za klienta mám tedy považovat vás? Jak chcete být informován o průběhu a jak moc mám informovat paní Janečkovou? Tohle je dobré nastavit si hned v úvodu, aby nevznikly nějaké nepříjemné komunikační šumy..."
dovysvětlím raději. "Jinak sazby mám uvedené na internetu a fakturační údaje mi budou stačit do mailu." uzavřu povinnou technickou část schůzky.

Pán Jeskyně
18.10.2019
12:17:42
S mírným úsměvem a lehkým přitakáním odsouhlasí, že scény z amerických detektivek do Čech nepasují. “Já vím. Snažím se to trochu zlehčit, protože jsem z toho všeho dost nervózní. Chtěl jsem tím říct, že o vaší práci nevím nic. Ale znám vaše výsledky.“

Dolije si vodu a poslouchá. Trochu posmutní, když mu přímo nepotvrdíš, že viníka nebo viníky odhalíš. “Kriminálka s tím byla rychle hotová, ale místní policajti budou spolupracovat. Držíme si mezi sebou takovou dohodu. Oni mají výhody v podobě některých procedur zdarma a na druhou stranu přehlížejí drobné přestupky našich hostů. Jednou za rok děláme velkou akci. Takovou slavnost. Jídlo, pití, hudba, tanec. Všichni si přijdou na své, ale je to závislé na tržbách. Všichni si uvědomují, že se všechno bude odvíjet od toho, jaké budou mít lázně jméno.“

Napije se a znovu přitaká. “Ví. Ona přišla s tím nápadem. A já jsem pak našel vaši kancelář. Paní Janečková moji volbu odsouhlasila. Pohřeb chce mít v úzkém rodinném kruhu, což je i důvod, proč jeho přátelé neodjeli domů a zůstávají zde.“

Nad poslední otázkou se zamyslí a rozvalí se v křesle. “No...asi takhle.“ Řekne pomalu a zamyšleně. “Pan Janeček sem jezdí asi deset let. A minimálně třikrát tu trasu projíždí. Zná ji jako své boty. Ví, že to místo je nebezpečné. Chtěli jsme tam udělat zábranu, ale nedostali jsme povolení.“ Odmlčí se a nakonec pokrčí rameny. “Tak proto. Jen tohle malé podezření. Nic víc.“

Marek Holý
17.10.2019
20:29:40
"Ne, nic, děkuju." odpovím klidně na nabídku občerstvení.

Pozorně poslouchám. A nejen to. Vnímám i jeho tón hlasu, momenty, kdy se odmlčí. Potřebuju si načíst, co v tom má...

Čekám, než domluví. Vždycky je nechávám vymluvit jako první...

"Tak to vezmeme popořadě. Asi by bylo na začátek dobré vyladit si očekávání." podívám se mu do očí. Potřebuju, aby tohe pochopil.

"Zapomeňte na to, co znáte z televize. Takhle to nefunguje. A už vůbec ne v naší kotlině." říkám to věcně, s nádechem shovívavosti a mírným pousmáním.

"To, co vám můžu slíbit je, že se porozhlédnu a poptám. Pokud by to vypadalo na vraždu, musím to oznámit policii. Samozřejmě je otázka, ve kterém okamžiku. Což nám dává přeci jen volnější ruku..." dodám neurčitě.

"Manželka pana Janečka ví, že chcete najmout soukromého detektiva?" ověřuju další důležitý aspekt.

"Nejdřív bych ale chtěl vědět, co vede manželku k tomu, že nevěří verzi s nehodou. A druhá otázka: proč začínáte pochybovat i vy?" Ta druhá je možná ještě důležitější než první. U manželky by se dalo odvodit, že se z toho nemůže vzpamatovat. Ale jestli o tom pochybuje i ředitel lázní, něco na tom být může...

Pán Jeskyně
17.10.2019
0:08:43
Charvát vypadá dost nervózně, když se představíš, oddechne si a trochu i uvolní. “Můžu vám něco nabídnout? Kávu? Čaj? Něco ostřejšího?“ Sám vypadá, že by si i dal, ale samotný pít nechce.

“Je to... abych tak řekl ošemetná a velmi nepříjemná záležitost. Měli jsme tu úmrtí jednoho z našich stálých a významných klientů. Nehoda při sportu. Policie to vyšetřila a na naléhání rodiny proběhla i pitva. Ona by proběhla asi i tak, ale rodina to popohnala. Na nic nepřišli a celé to označili za nehodu. Myslel jsem, že to tím skončí, ale ne. Především jeho žena vyslovila policii nedůvěru a hodně se to řešilo na sociálních sítích. Náhle jsme byli zaplaveni dotazy co je na tom pravdy, že to nebyla nehoda.

Já sám už nevím. Potřebuju další názor v ruce. Názor někoho, kdo je z venku a nemá tady žádné napojení. Jezdí sem totiž i policisté a tak si rodina myslí, že se to snaží ututlat kvůli pověsti lázní. Ale tahle nejistota nám ubližuje mnohem víc.“
Napije se vody, kterou má ve sklenici na stole.

“Po vás chci aby jste to vyšetřil. Pokud to byla nehoda, potvrdíte slova policie.“ Zarazí se. Jakoby měl náhle strach. “Pokud to byla vražda...“ Ztěžka polkne. “Najděte vraha. Motiv. Důkazy...prostě všechno. Já o těhle věcech vím jen to, co jsem pochytil z amerických detektivek.“

Znovu se napije a polo plnou sklenici vyprázdní. “Personál o vás ví. Řekl jsem jim, že budete předělávat vnitřní prostory. Máte tak neomezený pohyb po celých lázních.“ Vychrlí ze sebe prudce.

“Nikdy jsem si soukromého detektiva nenajímal a i když se mnou policie samozřejmě mluvila, spíš informovala ona mě. Pokud na mě máte nějaké otázky, prosím, ptejte se.“

Marek Holý
16.10.2019
17:57:30
Petr Janeček - o dva roky mladší než já - aktivní sportovec, na kole jezdí léta - podle nemovitostí i auta za vodou - syn někde v tahu, vztah s manželkou neznámý - na fejsu na svůj věk poměrně aktivní. Fotky z dovolené, ze sportu, pár vtípků. Nic nostalgického...

V hlavě si začínám skládat první střípky.

Aniž bych hnul brvou, nechávám na rtech pořád ten neutrální poloúsměv. Ale recepční mě svým náznakem k "modernějšímu designu" trochu zarazí. "Že by krytí pro tuhle schůzku? To jsem si mohl vzít aspoň vzorník potahů..." ušklíbnu se v duchu

V klidu vyjdu schody a snažím se vnímat všech detailů. Jsme v práci a mé "senzory" se zapnuly prostě automaticky.

Zaťukám a po vyzvání vkročím dovnitř. Než za sebou zavřu dveře, mám už pohledem projetou celou kancelář. Konečně se očima zastavím na Charvátovi.

Zdá se, že první slovo bude na mně... "Dobrý den, pane Charváte. Jsem Marek Holý, mluvili jsme spolu po telefonu." Tón volím klidný a rozhodný.

Přijmu nabídnuté křesílko, usadím se a zatím nechám blok odpočívat na svém klíně.

"Rád bych si poslechnul, co máte na srdci a co byste potřeboval ode mě..." nastíním velmi ze široka. Na začátku je vždycky nechávám mluvit. Už tohle mi může přinést první indicie. A taky mi to pomůže k rozhodnutí, jestli do toho jít nebo ne.

Pán Jeskyně
15.10.2019
23:49:35
Zaparkovat auto není problém, i když jich tu stojí dost. Od starých obyčejných aut až po luxusní vozy. Asi na půli cesty k hlavnímu domu zaslechneš veselý křik dětí. Svoji teorii o tom, že tu jsou ubytovaní pouze důchodci tak musíš pozměnit.

V bloku máš složený kus papíru. Dala Ti ho tam Linda těsně před tím, než jsi odjel. Obsahuje něco málo informací, které se jí podařilo zjistit.

Ing. Petr Janeček
Narozen: 17.5. 1963 v Pardubicích.
Vzdělání: pardubické gymnázium,
Výška: 180cm, Váha: 82kg

Lékařské záznamy:
1968 – operace slepého střeva
časté chřipky a střevní obtíže
V roce 2009 vážný úraz na kole. Od té doby tam každý rok jezdí.

Ženatý, jeden syn – pracuje jako kuchař na ropné plošině v severním moři, manželka Lucie vede účetnictví.

Vlastní šest chalup v Krkonoších a na Šumavě.

Bydlí v Brozanech u Pardubic v rodinném domku. Vlastní SUV Mercedes rok výroby 2019.

Na FB má přes 400 přátel, ale aktivní komunikace probíhá přibližně s 50. Včetně rodiny.




Paní v recepci Tě přivítá s úsměvem a hned přikývne, když jí řekneš důvod své návštěvy. “Pan Holý, že? Je moc dobře, že už jste tady. Pan Charvát bude rád. Ono by to už opravdu chtělo nějaký nový, neokoukaný...abych tak řekla modernější design.“ Rozhlédne se kolem sebe, aby Ti bylo jasné, co má na mysli.

“Běžte, prosím, po schodech do prvního patra. Jsou to dveře hned naproti schodům.“ Popíše jednoduchou cestu.

Dveře od Charvátovy kanceláře nejsou nijak honosné. Nikdo by za nimi asi nečekal tak důležitého člověka. Po zaklepání a následné vyzvání ke vstupu se ocitneš v prostorné místnosti. Na první pohled je vidět, že člověk, který si to tu nechal zařídit má vkus. Nábytek je dřevěný a vyřezávaný, na zdích visí obrazy okolních krajin. U okna je masivní stůl. U něj sedí dobře stavěný muž okolo 40 let.

Marek Holý
15.10.2019
17:19:24
"Mord v lázních... takhle nějak by to asi nazvali, kdyby to byl jeden z dílů seriálu Hříšní lidé města Pražského." ušklíbnu se v duchu.

Původně jsem tenhle případ brát nechtěl. Nemotám se ze zásady do práce policii. Nedělá to dobrotu a párkrát už jsme si museli s šéfem pražský policie vyříkávat, co je čí píseček. Jenže kvůli tomuhle případu mi volal Milan Složil. Hodně mu na tom záleželo a má u mě naspořeno z dřívějška. Slíbil jsem mu jen, že půjdu na schůzku a vyslechnu si to. A to přesně teď dělám.

Zaparkoval jsem před lázeňským domem. Vypadá to tu klidně a obyčejně. Důchodci se courají sem a tam a všichni prahnou po nějakém vzrušení. Být tu tři týdny, tak bych asi vraždil sám, jen aby se něco dělo...

Na schůzku s Charvátem jsem se poctivě připravoval. Nejdůležitější je první dojem a kdybych se ptal na to, co už bych měl dávno vědět, nebyl bych profesně tam, kde jsem dneska. Informací by ale mohlo být víc, takže se hodlám ptát. Hodně ptát...

Vystoupím z Passata a sáhnu si pro svůj blok. Nerad si píšu poznámky do tabletu. Co je jednou převedeno na jedničky a nuly, už nikdy není soukromé. I do bloku si píšu spíš šifry, než zápisky, ale ten nosím vždycky u sebe a doma ho ukládám do trezoru. Navíc po skončení případu všechno nekompromisně likviduju. Nechci si to pamatovat. Je to bezpečnější pro mé klienty i pro mě samotného.

Zamknu auto a zamířím na recepci. V hlavě si ještě znovu rekapituluju, co už o tom chlapovi vím.

Recepční se na mě mile usměje.
"Mám dohodnutou schůzku s panem Charvátem, ale jsem tu asi o trochu dřív." odpovím na její tázavý pohled. Doplním to vstřícným úsměvem. Další zásadou totiž je, že člověk nikdy neví, kdy koho bude potřebovat.

Pán Jeskyně
15.10.2019
7:59:34
Lázně Kundratice. Úžasné místo pro odpočinek a zotavení bolavého těla. Lázně i okolí pohladí po těle i duchu. Navíc je podzim a slunce vybarvilo listí líp než nejlepší malíř. Je teplo, slunečno a vítr stále ještě hladí. Byla by to úplná idylka, kdybys tu neměl vyšetřit okolnosti jedné smrti. Policie to uzavřela jako nehodu. Ono nebylo ani moc co řešit. V krvi mrtvého byl alkohol. Půl promile. V kombinaci se sluncem a rychlou jízdou na kole z prudkého kopce, kde nebyla cesta příliš dobrá, si o pád prostě říkal. To, že v tom místě byla pár metrů hluboká proláklina na jejímž dně ležel kmen stromu – to je prostě náhoda. Prohlížíš si fotky z místa nálezu. Dostat odtamtud mrtvolu a kolo nemohlo být nic snadného. Listí a kamení netvoří zrovna pevný podklad. Prudký sráz tomu také nepomáhá. A strom tam podle všeho už nějakou dobu ležel. Pitevní zprávu Ti přepsali tak, aby byla srozumitelná. Vynechali v ní všechny zbytečné latinské tlachy. Mnohačetné zhmožděniny, zlámaná žebra, která propíchly plíce, krvácení do mozku a jako bonus se chlap doslova nabodl na jednu z větví. Cizí zavinění nebylo prokázané.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.