abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dětský tábor ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Praktikant Denisa (PJ)   Postava není přítomna 24.2.2020, 21:08:03
Denisa zachovává na oko klid, ale v duchu už Honzu píchá špendlíkem do citlivých míst.
“Neboj, soukromí na psaní dopisů budeš mít až, až. I těch milostných.“ Prohodí s úsměvem. Jenže Honza prudí dál.
“Jestli si čekal, že tu budeš sedět a mít nohy nahoře celé týdny, tak to tě asi opravdu zklamu.“ Vyprskne už méně příjemně. Na zmínku o kuchyni, už Denisa rezignuje.
“Neboj, pustí tě leda tak k mytí nádobí.“ Pronese nadšeně.

Bára se rozhodne zůstat v chatce.
“Dobře.“ Odpoví ji Denisa. Než ale stihne Báře podat další informace, přiřítí se k ní Honza s návrhem, koho nechat s Bárou. Dle výrazu má Denisa ohromnou radost, že ji Honza hned otravuje. Ale je velice překvapená tím, co jí Honza sdělí.
“Kluka? Myslela jsem spíš holku. Ale je fakt, že kluk jí víc pomůže, kdyby bylo potřeba...“
“To není tak úplně blbý nápad.“ Odpoví Honzovi. Jestli ten od Denisy čekal slova díků, má smůlu. Denisa zaskočí za Danielem a informuje ho o tom, že bude Báře dělat společnost. Ten bez problémů souhlasí.
“Báro, zůstaneš tu s Danielem, abys měla u sebe někoho, kdybys něco potřebovala.“ Když to slyší holky, chatkou se ozývá samé „láska nebeská“. Uplyne pár minut a chatka se vylidní. Uvnitř zůstává jen Daniel a Bára.
“Tak co máš v plánu dělat?“ Vyzvídá Daniel na Báře.
“Když tu jsme sami, mohla bys mi o sobě něco říct.“ Culí se.

Venku si Denisa prohlédne skupinku. A musí uznat, že někteří se na cestu do lesa vybavili znamenitě. Zvlášť Honza a David. Vyrazíte směrem k umývárnám a Denisa vás vede do hustého lesa. Cestou u hlavního stanu vyfasujete několik košíků. Od některých za to Denisa sklidí nechápavé pohledy.
“Nebojte, budeme cestou jen sbírat šišky.“ Prohodí a pokračujete v cestě dál. Neustále po své levé straně vidíte jezero.

Ujdete jenom pár metrů a Denis vás zapojí do hry.
“Tak mládeži, součástí soutěží je i vyznat se ve flóře, fauně a osvojit si dovednosti přežití v přírodě.“ Mrkne po všech, zda ji vnímají.
“Řekněte mi, co vidíte kolem sebe, jaký les, jaké stromy? Co slyšíte za zvuky? Čím byste se tu uživili? Jak se tu orientovat? Co všechno víte o přežití v lese?“ Vyzvídá a je zvědavá co se dozví.

 
  Jan Orava   Postava není přítomna 18.2.2020, 10:40:57
Denisa mě odpovědí o kontrole pěkně vytočí. Mám sto chutí jí na to něco nelichotivého odpovědět, ale udržím se na uzdě. Aspoň částečně. “Třeba abych napsal dopis pěkně v klidu a cenzura mi nečuměla přes rameno?“ Řeknu malinko jedovatě. Takže ne kontrola, ale dohled. No to se mi fakt ulevilo. Jakoby byl mezi tím nějaký rozdíl. Takže budeme jako psi na vodítku. Paráda. Jen počkej až se Ti to zamotá. Se z toho posereš. Zhluboka vydechnu. Začíná se to ve mně vařit.

“Takže žádný volný čas? Buď budeme sedět tady a nebo budeme s Tebou venku a chraň nás ruka Páně uhnout z vytyčené trasy.“ Zkrotím v sobě vztek a zklamání. Takhle jsem si tábor fakt nepředstavoval. Ani v papírech nebylo nic o tom, že to bude nácvik na kriminál.

Denisa pak prohodí cosi o kuchyni. Ušklíbnu se. “Nemám s tím problém. Ale uvědom si, že i Ty to pak budeš jíst.“Řeknu vcelku přívětivě. “Fakt to chceš risknout?“ Usměju se. Vztek mi nikdy dlouho nevydrží. Teda pokud se nejedná o černý, čmoudy a nebo rákosníky. U nich je to na dýl.

Denisa rozdá pytlíky na mobily. Mě ne. Většina z táborníků je překvapená. Asi pořád věřili tomu, že jim mobily nechají. Někteří vypadají, že jsou do konce v šoku. “Vy s tím naděláte. Tak nebude celej fejs vědět, co jste měli ke snídani, no.“

Denisa shrne celou poradu. V zásadě to s náma ještě vyhrála. Mít na starosti ty prcky, měla by už hlavu jak pátrací balon.

Zachytím Bářin nešťastný pohled a rozhodnu se k činu. Protože, já jsem tady ten hodný. Ten co se všech zastává a za odměnu skončí v kuchyni jako levná pracovní síla.

Naznačím Denise, aby nespěchala. Chvilku počkám, než se ostatní rozprchnou pro jiné boty než sandály, lodičky nebo kozomrdky. Trochu rozpačitě se usměju. “Neměl by tady s Bárou někdo zůstat? Aby jí třeba donesl trochu vody a tak. Třeba..“na okamžik se zarazím, protože si hned nevzpomenu na jméno toho seladona “Dan. Určitě by to ocenila. Nevím jestli on, ale Bára určitě. Za těch pár minut nic nestihnou...“ Šance na úspěch je minimální, ale zkusit to prostě musím.

Ať to dopadne jakkoli, za chvíli se už hrabu ve svém kufru. Do lesa jsem přichystaný dobře. Vysoké plátěné boty s měkkou podrážkou. Věrná kopie armádních bot do pouště. Pro horké léto dokonalé. Kšiltovku vyměním za plátěný klobouk. Spálený uši fakt mít nechci.
 
  Bára Přívratská   Postava není přítomna 17.2.2020, 20:28:47
Honza ustavičně prudí. Teda... je to docela vtipný, ale zbytečně už to tahá přes čáru. Já bejt na Denisině místě, tak už ho zabiju!

Denisa zvedne hlas. Mobily... "Ehmmm..." bezděky pohladím vypouklou kapsu, kde je patrný hranatý, plochý obrys. "Vážně to psali v pokynech? Ale to přece nemohli myslet vážně, ne?!"

Rozhlídnu se po ostatních. Tak nějak doufám, že nejsem jediná, kdo hodlá tohle pravdilo bojkotovat. Byť na tajňačku.

Pytlík si vezmu. Byla bych teď podezřelá a ten mobil v kapse by Denisa odhalila jedním pohledem.

"Dám do něj sluchátka... Vlastně blbost. Bylo by jí divný, k čemu ty sluchátka připojuju. Tak... hmmm..." Ne, nemám do pytlíku co dát. Nabíječky ani power banky se vzdát nehodlám. Když budu šetřit baterku, chvilku vydržím. A pak bude snad příležitost nabít to v nějaký hospodě nebo někde...

Až teď si všimnu, že na mě Denisa koukám. Zadívám se na ni, jako bych její otázku mohla vyčíst na čele. Mozek rychle hrábe do podvědomí, někde to tam přece musí být!

"Jo... no... Okolí! Jasně..." uleví se mi, že jsem to dala dohromady. Tohle je ideální příležitost, jak o samotě v klidu uklidit mobil a další věci. "Jestli to nevadí, zůstanu na chatce. Dneska bych tomu chtěla dát aspoň trochu klidu, abych se od zítřka mohla zapojit na plno." mrknu na ni se vstřícným úsměvem.

S trochou lítosti se podívám na Danyho, ale pořád tak nějak doufám, že ještě budou další příležitosti... když jsme spolu v jedné chatce.
 
  Praktikant Denisa (PJ)   Postava není přítomna 16.2.2020, 12:28:59
Denisa vypadá docela zaskočeně, když jí Honza vezme kufr. Zřejmě vůbec nečekala, že by se tohohle úkolu zhostil.
“Tak takhle se na tebe musí.“ Nenápadně se usměje.
“Díky.“ Oznámí Honzovi a čeká, kdy to Honza kvůli ruce vzdá, ale ten statečně donese kufr až do chaty.
“Fakt díky.“ Prohlásí Denisa vážně a kufr si odnese do pokoje.

Denisa ze sebe vysype co nejrychleji ty nejpodstatnější věci a očekává reakce. První přijde samozřejmě od Honzy. Jen co pronese něco o protestu, Denisa si povzdechne.
“A k čemu bys potřeboval tolik soukromí?“ Culí se Denisa.
“Neboj, praktikant u vás bude pouze spát. Tedy žádná neustálá kontrola. Pouze neustálý dohled, jelikož za vás zodpovídáme.“ Odpoví Denisa docela klidně.

Následuje další otázka.
“Ven a na procházku rozhodně ne. Pokud se tedy nechceš procházet po táboře. Za prvé se musíte totiž zdržovat pouze v táboře. A bez vědomí vašeho vedoucího či praktikanta byste se neměli po táboře ani potulovat. Zkrátka musíme vědět, kde se nacházíte. Výjimka je samozřejmě návštěva umýváren. Ale pokud jsi ranní práče…“ Otočí se na Honzu.
“Je tu několik možností jak tě zaměstnat... Třeba výpomoc v kuchyni. Co ty na to?“ Navrhne Denisa s milým úsměvem, což si v duchu docela užívá. Rozhodně se jí představa Honzy v kuchyni docela líbí.

Když se Honza zmíní o kamerách, Denisa už na něj zírá docela otráveně.
“Jistě jsi poslouchal prohlídku a tudíž víš, že tu žádná elektronika není. Tedy ani žádné kamery. A hlídku zajišťují vedoucí a praktikanti na střídačku.“ Shrne rychle.
“Tedy…“ Zvýší hlas, aby zaujala všechny.
“Poslední věc. Vaše mobily, i-pady, tablety a tak dále… V pokynech jasně stálo, že si nemáte sebou brát žádnou takovou elektroniku, s čímž vaši rodiče souhlasili. Ba dokonce někteří z vás sem byli posláni hlavně kvůli tomu.“ Rozdá vám pytlíky se štítkem, uzamykatelné na zámek. Tam si můžete napsat svoje jméno a pytlík zamknout.
“Odnesu je do trezoru. Na konci tábora je dostanete zpět.“ Podá pytlík Martinovi, Kamče, Emě i Báře a čeká, až jí je vrátíte.

“Takže, to máme klíče od dveří, hlídky v noci, zákaz potulování po táboře, budíček… Na co jsem ještě zapomněla… No snad na nic. Zbytek se dozvíte u večeře. Ještě něco chcete vědět?“ Shrne to. A koukne na hodinky. Do táboráku zbývají asi tak dvě hodiny.
“Pokud už máte vybaleno, mrkneme na nejbližší okolí tábora. Takže za deset minut před chatou.“ Než zmizí, houkne ještě k Janě.
“A pevnou obuv do lesa.“ Oznámí a jde se připravit. Ve dveřích do svého pokoje se ale zarazí.
“Báro, zvládneš to? Když tak vymyslíme pro tebe jiný program.“ A čeká, co Bára na to.
 
  Jan Orava   Postava není přítomna 11.2.2020, 11:39:51
Denisa mě popíchne s řečí o kufru. Rozum mi radí poslat ji někam, ale ego...to zatracený ego. Vezmu jí kufr. Je těžký. Mnohem těžší než ten můj. Proč? Protože ženská! Nadávám v duchu a snažím se ignorovat protestující ruku. Fakt, že chata není daleko docela uvítám. V ruce to pěkně tepe. Mrcha jedna! Jeden se div nezabije aby neměla průser a ona ještě držkuje.

Místo míče lítaj vzduchem vtipy. To je o moc lepší. Akorát mě štve, že jeden z těch fakt povedených řekl ten rákosník. Takovej pěknej vtip a člověk se mu nemůže ani zasmát. Škoda.

Holky jsou spokojený. A já taky. Bára tam kouká po Danovi. Chvilku přemýšlím, jestli bych třeba neměl žárlit, ale pak si uvědomím, že jednou objímám Emču a druhou Kamču, a dojdu k závěru, že pro žárlivou scénu není prostor.

Navíc, když holky nemají nic proti společné sprše. Zasvítí mi oči při té představě. Lehni! Odešlu myšlenky do bezpečnějších míst a ocením, že poslechl. Sedět na gauči se stanem, to by bylo něco pro Denisu.

“No já toho rozhodně nelituju.“ Okomentuju se smíchem oznámení o smíšeném oddíle. Pak už poslouchám a hledám místa a slovíčka, kterých bych se mohl chytit a poslat je Denise nazpět.

Zvednu ruku. “Vznáším protest. V právech a povinnostech táborníků je odstavec o tom, že budeme mít soukromí a na pokojích nebudeme pod neustálou kontrolou vedení. Výslovně je tam psáno, že prostory táborníků a vedoucích budou oddělené.“

Budíček v osm mi vyloženě nevyhovuje. “A ta osmá? To je nařízeno do té doby být na pokojích a nebo můžu jít ven. Třeba na procházku. Jsem ranní ptáče.“

Slova o hlídce mě zaujmou. I proto, že v papírech nebylo nic o nějaké agentuře. Ne že bych to tak moc četl, ale ani tady jsem neviděl nikoho v uniformě. “Ty hlídky bude zajišťovat kdo? Agenturu jsem tady neviděl. A pokud tady máte natažené kamery, musíme o tom být zpraveni a musí to být jasně patrné na cedulkách.“ Mluvím jak zákon. Baví mě to. A docela by mě zajímalo jestli to je pravda. Aspoň částečně.
 
  Bára Přívratská   Postava není přítomna 7.2.2020, 22:02:22
Sprchy... jasně... co taky mohlo Honzu jiného napadnout?!

Jen významně zvednu jedno obočí a pak znovu nenápadně zkontroluju pohledem Danyho. Sedíme proti sobě u stolu a já mám tak víc klidu si ho prohlídnout.

Oproti Benovi je tam pár drobných rozdílů. Trochu jiný tvar očí, vystouplejší ohryzek, na bradě chybí důlek, ale i tak je dokonalej!

Bezděky mi ze rtů spyne tichý vzdech. Až se toho sama leknu. Rozpačitě se narovnám v zádech a začnu zase dávat pozor.

Sleduju osazenstvo a uvažuju. "Mohla jsem dopadnout i hůř... I když... popravdě mi z holčičího pokoje přijde sympatická snad jen Katka. Ema s Kamilou se lepí na Honzu jak tejden starý žvejkačky. A Jana? Ta je naprosto a totálně nepoužitelná." Další vzdech. Ale tentokrát už zdaleka ne tak nadšený.

"To Dany, to je jiný kafe... Mám vlastně štěstí, že jsme ve stejným oddílu..." otočím svou pozornost lepším směrem.

Dál si tak hezky pluju na obláčku. Moc se mi na něm líbí. A popravdě...měla bych si ho užít, než splaskne...
 
  Praktikant Denisa (PJ)   Postava není přítomna 6.2.2020, 22:39:10
Denisa koukne po Honzovi, když se vecpe mezi ní a Gábinu.
“Kdybys mi aspoň vzal kufr, gentlemane.“ Prohodí s úšklebkem. A dál táhne svůj kufr sama.

David polkne, když na něj Honza vyjede kvůli ráně míčem.
“Promiň.“ Pípne a raději se s Martinem zaměří na jinou zábavu. Takovou, která by neohrozila ostatní v místnosti. Začnou si vyprávět vtipy.

Sejdete se ve společné místnosti. Okaté pohledy háže skoro každý na někoho v oddílu. Martin na Katku, Daniel na Báru, Ema s Kamilou na Honzu, kterého dle úsměvu rádi vidí. A když si Honza sedne k nim, culí se o to víc.

Denisa položí dotaz a ozve se Honza s tím svým. Denisa si jen vzdychne a sjede Honzu otravným pohledem.
“Ano, na sprchy bude určitý čas.“ Pak rozhodí rukama kolem.
“Dámy, je tu snad některá, která by chtěla strávit čas ve sprchách tady s Honzou?“ Zní to utahovačně, evidentně v tom chce Denisa Honzu vymáchat. Jenže ozve se Ema.
“No já klidně.“ A přidá se Kamila.
“Kdyby mi umyl záda, tak proč ne.“ Obě holky se culí na Honzu. Denisa si jen vzdychne.
“Sprchy jsou oddělené. Máte smůlu mládeži.“ Koukne po všech.
“Vlastně většina věcí bude probíhat odděleně. Žádné společné koupele, žádné večerní návštěvy na pokoji a tak dále. Jste totiž jediný smíšený oddíl v celém táboře. Tak ať toho brzy nelitujeme.“ Prohodí s trpkým úsměvem.
“Takže pokud to bylo vše… začneme.“ Přelétne všechny pohledem a čeká na souhlas ostatních.

Denisa se chopí první slova a začne s úvodem.
“S některými jsme se už viděli a něco i zažili.“ Koukne po Honzovi s Bárou.
“Ale kdyby náhodou si někdo nepamatoval… jsem Denisa a tohle je Gábina. Jsme praktikantky, ale shodou náhod k nám žádný vedoucí nedorazí. Takže vás budeme mít na starosti my a ještě jeden praktikant, který se k nám připojí během večera. Bydlet bude u kluků.“ Prohodí na začátek. Pak představí všechny ostatní, aby to urychlila. Tím pádem víte, že máte v oddílu pět holek (Báru, Janu, Katku, Emu a Kamilu) a čtyři kluky (Davida, Martina, Honzu a Daniela). Dozvíte se, že večerka je v deset. Chata se v tu hodinu zamkne a klíč od dveří visí vedle nich na háčku. Můžete jít jedině na záchod, ale opět musíte potom chatu zamknout. Pokud se budete po večerce pohybovat po táboře, budete mít problém, protože se celou noc v táboře kvůli bezpečnosti hlídkuje. Denisa vám rychle vysvětlí, co vás bude čekat, jako jsou různé aktivity, soutěže, výlety, bojovky. Zkrátka zábava všeho druhu. Budete soutěžit jako celý oddíl v celotáborové hře. Pak se otočí na Gábinu, aby vám sdělila další informace, jako je třeba vstávání v osm, kostra programu na celý den, pořádek na pokojích, různé zákazy a další věci, které jste na táboře očekávali.
“A více se dozvíte od Hlavase u táboráku. Nějaké dotazy?“ Ukončí Denisa.
 
  Jan Orava   Postava není přítomna 4.2.2020, 21:31:53
Spolknu otázku na téma trenky a poslušně jdu s holkama k chatě. V jednu chvíli se úmyslně zdržím o pár kroků, abych je vzápětí dohnal a vmáčkul se mezi ně. Jsem doma. Po pravý ruce kočka, po levý ruce kočka... Jo jo jo...kámo. Jsem šikula. Měl bych se poplácat po zádech. Říkám si v duchu a navenek se spokojeně culím.

V pokoji se rozhlédnu, co tam je za osazenstvo a odpálím letící míč. Okno minu, ale bylo to o fous. Zaberu volnou postel. Kousek od oken. Úžasná pozice. Na praktikanta zbyla postel na protější straně u dveří.

Vybalím si věci. To je otázka několika minut. Jednak s tím nedělám žádné caviky a za druhé toho moc nemám.

Míč pořád létá vzduchem. Prudká rána do zad mě skoro pošle do skříně. Beru to jako srandu. Otočím se a konečně mám možnost, prohlídnout si kluka, kterého jsem před tím pořádně neviděl a úsměv mi ztuhne na rtech. Je to Rákosník! Sice mrňavej, ale pořád to je Rejže.

“Najdi si jinej cíl.“ Zavrčím na něj výhrůžně. Brzdí mě jen to, že je okatě mladší než já. Být stejně starý, možná by jsme už byli v sobě.

Když nás Denisa svolá na poradu, je to skoro vysvobození. Usadím se na pohovku mezi Kamču a Emu, a je mi dobře. Poslouchám a zatím jsem natolik slušný, že se holek nijak nedotýkám. Leda že by to řeč jejich těla vyloženě vyžadovala. To bych se zachoval jako gentleman a splnil jejich přání.

Dotazy přijdou nečekaně dřív než celé vysvětlení pravidel. Ale stejně zvednu ruku. “Na sprchy bude určitý čas? A za druhý. Sprchování bude probíhat odděleně – tedy dívky zvlášť a my zvlášť, a nebo v rámci sexuální výchovy budou sprchy společné?“
 
  Bára Přívratská   Postava není přítomna 4.2.2020, 19:06:09
Soustředěně pátrám po střepech. Nejdřív ty velké, které nepůjde namést. A potom......

Dany přidřepne a začne mi pomáhat.

Bezděky se na něj připitoměle usměju. "Ten se mi fakt zdá...?" Je krásnej, pozornej a ještě mu není zatěžko mi pomoct. Hmmm...."

Začnu snaživě zametat zbytky, ale v dřepu na jedné noze je moje rovnováha dost oslabená. Dany mi vezme lopatku a smetáček z ruky. Nebráním se. Jen na nej zasněně čučím...

Pomůže mi do stoje a pak vysviští ven se střepama. Dívám se za nim a ještě pár sekund mi trvá, než se vzpamatuju. Moje snění totiž přeruší Emin hlas. Naštěstí mám holky za zády a tak si snad nevšimly, že na něj zírám se stejným zbožňujícím pohledem, jako ony. Můj pohled by měl být jiný. Jednoznačně! Zbožňující, ale vědoucí...

Otočím se a na rtech mi hraje rádoby skromný výraz. "Jo, je fajn. Pozornej..." utrousím jakoby nic.

Jo, tohle by se mi líbilo, jenže...... jaksi to je jen má fantazie.

Zapluju zpátky do pokoje a ještě chvilku si pluju na obláčku. Katka narazí na mou kytaru. "Spíš až pozdějc. Teď nás ještě čeká přednáška na téma pravidla." mrknu na Katku. Je v tom příslib, nesnažím se vyvléct. Jen mám na hraní ráda klid a ne pocit, že budu muset hned zase přestat.

Denisa s Gábinou na sebe nenechají dlouho čekat. Vytáhnou nás do společné místnosti.

Poočku juknu na Danyho a zaváhám, jestli bych si neměla sednout vedle něj... Ale zase jsme tady holky a kluci zvlášť, tak bude asi lepší neprovokovat.

Jakmila se Denisa zeptá, jestli má někdo nějaké otázky, bezděky loupnu pohledem po Honzovi. Tak nějak čekám, že zrovna on potichu nebude.
 
  Praktikant Denisa (PJ)   Postava není přítomna 2.2.2020, 23:16:41
Bára
David stojí a tváří se jak zmoklá slepice, když na něj Bára vrčí.
“No jo no.“ Pípne. Kluci se pohnou, ale jsou hned zastaveni Bárou. A tak jim nezbývá, než tam tak stát a zírat, jak to Báře půjde. Ta se vrhne ke koši. Sesbírá pár kousků a v zorném poli se jí objeví smetáček.
“Pomůžu ti.“ Ozve se Daniel a dřepne si vedle Báry. Za chvíli máte uklizeno. Daniel pomůže Báře vstát a pak se vydá ven vyhodit někam střepy, aby se o ně někdo ještě nepořezal. Když se Bára otočí, všimne si holek ve dveřích, jak zasněně zírají na Daniela, který rychle mizí z chaty.
“Ten je boží. Ty se máš.“ Pronese Ema zasněně.

Honza
Když se Honza loučí s kluky, tak na něj rychle mávnou a věnují se dál blbostem. Je jasné, že nebude dlouho trvat a brzy se na marodce objeví další z nich. Jakmile Denisa zahlédne Honzu, div nezbledne. A jen co se zmíní o vybalování, hned toho vzápětí lituje.
“No jo, na tvoje trenky se už teď strašně těším.“ Oznámí s úšklebkem. Jen co jí dojde, že to mohl slyšet i někdo jiný, hodně rychle vypadne z klubovny. Cestou však sebere svůj kufr a s Honzou i Gábinou míří k jejich chatě.


V chatě
Jen co Bára uklidí střepy, objeví se ve dveřích Denisa, Gábina i Honza. Denisa mávne Honzovi rukou k pokoji kluků a sama pokračuje rovně k pokoji praktikantek. Projde kolem Báry, aniž by něco zaregistrovala a jen co je v pokoji, plácne sebou na první postel.
“Zastřelte mě.“ Prohodí nahlas a chvíli tam tak leží a kouká do stropu. Pak se vrhne na vybalování.

Uplyne nějaký čas, který táborníci tráví různě. Kluci v pokoji si hází s míčem. U holek Katka vyzve Báru, jestli by jim něco nezahrála na kytaru. Jakmile má Denisa vybaleno, zahaleká na celou chatu.
“Tak mládeži, sedněte ke stolu a povíme si něco o táboru a pravidlech.“ Počká, jakmile se všichni usadí u stolu nebo na pohovkách ve společné místnosti.
"Než začneme... Má někdo z vás už teď nějaké dotazy?" Oznámí a čeká, zda někdo má něco na srdci.
Pokud ne, mrkne na Gábinu, aby začala s informacemi.
 
  Jan Orava   Postava není přítomna 2.2.2020, 22:06:23
Vedoucí prcků je v pohodě. Dokonce poděkuje. Praktikant mlčí. Z tebe asi můj kamarád nebude, ale co. Seberu ze země batoh a hodím si ho přes rameno.

“Čau kluci! Máte tady novýho praktikanta, tak na něj buďte hodný!“ Křiknu ještě na kluky.

Vejdu do hlavního stanu a hned se musím usmát. Jsou tu obě dvě mé oblíbené praktikantky. Postavím se do pozoru a zasalutuju. “Poslušně hlásím, že jsem opět zde.“

Denisa právě dostává čočku od náčelníka. Nespokojeně se ušklíbnu. Nelíbí se mi to. Ale život je takovej.

Gábina nevypadá zrovna nadšeně, když zjistí, že mě má v oddílu. Uculím se. “Bohové mě vyslyšeli.“ Vydechnu spokojeně. Jen ten praktikant mi nesedí do plánu. Snad bude normální a ne pedant. Doufám v duchu.

Denisa mi přislíbí pomoc s vybalováním. Zasvítěj mi oči. “To jsem moc rád, že mi pomůžeš vybalit a utřídit oblečení. S trenkama mám vždycky problém.“ Povzdechnu si v hraném zoufalství.

 
  Bára Přívratská   Postava není přítomna 2.2.2020, 21:49:49
"Je krásnej, ale natvrdlej!" zavrčím v duchu. Úplně zapomněl na to, že chození taky něco obnáší... A já teď nevím, jak to všechno myslel! "Hmpf..."

Míši se uhnu jen tak tak. Na míčové hry jsem až zoufale levá, jsem spíš na atletiku.

Zařinčení skla mě donutí instinktivně se přikrčit. Ohlédnutí vysvětlí, co že se to rozbilo.

"Do pytle!" zavrčím tentokrát nahlas a vražedným pohledem sjedu Davida. "Jo házeli, jo? A to vás doma neučili, že vevnitř se náhází?!"

Jo, moje frustrace z Danyho se trochu vyventilovala na Davidovi. Je to trochu lepší a tak můžu už zase střízlivě myslet.

"Vy na ty střepy nesahejte! Marodka už má beztak plno!" odceknu na jeho snahu. "Sedněte si na zadek a hlavně nevymejšlejte ptákoviny!"

Vykouknu z chatky, ale vypadá to, že Gábina se zatím nevrací.

Udělám pár kroků ke koši, hrábnu po něm a pak zkusím opatrně dřepnout na jedné noze k těm střepům. Co půjde, to posbírám. Ostatní hodlám zamést. U koše je naštěstí i smetáček s lopatkou. Asi s tím pčítali, či co.
 
  Praktikant Denisa (PJ)   Postava není přítomna 1.2.2020, 21:16:43
Bára
Vracíte se k chatě a Daniel si všimne Bářina výrazu. Vyloží si ho ale jinak.
“Nemusíš se bát. Ode mě se nedozví, že sis to vymyslela. Prostě jim nic nevysvětluj a neříkej a bude to dobrý. Ale kdyby sis to náhodou rozmyslela, tak mi dej vědět.“ Mrkne na Báru a společně vejdete do chatky.

Jen co překročíte práh, prolítne kolem vás nějaký míč, shodí obrázek ze stěny, a ten se rozbije. Evidentně se kluci bavili po svém a házeli si s míčem.
“Kruci, to bude malér.“ Prohlásí David a všimne si Báry.
“Byla to nehoda, nechtěli jsme. Jen jsme si házeli.“ Oznámí a kývne směrem k rozbitému obrazu. V tu chvíli Báře může dojít, že to tu měla na starost.
“Třeba když to uklidíme, nevšimnou si toho.“ Nadhodí David řešení a čeká, co Bára na to.
 
  Bára Přívratská   Postava není přítomna 30.1.2020, 20:30:06
Visím na něm pohledem a v duchu se modlím, aby měl kromě krásný fasády i něco v hlavě! Pokud má, tak to pochopí. Byl to přece jen nevinnej žertík, ne?

Když se začne smát mýmu řešení, obrovsky se mi uleví. Nevypadá, že by se na mě chtěl rozeřvat, co že jsem to za krávu. Hlasitě vydechnu.

"Jasně, že nehádal. Ty to snad ani neumíš..." taju při téhle jeho odpovědi. Je fakt úúúžasnej... "A já to zbodám hned prvních deset minut!" začínám bejt naštvaná sama na sebe.

To, jak si s tím ale poradí, mi vyrazí dech. "Jak jako "necháme tak"?! Jak to můžeme nechat tak, když mezi námi nic není?!" Nedůvěřivě ho pozoruju. "Jak to, herdek, myslel?!"

Nabídne mi rámě, dneska už druhé, po Honzovi. "Vypadá to, že tohle je tábor plný gentlemanů..." Zvláštní...

Stále zaražená se do něj zavěsím. Vlastně... asi bych ho měla chytit za ruku, když spolu chodíme...... nebo ne? Mám v tom teď totální zmatek. "Myslel, jako že spolu vážně chodíme? Nebo se budeme titulovat "drahá" a "drahý" a to je jako ono?"

Na tváři se mi uhnízdí zadumaný a zmatený výraz, jak tak ťapkám vedle něj. Vlastně vůbec nevím, co to znamená a jak to myslel a jak to bude dál a......... "A co mám říct holkám?!"

Vcházíme do chatky a mně se do pokoje vážně nechce. Hodím ještě rychlý, lehce zmatený a tázavý pohled po Danym, ale pak už zapluju do pokoje. Je potřeba si dovybalit...
 
  Praktikant Denisa (PJ)   Postava není přítomna 29.1.2020, 22:24:18
Gábina
Kluk chvilku kouká na Gábinu a pak se rozpovídá.
“Petr. Poslali mě sem ty dvě holky, které nám říkaly, kam jít.“ Společně s klukem dojdou do hlavního stanu, před kterým stále stojí dvě dívky. Informují Gábinu, že o té chybě vědí a že Hlavas se to uvnitř snaží vyřešit. Že špatně přidělených dětí mají více. Když Gábina i s klukem dorazí za Hlavasem, stojí tam už Denisa a je peskovaná za nějakou chybu.


Honza
Klukem to trhne, když se dozví, že se ponese v náručí. Naštěstí Honza ho tím jen zlobil a tak dopajdá s malou pomocí Honzy na marodku. Zdravotnice protočí panenky, když se dozví, s čím dalším sem Honza později přijde.
“To abych ti na to vymyslela nějakou speciální medicínu.“ Uculí se a Honzovi může být jasné, že to by nechtěl.

Společně se s klukem potom vrátí na chatu. Kluk dostane od Honzy pár rad, ale za chvilku si je sotva pamatuje, protože lítá po pokoji jako blázen. Vedoucí se dozví pravdu o Honzovi. Je na něm vidět, že je zaskočen tím, že Honzu automaticky nazval praktikantem.
“Tak dobrá. Díky za pomoc. Teď spolu skočíme za Hlavasem a zjistíme, jak se to stalo.“ Vyčká, až si Honza vezme svoje věci a vyrazíte společně do hlavního stanu. Tam potkáváte Gábinu s malým klukem a Denisu na koberečku.


Bára
Daniel pečlivě naslouchá Báře a při zmínce o pitomosti zvážní. Za chvilku se ale jeho výraz mění na nechápavý až překvapený. Pak se dozví, o co jde.
“No páni.“ Oznámí šokovaně. Ale když Bára rychle vymyslí, jak z toho ven, zasměje se. Prohlédne si Báru zkoumavě.
“Já bych se s tebou nikdy nehádal.“ Oznámí s úsměvem. Zřejmě mu dochází, do jaké pozice ho Bára dostala.
“Většinou když s někým chodím, tak o tom vím.“ Bere to docela sportovně. Nerozčiluje se ale ani si z Báry nedělá legraci.
“Víš co… Nebudeme to řešit. Necháme to prostě tak. Aspoň budu mít klid od holek v našem oddílu. A kdyby náhodou se mi nějaká zalíbila, můžeme se rozejít i později.“ Mrkne na Báru a nabídne ji rámě.
“Vracíme se nebo se chceš ještě projít, má drahá?“ Evidentně se mu ta situace zalíbila.


Gábina a Honza
Dorazíte do hlavního stanu ve chvíli, kdy Denisa řeší s Hlavasem problém špatně zařazených táborníků. Zaslechnete ale už jenom konec rozhovoru.
“To přece nemůžete udělat. My to zvládneme.“ Mluví Denisa.
“Nechal jsem vás samotný a jak to dopadlo. Mám tu několik táborníků špatně zařazených.“ Vysvětluje Hlavas problém.
“To byla nehoda, prostě se ty papíry pomíchaly.“ Odpoví Denisa a všimne si vás. Gábině v tu chvíli může dojít, co se stalo. Jistě si vzpomene, jak jim u autobusu spadly papíry a zpět je daly náhodně.
“Takže budete tři.“ Ukončí Hlavas rozhovor a věnuje se už jenom vám.
“Výborně, že jste tady. Už máme v tom jasno. Zde jsou správně rozzařeni.“ A podá vám nový seznam členů vašeho oddílu. Malý kluk tak odchází s vedoucím, který přivedl Honzu. A Honza zůstává na krku Gábině. Když to Denisa vidí, jen si povzdechne.
“Tak pojď Honzo, jdeme vybalovat.“ Houkne na něj a společně se můžete vydat do chaty 3 oddílu číslo 2. Kde si Honza může už vybalit.

Při cestě Denisa Gábině vysvětlí, co znamenal rozhovor s Hlavasem.
“Dostaneme k sobě ještě nějakého praktikanta. Ten se už zabydlel jinde, takže to chvilku potrvá, než se k nám přidá. Bude bydlet u kluků.“ Oznámí ji ne zrovna nadšeně. Jakmile si Honza vybalí a Bára se s Danielem vrátí, může je Gábina seznámit s pravidly.
 
  Jan Orava   Postava není přítomna 29.1.2020, 0:42:51
Kluk se mi na zádech začne zmítat. Nadhodím si ho na rameni. “Zklidni se nebo tě vezmu do náruče jako holku.“ vyhrožuju mu a naoko se tvářím přísně. Pak ho ale postavím na zem. “Tak pohni. Hopkej. A doufej, že si nepodvrtneš kotník.“

Moje zahulákání funguje na ošetřovně stejně jako spuštění poplachu. Zdravotnice vylítne a rovnou jde po mě. Ve fingované obraně zvednu ruce. “Tentokrát jsem nevinný. To on sákne.“ Ukážu na kluka. “Ale s ohledem na to, kolik je tady krásných holek, se tady objevím se zlomeným srdcem.“ vydechnu naoko nešťastně a upřu na zdravotnici pohled zraněné laně.

Za chvilku je kluk venku. Tvrdí, že ho to nebolí a snaží se tvářit statečně, ale oči ho zradily. Poplácám ho po zádech. “Však není spěch.“ Zdravotnici poděkuju a odkývu převazy. Pak si stoupnu k oknu a sleduji nějaký holky. Nóó... Na Tobě by mi to slušelo.. Ocením pohledem hnědovlásku.

Když se oba zklidníme, vyrazíme pomalu zpět k chatě. Tam už čeká uvítací výbor. Čekal jsem řev, ale vedoucí mě mile překvapil. “Běž na pokoj. A už žádný blbnutí. Nechci mít na ošetřovnu vyšlapanou cestičku.“ Pobídnu klučinu s úsměvem. “Bude to chtít pár převazů. Jinak je v pohodě.“ řeknu jak se tak za ním dívám.

Pak už věnuju pozornost vedoucímu. Na praktikanta kývnu.

“Poslali mě sem holky při rozdělování do chatek. Někde udělaly chybu. Proto jsem sem netahal kufr. Říkal jsem si, že když už jsem tady a praktikant ne, tak aspoň pomůžu.“Pokrčím rameny s úsměvem.
 
  Bára Přívratská   Postava není přítomna 28.1.2020, 23:33:30
Asi z něj vykvetu!

Nejen že je neskutečně sladkej, ale ještě k tomu má starost, abych tu procházku přežila. Na okamžik se přistihnu, že na něj jen mimoňsky zírám s přiblblým poloúsměvem na rtech... Ale rychle mě z toho probere holka, co na něj pokřikuje.

"Do pytle! To na něj jdou všechny jak vosy na bombon?!" Jo, podráždí mě to. Asi jsem na okamžik podlehla vlastní lži, že Dany patří ke mně. A přitom jsem jen další vosa, která měla trochu větší drzost než ty ostatní. "OMG!"

A teď mu ten vtip budu muset nějak vysvětlit!

Z holky se nakonec vyklube sestra, ale to můj průšvih neřeší...

Rozpačitě pustím Danyho loket a pajdám kousek dál. Poočku ho sleduju a přemýšlím, kudy do toho.

"No, asi po hubě, co jinýho..." vzdychnu nakonec.

Zastavím a podívám se mu do očí. Nervózně si hodím prameny rozpuštěných vlasů za uši.

"Já... udělala jsem takovou pitomost." začnu zeširoka a cítím, jak mi začínají rudnout tváře.

"Holky nás viděly, jak jdeme spolu k chatce..." Jo, potřebuju si trochu pomoct v úvodu.

"No a začaly se mě vyptávat, co jsi zač a co my dva......." tohle už mi z krku leze těžce. Podívám se na něj a tak nějak bych si strašně přála, aby všechno vyčetl jen z mých náznaků.

Zhluboka se nadechnu. Musím to vyklopit najednou!

"Já jsem jim kecala. Řekla jsem, že spolu už čtyři měsíce chodíme..."

Tak a je to venku! Asi by měl něco říct... nebo bych to měla říct já........

I když je ticho jen zlomek okamžiku, je to nesnesitelný!

"Víš co? Já vím, jak z toho!" vyhrknu. "Prostě se jako naoko pohádáme a rozejdeme se!" Jo, tohle je brilantní nápad!!!
 
  Praktikant Denisa (PJ)   Postava není přítomna 28.1.2020, 22:06:56
Bára
Daniel se bez protestu nechá Bárou vystrkat ven, i když se tváří trochu překvapeně.
“Vážně? A jaká věc to byla?“ Usmívá se tak sladce, že je těžké se soustředit. Když ho Bára poprosí o procházku, koukne váhavě k chatě. A pak Báře na zavázanou nohu.
“Myslím, že to asi nebude vadit, když se projdeme. Ale zvládneš to s tou nohou?“ Zní to opravdu starostlivě. Pokud ale Bára přikývne, vyrazíte na krátkou procházku. Dojdete ale jen k další chatce a Bára uslyší nějakou holku, jak pokřikuje po Danielovi.
“Dando, to už si stihl vybalit? Nebo se ti po mě už stýská? To je tvoje nová holka?“ Bára může zahlédnout u chatky holku s tmavými vlasy. Je těžké rozeznat, zda je mladší nebo ne. Daniel se rozpačitě podívá po Báře a pak se otočí k té holce.
“Neměla bys náhodou vybalovat?“ Je vidět na první pohled, že se znají. Holka jen mávne rukou a zmizí v chatce. Daniel se trošku nervózně otočí na Báru.
“Promiň.“ Zdá se dokonce, že se trochu červená.
“To byla moje sestra.“ Vysvětlí a hned se zaměří na něco jiného.
“Takže, o čem jsi chtěla mluvit?“
 
  Bára Přívratská   Postava není přítomna 27.1.2020, 21:01:18
Ema začne vyzvídat a konečně mi dochází, jak blbej nápad to byl!

Tvářím se plně zaměstnaná vybalováním a odpovídám na půl pusy. "Je... no skvělej. Fakt. Pozornej a milej..."

Na otázku líbání už mlžit nehodlám. Prostě ji odignoruju, hlavou zabořená ve skříni.

Nový přírůstek na pokoj už jen dokoná dílo zkázy! "Bože! Vážně mám mít na pokoji TOHLE?!"

Než stihnu hlavu vytáhnout se skříně, Jana se rozhodne prověřit si Danyho osobně. Začínám mírně panikařit...

Navenek se snažím se vším zaujetím pověsit mikinu na ramínko ve skříni, ale u toho natahuju uši, že je budu mít za chvíli jak elf! Zaslechnu i Danyho hlas.

"To je ale kráva!!!" ulevím si aspoň nepatrně, ale na mý úžasný situaci to nic nemění. A to jsem se do ní dostala sama.

Gábininy pokyny vnímám jen na půl ucha. Je to teď naprosto nepodstatný a nedůležitý. Přesto roztržitě přikývnu.

Jen co odejde Gábina, Dany strčí hlavu do dveří a já bych se nejradějc propadla!

Místo toho nasadím ten nejsladší výraz, kterýho jsem schopná. Mozek mi jede na plný obrátky. Rychle vymýšlí možnosti:

"a) Nahlas se rozesměju a prohlásím, že jsem si dělala srandu. Ale tím shodím samu sebe a z Danyho udělám pitomce, protože si bude myslet, že se všechny smějeme jemu.

b) Vrhnu se k Danymu, dám mu pusu a budu se tvářit, že je všechno v pořádku. Jenže asi ho to vyděsí a stejně to praskne. A já budu za ještě větší krávu.

c) Kdo uteče, vyhraje!"


Moje úvahy zabraly jen zlomek vteřiny a já mám jasno. "c" je správně!

Držím na rtech stále ten sladký úsměv a očima hypnotizuju Danyho, aby pochopil, že se tady hraje o víc.

Vykročím k němu, nenuceně ho chytím za loket a nasměruju ven ze dveří. "Vzpomněla jsem si, že jsme ještě chtěli probrat jednu věc..." prohlásím tak nahlas, aby to slyšel celý pokoj.

Táhnu ho u toho ven z pokoje a ven z chatky. Můj stisk na jeho předloktí je dost výmluvnej, tak snad pochopí a nebude se vzpírat.

Srdce mám až v krku a v břiše se mi třepotají motýlí křídla.

Když jsme konečně před chatkou, vrhnu na něj zoufalý, prosebný pohled. "Můžeme se na chvilku...... projít?" pípnu. Je ve mně maličká dušička. Jednak vím, že jsem to podělala, a druhak....... je fakt krásnej!!!
 
  Gabriela Jiroušková (praktikant)   Postava není přítomna 27.1.2020, 19:10:10
Jakmile se všichni hrnou do chaty já si stranou odchytím osmi-letého kluka protože vím naprosto určitě, že sem nepatří. ,,Hele ty sem rozhodně nepatříš tohle je pro mnohem starší. Jakpak se jmenuješ? Kdo tě sem poslal?" Vyzvídám, jelikož se mi tohle vůbec nezdá. Jakmile vím vše tak přikývnu. ,,Hele vydržíte všichni beze mě na chvíli?! Já tady mám jednoho zabloudilého."

Rozhlédnu se okolo a ukážu na Báru jelikož se mi zdá nejvíce důvěryhodná. ,,Dohlídneš na to tady? Nechci tady žádný bordel až se vrátím tak probereme pravidla." Jakmile je vše odkýváno vydám se do hlavního stanu nejdříve se zeptám kde to vybírali a pak se pokusím zjistit zda se někdo nejmenuje stejně jako kluk co nám z ničeho nic nabyl a pokud ano tak ho odvedu do té chatky aby jsme zjistili zda ta není blíže jeho věkové kategorii.
 
  Praktikant Denisa (PJ)   Postava není přítomna 27.1.2020, 17:12:01
Bára
Když se holky dozvědí, že Daniel je už zadaný a to s Bárou, zírají na ni s otevřenou pusou dokořán.
“Nekecej.“ Vydechne Ema. Hodí tašku na zem, přisedne si k Báře blíž a věnuje se už jenom rozhovoru o Danielovi.
“A jakej je? Jaký bylo první rande? A to jste jeli sem spolu? To máme kliku, že jste v jednom oddílu. A už jste se líbali? Nebo i něco víc?“ Vyzvídá o sto šest.
“Měla by sis ho ale hlídat. Holky se tu o něj poperou. Je sladkej.“ Rozplývá se. Jediná Katka v klidu vybaluje a Danielem okouzlená není. Do pokoje si to nakráčí Jana.
“Co se tu děje?“ A Kamča ji hned odpoví.
“Bára tu má kluka a takovýho pěknýho. Je hned vedle v pokoji s klukama. Toho musíš vidět. Jmenuje se… Dany, asi Daniel.“ Jana na nic nečeká a odchází do vedlejšího pokoje. Můžete slyšet, jak tam na kluky vyřvává, který je Daniel. Sice nerozumíte každé slovo, ale evidentně se Daniel ke svému jménu přihlásil. Za chvíli je Jana zpět.
“No není nejhorší, ale viděla jsem už lepší.“ Hodí kufr na zem a rozplácne se na posteli. Hned od ní slyšíte, jak na tomhle má spát. I když nevíte, co se přesně vedle u kluků odehrálo, je šance, že Daniel se za chvíli dostaví do pokoje a bude chtít vysvětlení. A taky že jo.
“Hledal mě tu někdo?“ Vyzvídá Daniel s úsměvem ve dveřích. Ema s Kamilou na něj jen zasněně zírají.


Honza
Honza má s kluky plno práce. Když mrňous s odřeným kolenem slyší o marodce, zatváří se nešťastně, ale informace o pěkné sestřičce mu zlepší náladu. Pak ho ale Honza hodí přes rameno a jen co vyjdou z chaty, chlapec začne protestovat.
“Pusť mě dolů. Já to nějak dojdu. Takhle vypadám jak trotl.“ Oznámí zcela vážně a snaží se Honzovi vykroutit. Přece si neudělá ostudu před holkama. Společně dopajdáte k ošetřovně.

Když dorazíte na ošetřovnu a Honza řve ze všech plic, vyběhne doktorka ze zadní místnosti.
“Co se proboha děje?“ Pak uvidí Honzu.
“Jo to jsi ty. Už zase? Tak co pak je to teďka? Něco sis zlomil, propíchl, krvácíš?“ Je vidět, že to bere s humorem, pak si ale všimne chlapce s krví na noze. Okamžitě se k němu vrhne a začne nohu prozkoumávat.
Nevypadá to zle. Musíme to ale vyčistit a ovázat.“ S pomocí odvede kluka do místnosti, odkud se pak ozývá křik. Když odtamtud kluk potom vyjde, má slzy na obličeji.
“Vůbec jsem nebrečel. Ani to nebolelo.“ Snaží se klučina mezi vzlyky Honzovi vysvětlit. Aby nebyl ale v táboře za zbabělce, vymýšlí si nějakou výmluvu, aby se mohl vrátit na chatu až za chvíli. Aby nebylo poznat, co se na marodce dělo.
“Bude muset přijít ještě párkrát na převaz.“ Oznámí zdravotnice a mizí někde vzadu. Vrátíte se na chatu a tam si Honzu odchytne vedoucí.
“Kdo vlastně jsi?“ Vyzvídá na něm docela v klidu. I když za ním stojí jeho pravý praktikant.
 
  Jan Orava   Postava není přítomna 27.1.2020, 10:18:37
Náčelník překvapí. Čekal jsem, že se už proflákne moje špatný zařazení, ale vypadá to, že holky v tom mají daleko větší bordel než jsem si myslel. Nu což. Nevadí. Jedeme dál.

Fakt je, že jsem se těšil, jak budu dělat vylomeniny a balit holky a ne že bych měl mít odpovědnost za někoho jiného. Ale zatím to má svoje výhody – výborně se bavím.

Nabídka na ubytování je fajn, ale nedojde na ni. Jediný co tady mám je malý batoh a tomu je dobře v koutě. Sotva stihnu přikývnout jako že rozumím a už slyším bolestný křik jednoho z kluků.

Pocit nově nabyté odpovědnosti mě donutí okamžitě vyrazit. Ve dveřích se skoro potkám s vedoucím, ale jsem prostě rychlejší. O mrštnosti ani nemluvě.

Vlétnu do jejich pokoje a rychlým pohledem zjišťuju co se tady stalo. Na podlaze sedící kluk s odřenou nohou v tratolišti krve je víc než výmluvný pohled.

“No vy válíte.“ Protočím s povzdechem oči. “Tak jdem. Na ošetřovně je moc hodná sestřička a už se určitě nudí.“ ušklíbnu se a vezmu kluka do náruče. Naražená ruka bolestivě zaprotestuje. Přimhouřím oči. “Máš rád pouť? Kolotoče? Ká dva? Nebo jak se ta blbost jmenuje?“ klučina přikyvuje. “Fajn.“ ušklíbnu se vesele a mailniko škodolibě.

Přehodím si ho přes rameno, což ruka kvituje s povděkem. A naberu přímý směr na ošetřovnu. Pohledy a kecy táborníků i vedoucích ignoruju. Nemám čas zůstat někde viset za jazyk.

Na ošetřovnu vrazím s plnou parádou. “Medik!!!“ Zahulákám a pobaveně si představuju, jak dámy seděly u kafe a teď vylétly, jako když je nabere vosa.

Vysvětlovat co se stalo nemá smysl. Za jedno to sám nevim a za druhý si s tím poraděj i bez mýho odbornýho výkladu.
 
  Bára Přívratská   Postava není přítomna 26.1.2020, 22:24:39
Ne, vůbec to nechytla!!! Jak tohle nemohla nechytit?! Vždyť je to Ben jak vyšitej!!!

Je to skoro až bezmoc. "Možná nechytla nějakej film s ním..." omlouvám ji v duchu.

Pokrčím rameny. "Jasně, že se mi líbí! Jak by se mohl někomu nelíbit?!"

To už ale na pokoj nakráčí ty dvě, které předtím obletoval Honza. "Ty jo, zrovna tyhle dvě jsem tu fakt nepotřebovala..." vzdychnu v duchu.

Jak se tak začnou přetahovat o Daniela, něco ve mně se začne bouřit! A Katka mi přihraje zajímavou myšlenku.

Aniž bych se nad tím byť na sekundu zamyslela, podívám se na ty dvě a jen lhostejně pokrčím rameny: "No, s Danym se známe asi půl roku a... chodíme spolu už něco přes čtyři měsíce..."

Ten vítěznej pocit uvnitř je naprosto úžasnej! Zní to jako fanfáry...

Sklopím oči a věnuju se vybalování. A už toho se pasu na jejich reakci.

To, že se tahle lež hodně rychle provalí, v tuhle chvíli nějak neřeším. Asi mi to zatím nedošlo. Protože...... bylo by hezký, kdyby to byla pravda.
 
  Praktikant Denisa (PJ)   Postava není přítomna 26.1.2020, 0:01:47
Honza
Kluci Honzu pečlivě poslouchají. A zdá se, že se jim hned zalíbil. Když s nimi vtipkuje, některé popadne smích. Za chvíli mají vše hotovo. Vedoucí sjede Honzu překvapeným výrazem.
“Už?“ A jde se podívat do pokoje ke klukům. S úžasem musí uznat, že to Honza zvládl výborně. Snad to i tak vydrží.
“No tak skvěle. Teď si můžeš vybalit ty. Pokoj uprostřed, pravou postel jsem si zabral už já.“ Mávne rukou k pokoji, kde spí vedoucí s praktikanty. Než stihne Honza něco namítnout, ozve se z pokoje kluků křik. Jakmile tam Honza doběhne, zjistí, že kluci blbli a jeden z nich má ošklivě odřenou nohu a krvácí.
“No tak ho rovnou odveď na marodku, ať se o něj postará zdravotnice.“ Tak dostane Honza další úkol.

Bára
Bára odpoví Katce.
“Nevadí, klidně můžeš. A já jsem Katka, už jsme se viděli, v autobuse.“ Odpoví s úsměvem. Pak se podívá ke dveřím a snaží si vybavit kluka, co přišel s Bárou.
“No ano.“ Odpoví nechápavě.
“A co s ním? Tobě se líbí?“ Vyzvídá. V tu chvíli vkročí do pokoje Ema s Kamilou.
“Holky já se asi zamilovala. Viděli jste ho? To byl krasavec. Ty vlasy a svaly. Hned bych si dala říct.“ Rozplývá se Ema nad Danielem. Do řeči jí však skočí Kamila.
“Slintej si, jak chceš, ale ten bude můj.“ Mrkne na ostatní. Je jasné, že Daniel bude na roztrhání. A dle chování se holky mezi sebou o kluka perou běžně.
“Přišel ale s Bárou.“ Pípne Katka a holky se otočí na Báru s otázkami.
“Jaký byl? Jméno? Odkud je? A kde jsi ho vzala?“ Chtějí vědět o Danielovi úplně vše. Pak se nakonec všechny vrhnou do rozbalování.
“No zatím to je ten nejhezčí chlap tady. Co myslíte?“Nadhodí Ema a rozvine tak debatu o chlapech.
 
  Bára Přívratská   Postava není přítomna 14.1.2020, 22:32:53
"Daniel... Dany... Deny..." přistihnu se, jak se v duchu mazlím s jeho jménem...

Raději mu rychle podám ruku, abych přebila ten pocit trapnosti, který mě z ničeho nic přepadnul.

Ben... teda Daniel zmizí v klukovském pokoji a já jen nevěřícně zakroutím hlavou.

Promluví na mě holka, co už je na pokoji.

"První dojem! Snaž se!"

Usměju se na ni. "Je mi to jedno. Ale jestli ti to nebude vadit, asi bych byla raději u okna. Jinak já jsem Bára..."

Chvíli zaváhám, ale pak mi to nedá. "Viděla jsi toho kluka, co přišel se mnou?" dávám jí šanci vzpomenout si, že jí někoho připomíná. "No... to musíš přece vidět, ne?!"
 
  Jan Orava   Postava není přítomna 13.1.2020, 23:41:16
Chlap to vzal. Zjevně prdlajz ví, kdo sem měl opravdu přijít. “Jo.“ Přikývnu, když se zeptá jestli jsem novej. Nelžu. A že moje odpověď takřka splyne s jeho druhou otázkou...
“Jasný šéfe.“ Zahlásím div, že nesalutuju.

Přejdu do vedlejšího pokoje a rozhlédnu se po té spoušti. Jako doma, vole. Jako doma.

“Čau kluci! Jmenuju se Honza a pomůžu vám tady z toho chaosu udělat něco, co se bude aspoň trochu podobat pokoji. Pač je dost dobře možný, že budou chodit kontroly a budou kontrolovat pořádek. A pořádek znamená bonusy a bordel znamená průser. A to nikdo z nás nechce. Že jo?!“

Začnu po klukovsku. Žádný kecy dospělých. Prostě pohoda.

Ukážu na police. “Sem si dáte věci, který budete často potřebovat. Trencle, fusky a trika. Je mi jasný, že většina z vás bude lítat v jednom a tom samým, dokud se to na vás nerozpadne. Ale až se tak stane, je fajn mít po ruce něco, do čeho se převlíknete. Když budete mít holej zadek, holky se vám budou smát.“

Chvíli to zabere. Dokonce i pár hádek o police a místo ve skříni, ale všechno se rychle srovná.

Rozhlédnu se po pokoji a spokojeně kývnu. Všechno je uklizené a kluci si několikrát zopakovali, kde co mají. Podařilo se dokonce i to, aby měli všichni všechno na podobných místech. Kdyby jeden zapomněl, aby mu jiní mohli poradit.

Z barevných papírů jsme udělali jakési záložky pro prvních pár dní, aby si nekradli oblečení.

“Tak hotovo náčelníku.“ zahlásím vedoucímu, když je úkol splněn. Čekám, že bude řev, ale je mi to fuk, já jsem spokojenej. “Co dál?“
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.