abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Auriga ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Patriama   Postava není přítomna 19.1.2020, 1:19:35
Seděla jsem na jednom větším kameni venku ve městě kde právě byla veselka. Po delší době byl zase čas si odpočinout a bavit se a tak se většina dělníků rozhodla utratit svoje peníze v hospodách. Satyrové začali psát svoje písně a teďka je před hromadou manigů zkoušeli zahrát. Občas něco do not připsali, někdy zase něco přeškrtnuli. Někteří hráli na flétny všeho druhu, jiní zase na harfy. Krásné zvuky zaplňovaly celou horu. Manibové se snažili zpívat, i když na to bych i já musela být opilá abych to nazvala zpěvem. Spíš to byl křik do rytmu. Taky jsem si všimla, že satyrové zkoušejí svoje umění svádět. Většinou se jim dařilo. Lehce jsem si oddechla a pak se ulicí vracela zpátky do paláce.

Asi v půli cesty jsem ucítila pohyb na zemi pod vodou. Bratr se konečně rozhodl navštívit Aurigu. A podle všeho na delší dobu. Naše rodina by si měla domlouvat věci v přesný čas. Pouze jsem na něj pomyslela, abych mu tak dala vědět, že o něm vím, ale jinak nic víc. Nemám důvod se s ním teďka bavit. A čas se zase ukáže. Dále jsem se soustředila na palác, kde se v první hlavní místnosti vytvořila nová podobizna mého sourozence. Ne v životní velikosti, ale dostatečně na to aby se ho děti lehly. Pak jsem pokračovala dál v cestě domů do paláce.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 18.1.2020, 21:10:51
Pokračování u Včeliček

Koukám spokojeně, jak včeličky utvořili první plástve a nanosily dost medu na první med. Dělá mi radost jak se činí i to jak odpočívají. Už uvažuji co dál je budu učit, nemají jen podobu včel a není jejich prací jen tvorba sladkého zázraku.

Zavolám si je k sobě po pár hodinách práce a začnu zpívat a učit o okolí a o tom, co budou potřebovat znát.
" Jedno slunce dává nám světla vidět,
jedna hvězda svítí nad hlavou.
Hřeje a ukazuje v barvách svět.
Můžeme chránit dobrotu před sladkou.

Část vašeho údělu je sbírat krásy květin.
Část z ní chutnat a spát pod bání nebes.
Na poznání a očím ukazovat píli mnohým.
Na mé loďce ze zla ke klidu něhu přenést.

Já Alvena vaše Teta, též Alejimot mě zvou,
Hlídám poklidnost řek a tiším větry.
Ač nepřímo mi byly dány, kolébám světy
Náladu pro nás čekám hýčkanou.

Mí sourozenci třímají brány v rukou,
V číslo deset se spolu obracíme.
Staráme se o pole a lesy s něhou,
Na nebe myslíme a moře pohladíme.

V další písních povím o každém z nich,
Však ve správný čas jak se má státi.
Ať vám z toho netočí se světa kříž,
Rovnováhou vás budu kolébati.

Vyspěte se a dejte srdci klidu,
Naučím vás jak bránit svůj hlas.
Složte na zem hlavu bystrou.
Ať světlo hvězd políbí váš šat. "


Postupně tiším hlas a koukám jak mi děti usínají.
Dívám se kolem a chci hlídat jejich klid. V duchu si říkám, že než udělám další inteligentní rasu, vyzvednu tuto kam to jen půjde. Některým sourozencům jsem se ozval a pro některé mám připravené dějství. Jinak je chci dost respektovat.
 
  Pán Proměn   Postava není přítomna 13.1.2020, 16:12:24
Spím a nabírám síly.
Dny přecházejí, žhavé jižní slunko zahřívá mou kůži a v noci mne na šupinách hladí mírný vítr, dvakrát mne bičuje prudká letní bouře a mořské vlny se valí přes mé tlapy. Tyto milé dotyky Aurigy mne však probudit nemohou.
To dokáže něco jiného.

Samo bytí se zachvělo.
Předivo jsoucna, toho, co je a toho, co by mohlo být, zaznělo.
Otec a matka k nám promluvili.

Ve své hlavě vnímám jejich otázku.
Procitám. Zdvihám hadovitou černou hlavu, nadechuji se vůně noci a mé oči zazáří jako diamanty ve svitu hvězd.
Na otázku bez váhání odpovídám.

"Ano, Matko, ano Otče.
Přijímám Zlatého Draka i Černou Dračici, které jsem stvořil, do svého pantheonu!"


Můj hlas, i když není zvlášť silný, rozechvěje vlákna Magie prostupující Aurigou a dosáhne k těm dvěma, kteří nyní vysílení a šťastní leží spolu v nejhlubší jeskyni Černých hor a vyhřívají se v teplém písku vedle bohaté snůšky velikých vajec.
A změní je.
Už nejsou jen prvními draky. Právě se stali Bohy.


Je čas.
Dlouho jsem odkládal návštěvu rozumných smrtelných ras. Nějak… prostě nebyl čas.
Někteří z mých sourozenců k nim poslali své kopie, ale já… Já to dělám raději sám.
Hlavně proto, že se na to ohromně těším.


Vycházející slunce se zatřpytilo nad lesy a dotklo se utěšeně rostoucí lidské osady. V té chvíli se to stalo.
Zazněla Píseň.
Hudba, která se nepodobala ničemu, co kdy lidské ucho dosud slyšelo. Tóny tak plné, silné a lahodné, prostupující vše široko daleko. Tak sladké, že se dotýkají duše každého, kdo je jen na okamžik zaslechne. Vyvolávající touhu i naplnění, štěstí i smutek, vzpomínky i naději a pak zvědavost a vzápětí divokou radost, vášeň a oheň v srdci.
A když Píseň zazní nejsilněji, sluneční paprsky se rozlijí po celé obloze, zbarví ji všemi barvami duhy, krásnými a sytými tak, že až oči bolí. Ty se slijí v jediný světelný proud, který jako vodopád slévá se z oblohy přímo doprostřed osady.
Když světelná záplava pohasíná, stojím tu já. Mám podobu mladého usměvavého chlapce, jehož postava jakoby zářila.

"Přišel jsem k vám," říkám a můj hlas, ač není hlasitý, doléhá zřetelně ke každému v širokém okolí. Zní zvučně, a přesto měkce a mile.

"Říkají mi Pán Proměn a jsem Bohem všech, kteří mne vzývají a hledají. Mám tisíce podob a tisíce jmen.
Mohu být jinochem, mužem či starcem, dívkou, ženou i stařenou, zvířetem i rostlinou, závanem větru, třpytem světla či písní na vašich rtech."


Během řeči se skutečně měním ve vše, o čem mluvím a před užaslýma očima lidí nabývám podivuhodných podob. Nakonec skončím opět v podobě chlapce, ovšem tentokrát dobré čtyři sáhy vysokého.

"Mohu mnohé. Vím mnohé. A mohu vám pomoci tisícem způsobů, pokud se o to zasloužíte.

Hle, ve vaší osadě byli nemocní. Slyšeli mne, když jsem byl hudbou. Jejich bolesti přešly a jsou vyléčeni.
Někteří z vás si již dlouho marně lámali hlavy tím, jak opravit střechu Velké síně. Teď již ví, jak sesadit trámy. Budou držet.
Zvěře okolo ubývá. Lidí je stále víc a lovci musí chodit pořád dál. Přesto často hrozí hlad. Hle, toto je můj dar!"
ukazuji na kožený pytel naplněný zrním u svých nohou.

"Vyklučte část lesa u řeky. Půdu rozryjte a obilí rozházejte a zasekejte klacky do země. Přes léto obilí vyroste a až uzraje, odřezejte klasy a klacky z nich vytlučte semena. Získáte mnohonásobek toho, co je zde v pytli. Část zrní ponechejte na příští setbu, zbytek rozemelte mezi kameny a z mouky upečte placky na horkých kamenech.
Vaše děti už nebudou hladovět.

Od této chvíle vás budu provázet na vaší cestě. Vždy budu s vámi, když mne budete hledat.
Avšak vše, co přichází snadno, pozbývá ceny. Nebudu proto už přicházet zjevně. Musíte mne volat, vzývat, pátrat po mně.
Hledejte mne ve zvucích větru. V mihnutí ještěrky na kameni. V pohybu vážky. Ve třpytu slunce.
Volejte mě k sobě zpěvem, hudbou, tancem, pijte na mou počest, radujte se a milujte. Pomáhejte těm nejslabším a nejzranitelnějším.
A já přijdu.
Poradím vám, pomohu.

A pokud budou někteří příliš nepokojní, nechť se vydají oni za mnou.
Ať mladí a nestálí s touhou a dobrodružstvím v srdci vyrazí podle mých znamení. Zavedou je na místo hojnosti, kde jejich rod bude moci růst po dlouhé věky.
Stačí jen jít…

Pamatujte, budu vždy s vámi, ať budete kdekoli..."
můj hlas se rozplývá v šepotu, mé tělo průsvitní a pak se rozplývá v obláčky čarokrásné barevné mlhy rozbíhající se mezi užaslé lidi a přinášející jim podivuhodnou vůni, než docela zmizí.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 12.1.2020, 18:56:48
Poprosím svou Anianiu aby mi ukázala obrázek mého bratříčka, který přišel jako jeden z posledních. Jenom se zasměje zvukem, jako když padají sněhové vločky a její povrch se zavlní.

Na obrazu se ukáže, podoba vodního hada a temné barvy hlubin. " Buď zdráv bratře, to jsem já Alejimomot, byť mám podobu mích dětí ,Leridianů. Rád bych si s tebou vyměnil pár názorů a připravil půdu pro učení o hloubce a rovnováze navzájem. Třeba obsadit oblohu inteligentními dravci, aby vedli Zahhaki, Lidi a Elfi. Pro mě jsou oblaka hlubiny nahoře. Jestli máš zájem, mohu za tebou přijít a můžeme to rozvést, jinak pochopím, zda máš moc práce. Mohu o tobě učit své včelky? Příjemný den. "
V hlavě mi víří myšlenky a přemýšlím, zda jsem jej moc nevyvedl z míry. Dám mu čas na rozmyšlenou.
 
  Ethuithr'gnah   Postava není přítomna 8.1.2020, 0:18:13
Když se začali ostatní bohové snášet na jejich vyvolený svět, on se chtěl snést taky, ale po cestě si všiml zajímavého asteroidu, tak ho šel prozkoumat, poté ho zaujmulo něco jiného a tak se přesunul k tomu. Nakonec se takhle pomalu dostal až na Aurigu. Ale ještě těsně před ní upoutalo jeho pozornost něco jiného, což ho dostalo do nostalgické nálady.

Vzpomínal na Mirimurmaxe, svého dobrého přítele, se kterým sdílel akademické nadšení, bohužel se nechal zavřít s Princi Destrukce. Tak rád by se s ním podělil o své objevy, na které přišel od té doby. Představil by mu pár teorií a pak by debatovali, čí forma je lepší. Bohužel byl pryč, což mu lámalo srdce. Ovšem chápal ho, hlubiny vědění, mají v sobě lákadla, jako nic jiného.
Jak vzpomínal na Prince Destrukce, přišel mu na mysl jeho hlavní nepřítel Kalytrix. Díky její nepřirozené nátuře ji dosti zkoumal, stejně tak jako původ “toho Jiného” pro případ, že by se rozhodl zapojit do války. Byl oponent pro ní stvořený, pokud použila nějakou techniku, vždy byl připraven ji prozkoumat, zjistit jak funguje a pak otestovat své nálezy v praxi.

Pokud byl požádán, pomohl ostatním bohům v boji, ale Kalytrix byla jeho hlavní cíl společně s “Tím Jiným”

Původně se nechtěl na Aurigu tak brzy, ale omylem vstoupil do atmosféry, když sledoval co se děje a začal padat. Sice měl v mysli jiný nástup, ale když už se to stalo, tak proč ne. Jeho obří hadí tělo padalo atmosférou a padlo do moře. Plaval hlouběji a hlouběji, dokud nenašel největší hlubiny. Tam začal tvořit. Jako první vytvořil Ruthullu. Verzi bestie, kterou měl již dlouho ve svých myšlenkách.

Ruthullu, je obrovská podmořská entita, která je kladivem Etha, pokud by potřeboval udeřit na povrch, nebo před zprávu obrovským monstrem. Jeho schopnosti jsou neuvěřitelná síla, velká křídla, díky kterým může létat, houbovitá struktura, které se rychle hojí, je jednou z nejstrašidelnějších vlastností co Ruthullu má. Aby toho nebylo málo, dokáže chrlit jedovatou vodu, která má tendenci dostat se do půdy a udělat celou část země neobyvatelnou.

Nyní když měl posla, který by za něj vyřizoval hrozby a pomáhal mu stavět začal stavět své sídlo… Svou Knihovnu Hlubin.

Hluboko v moři, kam světlo nedopadá začal Erh budovat své sídlo. Jako první do jeskyně vyryl místo, kdo mohl odpočívat ve své hadí formě, když to měl z krku, pak se pustil do tvorby obrovské knihovny, kam zapsal všechny své znalosti a vzpomínky, poté udělal další patro knihovny, kam zapsal své znalosti o tomto světě, kterých zatím nebylo tolik, kolik si přál. Plazil se mezi prázdnými regály a těšil se až se to tu vyplní znalostmi o světě. Jako poslední udělal malý altánek, pro případ, že by se jiný z těch více lidských bohů stavil. Poté to celé osvětlil magickým světlem, aby viděl svýma vlastníma očima, jak se jeho sídlo pomalu bude plnit. Následně našel prasklinu v zemi, kterou očaroval a díky ní, může sledovat dění obyčejného světa.

Když vytvořil svou knihovnu, zamyslel se, jaká rasa, by mu mohla pomoci rozšiřovat vědomosti. A tak přišli na svět Diln´aahr, Synové hlubin. Kolem dvou metrů dlouhé bytosti připomínající nagy. Když je tvořil, dal jim do vínku odolnosti vůči tlaku, aby mohli prozkoumávat i nejhlubší skuliny moře. Poté jim dal zvídavost, pracovitost a vysokou inteligenci. Obdařil je hbitostí a relativní silou. Nakonec jim dal největší dar, obrovský talent pro magii. Množící se pomocí jiker, jsou to všežravci, kteří s trochou štěstí budou brzy vládnout mořím.

Jeho plán bylo udělat inteligentní rasu, která pro něj bude sbírat vědomosti, bude dost silná na to aby přežila v tvrdých podmínkách moře a bude mít talent na magii, aby jim mohl předat odrůdu jeho božského písma, aby se mohli starat a mohli udržovat jeho Knihovnu Hlubin s cílem stát se největší koncentrací vědomostí na světě.

”Na to bude 30 moci stačit.” Pronesl sám k sobě a jak řekl, tak udělal.

Vypustil svou rasu do světa, vysvětlil jim, že je jejich stvořitel a jejich úděl ve světě, pak je nechal a dělají jak uznají za vhodné, pokud budou potřebovat radu, možná se jim zjeví a jednu dá, ale jinak ať spoléhají na své vlastní síly.

Nakonec se vydal prozkoumávat hlubiny moře, aby se seznámil s okolím, ale vždy jedním okem sledoval jak se Synům Hlubin daří.
 
  Patriama   Postava není přítomna 7.1.2020, 22:27:22
Po rozmluvě s mým bratrem se vrátím zpátky do své hory. Většina lidí má teďka volno a tak sedí v hospodách a pijí vodu....a jedí maso. Jen opečené a nijak dochucené. Úplně jsem se přestala o ně starat. I když umí hromadu věcí tak i oni potřebují pomoc.

Zajdu na pole u hory a zaseju tam semínka. Půda je dobrá a tak za chvíli nám porostou. Pak se obrátím ke svému lidu a řeknu. " Pracujete jako nikdo jiný na světě a přesto se vám nedostává odměny. Proto říkám odpočiňte si od těžby a výroby. Začněte pěstovat. Vyrábějte pivo, víno, pěstujete zeleninu. Obohať te svůj život chutí do něj. A já vám dám další část života. Hudbu."

Přemístím se do hor kde najdu jednoho kamzíka. Vezmu ho do hory a odvedu jednoho starého mého člověka do svého paláce s ním. Tam je vezmu do mých komnat kde čeká moje společnice. Přikážu jí ať se oběma podívá do očí a oba se následně promění v sochy. Začnu se společně mísit až vznikne tvor, který vypadá jako člověk, který je napůl kozel. Menší růžky, kopyta to vše má a teď mu dát osobnost a život. "Nechci ať pracujete jako ostatní. Chci ať vyrábíte a bavíte se. Dávám ti krásný hlas a schopnost nadaného muzikanta. Dávám ti cit do rukou a svůdnost do tváře. Povstaň satyre. "

Následně ťuknu do sochy a ta se rozpadne na prach. V ní se ukrýval můj výtvor. Ten se lehce ukloní a následně vyběhne ven. Za chvíli je v dílně kde vyrábí svůj hudební nástroj.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 7.1.2020, 22:06:22
Ať se to trochu hejbne - Alejimotova nabýdka

Včelka s bílou hlavou pozoruje včelky, jak se činí, když jí zase pro změnu něco napadne. Mrkne na Anilaniu a ta k ní přiletí. Něco jí pošeptá a malá koule zobrazí podobu Sirveria jak někde poletuje. " Bratře mám pár návrhů, co bychom jak ti pomoci. Třeba skřítkům můžeme utkat splývavé oblečky, nebo malé pomocníky k jejich práci, třeba ochočit straky na noření žertíků. Mám další nápady a chtěl jsem se zeptat, zda bychom je mohli rozvést, zda máš kapku času? " Skončím prosbu a jsem na vážkách jak si mě všiml.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 6.1.2020, 20:44:27
U včeliček

Alejimotrovi v očích blýskne, jakmile si na něco vzpomene. V podobě Vosí bělolvýčí Admirálky začne zpívat ukolébavou píseň. Tóny se občas zvednou a občas klesnou. Když tak zpívám 3 minuty, tlesknu rukama a pak je zavřu do pěstí a na jednu z nich fouknu.
Když pěst opět otevřu, oběví se v ní jedna menší a jedna větší kulička. Pomalu je přiměji vlevitovat nad mou dlaň a stále jim zpívám. Když
popoletí tak 2 stopy nad mou hlavu, nechám je zvětšit se do jejich původní velikosti.

Aniliania a Afarie. Dvě mé milé společnice, nebo taky Kousferi se ukáží v plné kráse a já dospívám. Ohlédnu se na kamarádky a pravím " Nebojte se děti, to jsou mé první společnice a budou vás brát s něhou." Jako v odpověď vyskočí menší Analiania pár stop do vzduchu, pak slétne ke mě a dvakráte mě obkrouží, než se zastaví nad mým levým uchem.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 2.1.2020, 19:31:22
Alejimot u včeliček.
Pokud dále Patriama nic nechtěla, pokloním se mírně a pak odejdu ke včeličkám. Hvízdnu a pravím " Drahé dělnice, všechny, kdo ste nedostali přívěšek, pojďte ke mě. Ukážu vám co a jak. " A jak ke mě přijdou, Ukazuji jak se která část květu jmenuje a jak vzlétnou na květ a zbýratd pil.

Dále jim ukážu jak vytvářet vosk a z vosku šestihranné plástve a jak v nich míchat pil v med. Také jak schovat med před deštěm. A jak si při tom zpývat bzučivé písně.
Pěkně jim to jde a brzy je nechám samotné. Pokud se mnou Patriama zůstala, mohu se jí dál věnovat.


Druhá podoba Alejimotova
Stařenka s ebenovou hůlčičkou se prochází mezi lidskými obydlími. Když najde chlapce jak si hrají na hoňenou, usměje se na ně. Hledá až najde jednoho ze starších vesničanů a zeptá se jej " Prosím drahý pane, kudy za vaším vůdcem, starostou, nebo náčelníkem? Ráda bych si s ním promluvila. "
Když mě k němu zavedou, pozdravím jej a pravím " Vážený, umím namíchat lektvary proti nákaze a plísni a taky protijedy proti jedovatým bylinám. Věřím, že mohu být k užitku. Mohla bych si tu u vás postavit chaloupku? Ráda bych s vámi pobyla nějaký čas a věřím, že najdeme společnou řeč. Jmenuji se Sezamie." Pokloním se mírně a počkám na Zpětnou vazbu
 
  Alejimot   Postava není přítomna 15.12.2019, 21:50:33
Pro Patriamu

Jak se Patriama zastaví, zastavím se taky. V očích mám jiskřičky a poslouchám. Jen co řekne to co chtěla, podává mi ruku. Jemně ji stisknu a mírně s ní potřesu. Pak jí pustím.

Kývnu na ní a dodám " Jsem ti k dispozici, není dnes pro mne důležitější úkol, než výuka včeliček k lásce v zem a tebe. Až bude první met, co budeme moct postrádat, dostaneš vzorek pro sebe a tvé děti." Ještě jednou kývnu a naznačím, že je volná ke své cestě.
 
  Patriama   Postava není přítomna 14.12.2019, 0:29:47
Pro Alejimota

Poslouchám co my bratr chce říct. Pak se zastavím a podívám se na něj. "Nuže dobrá bratře. Těším se na naši společnou spolupráci." Natáhnu k němu ruku abychom si mohli potřást. Během toho všeho jsem si zavspomýnala na jiného draka, který byl také můj bratr.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 11.12.2019, 18:53:06
Radost z rozhovoru s Patriamou

Jen co domluvím, nastražím uši a jsem zvědav, jestli jsem vsadil na toho pravého koně.
A vida, ukázalo se, že dosti ano.
Jak Patriama povídá, usmívám se a pozorně naslouchám. V očích mám dálky a hodně mokrého sena, které musí uschnout na sluníčku.

Když skončí o tom, že včelky mohou bít nápomocné, s radostí odpovím. " Medem to teprve začne ... budu je učit a hlavně budou roznášet pil květin a vybarvovat tak kraj ... je to pomoc elfí zvídavosti. A brzy začnu s tvorbou iluzí a chutí a taky medovými léky. "Pozastavím se v řeči, kdyby chtěla sestřička něco pravit.

Poté řeknu " Potřebuji tvou pomoc jako vzor. Může trvat dlouho, než Zahakkové, lidé a Elfové plňeji zakusí naši přítomnost. A proto veďme tvůj a můj rod k znalosti nás obou a ukazujme jim naší vzájemnou úctu
To je moje hlavní prosba. Potřebujeme, aby viděli jak se dopňujeme. Proto jsem na začátku nechtěl tvořit někoho tak okázalého, jako jsou draci. Med beru jako prazáklad lesa a Včelky budu vychovávat k laskavosti a zdánlivě menší potřebě vyniknout. ."
Zastavím se, protože nevím, zda toho není moc.
 
  Patriama   Postava není přítomna 11.12.2019, 17:02:29
Pro Alejimota

Jdu svému bratru po boku a poslouchám co mi říká. Chvilku nad tím přemýšlím a pak pravím. " Taky bych byla ráda, kdyby se naše děti stali...jak to jen říct. Obchodními partnery. Med se nám rozhodně hodí, ale nevím čím bychom my byli nápomocni včelám. A o draky a zahhaky bych si ze začátku nedělala starosti. Ale přece jen se pokusím dostat zahhakům pod kůži. Ale nijak vážně. A včely určitě nápomocné budou."
 
  Alejimot   Postava není přítomna 7.12.2019, 20:37:08
Pro Patriamu.

Jdu klidně a koukám se jak královna a trubcové dělají, co si myslí, že ví, že mají dělat. Dělá mi to radost. " Včely,alespoň ty moje rodinu chrání namísto napadání. Chtěl bych ti pomoci, až to bude možné, budu rád vyměňovat med s tvými výtvory. Ovšem hlavně bych rád našel schodu mezi mími včelami a tvými dětmi. Než se projevíme, obávám se o zahhaky a draky a nějak se jim nechci ukazovat v jejich podobě, alespoň ne hned.
Ale možná si dělám moc starostí. Myslíš že touha Zahhaků a zdánlivá nadřazenost draků může bít problém? Promiň, že jdu na to tak zeširoka. "

Jestli mi odpoví, budu pozorně poslouchat a pak dodám -" myslím, že by včelky mohli tvé zemi moc pomoci."
 
  Patriama   Postava není přítomna 7.12.2019, 20:08:01
Usměju se Alejimota a pravím. "Klidně bratře. Ale ne že od tebe dostanu žihadlem." Usměju se na něj a jdu s ním.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 7.12.2019, 16:06:51
Včelička s hlavou bílé lvice se otočí trochu překvapeně, avšak jakmile je to možné, tvář změní v potěšený úsměv.

" Ach sestřičko, je mi potěšením, že se ti tyhle roztomilé včelky líbí. Věř, že naslouchám tvému taktu a chci aby Leridiani měli v úctě tvé léno a tvou krásnou zemi. Můžeme se projít a popovídat. " Upřu na ni své či a trochu furiantsky smeknu svou admirálskou čapku a ostatníma rukama jí pokynu.

Druhá podoba Alejimotova
Blýskne mi v očích a pravím " To poslední co chci je rušit váš klid a mír. Řekněte prosím svým vůdcům, že mě mají vyhledat. " Třikrát tlesknu a řeknu
" Lesy a blesky,
Znáte mnohé stesky
Než najdeš panu
Uzříš světa mapu."

A v písku se oběví mApA Hlavního kontinentu Aurygy . Je skoro prázdná, krom Lesa, u kterého mám své včeličky a cesty od něj k věži Zahhaků.
" Jste silní. Když budete mít starosti, přijďte za mnou.Řídím rovnováhu na Aurize a Jmenuji se Alejimot. A budu vám k dispozici. "
Znovu tlesknu a můj obraz se promění v roj včeliček a odletí si svou cestou.

Další návštěva Alejimotovi druhé podoby - U lidí.

Včely odletí k osadám lidí, tedy kousek od nich, abych je nevyděsil a tam roj proměním v čistě oblečenou stařenku s bílými vlasy a ebenovou hůlčičkou . Vyjdu k osadě. Mám v plánu si projít a obejít všechny cesty a podívat se jak si děti hrají. Třeba tak snáze splynu.

 
  Patriama   Postava není přítomna 6.12.2019, 22:17:04
První moje podobizna se zastaví u dryád mé sestry. "Krásná to stvoření sestřičko."Přistoupí k nim a lehce se ukloní. "Dobrý den. Jsem bohyně země Patriama. Ráda poznávám děti mojí sestřičky. Pokud by vám to nevadilo ráda bych s vámi strávila kapku času a poznala vás. Myslím, že si můžeme navzájem vypomoct."

Další podobizna se objeví u mého bratra Alejimota a jeho včel. " Krásné to stvoření si vytvořil bratře. Máš zajímavý vkus, ale kdo jsem abych mohla soudit." Řeknu a postavím se vedle bratra, který mě neslyšel přicházet dokut jsem nepromluvila.

Další podobizna se musela hodně zmenšit aby mohla překvapit skřítky. řekla si, že to udělá podle nich a tak se přiblížila k menší skupince a bafla na ně. Když se vylekali začala se smát. "Už vím co na tom bratříček tolik vidí. Člověku to udělá aspoň úsměv na tváři. Zdravím vás vy malí uličníci."

A nakonec já osobně vyprovázím z hory povoz se zbožím, který se vydal na cestu. Jsou na něm naloženy šperky, hrnčířské nádoby, meče a jiné zbraně. Povoz vezou čtyři horské kozy, které můj lid začal chovat. Jedou na něm celkem 4 mí lidé ozbrojeni meči. Dva na povoze se zbožím, jeden řídí povoz a čtvrtý sedí vedle něj a kouká do mapy, kterou jsem jim vyrobila. Cíl cesty je jasný a cesta taky. Prvně k lidu mého bratra Anariona, pak k lidem, elfům a nakonec k ještěrům.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 29.11.2019, 22:19:38
Leridiani- pokračování.

Moje šikovné včeličky bravurně vyletěli několik stop nad zem. Zatleskal jsem jim.
Dále jsem řekl " A teď vám ukáži, jak zbírat pil z květů a jak udělat voskovou mřížku a do ní ukládat medový zázrak. " A začal jsem létat ke květům a hladil jsem je svými rukami a mé děti mě začali napodobovat. Z části z květů jsem začal dělat vosk a brzy tu bila první plástev, do které dělnice mohli dávat první pil a tvořit z něj met, jak jsem jim ukázal. a pravil jsem " Važte si toho medu, neb je to odlesk slunce na nebi a je to můj největší dar vám. Ten totiž patří k rovnováze a pomáhá od mnohých nemocích a ochrání vás v dlouhé zimě před krutým hladem a mrazem. " Pochválím dělnice, jak pěkně ukládají drahocennou substanci do pláství " Pěkně vám to jde. "

Pak otočím svou pozornost k trubcům a mrknu na ně " A vám dávám dar potěšit královnu v klidných i těžkých časech. Budete jí dělat společnost a uděláte to co vám ukážu. A když bude v nebezpečí, budete její strážci. " Zazpívám krátkou píseň a objeví se tu několik kuliček na provázku v šedé barvě a jedna větší ve žluté barvě. " Tady ty přívěšky vám ukážou vše, co potřebujete ke zvětšení svého rodu. Noste je a budete vědět co dělat." Navléknu je každému trubci a ten poslední královně. a té pravím " A ty má drahá bdi nad všemi ostatními a přiváděj na svět další. Vždy budeš vědět co dělat, pokud ne, použij přívěšek a já ti přijdu na pomoc. Jsi Asana Jemná a jediná máš ode mě jméno. Ostatní jména jim každému dáš ty. " A s těmi slovy jí dám přívěšek přes hlavu.

A jak dostali přívěšky, hned věděli, co dělat.
 
  Illinol   Postava není přítomna 24.11.2019, 13:36:38
Dryády

Pod Stromem Illinol, domovem Paní Snů se pomalu začali rozšiřovat její děti - Dryády. Dryády kráčeli lesní říší okolo velkého stromu a pokaždé vzhlíželi vzhůru a drželi se v jeho blízkosti. Ne, že by museli ale protože chtěli. Preferovali blízkost k jejich stvořitelce. A tak žili pod kořeny velkého stromu, po, kterých kráčeli aby pak mohli šplhat po jeho kmenu a sedat na některé z nižších větví. Avšak nikdy nevyšplhali až úplně do koruny kde Illinol sídlila.

Dryády dávali přednost prostému životu. Místo toho aby stavěli vesnice, města a velké působivé stavby se jenom procházeli přírodou - Nazí, tak jak je Illinol stvořila. Nazí lovily, spali a slavily. Koncept toho, že by se vůbec měli zakrývat jim byl neznámí obzvláště protože všechny zvířata okolo nich také žádné oblečení nenosila. Naopak jim to dodávalo výhody jelikož díky jejich zelené pokožce mohli mnohdy splynout s okolím a schovat se před predátory.

Ačkoliv predátoři pro dryády mnoho problému nepředstavovali. Vlastně skoro žádná zvířata je neohrožovala - Ne, že by se jich báli. Naopak - Dryády měli laskavé a milé povahy a to i k okolní přírodě. Brzy sbírali bobule s medvědy, pili z řek a potoků s jeleny, lovily s vlky a tak dále. Jednoduše se spřátelili se vší okolní zvěří a po večerech se každé zvíře - Predátor i kořist scházeli okolo dryád, které jim zpívali jejich líbeznými hlasy.

Dryády zpívali i rostlinám a stromům ačkoliv ty nemohli mít tak aktivní reakce jako okolní zvěř. I tak dryády se velmi těsně svázali s přírodou a stali se jejími přáteli. Místo aby se jí snažili změnit tak se s ní snažily splynout. Díky jemnému doteku Illinol mezi dryádami ale také vznikli první tradice. Každé dítě se muselo pojmenovat hned po porodu, mezi dryádami bylo nanejvýš pobuřující nemít jméno a jména dávali i jejich zvířecím přátelům.

 
  Anarion   Postava není přítomna 19.11.2019, 23:08:00
Poslouchám hovor na Radě. V, jednu chvíli Alejimot odkáže na Dary. Narozdíl od ostatních netrvořím zrcadlo nebo dvojnika, ale v myšlenkách požádám Strážce, aby se za nimi podíval. Vím, že mě o všem bude průběžně informovat.

Poté Illinol radu rozpustí. Část zmizela předtím, část poté. Zjistím, že jsem tam s Morlogem poslední. Zvednu se a kývnu na něj. Poté se ještě podívám na Illinol,, Neboj sestřičko. Někdy se zase uvidíme. Potřebuju si někdy odpočinout a neznám léčivější místo než tvůj strom a Sen. " S tím se proměním v paprskem a zmizím.

Na hradě se setkám se Strážcem v Síni Řádu. Váhy nejsou vychýlené, takže žádná pořádná práce se nekoná a menší pochůzky zvládá Strážce. Zrovna když spolu vedeme mlčenlivý rozhovor, tak se mi v hlavě rozlehne hlas Rodičů. Zasměju se a pohledu na Strážce. No příteli. Myslím , že teď se mě už jen tak nezbavíš. Tímto tě přijímám do svého Pantheonu jako Mladého boha a jmenuji tě svou Pravou rukou. Je na čase se do toho pořádně dát a zajistit, aby každá rasa znala mé jméno. Aby věděli, že na ně dohlížím." S tím se rozdělíme.

Jako první se objevím u elfů. Všimnu si sochy Patriami a dalších drobností. Ofrknu si a pozvednu hlas, až se nese nad celou vesnicí.,, Elfové. Mé jméno je Anarion. Jsem Bůh světla, Strážce Času a Udržitel Řádu. A zde vám přináším dar. Palentýr. Stvořen z paprsků slunce, tak kdokoliv kdo má dost silnou vůli bude moci pohlédnout kam bude chtít. A tímto vám říkám. Neuctivejte mě, jesli nechcete. Ale pamatujete, že na vás budu neustále dohlížet. "

To samé se opakuje u lidí a Zahakhu. U těch se chvíli zdržím, protože jejich smysl pro Řád mě fascinuje. Poté ale odejdu, když zjistím, že v okolí se pohybují další dva sourozenci.

Uthevuv syn Beorl se se svým kmenem proháněl po travinach kolem pouště, odkud vzešli. Najednou se vedle něj zhmotni jezdec na koni v plášti s kápí, že mu není vidět obličej. Neznámý. Ale jakoby z něj vyzařovalo světlo. Chvíli jede mlčky.,, Je mi líto tvého otce. Byl to dobrý muž. " Promluví po chvilce neznámý. Beorl zvedne hlavu,, Kdo jsi, že o něm mluvíš? Neznám tě, nevypadáš jako jeden z nás a vůbec tě neznám. " Cizinec se zasměje,, Takto se mluví se stvoritelem? Ale promiň. Utahuju si, z tebe. Možná mě neznáš osobně. Ale jméno budeš znát určitě. Jsem Anarion. Váš Stvořitel a mentor. A toto. Toto je Oko Anarionovo. A předávám ho tobě, aby jsi ho nosil, ochraňoval a pomáhal tam, kde je temno a je potřeba pomoci. " Během řeči sáhne cizinec pod plast a vytáhne kouli ze skla, tak do ruky a podá ji Beorlovi. Ten ji přijme a jen tak tak nepustí. Když se chce na něco zeptat, tak jezdec zmizí. A Beorl přemýšlí jesli se mu to pouze nezdálo. Ale koule v jeho ruce a pocit v srdci říkají, že to bylo pravdivé.

Nakonec shlednu ještě další rasy.,, Alejimotova se zatím zabydluje, Illinolina také, Patriama a její Manibove sice mají zázemí, ale přes to se jim zatím nezjevim. Patriama je drží zkrátka a ti rád rušit nebudou. A Draci Pána Proměn jsou zatím moc málo početní. A Stkritci od Silveria se o mě dozvědí z vyprávění Elfů. Snad. " Toto všechno mi proudí hlavou, když pozoruji svět z věže hradu. Přemýšlím, co přinese zítřek a také jsem znepokojen zprávami, které se ke mě dostali.
 
  Silverius   Postava není přítomna 19.11.2019, 12:42:52
Skřítkové

Skřítci velmi brzy pochopili rozsah mého daru. Bez větších potíží totiž unikali predátorům a ještě jim stihli provést lecjakou zlomyslnost. Hadům vázali mašličky na ocásek, na neodbytné šelmy házeli kdejakou větev, či šišku a mašličky se občas ujaly i zde.

Naučili se vytvářet komplexní nory s mnoha únikovými cestami, tak, aby nemohli být nikde zahnáni do kouta (tedy každá místnost má dva a vice východů). A co je hlavní – pustili se za elfy, kteří je zprvu odvrhli. A nějakou chvilku nedali znát svoji přítomnost. Časem se ovšem začaly elfům dít podivné věci. Objevila se podobizna Silveria na jednom z dřevěných domků. Když si nějaký elf nehlídal jídlo, tak mu nenávratně zmizelo. Občas přiletěla zdánlivě odnikud šiška, či malý kamínek a trefila nebohého elfa.

Ovšem zároveň s tím se děly i jiné podivuhodnosti. Stačilo, aby si elf povzdechl, že by rád nějaké sladké ovoce a druhý den ráno měl stůl přímo zasypaný ovocem, které mu tam skřítci nanosili. Skřítci také vytvářeli ozdoby a dary a dávali je svým elfím oblíbencům a oblíbenkyním. Snažili se plnit vyřčená I nevyřčená přání elfů. Ovšem občas se stalo, že některý toho času nepříliš dobře naladěný elf (ano, většinou se terčem vtípků stávají morousové) našel své svršky, či spodky na vrcholku stromu uprostřed vesnice. Či uklouzl na nově vzniklé kluzavce přímo pod schody svého domku.

Skřítci se zkrátka snažili, aby se elfové příliš nenudili. Samozřejmě u toho stále zvládali uctívat Silveria jelikož si jsou moc dobře vědomi, že jim Silveriův dar dal šanci přežít v tomto světě. A co víc – díky tomuto daru se mohou i královsky bavit!
 
  Alejimot   Postava není přítomna 18.11.2019, 23:18:20
Když vidím, že se náš večírek pomalu rozpadá, pravím na rozloučenou “ Už drazí sourozenci musím jít. Rovnováha sice někdy kulhá, ovšem to jí nic neubírá na lesku a jiskře. Mám práci, o které si pak můžeme popovídat. ” Objeví se mi na hlavě Cilindr, já smeknu až k zemi a proměním se v roj včel. Ten odletí daleko od velkého strom.

Zamíří k pohoří na východě velkého ostrova a zastaví tam, kde je před tím pohořím velký spodní les.
Tu se roj promění v orchestr velkých a malých trubek a několika houslí. Celá sestava začne hrát líbeznou hudbu k vítání slunce a Na dosah od hracích nástrojů se začne zhmotňovat 12 postav velikosti Osmiletých dětí. Postupně se jim vybarvují obrysy a je vidět velká křídla a začátek velké hřívy a oblých uší.
Když to trvá tak deset minut, objeví se několik trianklů a začne se po chvilkách přidávat.
Nakonec tu máme i dvě basy a vše skončí zvukem kapající vody.

A máme tu dvanáct Leridianů – Všechny dělnice- je jich 6, mají hlavu moudré a lovu zdatné lvice a 4 páry rukou. Všech 5 trubců má hlavy s dlouhou hřívíou černých lvů a tělo o dvě stopy vyšší než dělnice. A nakonec je tu královna se stříbro medovou barvou lvice, která ví jak řídit svou partu. Má 8 párů končetin a je veliká, jako všichni dohromady. A má velkou korunu na hlavě.

Zbytek těl tvoří podoba včelího těla, jen mají zesílenou pokožku materiálem pevným jako titan a rozhodně přežijí stovku bodnutí svých žihadel.

Hudební nástroje se rozplinou a místo nich se zjevím já v podobě celo bílé Leridiany vosí lvice s admirálským kloboukem ve žluté barvě.

Pokývám hlavou a pravím ” Tak děti moje, Jmenuji se teta Alvana – Nebo- Alejimot – pán nad rovnováhou a odpuštěním.
Oboje vlastnosti vám byly vetkány do celého vašeho těla. Tedy vaše Lví a lvičí hlava zná taky od něhy hněvu a odvahy.
Budete se starat o květy, které vám tady vyspívám, budete je opilovávat a střádat do pláství, které postavíte. Následné do nich uložíte med, který bude léčit jak hladové, tak slepé hluché a němě. To vám povím později. Budete taky bránit náš med a když si nebudete jisti, že stačíté na tu obranu, povoláte mě a já si to s těmi vetřelci vyřídím. Když budete mít hotovo, můžete se slunit, spát, nebo číst to, co vám přinesu. Pravidelné můžete jíst z pilu květů a pak taky z medu a já dohlédnu, aby jste měli všeho dost.
Vy dělnice budete se starat přímo o květy a budete zbírat med. Vy trubci budete těšit královnu a dělat jí společnost. A vždy když bude chtít, budete s ní mít děti. A všichni si při západu slunce sednete do kruhu ke mně a já vám budu povídat a učit, co budete potřebovat. A vždy mi můžete říci co vás zajímá, trápí a co jste se naučili. ”
Mávnu k nim a chvilku je ticho. Pak zazvoní vzrušení jako hmatatelné a všichni vespolek si začnou šeptat první dojmy.

Já- bílá Včela-lvice- v podobě Leridianů – Začnu zpívat nebeským sopránem a kolem mě začnou se zjevovat mráčky páry a kroužit do spirál. Postupně se začnou kolem nás objevovat pukliny v zemi a já hned řeknu druhým hlasem”Nebojte se a otevřete svá srdce, tady mám pro vás první květy.”

A skutečně začne kolem nás růst celí záhon poupat. Jsou sice mladé, a přece tloušťka je celích 2 a půl stopy. Postupné přidávám hlubší tóny, Tu začnou kolem mě Leridiani tančit, nejspíš mají radost z něčeho tak krásného, jako veliké mladé květiny. A hned se některé pučící kvéty začnou zbarvovat do modra a červena a žluta a tenhle kvítek má okraje tečkované a támhle ten zase srdíčkované. A za chvíli tu máme všechny květy a rostlinky dorostlé a většina jich dosahuje výšky vzrostlích stromů.

Utichnu a protáhnu ruce a trochu si zívnu – spíše to zní jako zařvání lvice po dlouhém dni. ”Klid ďeti, takhle budete taky umět zařvat. Teď si ovšem dáme kurs létání. Připravit, dávejte pozor.”Zakmitám křídly a vzlétnu nad zem asi dvě stopy. ”Tak a teď vy.”
Usměji se na ně jak to jen jde a pokračuji s výukou. Na konci dne to všichni umí perfektně.

(Ps. - Do vzniku Leridian jsem investoval 20 jednotek energie a do květů 15.)
 
  Patriama   Postava není přítomna 16.11.2019, 0:36:57
Počkám až Illinol promluví a pak se se všemi rozloučím. Vezmu sebe a gorgonu domů, kde ve svých komnatách uslyším hlas svých rodičů. Jsem ráda, že je slyším, ale jejich otázka mě zaskočí. Otočím se na gorgonu a promluvím. " Moji rodiče se mě právě zeptali jestli tě chci přijmout do svého pantheonu. Máš svoji vlastní magii spojenou se zemí a kamením takže by to nebyl problém, ale mě trápí jiná věc. Stvořila jsem tě jako svoji společnici a jako kamarádku. Ne jako spolupracovnici. Lidi v mém pantheonu budou často pryč a budou pořád pracovat. To po tobě nechci. Nemysli si, že si tě nevážím, ale mě budeš více nápomocná po mém boku. A proto tě gorgono nepřímám do svého pantheonu."


Po chvíli později vyjdu ven z paláce a jdu se podívat na svůj lid. Když mě uvidí vidím jak se usmívají a jak mi mávají. Ráda jim tyto věci oplácím. Vidím jak někteří staví další domy, jiní pracují na poli, další chodí do šachet a vynášejí od tama drahokamy a kovy. Na konci jedné ulice uvidím mluvčího svého lidu a jdu za ním. Baví se se dvěma dalšími maniby. Když mě uvidí tak se ukloní. Ukážu mu, že může přestat." Ráda tě zase vidím. Koukám, že můj lid pracuje a že se mu také daří. Pověz mi co všechno už se tady stalo."


"Má bohyně rád vás zase vidím. A ano máte pravdu. Daří se nám dobře. Postavili jsem pole a domy, hospody a také zbrojnice a kovárny. Tvoříme také už náčiní, nástroje a také šperky z drahokamů velké ceny. Hrnčířství se nám taky daří a už ho máme víc jak dost. Bohužel máme kapku problém se dřevem, ale zatím to není nijak vážné. Právě jsem vybíral ty nejchytřejší z nás aby pracovali v knihovně v paláci."
"Skvělé. Vše jde jako hodinky. Možná ještě jim dál pár úkolů, ale ty až později. Nyní bude potřeba se rozšířit do světa."Otevřu pusu abych mohla vyslovit svůj nápad, ale v tu chvíli uslyšíme strašný hluk a následně křik. Běžíme za tím zvukem a pak vidíme, že jeden muž je zavalen obřím stromem, který právě pokácel. Ostatní se snaží ten strom zvednout, ale je na ně moc těžký. Řeknu jim ať ustoupí a ať se nachystají ho vytáhnout. Chytnu strom jednou rukou a zvednu ho nad sebe. Pro mě to není žádná námaha. Ostatní rychle odsunou zraněného stranou a pak ho hned nesou pryč asi aby ho ošetřili. Já mezitím položím strom zpátky na zem. Jako poděkování mě čeká hlučný potlesk. Jen se usměji a jdu zpátky za mluvčím. "Mám menší nápad. Na tomto světě jsou už i jiné rasy. Vezměte vůz a naložte na něj šperky a hrnčířské výrobky. Dám vám mapu světa a jeďte za ostatníma. Obchodujte s nima a dejte jim naše věci za jejich. Ale jen za ty co pro nás se těžko shání." Nechám do kamenné desky vyrít mapu světa a dám ji mluvčímu. Pak se vracím zpátky do paláce a svých komnat. Tam vytvořím další svoje podoby a pošlu je do světa.

Jedna moje podoba je stále u ještěrů a sleduje jejich věž. Slíbila jsem jim, že nespadne a svoje slovo já plním. Když se koukám na systém jenž tady funguje jsem ráda za to, že jsem černá. Aspoň mě hned nedají do okovů. Pozoruji svého bratra jak se s nima baví, ale nijak nedávám najevo, že se známe. Schválně co vymyslí.

Další podoby směřovali různými směry. Hledat zajímavosti světa a nápady do budoucna.
 
  Illinol   Postava není přítomna 15.11.2019, 20:38:12
Přikývnu jak se debata rozvíjí dále. ,,Myslím si, že darům se představíme a budeme jim pomáhat jak budeme chtít a oni se pak rozhodnou koho vyznávat a následovat. A pokud někdo z nás poruší tento přístup a pokusí se jednu z ras ovládnout silou nebo narušit jejich existenci tak zasáhneme." Řeknu s rozvahou po krátké odmlce jak jsem důkladně promýšlela každé slovo.

,,Myslím si, že tohle bude všechno. nerada bych vás zdržovala a nutila vás se rozdělovat - Obzvláště když už se někteří vytratily. Až se zase něco naléhavého stane tak se sejdeme tady." Kývnu na své sourozence a povstanu. ,,A kdykoliv si budete chtít popovídat můžete se tady stavit, občas Sen může působit velice osaměle." Řeknu s úsměvem. ,,Hodně štěstí mí bratři a má sestro."

Následně přenesu svou formu dolů ke kmenu stromu a pokleknu. Bylo na čase začít tvořit a tak jsem zapátrala hluboko v mysli a mírně zasténala nad vyvinutým úsilím pro to abych vytáhla hmotu na Aurigu. Nakonec jsem měla materiál a mohla jsem začít rychle formovat a pracovat se soustředěným výrazem. Bylo na čase stvořit mojí vlastní rasu.

Příchod Dryád

Z hmoty stvořím vysokou, štíhlou postavu. Tvář podlouhlá a dlouhé vlasy až na záda. Na tváři si dám záležet aby byla opravdu půvabná. To byla žena. Vedle první postavy začnu tvořit druhou, stejně vysokou ale mnohem mohutnější. Vlasy po ramena a kulatější obličej. Tvář s hrubými rysy která jen podporovala tvrdý vzhled. Pravá ruka se lišila od levé, byla větší a byly na ní jen čtyři prsty, zároveň byla pevná jakoby ze dřeva.

To byl muž. Oběma pak dám zelenou barvu kůže a tmavě zelenou barvu vlasů. Jejich vlastnostmi byla domýšlivost, obratnost, velký půvab u ženy a u muže velká síla. Když jím dám základní atributy ještě se na chvíli zamyslím a pak přikývnu a vdechnu jím ještě něco - Přírodní smysl pro 'dobro'. Chtěla jsem aby dryády byli jak milé tak laskavé.

Se základem hotovým vezmu každou figurku a vytvořím skoro identické ještě třikrát pro obě pohlaví. Pak se k ním nakloním a vdechnu jim život. Dryády zamrkají a všichni se na sebe podívají předtím než každý vzhlédne k mě. Usměji se na ně a přikývnu. ,,Jak jste krásné děti moje. Jste dryády.""

Dryády na mě pomalu kývnou jak jejich existence se pomalu usazuje do jejich myslí. ,,A já jsem vaše matka. Já jsem Illinol, ze Sna. Jsem zde abych vás vedla a chránila." Řeknu. Jakmile dryády začnou chápat tak je dovedu k nedalekému potoku a ukážu jim kde zde mají získat vodu. ,,Budu nad vámi bdít ale jste už velké děti moje. Musíte se učit obstarávat si obživu a přístřeší sami. A jen v případě nouze se ke mě obracet - Aby jste byli silní a samostatní." Kývnu na ně. ,,Radujte se a užívejte si přírody mé děti."

Řeknu s úsměvem a předtím než odejdu tak se po nich rozhlédnu. ,,Každý z vás potřebuje jméno. Proč si je navzájem nerozdáte? Protože co je osoba beze jména? Já jméno mám a vy si ho zasloužíte také." V momentě kdy vzejdou první jména od dryád tak se na ně usměji a otočím se. ,,Jak jste krásné děti moje." Zopakuji naposled než se vrátím na svůj strom.

 
  Alejimot   Postava není přítomna 13.11.2019, 23:37:02
Druhá podoba Aleimotova - u Zahhaků

Jakmile ke mě přijdou modří Zhhakové a poví co mají na srdci, usměji se a odpovím. " Mohu být vaším přítelem, jestli chcete. Jmenuji se Alejimot a bdím nad takovými kráskami, jako je ta vaše věž. Leží mi na srdci vaše blaho." Mírně pokývnu hlavou a počkám na možnou reakci.

Třebaže to vypadá, že si radši pohovořím s jejich šéfy, Naslouchám jim s vřelostí.
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.