abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Morndun ::
družina
stránkovat po:  
 

Bryan OHara
27.2.2019
19:54:06
Voda....slyšim vodu....to by mohlo bejt ono...

Jelikož jsem z nás všech došel asi nejdál a asi jenom proto že z nějakýho divnýho důvodu vidim skvěle ve tmě, možná jsem něco objevil. Cesta nikde ale ta voda zní slibně. Kdekoli je voda, jsou lidi. Jen netušim kterym směrem a jak daleko, popravdě jestli vůbec. Ale chce se to nejdřív přesvědčit co je to za potok nebo snad malou řeku.
Vyběhnu směrem ke zdroji zvuku, k vodě. I kdyby nic jinýho, když bude čistá, můžeme se napít a já můžu trochu přinést v čutoře co mám v brašně. Já se určitě za pár hltů neurazim, protože tak nějak "hořim"....

Asi bych měl upozornit ostatní...

"Heeeejjjj LIDI ! Našel jsem vodu....teda slyším ji, jdu se tam podívat..."

Zařvu směrem k chatrči. Nejsem si ale jistej jestli to někdo vnímal a slyšel. I přesto že je tu hrobový ticho, les umí hluk dobře roznést. Při běhu si dobře všímam okolí abych snadno trefil zpátky.

Pokud najdu vodu, dobře si prohlýdnu kraje toku, kdyby tady bylo něco co by mě nasměrovalo dál. Známka nějaký lidský činosti, nebo tak něco. Najdu si pak nějaký nízko položený místo abych se mohl napít. Nejdřív zkusim jestli je voda pitná. Težko poznam když bude závadná ale kdyby byla stojatá u pramene nebo do ní padlo nějaký mrtvý zvíře mám aspoň šanci to zachytit.
Sehnu se k vodě a naberu do dlaně, napiju se a pokud nic nepoznám napiju se pořádně. Čutoru položim vedle sebe a oběma rukama si opláchnu obličej a omeju ruce. Možná i proto že je mám od hlíny prachu a popela. A možná tak i uvidim na zbytek třísek co zůstaly v dlani.

Vodu do čutory naberu dál nad místem kde jsem si opláchnul ruce aby nebyla zprasená. Hned jak u hrdla čutory dobublá poslední vzduch tlačící se ven, zašpuntuju jí a ještě si párkrát naberu do dlaně. Postavim se, rozhlýdnu po okolí a když nic nezahlýdnu, vyběhnu směrem zpátky k ostatním, k chatrči.

...

El
15.1.2019
15:34:15
Koukám na vás trošku nejistě. Nejistota se mění na rozpaky až přejte v neskrýváný "Co??" výraz.

"Já.... teda nevím.. ale když nechcete chodit v kruhu... jste si jisti, že chcete jít podél zbytků zdi kolem toho baráku?" pronáším nejistě, zatímco pohledem sleduji kamennou linii.

"Spíš by mě zajímala tamta... no říkat tomu prošlapaná je asi přehnané, ale přesto, cestička skrz kapradí. Tedy... pokud ji nemáme na svědomí my... tedy my jako po probuzení." ukáži rukou na linii polámaného kapradí vedoucí od dveří někam do pryč.

Tom
9.1.2019
19:51:22
Po odchodu z chatky chajdy nebo co to tu je opadne teplota, ale chlad mě vůbec nevadí, právě naopak. No a ani mě to vlastně není divné, že včera bylo vedro a dnes zima? No je toho tady divného daleko více, takže toto mě nijak nevzrušuje.

Na ten terén si dávám pozor, nechtěl bych se tu vyválet a tak jdu pomalu krok za krokem, protože jsem nepřivykl tělu a brnění, ale že všeho nejvíc tmě, která snad už dlouho nebude.

To máš pravdu. Je jedno kam půjdeme, protože nevíme co kde je. Hlavně se nemotat v kruhu. Co já vždy říkám ... když se ztratíš v lese, tak jdi prostě rovně ... a přesně v takové situaci jsme. Tak tedy pojďme společně a opatrně. No a samozřejmě když už máme ty zbraně, tak buďme připraveni je použít.

Jakmile tohle dořeknu, tak dám ruku na meč, abych byl připraven.

Libor Kupka
27.12.2018
22:05:48
"Už z prvního průzkumu venku vím, že musím dávat pozor kam šlapu. Pomalu začíná svítat a první dojem, že jsme pod vzrostlými stromy a pod nohama máme kamení, spadané větve a kmeny byl správný. Hotová džungle i s kapradinovým podrostem."

Z rozjímání mne probral tichý hlas Elišky která upozornila na to že je po mém boku. Navrhla, abychom zůstali pohromadě. Odpovím ji tak, aby to slyšeli i ostatní, kteří postupně opustili boudu a přidali se k nám venku.

"Eliško mám stejný názor, abychom se drželi zatím pohromadě. Zatím můžeme držet směr podle té zdi jak jsi navrhla. Pak musíme najít nějaký orientační bod, třeba slunce až vyjde najít v jeho ose nějakou horu, vrchol, skálu či mohutný strom a vydat se tím směrem, abychom nechodili v kruhu. Nezáleží zda půjdeme na východ nebo naopak na západ či sever nebo jih. Stejně nevíme kde jsme a musíme jít, dokud nenarazíme na známky civilizace.
Snad někoho potkáme kdo nám řekne kde se nacházíme. Opatrně až se někoho budete ptát, ať vás nemá za blázny co neví co jsou zač."

Eliška Heřmánková
26.12.2018
9:45:04
" Tak je to v háji! Tady jsem snad nikdy nebyla. Navíc je pěkný chladno. Kam se poděl ten žhavý podvečer? Snad jsem nebyla tak dlouho v limbu, aby mě stihli odvést někam daleko. To by museli mít přinejmenším letadlo, protože u nás bylo léto a tady to vypadá... no, ať nežeru na podzim nebo brzké jaro.

Tak dost, to budu řešit později. Tak jak to tady vypadá? Co ty šutry? Polorozbořený plot? Kolem takové chatrče nebo tu chatrč oddělovala od něčeho jiného? Nevypadá to, že by tudy vedla nějaká frekventovaná pěšinka, o cestě nemluvě. Moc ještě vidět není, ale ptáci už zpívají, nebude to trvat dlouho a světla bude dost. Snad se i oteplí."


Rozhoduju se, kudy se vydám, když se začnou postupně vydávat ven i ostatní. " Tady Libore." Zašeptám, když vidím, jak se rozhlíží. Uvědomím si, že má Bryan pravdu. My se chováme, jakoby o nás nikdo nevěděl a my se schováváme. Jenže oni tady někde jsou a nejspíš se báječně baví. Když se ozve ta "malá", trhnu sebou. " Nikdy jsi nebyla taková ustrašená, tak už se prober!" Podvědomě se trochu narovnám a zvednu hlavu.

Když mi podává pochodeň, zaváhám, ale pak jen řeknu: " No dobře, ale za chvíli bude světlo." Otočím se na Libora, který stojí kousek ode mě a ukážu na levou stranu. U toho přikývnu a usměju se. Pak už vykročím. Vždycky udělám dva tři kroky, prohlídnu si cestu před sebou, abych tady sebou trapně neplácla, a jdu zase dál.

Když už jsme venku všichni, pozoruji ostatní trochu "zdálky". " Kde nás asi posbírali? Možná bychom se měli trochu víc seznámit. Vždycky je lepší poznat kdo je kdo, když už budeme putovat společně. Počkat? A my budeme putovat společně? Jak mě to napadlo? Ostatní třeba budou chtít jít sami. Nejspíš se to bude muset zjistit."

" Poslyšte, napadlo mě, že by bylo asi dobrý jít společně. Aspoň do té doby, než zjistíme co se tu děje. Pokud to dobře chápu, nikdo z nás tady není ze své vlastní vůle a ani nevíme kde jsme, natož proč. Co tomu říkáte? Já bych šla podle té zdi nebo co to bylo, když to nebylo napůl zbořené. Někam to nejspíš vede, začátek nebo konec by nám třeba napověděl, proč to tu stálo."

Našeptávač
21.12.2018
13:05:25
I přes nabídku pomoci se nakonec žena-dítě vydá do chladivé tmy sama. Plameny trošku nespokojeně zaprskají, když žena poodhrne narychlo instalovanou plachtu ve vchodu a ještě více tak sníží teplotu v místnosti.

Netrvá to dlouho a jeden po druhém se hobitku rozhodnete následovat.
Místnost se začne vyprazdňovat. Oheň, jež jste probrali k životu a který ještě teď vesele plápolá v ohništi, se divoce roztančí náhlým pohybem v chajdě. Snad by se až mohlo zdát, že se jeho zlatavé prsty hladově natahují k místu, kde tiše odpočívá dřevo, jež Bryan před nějakou chvíli donesl a dveře, které jste během té krátké doby, jež jste zde pobyli, stihli rozpárat na kousky.

Venku vás do tváří udeří chlad.
Tedy většinu z vás - Bryan se zdá být poklesem teploty nějak nedotčen; a to i přes pochybně chabé vrstvy oblečení a holé paže.
Není to sice žádný bod mrazu, ovšem do teplého červnového večera/noci má místní počasí rozhodně daleko. Téměř by se mohlo zdát, že jste se posunuli v čase.

Studený, ale čerstvý vzduch je provoněný pachem tlejícího listí a zeminy. Země pod vašima nohama je nerovná a vlhká.

Vaše oči, dosud uvyknuté na zlatavé světlo plamenů, zpočátku nevidí kromě Bryanovy pochodně téměř nic. Jak však vteřiny pomalu ubíhají, před vámi se začnou rýsovat kmeny stromů, ještě stále kryté do šera. Jejich listnaté koruny se vám majestátně zvedají někde vysoko nad hlavami a brání jakémukoliv výhledu na oblohu. I tak není pochyb: Někde tam nad tímhle neprodyšným kobercem listí a větví svět vítá právě vstávající slunce.

Všude kolem vás je ticho - tedy alespoň bylo, než jste jej hrubě narušili svými kroky, pohyby a občasným kovovým zacinkáním zbraní a zbroje, jež vám nyní náleží. Jen někde v dálce lze slyšet občasné zacvrlikování ptáků, zdravících nadšeně úsvit.
Kromě Bryana, jež vystřelí vpřed jako vyplašená srna, se však nestihnete dostat dál, než nějakých deset metrů od budovy, když se odněkud zprava ozve ženský hlas vaší malé společnice, nespokojeně se hlásící o trošičku toho soukromí. O pár chvil později se zpoza jednoho z menších stromů vyloupne její malá postava. Podle jejích dalších slov by se dalo soudit, že chladný vzduch hobitku náležitě probral k hovoru.

Bryan s Liborem už jsou na venkovní terén připravení.
Ostatní z vás po východu ven zjistí, že kolem chartče na vás na zemi číhají více, či méně v zemi upevněné kameny - nejspíše pozůstatky nějaké další zdi, plotu, či nějací odpadlíci z chatrče. Ty jsou pak dále od stavení nahrazeny vysokými kapradinami, větvemi a občasnými popadanými kmeny stromů.

Viditelnost má daleko do dokonalé, i když to by se mělo brzy změnit. Pozornější oko si může však všimnout nějakých polámaných kapradin vedoucích ode dveří přímo pryč... a jiných, vedoucích kolem chalupy. Těžko ale říct, zda jsou to stopy vašich těl, když vcházela dovnitř, či pozůstatky po Bryanově a Liborově výzkumné výpravě.

Rozhodně nikde kolem vás není vidět žádná cesta ani stezka. Ať už se sem vaši předchůdci vydali z jakékoliv důvodu, zdá se, že nechtěli být rušeni žádným náhodným kolemjdoucím.

Kudy dál..?
A sami... nebo společně..?

Frančeska
10.12.2018
17:07:36
"Je fakt, že zůstávat tady je mrhání příležitostí," dám za pravdu tomu ve zbroji a posbírám si své saky paky a s lukem drženým spolu s jedním šípem vyrazím i já ven. Jestli se má dle prvních průzkumníků brzy vyhoupnout slunko nad obzor, proč nevyužít příležitost. Kdo ví, třeba tu narazíme i na kamfovníkové háje nebo něco podobně exotického. Ale stejně by mě zajímalo, jaké povahy je má přítomnost tady... Jsme všichni cestovatelé za hranice světů? Nebo mi tuhle bandu přihrálo podvědomí podle vzpomínek na dračákové seance? A hlavně, nevrátím se za chvíli zase zpět? Popravdě, ani zpátky nijak zvlášť nechci, i když tohle tělo bych z fleku reklamovala. Napůl ztracená v myšlenkách automaticky mířím za světlem pochodně a hlasy.

El
6.12.2018
13:47:58
“Můžu předtím dokončit proč tu jsem a obléct se? “ ozývá se na Bryanovo volání odněkud z lesa napravo od dveří. Po chvílce se vynořuji z lesa uhlazujíc si živůtek. Zajimavé je, že ačkoliv je kolem nás les plný listí, větviček a křoví, skutečně mě dřív dřív vidíte přicházet, než slyšíte.

“Jinak, né že by to naplňovalo kdovíjakým nadšením, ale jelikož nemám ani vousy ani obří sekeru a naopak mám chlupaté nohy a oblečení jak německá selka, dovolím si tipnout, že nebudu trpaslice ale hobitka.“ prohlašuji s jistou nevolí. Zdá se, že jedinec skutečně může začít cítit sounaležitost s jakoukoliv skupinou, ať už se jedná o fotbalové fanoušky, náboženskou skupinu či rasu, která stojí za vyřešením většiny problémů Středozemě.

„Cesty k hledání tu myslím budou aspoň dvě. Naše těla zjevně odněkud přišla a někam směřovala. Pokud jejich cílem nebyla ta chatrč, v tom případě by bylo asi vhodné zjistit proč. Možná udělali nějaký obřad, nebo na ně bylo sesláno nějaké kouzlo ....“

Uvnitř mě trošku šokuje, jak mě vlastně vůbec nešokuje konstatovat, že tu někdo možná kouzlil. Ale při všech těch divných věcech okolo, tohle je vlastně už jen prkotina a vcelku do zapadá do pokřivené logiky věci, kterou je zde zjevně nutné se řídit.

Tom
5.12.2018
11:55:42
S mečem jsem si hrál vcelku dlouhou dobu, ale to nikomu nevadilo, za což jsem rád. V průběhu toho ostatní dělali vše možné ale ničemu z toho jsem moc pozornosti nevěnoval a nijak ani nic nekomentoval, byl jsem holt zaneprázdněn jinými aktivitami.

Takže všude okolo je les a brzy už bude svítat. Aspoň něco pozitivního na tom všem neznámém že uvidíme ... my ostatní ... protože tento exot prej vidí ve tmě, mimo jiného jako třeba že pochodeň by jsme mohli udělat přímo z něho a on by se v tom beztak ještě vyžíval. Pomyslím si tak pro sebe a vrátím meč do pochvy.

Když začnou padat slova o odchodu tak neváhám ani na chvíli. Jdu s vámi, co velice dělat tady, když nevíme co nás čeká by byla hloupost někoho nechat samotného či sám zůstat někde sám. Tak pojďme zjistit o co u vlastně jde.

Bryan OHara
3.12.2018
19:24:55
Sedim u ohně a když domluvíme s Liborem, dál se věnuju ohni. Napomenutí Elišky nechám ladem, nemám na to co říct. Líně přihodim pár klacků aby se oheň zas o něco víc rozhořel a dál přemejšlim. Usměju se když zaslechnu tpaslici vtipkovat o jízdnym. Bělovlasá jí pak chce doprovodit na záchod a setká se s odmítnutím. To je asi to poslední co by mě trápilo.

Všichni si prohlížej věci co maj u sebe, skoro všichni jsou tu ozbrojený nebo něčim vybavený. Já toho ale měl v brašně jenom hodně málo. Mínus ta deka co teď visí na dveřích. Ale asi to mělo a má svůj důvod.
Eliška přešlapuje nervózně u vchodu a pak se odhodlá jít ven. Oznámí nám že jde ven. Bránit ji nehodlam. Když to zahlídne Libor, vyskočí na nohy a jde z Eliškou. Přičemž se mě ještě zeptá jestli nechci jít taky.

Venku jsem byl, neviděl jsem nic než stromy a stromy. Nikde žádná cesta. A teď to mam jít zkusit znova...asi mi stejně nic jinýho nezbejvá.

Napadne mě a přitom jen lehce pokejvnu na Libora než zmizí za plachtou tak jako Eliška. Já se taky postavim od ohně na nohy a protáhnu se rukama ke stropu. Sehnu se k ohni a vytáhnu ten největší, nejsilnější klacek co by mohl zatím sloužit jako pochodeň. Nebude hořet moc a dlouho ale nějaký světlo poskytne.

"Já jdu tedaa.....ehhmm..za nima...jde ještě někdo ?"

Zeptam se přes místnost, i když spíš tak řečnicky, nečekám jestli někdo jde nebo ne. Kdo chce půjde kdo ne zůstane. Vydam se za plachtu kde je i Libor, hned vedle vchodu ve stínech...

"Na co se pořád tak schováváš ?! Vždyť kdyby tu někdo číhal, už by nás nejspíš dávno vykuchal. Celý je to tu postavený na hlavu. Nesmíme zapomenout že je tu někde venku taky ta trpaslice. Asi by jsme se jí měli ozvat."

Dořeknu tak nějak unaveně a vydam se směrem k lesu. Nejdřív najdu Elišku, to by neměl bejt problém jelikož nemohla dojít daleko a navíc já prostě vidim dost dobře. Když ji najdu dám ji provizorní pochodeň. Když ne, pochodeň si nechám a tak jako tak zavolám na tu trpaslici, jelikož nemám ponětí kam si odběhla...

"Ehhmm....TRPASLICE ?! Sakra....to zní blbě. Jdeme hledat cestu. Jdi za pochodní nebo mým hlasem.."

Zakřičim hlasitějc aby to mohla slyšet. Ať už jsem Elišku našel nebo ne, vydam se hloubějc do lesa a očima lítam sem a tam v naději že zahlídnu nějakou vyšlapanou stezku nebo možná nějakou kamenitou, prašnou cestu. Prostě něco co do lesa přirozeně nepatří.
Ostatní mě najdou buďto podle pochodně nebo uvidí Elišku. Jakkoliv na mě zasvítí nějaký světlo, ve tmě se zalesknou jasně žlutý sytý oči. Jako když člověk posvítí na kočku.

Jdu směrem rovně od chatrče, od jejího vchodu a dívam se všude okolo. Kdyby na mně někdo volal a ten hlas poznam, zavolam zpátky. Bude tak mnohem jednoduší se najít. Nemam obavy že tu je ještě někdo, že by nás slyšel nebo viděl. Ale protože situace je jaká je, sem při průzkumu opatrnej a pořád sleduju okolí. Dávam si taky pozor na díry v zemi a kameny.

Zlomená noha je to poslední co bych potřeboval....

"Celý je to tu divný....MY sme divný...jiný...že já nezůstal doma...mohl jsem teď třeba vzít bráchu na bazén..."

Vzpomenu si na domov a brášku, když si tak mluvim pro sebe. Celý to ale musí mít nějaký vysvětlení a řešení. Mluvení ani úvahy toho ale nikdy moc neřešej. A tak radši dál pokračuju v průzkumu, ať už sám nebo s ostatníma. Něco tu bejt musí, nějaká stopa, vodítko.

...

Libor Kupka
27.11.2018
0:40:03
"Tak mne Bryan utvrdil v tom, že se mi to nezdá a že to není drsný vtip.
Chtěl sem počkat do svítání, ale Eliška se najednou rozhodla jít ven.
napadá mne zachovat se jako slušně vychovaný muž."


Bezděčně sáhnu k pasu a nahmatám dýku a promluvím.

"Jdu za Eliškou přece jí tam nenechám samotnou. Bryane jdeš s sebou za chvíli stejně svítá. Najdeme stezku, která vede odsud a snad dojdeme do civilizace. Ty s viděním nemáš problém a tak by jsi nás mohl informovat, kde stezku hledat a ušetřit tak čas."

Seberu si své věci a přitom si pomyslím.

"No než jsem se octl tady tak jsem si hrál se zámkem co potřeboval spravit.
No, ale když jsem se koukl na to nářadíčko co mám tady tak to je spíš vybavení pro zloděje. Paklíče, různá malá páčidla, provaz s házecí kotvou.
Tak to vypadá že tahle postava tady není zámečník, ale spíše vyzvědač. No uvidím strážcům pořádku se pro jistotu vyhnu."


Rychle se protáhnu kolem závěsu který kryje dveře a ukročím do strany, abych nezůstal stát v osvětlených dveřích.
zaposlouchám se odkud uslyším praskot větviček nebo jiný zvuk který by mi napověděl kde je Eliška pokud bude hned poblíž tak na ni tiše zavolám a počkám jestli se ozve.

Eliška Heřmánková
26.11.2018
22:29:12
Chvilku nerozhodně přešlapuju kousek od východu a pak se rozhodnu.

" Nebudu tady čekat, až se všichni rozhoupete. Jdu to omrknout ven. Kdybyste mě viděli utíkat co mi síly stačí a u toho křičet, pak to nebyl můj nejlepší nápad."

Dál už na nic nečekám a vyjdu ven.

Eliška Heřmánková
22.11.2018
12:17:12
Ze snění o Valentině mě probere Tomáš, jak se po chvilce představil. Na hlídky už ani nemyslím, adrenalin nám nejspíš spát nedovolí, to je fakt. "Kde jsme" je nejspíš otázka roku a "Proč" za ní nepokulhává. Jsou to celkem palčivé otázky a minimálně na tu první se snad dozvíme odpověď od Libora až se vrátí.

Všimnu si, že i Tomáš se zabývá svou zbraní. Na rozdíl ode mě, tomu asi i rozumí. Mě sice připadá, že tahle bytost, ve které teď nejspíš jsem, je obeznámena s tou zbraní velmi dobře. Avšak co já? Já jenom z knížek a filmů. " Snad se to naučím pokud to bude potřeba." Pak mě něco napadne. Vyndám krátkou dýku a začnu si prohlížet hlavně její rukojeť.

Po chvíli pokývám hlavou. " To jsem si myslela." Z pouzdra vyndám i tu dlouhou dýku a začnu podrobně porovnávat oba tepané reliéfy. Jsou stejné, je jisté, že to je sada. Obě schovám do jejich pouzder a přemýšlím, co ten reliéf znamená. " Třeba je to nějaká značka města nebo příslušnost k nějakému klanu. Taky by to mohl být rodový znak. Třeba na to časem přijdu.

Všimla jsem si taky, že v nějakém díle Mušketýrů, měl jeden z nich omotanou tu rukojeť nějakou kůží. Třeba se snažil zakrýt nějaký znak na ní? Nebo to má nějaký úplně prozaický důvod, který jde mimo mě. Tak to asi bude."


" Taky doufám, že bude světlo, abychom se mohli porozhlédnout.."

V tom se vrací Libor a oznamuje, že tu je kolem les, což potvrzuje i Bryan. Takže les, hm který to je? Ten za jezírkem nebo někde na druhé straně města? Uvidím, až bude světlo, to bych mohla poznat. Všímám si, že Libor s Bryanem si něco šuškají. Trochu se zamračím. " Dost nezdvořilé šeptat si mezi všemi námi tady." " Co je šeptem, to je čertem." Řeknu a trochu se zasměju.

Bryan chvíli před tím, než začali šeptat, hodnotil svou situaci. Všichni se o to snažíme. Pochopit o co tady jde. Představí se i bělovlasá elfka, Frančeska. A tak vlastně nevíme ještě jak se jmenuje ta dívenka, která vtipně poznamenala, že může jezdit na dětskou jízdenku. Usměju se.

Pak pečlivě uklidím všechno, co jsem předtím vyndala z báglu, pořádně ho zapnu a přejdu ke dveřím, vykouknu zpoza plachty, kterou Bryan trochu zakryl zívající díru po dveřích. " Třeba už je tam vidět, nerada jsem někde, nevím kde." Pak ustoupím, abych nepřekážela malé slečně při odchodu. Raději dělám, že jsem nezaslechla nabídku doprovodu Frančeskou. " Podivný nápad."

El
21.11.2018
19:40:09
“Nevím, jestli by byl tak skvělý nápad nosit nitroglycerýn volně pohozený v batohu…“ vyjadřuji mírnou skepsi nad alternativními nápady Frančesky ohledně obsahu těch malých placatek. I když zjevně tady je opravdu možné všelicos. Úvahy na téma lepších obalových materiálů nechávám bez komentáře, za a věřím, že původní majitelka věděla, proč to třeba ve skle nemá, za bé se již věnuji dalšímu prohledávaní mých statků, až nakonec dochází i na ony kalhotky. Vrhám na Frančesku poněkud zlý pohled, zdá se, že růžová krajka skutečně nepatřila mezi mé oblíbené kombinace.

Zatímco z mé tváře jen velmi pozvolna mizí ruměnec, Eliška s Tomášem se dali do procvičování šermu, respektive zjišťování, co jejich těla umí. “Teď se ještě nezarazit, až bude třeba kromě vzduchu sekat i do něčeho živého… No, snad to nebude potřeba“ zračí se mi ve tváři pochyby.

Posléze se vrací ze své průzkumné výpravy i Libor. Dobře, být uprostřed lesa je stále docela v pohodě. Být na severním pólu či například uprostřed lávového pole, to by byl asi o poznání větší problém. Tedy… pro většinu z nás. Protože Bryan začíná působit dojmem, že by si v lávě rochnil jak ve vířivce. Jeho pohrávání si se žhavými uhlíky, zjevné pohrdání žárem a faktem, že by měl ublížit, to vše sleduji s lehce vykulenýma očima, jakkoliv „doma“ by mě to asi šokovalo o poznání víc.

“Ohnivzdornost ? Noční vidění… to je toho… Já mám zase schopnost jezdit v buse za dětské jízdné...“ usměju se kysele nad jeho jásáním nad tím, že k členství u Xmanů mu chybí už jen vyplnit přihlášku. Pokud se tedy zbaví té obsese ohněm, to zírání do plamenů nepůsobí úplně zdravě. Nakonec se ale dočkávám odpovědi na svůj dotaz a na znamení díků přikyvuji. Těžko říct, zda si toho vůbec všiml.

Vydávám se ke dveřím, když v tom mě zastaví Frančeska s nabídkou na dámský doprovod na toaletu. Viditelně znervózním, snad s ohledem na její předchozí pohledy a komentáře stran toho růžového prádla v batohu, a vteřinu dvě váhám, co říct.

“Ehm… no … děkuju za nabídku… vážím si toho.. Ale … to nebude třeba. Já na to společné chození … na dámy… moc nejsem. Dám… na sebe pozor.“ odpovídám nejistě a rychle se vydávám ke dveřím v naději, že to vyznělo aspoň trošku diplomaticky.

Frančeska
20.11.2018
22:38:44
"Brian... Always look on the bright side of the life, tada tadatadatada," zanotuju si sama pro sebe. "Jinak já jsem Frančeska," přidám se k tomu představování. Pak se otočím k té hobitce. Musí to být hobit, je to malé, bez vousů a má to holé chlupaté nohy, co jiného by to jinak bylo, po stránce druhu? "Jestli chceš, můžu ti hlídat záda," nabídnu. A to zcela bez postranních úmyslů, prosím pěkně!

Bryan OHara
20.11.2018
22:06:01
Můj pohled se vrátil na mojí ruku. Hned potom co sem ji vytáhnul z ohně. Ale stalo se něco co sem vlastně čekal a nečekal. Některejch z pohledů ostatních jsem si nemohl nevšimnout ale nijak mě netrápěj.
Dál, jakoby v tranzu koukám do ohně a nemůžu si pomoct koukat jinam, věnovat pozornost něčemu jinýmu. Ten zpropadenej oheň mě snad hipnotizuje. Směju se, od ucha k uchu, je to jen oheň.

Proč mam sakra tak dobrej pocit když sem blízko ohně.....i přesto že všechno ostatní je na hovno.

Až teď si všimnu že pořád ještě držim žhavý uhle, z teď už dobře hořícího ohně. Dění v chatrči jde tak nějak momentálně mimo mě. Párkrát si přehodim uhlíky z levý do pravý abych zjistil, že ať dělam co dělam, oheň mě prostě nepálí. Kdo by se na mně zadíval, všimne si že moje oči doslova svítí. Žlutě, jako u nějaký šelmy, nebylo tomu ale tak než jsem se začal věnovat ohni.

Když mě oheň nevadí....mohl by třeba vadit tomu dřevu...

Napadne mě způsob jak se zbavit třísek. Prozměnu zabořim levou ruku do nejžhavějšího místa v ohni, v domění že malý třísky vyhořej a já tak budu mít o problém míň. Asi je je to blbost a divný, momentálně mi to tak ale vlastně ani nepřijde. Ať už se to povede nebo ne. Ruku vytáhnu a trochu si pak obě opucuju o sebe.

"Tak jo...nevadí mi oheň....mám ohromnou sílu....vidim skvěle v noci...to je div...."

Povídam si zase pro sebe, potichu, slyšel by to jen ten co by pozorně poslouchal nebo je vedle mě. Odmlčim se když si uvědomim "realitu" situace...

"Vlastně to je skvělý..."

Trochu se uchechtnu, protože je vlastně fajn bejt zvláštní. Muj pohled se na chvilku stočí od ohně když slyšim přicházet Libora. Větší uši co teď mám, jakoby byly radar. Trochu se stočej doleva doprava a našpicujou do pozoru. Dokonce líp slyšim, praskající větvičky a šramot jak Libor příchází. Oči zase trochu vyhasnou...

Podívej seee...

"Co to ?!"

Otočim se k ohni, jakoby mi snad on našeptal ať se podívam. Oči se mi zase rozsvítěj jasnější žlutou a uší poleví. Chvilku ještě civim do ohně a snažim se sám sobě odůvodnit proč to něco znělo v mojí hlavě. Když si pak uvědomim že se mě ta trpaslice na něco ptala. Někde v tom všem zmatku.

"Ehhmm...já...venku to vypadá dost.....nooo..temně. Ale není tam nikdo...alespoň jsem neviděl nic čeho by sme se zatim měli bát. Pokud ti to nějak pomůže."

Odpovim jí dost opožděně ale přeci jenom to zkusim. Když se tak zamyslim, úplně už ze mně opadla nervozita a strach. Spíš si pořád rovnám myšlenky. Po očku si všimnu toho rytíře. Další co mluví o hlídkách na který mam pořád stejnej názor. Prohlíží si svůj meč a já sem popravdě rád že tu je někdo, kdo meč má. Kdyby se cokoliv stalo, pomůžu, jenže kosti a svaly jsou kosti a svaly a ocel je ocel. Pak taky neni jedinej kdo tu nějakou zbraň má, což je pro NÁS dobře. Pozoruju místnost a lišácky se směju. Vlastně ani nevim proč. Z toho mě vytrhne až Libor, co ke mně tiše přikročil když už přišel z venku. Já si dál sedim u ohně a na chvilku se na Libora podívam. Přeměmřim ho pohledem, pozoruju jak ke mně přiklekne a pak si poslechnu to co mi našeptává. Přitom se zase zahledim do ohně, Sedim na "bobku" a natáhnu ruce k ohni a párkrát je promnu.

...

Libor Kupka
20.11.2018
20:19:09
Opustil jsem boudu a sotva udělal pohyb do strany abych nebyl vidět proti osvětleným dveřím zaslechl jsem Bryana hlasitě prohlásit , že jde taky na obhlídku.

"Prima je to že tu nebudu na obhlídce sám, ale zároveň problém proto, že on se nepohybuje nijak tiše a tím pádem mi je sluch k skoro k ničemu.
Jak to , že se pohybuje tak rychle a evidentně nezakopává o překážky? On má noční vidění? Budu se ho muset zeptat až se vrátím zpět."


Podle toho co vidím je kolem asi hustý les, nebo je tak zataženo, že není ani vidět oblohu.
Neobjevil jsem nic co by ukazovalo na přítomnost jiné bytosti, než Bryana.
Pak zacvrlikal nějaký pták, ale ne tak, že by jej něco vyrušilo, jen jako by vítal úsvit. podle toho by brzy mělo svítat.
Vydám se zpět do boudy a po cestě seberu pár klacku na oheň o které zakopnu.

Kousek od dveří zvolám.

"Tady Libor hej vy tam vevnitř venku bude brzy svítat a široko daleko nikdo není, až na Bryana živá bytost. Jako kdybychom byli uprostřed hustého lesa. Donesl jsem trochu dřeva na oheň. Jdu dovnitř tak ať mně hlídka nenapadne."

Vstoupím dřevo vysypu u ohně a sednu si tak, abych si zahřál ruce.
Počkám až bude venku aspoň trochu vidět a pak vylezu, abych se rozhlédl.
Vyhledám Bryana, přistoupím k němu a šeptem se ho zeptám tak, aby to slyšel jen on.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.