Celá místnost ve mě budí respekt. Nebojím se, ale přesto si uvědomuji vážnost. Na druhou stranu je zde v sázce to, čemu se v budoucnosti chci naplno věnovat. Napravovat křivdy na zdraví všech obyvatel útočiště. Je to můj cíl a je to mé poslání. Proto jsem odhodlán snést vše, co přijde. Otázkou je, jestli mé odhodlání bude stačit.
"Pokusím se to zvládnout. A doufám, že pak budu užitečný." řeknu Správci na rovinu o své motivaci...
Silvercobs Gita tím spíše myslela to, že vás Správce zase odvede do zacvičovací fáze. Ale samozřejmě.. kdyby ses protivil proti zdějším pravidlům, někomu ublížil.. no.. vyloučení by podle všeho byl ten nejmenší trest.
Dveře ke cvičišti jsou zavřené, ale když se přiblížíš tak uslyšíš cvaknutí zámku jak se otevřou.
Uvnitř je skupina pěti lidí a společně trénují.
Mladý muž s rezavými vlasy rozžhaví kamenný kvádr a dívka se stejnými vlasy ho nepatrným mávnutím ochladí tak prudce, až kámen praskne.
Když si je prohlédneš pozorněji, je jasné že jsou to dvojčata protože rysy mají téměř stejné.
Třetí je muž se zjizvenou tváří. Pořádně nevíš co dělá.. dokud se najednou jeho tělo nenapne.. a ve vteřině se přesune za cvičného panáka, kterého probodne krátkým mečem.
Poslední dvojice jsou téměř ještě děti. Dvě dívky, které se učí šermovat. Vypadalo by to obyčejně, ale dojde ti, že rány nevykrývají, spíše jen útočí. Když jednu z nich meč zasáhne, její tělo zprůhlední jako by se změnilo na vzduch.. a od kůže druhé se zase zbraň neškodně odrazí jako od kamene.
Ty první zaregistrují tvůj příchod, skloní zbraně a usmějou se na tebe. Ta starší pokývne hlavou na pozdrav "Takže to ty jsi ten nováček. Cítili jsme jak někoho Správce přinesl do našeho středu." "Ale ještě nejsi dost připravený. Necítím tvou přítomnost napojenou na Útočiště. Takže tě asi zase odvede, že?" doplní ji ta mladší.
Už dlouho jsem nemusel řešit věci tak...normální. Natožpak abych se nemusel při kontaktu s dětmi bát, že jim nechtěně ublížím. A používat Dar jen tak, pro zábavu...to je prostě neuvěřitelná zkušenost.
Usměju se zpátky na Gitu.
"Líbí se mi tu čím dál víc."
"Taky se těším," odpovím jí pak. Přitom mi v hlavě začne na chvíli šrotovat: jak to myslí, natrvalo? Takže mě odsud mohou ještě vyhodit? To jsem celý já, zaměřit se na tu nejvíc negativní. Proč by mě měli vlastně vyhazovat? Vždyť jsem právě pomohl Správci s dost ošemetnou situací...
No a pak tam zůstanu sám. Tedy, sám. Ještě tu (*aspoň mi to tak z dosavadního textu připadalo*) zbylo docela dost lidí, ale já jaksi...neumím mluvit s lidmi. Už je to taky pěkně dlouho, co jsem si dělal přátele. Co jsem měl přátele. Nejblíž příteli co mám je teď Apsalar, a i to je spíš známý.
A tak se nakonec vydám tam, kde během mého času bylo cvičiště. Třeba je tam nějaký jiný div Útočiště. Třeba tam někoho potkám...
Silvercobs Gyta se usměje na Silvercobse skoro až mateřsky "To bychom pak ale byli špatné společenství, kdybychom uráželi ostatní bezdůvodně.. a nebylo by to místo, jaké bylo zamýšleno" Děvčátko ještě chvíli pozoruje divadýlko s jiskřičkami, potom se pověsí Silvercobsovi kolem krku a vtiskne mu děkovnou, rozjařenou pusu a pak odběhne pryč když ji matka odvolá. Vezme děvče do náruče a vykročí směrem k pokojům, zřejmě jde dcerku uložit. I Gyta se omluvně usměje "Musím taky jít, máme své povinnosti a brzy ráno vstávám. Ráda jsem vás s Apsalarem poznala a těším se, až se k nám přidáte natrvalo."
Apsalar Správce se usměje, jako vždy vlídně "Pak tedy pojď, vezmu tě do místnosti, kde jste trénovali napojení s Útočištěm." vykročí před ním a odvede ho tam, kde to už Apsalar zná dost dobře. Ale tahle místnost je jiná. Větší.. stěny jsou z jakéhosi tmavě modrého kamene a probíhá jim jemně zlatavé žilkování. Celá místnost jakoby tepe vlastním životem. Doslova je tu cítit tepání energie Útočiště.
"Prostě jen zavři oči a otevři se tomuto místu. Nech ať najde tvoji bolest a vyléčí ji. Ať vyléčí tvou duši abys ty mohl potom pomáhat druhým.." položí mu ruku na rameno "Kdyby to bylo příliš nepříjemné, stačí si pomyslet, že chceš přestat a Útočiště přestane.."
"Takže bych měl ještě trénovat než se o to pokusím?" sice pořád věřím svému pocitu, že to zvládnu, ale přesto se Správci podařilo zasít semínko pochybnosti.
"To by se stalo poprvé a já věřím, že to není možné. I když připouštím, že to může být i tím, že toho o léčení vlastně moc nevím, jsem jen prostý tulák, nic míň a nic víc. Nicméně vždy jsem se dokázal soustředit na svůj úkol a to i v podmínkách nesrovnatelně horších než zde panují. Samozřejmě udělám vše pro to, abych co nejvíce zvýšil šanci na úspěch. Orak si to zaslouží. Stejně jako každý další kdo si prošel tou hrůzou tam venku."
"Dívej se," řeknu dívce. Potom začnu mezi prsty jemně jiskřit energií. Těžko vytvořím nějaký obrázek, na to nemám dost velkou kontrolu, ale když se budu snažit, třeba zvládnu hvězdičku...a beztak je to skoro jedno, líbit by se jí to mělo stejně.
Zatímco takhle bavím malou, přemýšlím o Gytiných slovech. Zdá se, že s Apsalarem jsme dosud viděli jenom školku Útočiště. Oba jsme pořád nejspíš v nějaké zkušební době, a proto je Správce tak opatrný.
"To chápu," odpovím jí.
O dobrých úmyslech Správce ovšem nepochybuji. Sám bych si dával velký pozor, když by v sázce bylo zdraví jiného člověka. Na to je můj Dar trochu jednodušší než ten Apsalarův-když nechci, tak jenom nic nedělám, a pak nemůžu nikomu nic udělat.
"Víte," začnu, "tohle...společenství, co se tu utvořilo, to si zaslouží veškerou ochranu. I za cenu urážky."
Apsalar Správce mírně pozvedne obočí "Ne, neublížil. Ale nikdy jsi taky nenechal dorůstat končetinu, nebo jakoukoliv jinou část lidského či zvířecího těla." Což je pravda. Vždy jsi léčil rány, otravy, nemoci, napravoval zlomeniny.. ale tohle je něco úplně jiného. Asi jako kdyby si někdo, kdo umí postavit dům, myslel že dokáže vyrobit cihlu. Není to.. stejné. "A ne, temnota tvé kroky neovládá, to jsem také neřekl. Ale když máš v sobě strach a temnotu, může nastat chvíle kdy se něco z toho jen maličko vynoří, naruší to tvé soustředění a Orakovi můžeš ublížit neúmyslně. Když bys něco udělal špatně, chceš ho znovu nechat projít bolestí z toho, že mu budeme muset jazyk uříznout?"
Silvercobs Žena zavrtí hlavou "Ne, ale taky se k nám nedostane nikdo.. kdo už není dostatečně.. zaškolený na spojení s Útočištěm. Natož aby ještě byla potřeba jeho pomoc. Ale Správce nedělá nikdy unáhlená rozhodnutí a vždycky se jen snaží chránit ostatní. Ať už dotyčného, nebo okolí. Rozhodně nechtěl Apsalara nějak urazit nebo rozhodit." Menší jiskry rozhodně zvládneš, přece jen máš v sobě ještě energii, kterou jsi předtím vstřebal aby blesky neublížili ostatím.
Onen nepříjemný pocit mne překvapí. V první chvíli ani nepochopím odkud pochází a teprve, když se Správce ozve se svým hodnocením si dám dvě a dvě dohromady.
Překvapí mne to. Nedá se říct, že příjemně, či nepříjemně, jenom jsem to prostě nečekal. "Nikdy se mi nestalo, že bych svým léčením někomu ublížil. Neublížil jsem svým léčením ani tehdy, když jsem byl pod velkým tlakem, vyčerpaný a nucený násilím, či když jsem ani léčit nechtěl. Věřím tedy, že uspěji, když zde chci pomoci dobrovolně a odpočatý.
Temnotu jsem si sice s sebou přinesl, ale ta mé činy neovládá a ani nikdy ovládat nebude. Má schopnost nemůže ublížit. Jednoduše toho nejsem schopný. To vím jistě. Buď jej dokáži vyléčit a nebo se nestane téměř nic. To druhé jsem zažil dvakrát. Ale to již asi víš. rozhodnu se nic neskrývat, protože si stejně myslím, že už Správce všechno ví. A já nehodlám střežit svá tajemství, pokud mi to má bránit v mojí práci.
Správce mi na mou otázku neodpoví a místo toho se zadívá na Apsalara tak, až mi z toho přebíhá mráz po zádech. Nevím, k čemu je vlastně taková kontrola nutná, když chce Orakovi jen pomoct. Útočiště ale asi soudí, že opatrnosti není nikdy dost.
Když mě Gyta odvádí, ohlédnu se ještě na Apsalara a kývnu mu-moje přání zdaru. Pak už se odvrátím a věnuji se Gytě.
"Tohle...dělá to Správce často?", zeptám se polohlasem, zatímco odcházíme. Když jsem představován dalším lidem, snažím se pochytit alespoň jedno dvě jména-na víc asi nebudu mít šanci, nikdy jsem neměl na jména paměť.
"Ahoj, malá," usměju se na dívku. Přemýšlím, jestli bych třeba dokázal nějaký malý trik, jako jiskřičky...asi ne přímo na ni, ale na sebe, sobě neublížím. Nebo možná statickou elektřinu do vlasů, aby se mi trochu zvedly, to by se jí jistě líbilo.
Správce nakloní hlavu a pozoruje Apsalara tak upřeně, že je pohled jeho modrých očí až trochu nepříjemný. Gita jakoby něco vytušila, zmlkne a odkloní pohled a stejné nutkání popadne i Silvercobse a učiní tak, než si stihne uvědomit, že to není jeho vlastní rozhodnutí.
Mezi Správcem a Apsalarem zajiskří podivná energie a léčitel ucítí, jak ho pálí končetiny. Jak mu jakási síla prosakuje celým tělem, myslí, a ano.. i srdcem. Ale je to jiné, než když se s ním spojilo Útočiště. Tam to vnímal jako jemný vánek, který se s jeho tělem propojuje. Tohle je.. útočnější? Jiné slovo pro to nedokáže v první chvíli vybrat. Před očima se mu mihnout rychle za sebou desítky obrazů těch, které kdysi dávno léčil na rozkaz svého pána a pak se energie stáhne.
"Normálně bych ti to neměl dovolit ale.. ano. Myslím, že bys to mohl dokázat. Tvůj úmysl pomoci je upřimný. Ale než se do toho pustíš, měl bys strávit několik hodin v komnatě Útočiště. Máš v sobě příliš temnoty a strachu z minulosti a to by mohlo způsobit, že mu ještě více ublížíš neúmyslně. Tvé psychické rozpoložení má na tvou práci vliv stejně, jako když se hrnčíři při práci třesou ruce." pronese Správce mírně.
Gita položí ruku Silvercobsovi na paži a kývne, aby se zvedli a šli jinam. Dojde ho představit některým obyvatelům. Je vidět, že se tady všichni znají a jedno malé děvčátko k němu doběhne, zatahá ho za rukáv zatímco k němu natahuje ručku, ve které svírá malý svazeček květin. Dárek.. a plaše se na něj usmívá.
"Takže takhle Útočiště získává energii..." řeknu si tak pro sebe. Ano, věci teď dávají o něco větší smysl. Potěší mě to, neboť takhle vím, že i ve své době a se svými schopnostmi mohu být platný. Mohu se jen domýšlet, že někdo jiný s nějakou jinou schopností svou moc dává Útočišti, a takhle nějak funguje i všechno to utajení, ochrana, a vlastně všechno okolo nás.
Odhalení...jenom při té představě mě zamrazí. Poprvé za dlouhou dobu si vzpomenu na chlad a temnotu, která mě pronásledovala. Není to vůbec příjemné. A tak se radši soustředím znovu na konverzaci u stolu.
"To je dobře," odvětím Správci.
"Asi se teď vrátíme k tréningu, že?", nadnesu. Rád bych jednou skončil jako Tori - aspoň v tom smyslu, že budu platným členem Útočiště.
Jistota je luxus, který si při vstupu do neznámé oblasti nemohu dovolit. Proto jsem také Orakovi nic nesliboval. Ale rozhodně mne to neodradí od toho, abych se alespoň pokusil.
"To bych tady moc platný nebyl." Odhalení útočiště se prostě stát nesmí. Nicméně než stihnu danou představu rozvinout, tak se vrátí Správce.
"To je moc dobře.
Rád bych se zítra pokusil pomoci Orakovi. Bylo by to možné?" tak nějak předpokládám, že když se Správce vrátil, tak se zanedlouho budeme vracet zpět i my.
Orak jemně přikývne, přesto náznak naděje v jeho očích Apsalar nezahlédne. Je to spíše proto, že za ty roky se s tím naučil žít, přijal to jako neměnnou skutečnost. A asi taky proto, že lidé jako vy, věčně na útěku, se nenechají snadno strhnout k návalům naděje. Na to je váš život tam venku až příliš těžký a naděje prostě časem.. odumře.
Ovšem jestli to zvládne, to léčitel jistě neví a to hlavně proto, že dorůstat žádné končetiny ještě nezkoušel. Vždy pouze hojil to, co bylo narušeno, nikoliv přímo odstraněno.
Gita se usměje na Silvercobse "Nebojte se mladý muži, Útočiště vždycky najde něco, kde je pomoc potřeba. Tori tady má velmi důležitý úkol. Svou energií přitahuje blesky za bouřky a Útočiště je vstřebává, čímž si doplňuje zásoby energie. Je to velmi důležité, ale taky velmi náročné a pokaždé je potom několik dní mimo i přes síly Útočiště, protože přes její tělo projde velké množství energie." konejšivě se usměje "Ale nikdy nechce po nás něco, co by nás vážně ohrozilo nebo snad dokonce mělo zabít. To by se mohlo stát snad jedině v případu odhalení Útočiště. Ale to by tady o své životy.. o naše místo, bojovali všichni."
Pak se nečekaně otevřou dveře a dovnitř se vrátí Správce. Usadí se k vám a nalije si sklenici vína. Už zase vypadá plný energie, s barvou ve tváři a jemnými jiskrami v modrých očích.
"Tori je už zase klidná a usla. Snad se to zase nebude v blízkých měsících opakovat. Tohle bylo velmi nešťastné a kdyby jste se k nám nedávno nedostali.. měli bychom tady nejméně dva mrtvé." usměje se na vás oba. Každý jste na tom odvedli svůj díl..
Černá listina
Pokud nechcete, aby některá z vašich jeskyní byla vymazaná, obhajte ji ve fóru Jeskyně v ohrožení, kde najdete i aktuální Černou listinu.
Verbíři - čistka
Dlouhodobě otevření verbíři a verbíři bez informací, jež dnes dostali upozornění, budou do týdne uzavřeni. Případné námitky prosíme směřujte do fóra Jeskyně v ohrožení.
Aldiana
Patroni
Abarin si své patrony našel a brzy se o nich dozví všichni...
Ash
Přispění na provoz
Rok s rokem se sešel a přišel čas zúčtování - tedy zaplatit účet za hosting - pokud chcete přispět na provoz abarinu, níže najdete podrobnosti a pravidelnou aktualizaci částky, která zbývá zaplatit ... Poslední zhasne...
Ash
Registrace
Pokud se chcete registrovat, je v současnosti nutné vyplnit a zaškrtnout vše, pak to funguje jak má. Na opravě se pracuje.
d3stiny
Noví verbíři
Hostinec u ztracené duše
Pokud máte nevyužitou postavu a chcete si s ní jen tak zaskočit na něco k pití/jídlu a setkat se s jinými postavami napříč světy, stačí vejít, k dispozici je vám za barem d3stiny.
Chudá šlechta
Medieval fantasy v podání nováčka Jidáše kde se v kůži šlechticů z cizích zemí musíte vypořádat s převratem a společností nejmladší princezny a jejího sluhy, kteří spolu s vámi unikli řádění v hlavním městě.
