abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dětský tábor ::
družina
stránkovat po:  
 

Bára Přívratská
18.9.2019
21:24:40
Sednu si vedle toho klučiny. Kytaru si nacpu před sebe na zem a přidržuju ji kolenama.

"Ufff... teda tohle je fakt skvělej začátek! Great!" zahučím v duchu.

Bezděky zkontroluju mobil a lehce se usměju. Sarah píše přes FB. Včera odjížděla na měsíc do Francie, do Nice. Plave ve fránině a rodiče jí tam poslali na kurz. Asi bych jí to měla závidět, ale popravdě mi stačí to věčný pendlování mezi UK a CZ.

"Hope you'll have better luck than me!" odpovím jí rychle, ale už je offline. Asi byla někde na WiFi. Vzdychnu si. Kdo ví, jak to bude se signálem v táboře.

Na chvíli zvažuju, jestli si prostě jen nedat pecky do uší, ale klučina vedle mě si mě zvědavě prohlíží.

"Ahoj, já jsem David. A jak se menuješ ty?" zašvitoří.

"Já jsem Bára." usměju se chabě. I když... "Možná je tohle příležitost zjistit něco víc."

"Už jsi na tomhle táboře byl? Já jedu poprvý, tak moc nevim, co čekat." zkusím to.

Připomíná mi Tobyho. Mladšího bráchu od Amy Welsh. Dokonale britský jméno, ale mámu má Japonku...
Podívám se na Jana a mírně se zarazím. ,,Řekl jsi mi, že jsi se 'Jenom procházel támhle'- To nebyla pravda." Znovu si povzdechnu bylo jasné, že jsem klidnější jenom mírně vyrušená celou situací. ,,A rozhodně bych na něco takového nespoléhala být tebou, oni lidi občas dokážou překvapit s fyzickými výkony co ze sebe dostanou. Obzvláště když jde třeba o chlast."

Nakonec se vydám zpět s Janem. ,,Hele beru tohle za uzavřený a Hlavas o tomhle nemusí nic vědět." Kývnu na něj. ,,Teď utíkej zpátky.. Hádám, že.. Budeme vyrážet brzo?" Můj hlas dosti znejistí když vidí policii v okolí autobusů. ,,Ježíšku na křížku.. Hele já tě teď už opustím - Myslím, že pánové támhle by si rád poslechli o tvém zjištění." Řeknu a mírně se na Jana ušklíbnu jak se vydám naproti policii.

Jednoho ze zástupců zákona si nakonec odchytnu - nebo spíše zaujmu jeho pozornost dost na to aby za mnou došel. Rychle mu vylíčím stručné zjištění Jana ohledně piva a řízení kamionů. ,,Sama nejsem úplně znalá v těhle věcech ale ten hoch zněl celkem dost přesvědčeně. Myslím si, že by bylo lepší o tom někomu říct než tady dojde k nějaké nehodě." Zakončím to nakonec.

Řešení a investigaci pak nechám na policii samotné a vydám se do autobusu jako jeden z posledních aby nejdříve měli prostor děti. Nakonec se usadím někde úplně ve předu. Neplánovala jsem moc dlouho sedět ale aspoň prozatím - A byla jsem dosti zvědavá kdo se ke mě nakonec nasáčkuje. V momentě kdy dosednu ucítím v kapse neznámí pocit a okamžitě do ní sáhnu. Důkladně si přečtu vzkaz a rozhlédnu se.

,,Odkud se to tady vzalo? Možná to je nějaký starý - Ne to je blbost. To mi tam někdo musel podstrčit teď." Povzdechnu si a vydám se napříč uličkou jdu vpřed a koukám se na papírek a na každého v sedadle zda nepasuje na popis. Nakonec dorazím ke Kamče a Emě gestem jim ukáže ať se posunou ke mě. ,,Slečny ukažte mi batohy - Hned." Řeknu docela nekompromisně - S trochou skrytou naděje, že se ten záhadný papírek mýlí.

Nemýlil se. Nenechám se odbít a nakonec se do každého batohu podívám. Jejich neštěstí bylo, že jsem na tábory sama jezdila a zároveň jsem byla student . Takže všechny schovky v batoze jsem znala úplně stejně a nakonec se smutným výrazem vytáhnu láhev. ,,Tak jo holky - Teďka mi řeknete kde jste to sehnali aby z toho nebyli problémy - Ok?" Řekla jsem a rychle se podívám mezi nimi. Zatím jsem stála tak aby ostatní neviděli co přesně držím a řeším - Jediní kdo to mohli teda vidět byli holky a v současné době i Jan natěsnaný mezi nima.

Praktikant Denisa (PJ)
18.9.2019
11:56:44
Jan využil toho, že nastupoval mezi prvními. Zabral si místo u holek a tak se u Jany uvolnili dvě místa najednou.

Jan Orava
18.9.2019
11:29:29
Usměju se, když projeví obavu o mé zdraví. I to jak malé lichotce krásně zčervenala. “Ti pupkáči by mi přes hubu nedali. Jednak by mě v životě nedohnali. Za druhý by je dřív skolil infarkt. A za třetí – Ty by jsi mě přece ochránila.“ Teď je spíš rudá v obličeji a mám pocit, že se pěkně vzteká. Fakt moc pěkně. “V čem jsem Ti lhal?“ Otázku myslím vážně, protože si prostě neuvědomuju, kde se skrývá ta lež.

Jsem docela rád, že stojím na obrubníku a nemusím tak zaklánět hlavu. “Nedostali by mě. Nedohnali by mě. A až by byli daleko od sebe a celý ufuněný, snadno bych mohl dostat já je.“ Řeknu chladně a na okamžik se zarazím. “Chtěl jsem jen vědět na čem jsem.“ Dodám pak tiše a jdu vrátit kýbl. Taktně ji neupozorním, že by se přede mnou neměla vyjadřovat tak sprostě.

Hemžení policajtů mě zneklidní. Chvíli čekám, co z toho bude a když se to vysvětlí docela si oddechnu. Na chvíli mě napadne, že bych mohl pány policajty upozornit na ty piva a možnou hrozbu, ale Gábina to ví, tak co.

Hlavas si nás svolá a vysvětlí co bude dál. Náročná cesta v přeplněném buse. Jestli nás zastavěj cajti, tak jdem dál pěšky. Šklebím se v duchu, ale radši to nekomentuju. Rychle zalezu do busu, abych nakonec nepřišel o své místo.

Je tam těsno. Hromady lidí a batohů v jedné nepřehledné změti. Prorazím si cestu skrz dav a vyslechnu si pár nelichotivých slov na moji osobu. Šlápnu na něčí batoh. Pod nohou se mi ozve skřípavé křupnutí a noha se propadne o kousek níž. Na světlém batohu okamžitě naskočí mokrá skvrna a ve vzduchu je cítit tutifruti. Že by energeťák? Série nadávek mi to potvrdí. Kouknu na kluka a pokrčím rameny. “Sorry, vole. Ale Tvoje blbost.“ Kluk se vzteká a vyhrožuje co všechno mi provede až budeme zase venku. Ale to už jsem o pár sedaček dál.

Zastavím se u Kamči a Emy a s bezradným výrazem potřesu hlavou. “Nedá se nic dělat, holky. Budu muset k vám. Na mou sedačku se už těšej prťáci.“ Je to trochu boj vecpat se ve třech na sedačku pro dva. Dokonce jednou nechtěně zavadím Kamče o prsa. “Promiň. Já nechtěl.“ Řeknu zvesela a z mého pohledu jí musí být jasné, že to není pravda. Že jsem chtěl.

Usadím se a vezmu si ji na klín. Teď se nestav. To by bylo řečí. Pošlu žádost do mozkového centra a docela si ten přecpanej autobus užívám.

Praktikant Denisa (PJ)
18.9.2019
11:02:16
Bára si vybrala místo u Davida, který sedí s Gábinou vepředu. Ten s tím nemá problém.

Bára Přívratská
17.9.2019
22:06:51
"Měla jsem štěstí. Vzala mě paní kuchařka." pokorně vysvětluju. Je mi jasné, že mám máslo na hlavě.

Je to rychlé. Smůlu z dnešního rána ta holka setře jak sopel. Hotovo, vyřízeno. Jsem na táboře. "Ufffff......"

Nejistě přešlápnu a začnu se rozhlížet. Snad hledám nějakou spřízněnou duši, i když pochybuju, že tu nějakou najdu.

Všude vládne chaos. Dobrá chvíle odskočit si. S kytarou se v kabince jen nějak vytočím a za chvilku vycházím z benzinky zase o něco klidnější. Bokem rychle pochroupám Horalku a pak už se přidám ke stádu.

"S tím kufrem to bude nakonec klika..." ušklíbnu se v duchu. Nevěřila bych tomu, ale pořád lepší u kuchařky než v nepojízdném autobusu.

První se do autobusu nahrnou ti, kteří už tam seděli. Jasně, maj tam věci. Za nima se cpou prckové s hrůzou v očích, že je na té benzínce nechají.

Vylezů po schodech na začátek uličky jako jedna z posledních. Asi to je chyba, ale vážně se nebudu cpát mezi prťata. Vzadu zahlídnu nějakou holku. Je o něco starší, ale vypadá vcelku normálně. Začnu se i s kytarou cpát uličkou dozadu, ježe bágly jsou všude a kytara úplně nepomáhá.

Jsem sotva u čtvrté řady a hromada zavazadel v cestě vypadá jako nepropustný křoví v Šípkový Růžence.

Vzdychnu. "Tohle nedám..."

Stočím pohled nalevo a k mýmu překvapení na mě jukne volný sedadlo. Nevšimla jsem si ho. Vážně ne.

Nevšimla jsem si ani kluka, který sedí u okýnka. Teda... původně...

Zaváhám. Ještě jednou se podívám toužebně dozadu. "Kdybych neměla tu kytaru..."

Vzdychnu a vzdám to.

Podívám se na toho kluka a zamumlám: "Můžu?". Pohledem naznačím, že stojím právě o ten kousek místa vedle něj.

Asi nemá smysl čekat na svolení. Jinde v okruhu tří metrů si stejně nesednu. Přesto zůstanu stát a čekám aspoň na nenápadné gesto souhlasu, kytaru přitisknutou u sebe.

Praktikant Denisa (PJ)
17.9.2019
12:28:13
Na benzínce

Řidič si Jana chladně prohlédne a s úsměvem praví.
"Máme teď přestávku." Mark ujistí Gábinu, že děcka pohlídá a ta může v klidu odejít s Janem.

Kuchařka na Báru kývne.
“Neboj, tvůj kufr dovezu neponičený.“ Odpoví a zmizí ti z dohledu. Zahlédneš praktikantku Denisu, jak vychází s hloučkem nejmladších dětí ze záchodu. Je hodně překvapená, když jí cpeš papíry před nos.
“Ahoj… Jak ses sem dostala?“ Vyzvídá a prolétne tvoji dokumentaci.
“Prima, najdeme ti nějaké místo v jednom z autobusů.“ Vyřkne, ale než stihnete ujít sotva krok, zaslechnete řidiče, že dál se nejede. Denisa si nechá tvoje papíry u sebe.
“Počkej s ostatními u autobusu, pak tě někam posadíme.“ A jde za Hlavasem řešit situaci. Při tom má možnost zahlédnout Jana s kýblem v ruce. Jen kroutí hlavou a pokračuje dál.
“Co se to tu děje?“

Na benzínce začíná být za chvilku blázinec. Děcka běhají kolem autobusů a nejednou je musejí praktikanti strhávat ke straně, aby je nepřejelo nějaké auto, které vyjíždí z benzínky od stojanu. Začíná být teplo a vy stále čekáte, co se bude dít. Jen co se připojí k davu i Jan, se k němu přitočí Ema s Kamilou a nenápadně mu ukáží, co mají schované v batohu. Dávají si velký pozor, aby nikdo neviděl flašku alkoholu, co si tak fikaně obstarali. Po čtvrt hodině se k vám připojí Hlavas a začne křičet na celou benzínku, tak aby ho všichni slyšeli. Dokonce se otočí i ti, co k vašemu táboru nepatří.
“Mládeži, pojďte sem. Potřebuju vám něco říct.“ Vyčká, až bude mít pozornost úplně všech.
“Máme problém s jedním autobusem.“ A mávne rukou k autobusu, kterým jel Martin.
“Takže vás budeme muset nacpat do jiného. Kufry ale budou muset zůstat ve voze a do tábora dorazí mnohem později. Takže pokud někdo z vás má v kufru něco, co by mohl nutně potřebovat, řekněte řidiči. A on vám pomůže potřebnou věc z kufru vyndat.“ Oznámí a řidič i když bez elánu se vydá k zavazadlovému prostoru.
“Pak vás usadíme tam, kde bude místo. Bohužel je vás moc, takže budete muset sedět na sedadle po třech. Ale to zvládneme.“ Zní to pozitivně. Mávne na vás rukou a tím dá věci do pohybu. Někteří jedinci opravdu využijí služeb řidiče a vybalují nějaké věci z kufru. Pak už vás praktikanti rozdělí do zbylých autobusů.

Všichni nastupujete do jednoho společného autobusu. Martin a Bára si mohou už vybrat jen ze dvou volných míst, jeden z nich si bude muset přimáčknout k Honzovi a druhý ke Gábině. Katka od Martina sice jede s vámi, ale sedí někde vzadu. Batohy si musíte naházet do uličky. Ema s Kamilou si však svůj batoh střeží. A Gábina má stále tajný vzkaz ve své kapse. Jakmile se usadíte, autobus vyrazí.
Na Janova slova jen protočím oči v sloup. ,,Prostě.. Já.." Vzdám se a pokrčím rameny. ,,Prostě to umyj ať nedostaneš přes hubu nebo něco takového." ,,Ti kluci jsou fakt ztracený případ." Pomyslím si zatímco stojím stranou a sleduji Jana jak omývá pochcané lahváče.

Jeho další slova mě zarazí. Nejdříve se mi do tváří nahrne krev když uslyším jeho kompliment jenže velmi brzo se mi krev nahrne do celého obličeje když mi dojde co se snaží říct a já měla před sebou velmi těžké rozhodnutí zda li ho uškrtit tkaničkami nebo mu utrhnout hlavu. ,,No to si ze mě dělá prdel?! Já se tady musím stresovat kvůli takovýmhle píčovinám?"

Nakonec se zhluboka nedechnu a pokusím se co nejrychleji uklidnit. ,,Takže jsi mi kecal do ksichtu v rámci nějakého sociologického experimentu?" Zamrkám na něj a povzdechnu si nahlas. ,,Hele.. Chceš vidět jak se zachovám, beru. Kdyby to byla nějaká situace asi fajn ale co tě chlape napadlo? Viděl jsi je? Já jsem měla celou dobu pocit, že ti dají do huby normálně. A bylo by mnohem lehčí kontrolovat takovou situaci než když obě strany se dohadují co se stalo."

Nakonec zavrtím hlavou. ,,Prostě.. Prostě si dávej majzla obzvláště na tyhle lidi. Máš kurva štěstí, že to dopadlo takhle. Taky tě mohli zbít - Tábor zrušit a mě zavřít což by nemusela být příjemná situace pro nikoho z nás to mi věř." Trochu jsem přeháněla ale za mým hlasem byla obecná starost.

Martin Strážinský
13.9.2019
18:05:28
Policisté o pauze na pumpě vejdou do autobusu. Proč jsou tady ti policajti. Že by tu byly kvůli těm holkám s alkoholem? Zamyslím se a pokračuji dál v rozhovoru s Katkou o jejich oblíbených květinách.

Jan Orava
12.9.2019
22:00:16
Gábina mi začne spílat. Pokrčím rameny a nechám ji mluvit. Jsem dost zvědavej, co na mě všechno vybalí. Chvíli přemýšlím, jestli ta její reakce je jen herecké vystoupení pro řidiče a nebo je to přirozená záležitost. To, jakým způsobem mě takřka doslova vytlačí od chlápků si přeberu po svém. Možná má obavu, abych nedostal přes hubu. Možná víc z toho, aby neměla malér.

“Na záchodě je jedna mísa a jeden pisoár. Těžko se tam prostřídáme všichni, když na míse seděl ten kamioňák v černým triku.“ Popíšu jsem ho raději podle trika, protože pivní bachory mají všichni. A nebo jsou vyžraní. To je fuk.

Zaleju vodou lahváče. Je pravda, že chvíli zvažuju, zalít je horkou vodou, ale nechci to hrotit. V ruce se mi pohupuje prázdný kýbl, ale k odchodu se ještě nemám.

“Jasně, že jsem si mohl vystát frontu. Nebo to vydržet do tábora. Hodina cesty? Co to je.“ Začnu pomalu a rozvážně. “Ale...víš...seš fakt pěkná holka. Když jsem Tě uviděl, hned jsem si říkal, jak by to bylo fajn, být ve Tvém oddílu. Ale pak mě napadla taková malá drobná hloupost. Neznám Tě. A pro mě je strašně těžký poslouchat někoho, koho vůbec neznám a netuším, jak se zachová.“ Na chvíli se odmlčím, ale přerušit se od ní nenechám.

“Tak jsem využil příležitosti. O těch lahváčích jsem fakt nevěděl. Myslel jsem, že na mě řve jen proto, že čůrám na veřejnosti. Ale..šlo mi o to, vidět, jak se zachováš. Jak budeš jednat, i když budeš vědět, že jsem v průseru zcela oprávněně. Jestli budeš stát na mé straně, nebo jakéhokoli jiného děcka z tábora, i přes hrozbu problémů. A nebo si budeš chtít zachránit hlavně svou kůži a necháš nás v tom vymáchat.“ Říkám to klidně a nijak nahlas. Je to jen pro její uši.

Bára Přívratská
12.9.2019
20:12:04
Srnka přežila a my taky... Uffff...

Auto zastaví a já mám pocit, že budu zvracet. Motá se mi hlava a žaludek mám jak na vodě. Kuchařka se snaží hrdinně tvářit, že to bylo parádní vzůršo. Nežeru jí to. Je skoro tak zelená jak já.

Na chvíli vystoupím z auta a opřu se zádama o jeho bok. Zhluboka dýchám lesní vzduch a postupně se to lepší. Přejedu si hřbetem ruky přes čelo. "Tohle další hodinu nevydržím!"

Pokusím se o úsměv, ale vyjde z toho tak akorát ztrápený poloúšklebek. "No, ráno jsem se nestihla nasnídat." přiznám. A možná je to moje štěstí, protože jinak už bych dávno klopila do příkopu.

Příhoda se srnkou zjevně zanechala hluboký dojem i v kuchařce, protože teď jede jak autoškola. Nervózně se zavrtím v sedadle a zkontroluju čas na mobilu.

Benzínka! "Hurá!!!" zajásám v duchu. Jednak si potřebuju odskočit, ale hlavně se zdá, že jsme dohnaly ty autobusy. Další část cesty s Hamiltonem v suchních už bych vážně podstupovat nechtěla.

Vysoukám se z auta a ohlédnu se za svým kufrem. "Myslíte... mohla bych si u vás nechat ten kufr? Abych nezdržovala autobus." usměju se, tentokrát už smířlivě.

Kytaru a žebradlo si nechám u sebe. Natolik jí nevěřím.

Vyrazím za chlápkem, který tady tomu asi velí. Vyzbrojená papírama nasadím kajícný výraz. Nemůže škodit, když už jsem se takhle uvedla.

"Ne, dneska vážně není můj den." vzdychnu. Omrknu ostatní a zamířím k holce, která vypadá jako praktikantka.

"Dobrý den... Teda, ahoj. Já jsem Bára Přívratská a nestihla jsem autobus. Omluvám se." a strkám jí do ruky svoji přihlášku.

To už ale řidič jednoho z autobusů oznamuje, že moje stíhací jízda s kuchařkou byla zbytečná. Nevěřícně na něj zírám. "To jako vážně?! To jsem málem umřela i se srnkou kvůli tomu, abych zůstala trčet na benzínce?!"

Na okamžik se otočím po kuchařce. "Možná bych to přežila ještě hodinu...", ale rychle ten nápad zavrhnu. Beztak, co bych dělala v táboře sama?!

Otočím se zpátky a čekám, jaký nademnou ta holčina vyřkne ortel.

Praktikant Denisa (PJ)
12.9.2019
17:11:18
Na benzínce - Martin

Na benzínce je rušno. Gábina s Janem se starají o umytí lahví a Martin vyčkává, zda se mu jeho plán s tajným vzkazem ohledně alkoholu povede. Můžete si všichni všimnout, že na benzínku přijel Peugeot, do kterého se před vyjetím cpalo spousta nádobí. Z něj vystoupí vaše kuchařka a mladá dívka. Jsou následováni policejním vozem s majáčkem. Ten zastaví u vašich autobusů a z něj vystoupí párek policajtů. Ti začnou obcházet autobusy a zřejmě hledají určitou poznávací značku. Pak do Martinova autobusu zaplují. Ten je dost blízko, aby slyšel o čem se tam baví. Hledají určitého řidiče autobusů a je to právě ten váš. Vyčkáváš, co se bude dít a můžeš zaslechnout útržky hovoru.
“Zjistili vám podezření na cukrovku, nemůžete jet dál. Máte tu počkat na druhého řidiče, který od vás autobus převezme. Dostane se sem ale až tak za dvě hodiny. Do té doby tu musíte počkat a máte zákaz vykonávat svoji činnost.“ Oznámí řidiči a ten úplně zbledne. Jakmile pochopí o co jde, vyjde z autobusu a houkne na děti, které k vám patří.
“Děcka, máme problém. Dál nejedeme. Počkejte raději venku před autobusem a vyčkejte, až co vám řekne Hlavas.“ Oznámí vám a jde s policisty za Hlavasem.

Praktikant Denisa (PJ)
12.9.2019
16:49:26
Bára

Tvůj výkřik napomůže tomu, že se bravurně vyhnete ztracené srnce. Bylo to o fous, málem jste ji srazili a úhybný manévr do protisměru byl také o život. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Kuchařka je z toho ale trochu vyvedena z míry a jede dál trochu pomaleji. Dokonce musí po pár metrech zastavit, aby se z toho vydýchala.
“To bylo co?“ Nadhodí usměvavě, ale cítíš z toho, že měla skoro infarkt.
“Dobrý? Vypadáš zeleně?“ Má o tebe starosti a vůbec jí nedochází, že ti mohlo být zle ještě před tím, než jste potkali srnku. Jakmile se uklidní, vyrazí dál na cestu. Ale její řízení se najednou změnilo, jede teď opatrně a velice pomalu. A ty se můžeš začít bát, že autobus nedostihnete a budeš muset v tomto autě dojet až do tábora.

Dojedete na benzínku, kde naštěstí stále stojí několik autobusů a pobíhá kolem nich spousta dětí. Kuchařka zaparkuje a vystoupí. Rychle se rozhlédne a otočí se na tebe.
“Támhle je Hlavas, dej mu papíry, ať o tobě ví. A najde ti místo v nějakém autobuse.“ Mávne rukou k muži, který pobíhá od jednoho autobusu k druhému. Než však k Hlavasovi dojdeš, přiřítí se na benzínku policejní vůz s majáčkem. Zastaví u vašich autobusů a z něj vystoupí párek policajtů. Ti začnou obcházet autobusy a zřejmě hledají určitou poznávací značku. Pak do jednoho z autobusů zaplují.

Bára Přívratská
11.9.2019
21:30:33
Jdu na poslední chvíli. Normálně to nemívám ve zvyku, ale dneska to byl mazec.

Z Londýna jsem přiletěla včera v osm večer. Máma byla tak nadšená, že mě vidí, že jsme byly vzhůru do dvou do rána. Ani jsem nevybalovala, takže ráno mělo bejt pohodový. Ouha...

Mámu čekala nějaká důležitá porada, tak jsem navrhla, ať mě hodí na bus a zbytek zvládnu. Já, taková expertka na cestování. "I když... kdo by nebyl po těch letech..."

Jenže jsem si tak nějak spletla busy a než mi to došlo, že to jeden jinam...

Jsem konečně tu, ovšem... oni jsou pryč. Pryč!

"Do pr....." vzdychnu a zoufale se rozhlížím po parkovišti. "Jsem v loji."

Šahám do zadní kapsy a vytahuju mobil. "Uber asi neklapne, takže to chce nějakej spoj do... do... jak se to tam herdej jmenuje?!"

"Papíry?!" zvednu oči. Ta ženská vypadá, jako by mě chtěla sežrat. Zabloudím pohledem na to auto za ní. Je slušně našlapaný vším možným. Zahlídnu i nádobí jak ze školní jídelny.

Ještě jednou si ji přeměřím a nakonec sáhnu do žebradla, co mám přes rameno. Tedy kromě popruhu od kytary. Velikej kufr stojí hned za mnou.

"Nějak jsem nevychytala spoje..." pokrčím ramenama a podám jí svoji přihlášku.

"To tak, aby máma vylítla z kůže..." zavrhnu rychle variantu s voláním rodičům. "Ne, žo je dobrý..." zamumlám. Zdá se, že mám nakonec kliku.

Kufr namačkám do už tak přecpanýho prostoru a sama si vlezu na sedadlo spolujezdce. Ještě znovu přelítnu pohledem věci v autě. Asi se potřebuju tak nějak ujistit, že jsem nevlezla do auta s nějakou psychopatkou. Hrnce, naběračky, celý balení Jarů... "Jo, asi to sedí." uzavřu nakonec v duchu.

Kuchařka nebo závodnice?! Po pár klimetrech se zdá, že spíš to druhý. Bezděky se rukou přidržuju úchytu na dveřích a snažím se nekvičet v každý zatáčce, kterou krouhne jako Hamilton.

"Prostě jsem si jen spletla spoje. Nejsem zvyklá jezdit tímhle směrem." odtuším. Nechce se mi to rozpatlávat. A k tomu všemu mám co dělat, abych se udržela na sedadle.

Začíná se mi dělat trochu šoufl. Normálně zvládám cesty autem dobře, ale tohle je spíš Ralley Monte Carlo!

V jeden moment se mi cosi mihne v zorném poli. Vytřeštím oči a druhá ruka vystřelí k palubní desce, o kterou se hodlá zapřít. "Pozor!" vyjeknu zoufale.

Praktikant Denisa (PJ)
11.9.2019
15:58:22
Bára

Dorazíš na parkoviště pozdě. Většina autobusů už odjela. Než stihneš doběhnout ten poslední, je pryč. Na parkovišti stojí už jenom starý Peugeot narvaný hrnci, pánvemi a dalším nádobím. Stojí u něj nějaká starší žena. Na první pohled ne zrovna sympatická.
“Jdeš pozdě co? Máš papíry?“ Zeptá se tě a čeká, zda ji je podáš. Potřebuje totiž zjistit, zda doopravdy patříš k táboru. Jen co je zkontroluje, souhlasně kývne.
“Tak jo, nasedni, odvezu tě tam. Třeba je stihneme na první zastávce.“ Oznámí ti. Pak si uvědomí, že to mohlo vypadat divně.
“Jsem kuchařka tábora. Vezu tam i vybavení. Nemusíš se bát. Klidně můžou tvoji rodiče zavolat Hlavasovi a ověřit si to, aby měli klid.“ Navrhne a čeká, až nasedneš a hodíš věci do auta.

Jestli nasedneš, kuchařka nastartuje a pustí si hudbu. Je to country a zřejmě ho budete poslouchat celou cestu. Aby se neřeklo, začne s tebou rozhovor.
“Co tě tak zdrželo?“ Při tom zírá neustále na cestu. Jenom co vyjede mimo město, je ti jasné, že jízda s ní bude o život. Jede jako šílenec, brzdí tak, že se ti pás zařezává do ramene, předjíždí, kde může. Zřejmě chtěla být kdysi formulovým závodníkem. Přesto cesta utíká bez problémů. Na jednom úseku, který se nachází v lese, vám ale do cesty vběhne srnka.

Martin Strážinský
10.9.2019
22:33:41
Na benzínce - Jan, Martin, Gabriela

Sakra a to sem jí chtěl udělat radost. No nevadí zkusím to pak jiným způsobem. Katka mě dotáhla k mrazáku se zmrzlinou. Ihned se ohla pro Míšu. Hm.. to je zajímavý. Miluju tvarohovýho Míšu... Tahle holka se mi snad jen zdá.. uplně jsem do ní zažranej. Takovejch společných věcí co spolů máme. Řekla, že miluje Míšu.. i taková blbost mě rozzářila. Já miluju tvarohovýho Míšu. Ta chuť je prostě boží. Nikdy mi žádněj nanuk jako tenhle nechutnal. Podala mi ho s velikým úsměvem.

Přednámi si chlápek kupuje alkohol. To mě zvláštní nepříjde. Spíš mi příjde zvláštní, že si to namiřuje holkam z vedlejšího ( Jana a Gábiny )
autobusu. Paní prodavačku poprosím o papír a propisku kterou si koupím. Podá mi propisku a papír a dva nanuky které zaplatím. Jednoho nanuka dávam Katce. A pošlu jí k záchodum ať tam počká.

Dojdu za těma holkama a zeptáme se jich kde najdu záchody. Samozřejmě, že vím kde se nacházejí, jelikož to bylo napsané ve vnitř na papíře. Jedna z nich se zeptá tý druhý: Emo kde, že sou ty záchody?
Ta Ema mi pověděla že jsou na pravé straně benzínky. Dojdu tam a chvíli tam s Katkou počkám.

Mezitím napíšeme popis té Emy. Takže měla na sobě modré džíny, bílé triko a měla černočervené vlasy. Nadiktovala mi Katka. Máš dobrýho pamatováka koukám. Zamyslí se. Tak když jí vidím přímo odsud zasměje se a já se k ní přidám.
Ještě jsem tam připsal, že mají v batohu alkohol.

Když jsme se vracely zpátky k tomu houfu lidí zahlédl jsem tam praktikantku s tím klukem, ale tentokrát měl v ruce kýbl. Nepozorovaně se připlížim k praktikantce když zaostávala za tím klukem a strčím jí ten papír do zadní kapsy. Snad si mě nevšimla. A co nejrychlejc s Katkou mizíme do autobusu.

Praktikant Denisa (PJ)
10.9.2019
21:31:45
Martin

Katka vydechne v úžasu, když ji povíš o fotbalovém týmu.
“Třeba si tady taky zahraješ.“ Usměje se a zábava vesele pokračuje dál. Na pumpě je živo, většina táborníků z tvého autobusu se venku zastaví a přihlíží dění kolem kluka, praktikantky a piva. Ty však pokračuješ s Katkou dovnitř.

Katka se uvnitř hned vrhne k pultu se zmrzlinou, jakmile však zaslechne tvoji větu, jde se podívat, co máš na mysli. Katka přelétne náramky pohledem.
“Děkuju, vypadají krásně, ale já už jeden mám.“ Ukáže ti náramek, který měla schovaný pod rukávem.
“Pojďme si raději koupit zmrzlinu. Mají dost druhů.“ A táhne tě k mrazáku, aby si jí koupil nějakou zmrzlinu.
“Miluju Míšu a ty?“ Čeká, jakou zmrzlinu ti má podat.

Když stojíte u pokladny, je před vámi nějaký muž. Kupuje si láhev alkoholu a odchází. Zaplatíte a vracíte se k autobusu. Hned jak vyjdete z benzínky, si všimnete, že ten muž předává koupenou flašku alkoholu dvěma dívkám ve věku tak 14 let. Je vám jasné, že patří k vašemu táboru. A opravdu se vracejí k autobusu, kde před chvilkou stál hlouček lidí a řešili něco s pivem. Toho zmiňovaného kluka máte šanci potkat s praktikantkou, jak si nese kýbl vody. Dojdete až k autobusu a tam je živo. Všichni řeší konflikt s počuranými flaškami od piva.
Jakmile se stočí debata k močení mírně zamrkám a podívám se na Jana udiveně. ,,Jo tak takhle.. Ulevit si u stromu.." Mírně se zamračím. ,,Tím se mi panáček nepochlubil." Teďka mě pěkně namíchnul, nejen že mi pěkně kecal ale navrch ještě to určitě svedl na mě a přidělal mi tím o to více starostí. Ruce se mi mírně klepali a já měla sto chutí utéct a zapálit si někde stranou.

,,To jsi fakt nemohl vystát frontu na záchody? Vždyť na pánských se to vždycky hýbá rychle." Povzdechnu si a otočím se ke kamioňákům s mnohem více sympatie tentokrát. ,,Nu.. Co sis tak pěkně navařil to si taky pěkně sněz. Můžeš tady s pány jít a postarat se o ty aby ty lahváče byli čistý. Jsme si jistá, že se to dá všechno vyřešit diplomaticky."

Při další větě protočím oči v sloup. ,,Prosimtě kušuj a naprav co jsi tma nadělal než tu dojde na něco horšího." Povzdechnu si a udělám krok vpřed. ,,Budu muset teda jít s tebou abych dohlédla, že všechno je v pořádku." Skrytá zpráva pro Jana byla, že s ním jdu protože si nepřeji aby ho někde za rohem zbili.

Pohledem najdu další z praktikantů tentokrát z vedlejší autobusu. ,,Marku! Můžeš zkusit na ně tady dohlédnout? My musíme něco vyřešit." Nedám mu ani možnost odpovědět. ,,Díky moc jsi zlato." Kývnu jeho směrem a ušklíbnu se na něj ačkoliv mé oči křičeli v zoufalství. Instinktivně jsem si poklepala kapsu se zapalovačem.

Martin Strážinský
10.9.2019
15:53:34
Její otázka mě zarazila, ale i velmi potěšila.
Jo hraju... minulý týden to bylo přesně 11 let. Náš tým je taky v první tabulce kraje.

Po nabídnutí Orea mi zase ona na oplátku nabídla bonbóny. Bez zbytečných keců jsem si ihned jeden vzal a vřele poděkoval.

Náš rozhovor přerušil Hlavas s oznámením, že budeme vyrážet. Jenom jsem přikývl, že jsem slyšel a zase se pouštím do hovoru s Katkou.

Nějakou chvíli co jsme na cestě se autobusem rozezněla kytara a klasické písničky co se zpívají u táboráku. Katka se mě snažila přemluvit abych se zapojil a začal taky zpívat.. podařilo se jí to.

Zaznělo první slovo mé oblíbené písničky "bedna od whisky" neodolal jsem a ihned jsem se přidal. Po písničce mi Káťa zatleskala. Dnešní den nemůže být dokonalejší. Jakmile dotleskala někdo mi poklepal na rameno a dal mi pytlík se sušenkami. Vzal jsem si.. dal jsem Káťe a poslal to před nás.

Zastavujeme konečně na pumpě. Podívám se dovnitř. Mohl bych jí tam něco koupit. Když vystoupím ven uvidím tam praktikantku a za ní stojí nějakej kluk. Proč je ten chlap naštvanej. Uslyším něco o lahváčích, asi mu rozbil láhev s pivem kdo ví...

Když už se konečně vydávam na cestu zastaví mě Katka, že chce jít semnou. Proč ne tak poď Dojdeme konečně dovnitř. Ihned si toho všimnu. Jsou tam nějaké náramky. Dojdu k pultu kde jsou vystevené. Tak Káťo vyber si ten kterej se ti líbí. Usměju se na ní.

Jan Orava
9.9.2019
22:39:52
Poslouchám hádku a v duchu spokojeně přikyvuju. Zastala ses. To je dobře. To je víc než dobře. Důvod mužova vzteku pochopím až když ho řekne nahlas. Pod malým smrčkem jsem lahváče fakt nečekal. Semknu rty k sobě, abych se nerozesmál na celé kolo, ale koutky mi stejně zacukají. Musím se zhluboka nadechnout, abych ovládl smích. Pak mi ale něco dojde a pěkně mě to naštve.

Vystoupím z poza Gábiny, za kterou jsem se do té doby schovával a zcela vážně se vzteklounovi podívám do očí. “Na záchodech bylo plno. Pod tím smrčkem jsem žádné pivo nečekal a tedy mě ani nenapadlo se tam podívat. Nové pivo vám nekoupím, protože mi ho neprodají. To za jedno. Za druhé to je proti táborovému řádu.“ To o táborovém řádu jsem si vymýšlím. Ani jsem ho neviděl natož abych ho četl, ale předpokládám, že tam něco takového bude. A i kdyby ne. On to neví.

“Můžu je opláchnout kýblem vody. Do ruky je brát nebudu. Není to hygienické.“ Řeknu stále zcela vážně a opět se zhluboka nedechnu. Klidným krokem vyrazím k obchodu. Půjčit si kýbl, natočit do něj studenou vodu a otočit ho na pochcané lahve, je dílem okamžiku. Když se líp podívám, opravdu tam jsou lahve s pivem. S pivem, ne s pitem. Vrátím kýbl a zamyšleně se vrátím k vzteklounovi, ke kterému se už před tím připojilo pár dalších chlapů. Chystám se k drobné provokaci. Kousek poodstoupím, abych získal potřebný prostor pro únik, kdyby se po mě chlap ohnal. “Ale tak mě napadá. Vy jste kamioňáci? Co asi může řidič dělat po ránu s chlazeným pivem? Co jsem si všiml, tak pito mají na krámě jen v plechovce. To si fakt dáte pivo a pak půjdete za volant“ Zeptám se nevěřícně.

Praktikant Denisa (PJ)
9.9.2019
22:12:25
Martin

Katka na tebe kývne a čeká, až se k ní přesuneš dopředu. Na tvoji otázku co ti může říct o táboru, se rozzáří.
“Je to tam super. Je tam hřiště, pláž, táborák. Hrají se různé hry, chodí se plavat, na výlety, jsou tam různé soutěže, zpívají se písně, tančí… Kamarády si tam určitě najdeš.“ Zní to opravdu fantasticky.

Odpovíš na otázku ohledně jiného tábora.
“Ty hraješ fotbal?“ Zajímá se Katka. Oreo od tebe neodmítne a na oplátku ti nabídne pytlík s bonbóny. Rozhovor mezi vámi krásně plyne a tak si ani nevšimnete, že to docela trvá, než autobus nastartuje. Dokonce jste do rozhovoru natolik zabraní, že propásnete i všechny ostatní táborníky, kteří mezitím zaplnili autobus.

Z rozhovoru vás vytrhne až Hlavas, když vám dá informace k cestě.
“Tak mládeži, budeme za chvilku vyrážet. Cesta trvá dvě hodiny. S tím, že za hodinu bude přestávka na pumpě. Takže jestli chcete, támhle jsou ještě záchody.“ Mávne rukou k budově u parkoviště.
“Doufám, že všichni, kterým se dělá špatně při jízdě, sedí tady vepředu.“ Ukáže rukou na přední sedadla.
“Kdybyste něco cestou potřebovali, můžete se na mě obrátit, budu sedět tady vepředu.“ Prohlásí a za pár minut autobus opravdu nastartuje a vy vyjedete.

Jen co opustíte parkoviště, začne být v autobuse živo. Děti se začaly hlasitě bavit, smát se, někteří dokonce vytáhly hudební nástroje a začaly zpívat písně. Katka tě povzbudí, aby sis s nimi také zazpíval. Někdo ti při jízdě podá pytlík se sušenkami.
“Na, vem si a pošli to dál.“ Nevypadá to tak, ale hodina jízdy je pryč. Zastavujete na benzínce. Hlavas se zvedne a dostanete další informace.
“Tak jo mládeži, máme tu 15 minut přestávku. Můžete jít na záchod nebo si něco koupit na pumpě. Ale nevzdalujte se moc daleko, choďte spíše ve dvojicích a za 15 minut ať jste zpátky.“ Když vyjdeš ven, akorát jsi svědkem toho, jak u jiného vašeho autobusu (Jana a Gábiny) stojí nějaký chlap a rozčileně gestikuluje. Z rozhovoru, ze kterého slyšíš jen útržky, ti dochází, že nějaký táborník mu něco provedl.

Praktikant Denisa (PJ)
9.9.2019
21:17:00
Na benzínce

Rozčilený chlap si vyslechne Gábinu. Zdá se, že je pěkně vytočený, ale když ho Gábina klidně osloví, malinko se uklidní.
“Nadýchat čerstvého vzduchu, vy tomu takhle říkáte? Podívejte…“ Pokračuje už trošku klidněji.
“Že dovolujete těm klukům močit, kde se jim zlíbí, to je váš problém. Na co tu mají záchody, že?“ Mávne rukou k benzínce.
“To je mi fuk. A já laskavě nechci obtěžovat vás ale jeho.“ Kývne hlavou k Janovi.
“Příště se aspoň pořádně podívej!“ Vynadá mu a opět se otočí na Gábinu.
“Ten váš „chlapec“ nám tam nachcal na lahváče.“ Mávne rukou k místu, kde Jan vykonal potřebu. Evidentně si nevšiml, že pod stromem leží ve stínu několik lahví.
“Takže ať si je jde laskavě opláchnout nebo nám může koupit nový.“ Dokončí proslov a čeká, co teda bude. Je vám jasné, že tohle může být pěkný malér. Zvlášť když se za chlapem objeví pár dalších řidičů kamionu.
Hned na první obchůzce mám co dělat abych nezačala hystericky ječet když se zastavím už asi u osmého sedadla. Zapoměla jsem jak děti občas mohou být za prvé otravné. A za druhé velmi odhodlané nedodržovat pravidla. ,,Jen počkejte špunti ono vás to přejde." Na celé tři týdny jsem měla připravený bohatý sportovní program, který je snad vyčerpá před cestou zpátky.

Následně se seběhne událost se zvracejícím chlapcem odkud to jde celkem rychle. Ještě jednou projdu uličku a opět kárám ty samé lidi - bylo vidět, že ke konci jsem z toho byl už pěkně bezradná a otrávená takže místo kompromisů ode mě přicházelo prosté. ,,Až dojedem tak vás ven nepustím dokud po sobě neuklidíte. To si pište takže bejt váma nedělám takovej bordel."

Nakonec dorazíme na první zastávku a veškerá mládež okamžitě zmizí po mém oznámení. ,,Jejich problém jestli si zadělají na nějaký průser." Pomyslím si a normálně pokračuje v jídle zatímco se snažím najít kam všichni zmizeli a dát si pozor na ty co tady ještě zůstali. Aspoň tady nebyl takoví rachot. Pomáhalo mi to držet nervy na uzdě.

Nakonec nastane situace, která jsem předpokládala že přijde. Někdo měl průser a teď to samozřejmě padlo na mě. Mírně na Jana zamrkám. ,,Cože? Hele z toho si nic nedělej lidi prostě řvou. Ale já vám všem říkala že má-" Jsem náhle přerušena řvaním načež se bezradně otočím a střelím po muži pohledem, který by byl schopen člověka nejdříve usmrtit a následně rozčtvrtit a vrhnou zbylé kusy do řeky.

Přejdu trochu blíže a snažím se udržet klidnější hlas a neřvat. ,,Prosím vás můžete tu přestat křičet? Co má tohle vůbec znamenat? To snad nemyslíte vážně, že takhle budete řvát na děti ať udělali co udělali - obzvláště pokud se šli jenom nadýchat čerstvého vzduchu. Se na něj podívejte, chudák vypadá jak kdyby měl dostat mrtvici každou chvíli. Jestli máte nějaký problém tak si s tím laskavě táhněte jinam a mě s tím neobtěžujte."

Rhino Meris
9.9.2019
17:27:40
Ve svém luxusním autě přijedu na parkoviště, pokynu řidiči aby zaparkoval. Hodím Iphone do kapsy a vylezu z auta. Ani nestihnu zavřít dveře a už na mě mluví nějakej chlap. Povídá něco o nějakým autu a nádobí akorát kývnu na řidiče,ví co má dělat.
Rozhlédnu se kolem,všude samé děti. Nesnáším děti. Ušklíbnu se. V dálce vidím autobusy u kterých stojí nějaká šťáva, vypadá to že to tam organizuje, to bude asi ta které mám dát papíry. Nahodím svůdný výraz a vykročím směrem k ní .Po cestě potkávám spoustu táborníků kterým nevěnuji pozornost.
Dojdu k autobusu a oslovím tu krásku. Otočí se směrem ke mně tak ji vrazím do ruky papíry pronesu pár poznámek o jejím vzhledu. Evidentně neměla nic proti. Tak jdu zpátky k autu řidič mezi tím vyřídil vše co po něm chlap chtěl a už na mě čekal. Skočím do auta a mezi tím co čekám na odjezd vytáhnu Iphone a začnu hledat tu holku na facebooku.

Martin Strážinský
9.9.2019
16:54:56
Ona na mě fakt promluvila už podruhý.. nemůžu tomu uvěřit! Opět zčervenám. Ano klidně si k tobě sednu jenom mi dej chvilinku vezmu si svačinu. Beru si ze svého pro teď minulého místa svačinu a mobil , který jsem tam nechal pod svačinou, ale ten si dám do kapsy.

Přisednu si na sedadlo vedle Katky. Hodí mi otázku. Máš pravdu nebyl. Letos jedu na tábor získat nové přátele, ale když si tam byla můžeš mi o tom táboře něco říct? Dopovím větu a usměju se na ní. Asi si všimla, že jsem se zčervenal, protože se ušklíbla. Ihned na to mi povyprávěla jak úžasné to tam je. To mi zvedlo náladu, protože aspoň vím, že to není nějaka špinavá bažina.

Zeptala se mě, jestli jsem už nekdy na nějakem táboře byl. Byl, ale je to moc dávno. Myslím, že to byl nějakej fotbalovej tábor. Bylo tam krásně. Mám chuť na Oreo. Vytáhnu z tašky Oreo, otevřu ho a jako první ho nabídnu Katce. S radostí si jedno kolečko vezme. A cestou na tábor si povídáme tak různě o životě.

Praktikant Denisa (PJ)
9.9.2019
15:54:07
Martin

Jakmile zvoláš, že si desky našel, Hlavas za chvilku vběhne do autobusu.
“Díky, díky, díky.“ Vychrlí na tebe, sebere desky a začne v nich listovat.
“Díky Bohu je v tom všechno.“ Viditelně si oddechne. Ještě jednou ti poděkuje a vrací se ven před autobus.

Když se vracíš na svoje místo, všimneš si, jak se na tebe Katka usmívá.
“Nesedneš si ke mně?“ Zeptá se tě. I kdyby si nesouhlasil, začne si s tebou hned povídat, hlavně o táboře.
“Jedeš poprvé že? Nepamatuju si, že bys tu byl už loni.“ Pronese a čeká, zda už o táboře něco víš nebo se s tebou může podělit o své zážitky z minulých let.
"Mě se tam hrozně líbilo. Zažila jsem plno zážitků. Už si někdy byl na nějakém táboře?" Zvědavě se vyptává.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.