abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin online:
Hledáš on-line pomoc od zkušenějších hráčů? Využij fórum PORADNA PRO NOVÁČKY.
Nebo si chceš jen tak pokecat? Zajdi do fóra s názvem SPAM.(Pridat do zalozek)
Pro nahlášení chyb a chybových hlášení použij fórum Komplikace.
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Klubko zmijí ::
družina
stránkovat po:  
 

Kilian Fields Singleton
25.12.2017
18:43:49
Jack mi hned vysvětlí, jak je hloupé improvizovat. Co se dá dělat, chtěl jsem něčím přispět. Ostatně, jestli si chce vše vymyslet sám, nebudu mu v tom bránit.
I když to tak vypadá, ještě nejsem na odchodu, i přes to, že mi naše elfka popřeje šťastnou cestu.
Trocho nechápavě po ní juknu. To už je víc na odchodu ona.

Chvíli na to se zvedne i hraběnka. Nejspíš jde vyřídit tu propustku, nebo o čem se to tu mluvilo.
Pokud jde o mě. Já bych to tam vzal zadním okem, pěkně mezi stíny.
Jenže. Trochu se oklepu.
Jak bych to udělal, když se mi právě teď ani moc nechce do mé druhé podoby.
Příliš by mi to připomnělo, co se nedávno stalo a nejsem si jist, co by to se mnou udělalo.
Ne, nejsem ve své kůži. Ani jedné.

Už se nadechuji, že prohodím nějakou poznámku, ale skočí mi do řeči John. Čímž mi kazí naplánovaný vtípek.
Jenže to by to nebyl Jack, aby nepřiskočil s něčím dalším.
Zdá se, že se mu moc nelíbí, aby John…Vlastně vůbec nechápu co se tu děje.
Nejspíš sem nechal svůj rozum tam někde v lese.

Nejsem si jist, ale mezi Jackem a Johnem to nějak jiskří. Zase. Ostatně stejně jako to už jiskřilo mezi Lauren a Jackem, Elorou a Jackem, Mnou a Jackem. Je tu někdo, kdo je s Jackem v pohodě?

Nejspíš mi dochází o co Jackoj jde, ale nechápu proč. A tak…
už chci říct že Johnoj pomohu, jenže to se zase do hovoru vloží hraběnka a všechno rozstřelí, jako vždy.
Takže pro mě tu zdá se, žádná práce nezbude.
Elfka se nabídne že Johnoj pomůže. Tři by už byli moc.
Nakonec to dopadne tak, že půjdu do kláštera sám už teď, na vlastní pěst. Jak je mým dobrým zvykem.
Jo, týmový hráč.

Ani se nenaděju a stojím tu v místnosti sám. Ostatní se vydali za svou prací a mě jak se zdá k ničemu nepotřebují.
Znovu se protáhnu a konečně mi povolí záda. Jak jsem se před tím protahoval, tak se mi blokla a já se nemohl ani hnout. Jinak bych už dávno vypad a nemusel poslouchat ty nesmysli, co tu ostatní žvanili.
No nic, práci jsem nedostal, tak si nějakou zajitím sám.
Vyrazím ze dveří. Mám hodinu na to, abych obhlédl okolí kláštera. Třeba zjistím něco, co by se nám mohlo hodit.

Jack Taggert
13.12.2017
23:10:43
S nevěřícným výrazem poslouchám rozhovor Johna a Elory. Pro Boha... Na ty vaše řeči by jeden potřeboval slovník. Zavázal jsem se? Svázal jsem se... Slíbil... Ty jí fakt necháš jít samotnou? Já vím, je to elfka, ale... Já Tě nechápu. No tak má špičatý uši. A co? Pořád je to krásná ženská. Taková příležitost... z jeho jednání jsem zlehka v šoku. Na podivnou kostrbatou řeč jsem si sice už trochu zvyknul – ostatní jí taky používají, ale to, že jí nechá jít samotnou nechápu. Promarnil jsi příležitost. A nebo to je nějaký Tvůj způsob, jak sbalit ženskou.

Za pátrači se zavřou dveře a v jídelně zbyde pouze stojící čmuchal, hraběnka a já. Zapátrám v paměti, jestli mu někdo nedal nějaký příkaz typu: Zůstaň! Ale na nic takového si nevzpomenu.

Laren o mě víc, než jen zavadí pohledem. Koutky jí cuknou v úsměvu, ale hned se ovládne. Ach jo. To je ta vaše sešněrovaná rádobykultůra. To se neumíš normálně usmát. A abych šel příkladem, odpovím na její náznak opravdovým širokým úsměvem.

“Oukej. Můžeme jít.“ přikývnu a natáhnu se po sklenici, abych jí dopil a šel. Nakonec však má ruka sklenici plynule mine a sevřu místo ní lahev. Laren se zastaví u dveří. Jsem pár kroků za ní. Tak běž, ne? Jsem Ti v patách. Usměju se v nejen v duchu. Ale Laren se nepohne. Jen tam tak stojí, kousek vedle a čeká. Naštěstí mi důvod dojde dřív, než se dopustím další chyby. No jo. Musím být gentleman.

Otevřu dveře, mrknu za ně, nečíhá-li tam nějaký problém a pokud ne, ustoupím, aby mohla Laren projít. Dveře za námi zavřu tiše, i když mě v první chvíli napadlo, že bych mohl prostě zabouchnout. Byla by to ale hlasitá rána a já o pozornost nestojím. Cítím, jak se mi oči rozšířily vzrušením při představě toho, co bude následovat.

Laren Wright
9.12.2017
0:53:39
Zdá se, že ta malá zapeklitost je vyřešena. Ne problém, žádný problém přece nenastal. Z mého úhlu pohledu určitě ne. Jen pohledem vyprovodím slečnu Haladar, která vyběhne za panem Griffithsem, aby mu nabídla svou pomoc. Pak se můj pohled stočí na pana Singletona, který, jak se zdá, zde v jídelně za chvíli osiří. Nu, opravdu si bude muset poradit sám a sám se rozhodnout, jak onu hodinu potřebnou na přípravu jejich výpravy do kláštera stráví.

A nakonec se můj pohled zastaví na Jackovi. Možná o malou chvilinku déle, než je nutné. Koutky mých úst se lehce pozvednou, ale úsměv, který se právě rodil, zůstane skryt jen v tomhle náznaku.
"Nu, myslím si, že můžeme jít.
Čeká nás spousta práce."
pronesu a vykročím ke dveřím z jídelny. A poněvadž je za sebou slečna Haladar zavřela, samozřejmě u nich zastavím, kousek stranou, abych nebránila v přístupu k nim.

Elora Haladar
7.12.2017
19:53:05
S Johnem jsme dohodnuti a už zbývá vyřešit jen pár maličkostí.
“Výborně. Tedy se hned, jak něco zjistím, vrátím do jídelny. Hodina mi snad bude stačit. Hodně štěstí v hledání.“ Odpovím Johnovi a vyrážím na průzkum.
“Měla bych se asi zaměřit na muže, když do kláštera nesmějí ženy. I když ony by mohly vědět zase jiné věci.“ Uvažuji nad tím, jak svůj průzkum provedu. Sázím na svoji schopnost odhalit pravdu a doufám, že mi to pomůže k tomu, dozvědět se nějaké důležité informace. Proto vyrážím na nádvoří, zjistit cokoliv, co by nám pomohlo.

John Griffiths
6.12.2017
12:16:35
"Výborně, děkuji vám." Pousmání opětuji. "To budete velmi laskavá."

Nad dalšími slovy slečny Elory se zamyslím. "Možná by bylo lepší sejít se poté opět zde v jídelně - z toho důvodu, že nevíme, jak dlouho nám naše úkoly potrvají. Zavázal jsem se paní hraběnce, že tu za hodinu budu čekat. A snad pak budeme moci snadněji sdělit ostatním výsledky svých snažení. Co si o tom myslíte?" Otáži se.

Je něco až půvabného v tom, jak se slečna Elora snaží pomoci s pátráním. Člověk si toho nemůže než vážit.

Elora Haladar
30.11.2017
18:46:57
John přijme s úsměvem moji pomoc a mě to udělá neskutečnou radost. Dovím se, co je potřeba udělat. Uvažuji nad jeho slovy a přemýšlím, co bych z toho chtěla dělat.
“Mapa nebo informace?“ Začnu vrtět hlavou.
“Ne, určitě nevadilo. Myslím, že rozdělit se je dokonce vhodnější. Zjistíme tak toho mnohem více.“ Uculím se.
“Vyrazím tedy ven a zkusím něco zjistit u místních. Třeba se něco dozvím. Vy tedy mezitím zkusíte v knihovně najít mapu.“ Zhodnotím naše úkoly, i když vlastně moc nevím, na co bych se měla ptát.
“Snad něco zjistím. Najdu Vás tedy potom v knihovně?“ Zajímám se. Jakmile se dohodneme, vyrazím směrem k nádvoří.

Jack Taggert
27.11.2017
10:14:41
Vstup hraběnky do našeho rozhovoru mě překvapí. Skoro jsem na přítomnost dalších lidí v místnosti zapomněl. Projede mnou malý záchvěv studu. Tohle jsi slyšet teda nemusela.
Trochu mě mrzí, že se ozvala, protože takovéhle věci si mají chlapi řešit mezi sebou, ale musím uznat, že ona to prostě umí líp podat. Nicméně se na ni otočím jen částečně. Pořád chci vidět trochu i na Johna. Myslíš, že se bude chtít rvát? Nejsi doma Jacku.

Poslouchám hraběnku a tváří se mi mihne vítězoslavný úsměv. Jen mihne. Nechci Johna zbytečně provokovat. Jsem si skoro jistý, že joho úmysly byly počestné. Ideální stav. Volba byla provedena. Nedošlo k rozepři a netekla krev.

“Samozřejmě, že vás rád doprovodím. A...podám všechny potřebné informace.“ Naladím milý úsměv. Jo v tom jsem dobrej. To mi jde. Ještě si žádná nestěžovala. Podobně jako Laren, se i já otočím plně na Johna. “Díky příteli.“ Slušnost ze mě přímo sálá. No to mi to jde. pochválím se v duchu, protože nikdo jinej by mě beztak nepochválil a já cítím, že si pochvalu zasloužím. Zase jsem o stupínek vějš. Z...všeobecné šedi, nebo jak to říkala. To to bude bolet, až poletím po hubě zpátky.

Zhluboka vydechnu. Jen jdi Johny, jdi. Mapa, informace...vše je důležité. I já se pokusít odhalit bílá místa na mapách. Vlastní myšlenky mě zarazí. “Bílá místa na mapách? Tak jsem tomu v životě neřekl. Co tady dávaj do tý whisky?

Jenže pak se do toho vloží špičouch Elora a mě zatrne. Jestli převezmeš jeho práci a on se bude chtít vrátit k hraběnce... hlavou mi prolétne zlověstná myšlenka zakončená nevyřčenou výhrůžkou. Do jejich hovoru radši nezasahuju. Plánujou kam půjdou a co budou dělat. Jen běžte. Ve dvou to půjde líp. Já to musím vědět. Většinou pracuju sám. otřu si ruku o kalhoty a čekám jak se hovor vyvine. Co? Rozdělit se? Ty jsi tele Johny. Ach jo. povzdechnu si nad počínáním přítele. Uvědomuju, že získat co nejvíce informací o našem úkolu je důležité, ale jsou i důležitější věci. Proto v duchu zajásám, když jí nakonec navrhne i variantu, že ji doprovodí. A teď se to rozhodne. To jsem zvědavej, jestli Ti to ulehčí.

John Griffiths
26.11.2017
21:12:04
"To je v pořádku. Pokud si to přejete, budu jen rád za pomoc," usměji se na slečnu Eloru, když mě se zvláštním nadšením dostihne, a zastavím se. Zdá se, že má o to opravdu zájem. Původně jsem chtěl být spíše chvíli sám, abych si mohl vše důkladně promyslet, a toto mi bylo vítanou záminkou. To však nevadí, najdu si čas jindy.

"Jack mě požádal, abych zjistil co nejvíce o klášteře a jeho okolí a pokud možno získal nějakou jeho mapu," vysvětlím.
"To je dobrý nápad,"odpovím, když navrhne obejít místní, "sám jsem původně chtěl zajít do knihovny." Pak se zarazím. Je pravda, že některé věci je třeba vyřídit rychleji. Nejsem si ale vůbec jistý, zda si můžu dovolit slečně toto navrhnout.
"Pokud by vám to nevadilo, mohli bychom se rozdělit. Podle toho, co by vám vyhovovalo víc, byste mohla zajít do knihovny, zkusit najít mapu a přeptat se, nebo něco vyzvědět od místních. Nebo byste byla raději, abych vás doprovodil?" zeptám se opatrně. Cítím se nepříjemně, že navrhuji něco, při čem bych dámě nedělal společnost, když za mnou sama přišla.

Elora Haladar
26.11.2017
17:05:36
Hraběnka nemá nic proti, abych se vzdálila a tak vyrazím směrem ke dveřím, když ostatní řeší, kdo pro papíry potom zajde. Zaslechnu Johna a Jacka, jak se div nepřetahují o tu možnost. Jack nakonec navrhne, že by raději pro papíry zašel on a John může dělat jiné věci, třeba shánět mapu. To mě zaujme. Vyčkám s odchodem, abych si doposlechla všechno. Nakonec se do hovoru vloží hraběnka.
“Proč neřekli rovnou, že potřebují něco zjistit?“ Vrtá mi to hlavou. Naštěstí se všichni dohodnou a je jasné, co kdo bude dělat. A to je moje příležitost, jak být k něčemu užitečná. Doběhnu pana Griffithse.
“Omluvte moji troufalost, ale ráda bych Vám s tím pomohla. Co přesně potřebujeme zjistit?“ Vyzvídám, abych se mohla pozeptat po okolí.
“Zkusila bych to zjistit u místních lidí. Začala bych třeba na nádvoří. Nebo máte lepší nápad?“ Nemůžu se dočkat, až budu moci něco dělat.

John Griffiths
24.11.2017
11:54:23
"Jistě, Madam." Také se usměji.

Zdá se mi to, nebo Jack vyhlíží podrážděně? Tak či tak je to jeho věc. Nehodlám se tím zabývat - spokojím se s tím, že budu co nejstručnější.
Pohlédnu na něj klidně. "V tom případě půjdu pro mapu a zjistit co nejvíce o klášteře." Jeho opětovné tykání ani hrubiánství mě příliš nepřekvapí. Momentálně s tím nemíním ztrácet čas, neboť jsem si uvědomil, že má v něčem pravdu. Bude nejlepší získat informace co nejdříve.

"Omluvte mě, prosím." Ukloním se celé společnosti a se svými věcmi odcházím.

Po vykročení z místnosti zamířím do knihovny, kde budu hledat jako první. Navíc pevně věřím, že v místních archivech nejspíše naleznu, co potřebuji.

Laren Wright
22.11.2017
0:17:37
Mile se usměji na pana Griffithse, když se nabídne, že pro pověření zajde on. Pak, když se do toho vloží Jack, na něj jen pohlédnu, abych vzápětí zamyšleně zrak odvrátila. Lehce si poklepávám ukazováčkem na bradu a zdá se, že debatu obou pánů ani nevnímám. Opak je ale pravdou, vnímám velmi pozorně a také se opravdu bavím, což samozřejmě ale nedám nijak najevo.

Pak opět pohlédnu na oba muže, s omluvným úsměvem.
"Promiňte, že vstupuji do vašeho plánování, pánové. Ale uvědomila jsem si jednu věc. Pokud má mít mnou zajištěné pověření všechny správné a podstatné náležitosti, potřebuji k tomu několik informací. Nemíním vás ale zdržovat nudnými detaily a nehledě na to, měla bych si dělat poznámky.

Byl byste tak laskav, Jacku, a doprovodil mne, abyste mi mohl poskytnout potřebné údaje? Tedy samozřejmě jen v případě, pokud nemáte na práci něco podstatnějšího."
usměji se a s úsměvem pak pohlédnu na pana Griffithse:
"Opravdu nebude pověření připraveno dříve, jak za hodinu. Takže pokud jste ochotný vyhovět panu Taggertovi a zajistit věci a informace,
o které vás požádal, budu vám vděčná."

Jack Taggert
21.11.2017
13:16:22
Připadám si trochu hloupě, bavit se s Johnem, u stolu plného jídla a pití, takhle na stojáka. Poslechnu si jeho odpověď, která je úplně jiná než jsem čekal, a malinko mi poklesnou ramena. Zachovám tvář hráče pokeru, ale duchu třeštím oči. To snad není fyzicky možný, abys byl takhle blbej?!

Zhluboka se nadechnu a horečně se snažím vymyslet logický argument, kterým bych ho přesvědčil. Samozřejmě, že mám i jiné argumenty, ale k nim sahat nechci. Doktora budeme ještě určitě potřebovat.

“Dobře...“ povzdechnu si “Tak jinak. Jeden člověk zvládne těžko úplně všechno. Hraběnka teď půjde sehnat to povolení, takže je nesmysl tam chodit. Ale, ten čas se dá využít k tomu, abys získal mapu a informace. Opačný postup – tedy získat za hodinu povolení a pak začít shánět mapu a informace, znamená jen další zdržení. Někde zůstaneš viset za jazyk a vyrazíme zítra ráno.“ Soustředění na vybrané chování pominulo a já jsem spadl zpět do mé běžné etiketě.

Mapa a klášter Ti nestačí? Pro co já bych Tě ještě poslal? Dynamit? Pušku? Stříbrné kulivo do coltu? Do háje! No, tam bys taky mohl jít. Na procházku.

Vím přesně, jak to proběhne, když nedostane John rozum. A docela rád bych se tomu vyhnul.

“V klidu, Johne.“ usměju se na doktora “Hraběnka se určitě nebude zlobit, když půjdeš sehnat mapu a informace. Tyhle věci jsou mnohem důležitější, než vyzvednout to povolení.“ Vyhodím poslední rozumný trumf a pevně doufám, že to bude stačit.

John Griffiths
16.11.2017
6:24:43
Jack sice taktéž vstane, avšak působí dojmem, že spíše pro zdůraznění komičnosti. Vypadá zamyšleně. Cosi v hlavě mi říká, že bych se na něj měl začít o něco více soustředit, protože by mohl... provést nějakou hloupost? Možná? Určitě nic nevím, je to jen matné tušení, instinkt, který bych nerad úplně ignoroval.

Požádá mě o laskavost. A samozřejmě si povšimnu, že má snahu mi vykat. Konečně, po té době, co jsem ho žádal. Tak proč to působí tak zvláštně a nepatřičně? Cítím se téměř zklamaně, ale to přece nedává smysl. Proč bych se z toho cítil jinak než dobře? Snažím se převést myšlenky na něco jiného.

To, jak zdvořile se mnou Jack mluví a jak je náhle víceméně odtažitý, ve mně vzbudí mírné podezření a něco dalšího, co nedokážu přesně pojmenovat.
"Mrzí mě, že jste se ozval až teď. Již jsem své služby nabídl paní hraběnce," * pokývnu směrem k dámě, "pokud si je bude přát. Ovšem, pokud by o ně zájem byl, mohu poté, co dojdu pro potvrzení - pokud Madam dovolí - obstarat věci, které zajímají vás." Podívám se na Jacka a usměji se, ale můj úsměv je trochu nejistý. "Domnívám se, že nebude těžké získat mapu, a též se pokusím zjistit co nejvíce informací."
To by bylo, pokud jde o můj program na dnešní den.


Jack Taggert
15.11.2017
14:08:54
Elora, stejně jako Kilián, prokazují pořádnou dávku netrpělivosti. Elora se dokonce zvedla s tím, že se jde projít. Překvapí mě to, ale nijak to nekomentuju. Hlavně se nezrtať. I když tu máme čmuchala. Ten by Tě našel. Hledej pejsku.

Laren se na mě usměje. Tak nějak zvláštně. Něco jsem přehlédl. Nebo přeslechl. Napadne mě okamžitě. A vzápětí i to, co se mi pokoušela vysvětlit a naučit sestřenice Samantha. Musíš číst mezi řádky. Žena spoustu věcí nemůže říct přímo. Nehodí se to. Není to slušné. Musíš si to odvodit z náznaků.

Dojde mi to. Výraz tváře se však nezmění. Jsem blbec. Slepej a hluchej. Stalo se. Dobře. To ještě půjde napravit. Nadávám si v duchu. Laren se chystá k odchodu. Souhlasně se usmívám a je mi jasné, že z toho, co jsem původně plánoval stihnu jen málo. Ale to se nedá nic dělat. Jsou důležitější věci. Buď to nestihnu vůbec a nebo to bude probíhat velmi rychle.

Když se Laren zeptá, jestli by se pro povolení nemohl někdo stavit, překvapí mě to. Proč by jsi to nemohla přineét, když už... napadne mě a o zlomek vteřiny později mi to dojde. Idiote!!!

John se ozval dřív. To je přesně ten zlomek vteřiny, který rozhoduje o životě a smrti. Tohle kolo vyhrál. Tiše zafuním a přemýšlím, jak doktora odpálit jinak než pěstí. Hlavně klid. Tohle zvládneš. Po vzoru Johna vstanu, ale se o slušnost jako takovou patrně nejedná. Z toho mě snad nikdo podezřívat nemůže.

Podívám se na něj a mírně se usměju. Nebudeme si nic nalhávat. Oba dva víme, jak jsem na tom s jednáním a komunikací s okolím. Pokud by to nevadilo, měl bych pro T...Vás jiný úkol. Nebo spíš prosbu.“ řeknu mírně “Nevíme do čeho jdeme. Myslíte, že by se dala sehnat mapa kláštera a okolí? Třeba aspoň nějaký náčrtek. A zjistit co nejvíce o klášteře a okolí.“ řeknu nevinně a stojí mě to dost sil..

O tom, co budu dělat já, nemluvím. Určitě mu to došlo.

John Griffiths
15.11.2017
6:56:31
Zamrkám, když pan Singleton vstane a oznámí svůj odchod. Zřejmě paní hraběnku předtím neslyšel. Rozhodně ji neslyšel.
Než stihnu cokoliv říct, vloží se do záležitosti Jack a zarazí ho. Na své obvyklé chování poměrně klidně.
Svou reakcí vyjádří mé myšlenky - sice hruběji, než bych to učinil já, ale... tak dobrá, musím uznat, že docela přesně. To mě vyvede z rovnováhy. Jak je něco takového možné? Ten muž mě nepřestává překvapovat. Nemohu se ubránit zamyšlení, je to příliš zajímavé.

Pan Kilian však není jediný, komu dochází trpělivost s čekáním. Slečna Elora se též zdá být unesena představou, že bude moci přispět k prospěšné záležitosti, a já tomu jen rozumím. Doufám, že ji má slova neurazila.
"Uděláme vše, co bude v našich silách, slečno." V úctě pokynu hlavou a opětuji pozdrav, když se má k odchodu.

"Rád se pro pověření zastavím, budete-li si to přát, Madam," pronesu mírně a opatrně, aby paní hraběnka mohla případně jakkoliv odmítnout. Přece jen, jedná se o významnou záležitost týkající se nás všech, a ona sama by měla rozhodnout, zda uzná za vhodné mi tento úkol svěřit.
Jelikož obě dámy vstaly, učiním totéž a po dokončení věty se paní hraběnce ukloním.

Laren Wright
14.11.2017
22:37:20
Na nějakou dobu si dovolím ten přepych nic neříkat, nevměšovat se do rozhovorů vás ostatních a jen poslouchat a sledovat. Takové chvíle zklidnění jsou také třeba a i když my všichni za sebou máme již splnění jednoho úkolu, a máme jeden o druhém už jistou představu, pořád je co objevovat. Pro mne je například hodně důležité poznat dobře ty, s kterými mám spolupracovat.

Když Jacka tak zarazí má slova o šedi průměru, jen se na něj usměji. Mile, i když pořád nedal pokoj s tou svou erotickou sektou. Nu, když bude chtít, pochopí, jak jsem to myslela, je to jen na něm.

Ale zpět k našemu úkolu. Neunikne mi nelibost slečny Haladar. Nelíbí se jí, že my dvě tady máme zůstat, když muži vyrazí do kláštera. Oceňuji ale, že se chová opravdu jako dáma nedává své rozladění okatě najevo.

A konečně se zapojí i pan Singleton, což mě těší. I když i jemu, stejně jako slečně Haladar, schází jistá trpělivost. Jak je vidět, vyrazil by nejraději okamžitě. Asi zřejmě nezaznamenal vše, o čem se zde hovořilo, ale na nutnost jistého času pro mě, abych opatřila potřebné pověření, ho upozorní Jack.

"Jistě." ozvu se konečně, s pohledem a s úsměvem věnované panu Griffithsovi, který zmíní nutnost vyrazit do kláštera co nejdříve.
"Jistě. Hned půjdu udělat, co je třeba."

Ještě než vstanu od stolu, abych svůj slib splnila, zvedne se slečna Haladar.
"Jistě, má drahá." usměji se a vstanu i já, podívám se po přítomných pánech.
"Najdu vás za hodinu zde, abych vám mohla potřebné pověření předat? Nebo se někdo z vás staví do mého pokoje, aby si ho vyzvedl?" domlouvám před odchodem poslední detaily.

Elora Haladar
11.11.2017
19:45:34
John se ke mně otočí a vyjádří své znepokojení s rozdělením.
“Doufejme, že vaše pátrání bude aspoň trochu přínosné a rychlé.“ Mírně pokynu hlavou na rozloučenou. Kilian se vloží nakonec do hovoru, ale z jeho chování je jasné, že je raději na akci než na řeči. Jen co je vše dohodnuto, div nevyskočí a nehrne se ze dveří, aby mohl už začít pátrat. Nedivím se, nejradši bych udělala to samé.
“Šťastnou cestu.“ Oznámím Kilianovi. Jack se ještě vyjádří k improvizaci. Nakonec je jasné, že muži vyrazí až za hodinu, až dostanou od hraběnky to, co potřebují. Přestává mě to bavit tu jen tak čekat. Proto vstanu a promluvím k hraběnce.
“Omluvte mě paní hraběnko. Ale pokud mě prozatím nepotřebujete, vzdálila bych se.“ Oznámím a pokud nebude mít nic proti, opustím místnost. Půjdu se podívat po okolí.
"Třeba se od někoho něco dozvím o opatovi a klášteru."

Jack Taggert
6.11.2017
21:55:50
Rozhlédnu se po ostatních a dlaní si promnu strniště vousů. Na soustředění a přemýšlení tu je moc lidí. K čertu! Dobře. Laren vytvoří povolení. Ale záminka. Záminka! Do háje! začnu si hrát s lahví whisky. Navíc, jakmile se proflákne náš úkol, je možné že se dostaneme do nebezpečí. A dost možná i ženský mimo klášter. Jak je tam ochráním? Zakázaná kniha! To může být cokoli. Kdo ví co se těm mnichům honí v palici. Po očku mrknu na Laren. Ale jestli dokáže vytvořit povolení pro vstup do kláštera i pro ženy... tak asi i smeknu.

John se ohradí proti mému oslovení. Cuknu s sebou a upřeně se na něj zadívám. Mám pocit, že se neohradil poprvé. Dobrý den Johne. Dal by jste si se mnou sklenku whisky? Jak vám chutná Johne? Johne sem, Johne tam... ne ne kamaráde. Tohle mi nejde přes pysky. Barmane? Whisky! Johny, pojď se mnou pít. Poslouchám ho a v duchu se to snažím přeložit do srozumitelného jazyka. Dělit se je k prdu, ale snad to bude stát za to. shrnu v duchu několik jeho vět.

A pak se do toho vloží náš čmuchal. Poslouchám ho jen napůl. Ačkoli ho Laren přijala, já bych stejně viděl radši přeseklýho vejpůl, spálenýho a zakopanýho daleko od sebe. Ať si říká kdo chce co chce, pořád je to napůl čokl a jeden nikdy neví, kdy ho psisko kousne. Nicméně, ač bych chtěl sebevíc, nemůžu ho ho někde zakopat. Za jedno kvůli následné hádce s Laren a také proto, že by čmuchal mohl být užitečný. Ovšem tu lež mu jen tak neodpustím.

“Ne vždy.“ odpovím krátce na jeho teorii o plánování “Když budeš mít připraveno více plánů a jejich řešení, tak mezi nimi můžeš přeskakovat a kombinovat a stejně tak i ostatní. A pořád budeš aspoň trochu tušit, nebo mít představu, jak budou ostatní reagovat. Samozřejmě, může se stát, že nám osud postaví do cesty překážku, která v plánech nebude. Pak bude prostor k improvizaci a přesně tam bude dost prostoru k tomu, aby se něco podělalo.“ řeknu svůj názor a pozvednu lahev. Pak se zarazím a naleju si sklenici.

“Ne! Nejdeme.“ řeknu klidně a ani se na Kiliána nepodívám. “Neslyšel jsi snad hraběnku? Potřebuje hodinu, aby byl úkol snazší. A dostane ji.“ s poslední větou se otočím na Laren a usměju se. Oči se však smějí ještě víc.

Kilian Fields Singleton
28.10.2017
17:49:23
Zvednu hlavu od talíře, jakmile se Jack zmíní o založení sekty. Být v lepším rozpoložení přihodím si nějakou poznámku.
Teď se jen s chutí zasměji.
Dále přednese pláno ohledně ženských v klášteře. Nezdá se úplně hloupí, ale chtěl by ještě trochu doladit. Nebo přijít s další variantou ať je z čeho vybírat. V tuhle chvíli u mě plán moc nehledejte.
A konečně padlo něco, co mě trochu zlepšilo náladu.
„Dojíme, dopijeme, sbalíme se a vyjedem.“ Odsunu svůj talíř, stejně už delší dobu nemám hlad.
Připraven ihned vstát. Vlastně sebou škubu jak pes co škrábe na dveře, že se chce proběhnout.
“Hádám, že diskrétnost skončí jen pár minut po tom, co dorazíme do kláštera.“
Jack něco říká Eloře a jak si dloubne do mě, mírně na něho zavrčím. Lidsky.

Napětí mezi Jackem a Elorou by se dalo namazat na chleba. Přiznám se, že se tím vcelku bavím.
Jedna z mála věcí, která mi v téhle době trochu zvednou náladu.
Elora, na to jak křehce vypadá, se jen tak nedá a její kousavé poznámky by nenechali chladným nikoho.

John toho dosud napovídal jen o něco víc než já, ale zase vždy třefil přesně.
Jeho příspěvek k plánu se mi líbí. Je to podobné, co říkal Jack a přitom dává další varianty.
“Chlapi půjdou do kláštera. Dámy zkusí zjistit něco mimo.“ řeknu.
“Pokud to půjde.“

A je to tady. Velké plánování, kupa povídání a paní hraběnka může skor vše obstarat.
Proč ne. Všechno to ulehčí.
Jen ne problém ohledně žen v klášteře.
Podpoří můj nápad, abychom se tam vydali zatím jen muži.
“Připravíme je na váš příchod.“ prohodím napůl s humorem.

Ještě pár poznámek Jack Vrz Elora a přichází, pro mě celkem nepochopitelný názor Jacka.
A vlastně má pravdu. Dělit se má své výhody i nevýhody. Teď nedokáži usoudit co je pro nás lepší.

Jack s Laren pokračuje v jeho vzrušujícím nápadu. Ano to je to správné slovo. Evidentně je to pro něho obrovská zábava. Je vidět, že se tu sešli dvě opravdu výjimečné osobnosti. Troufám si myslet, že i o něco výjimečnější, než kdokoliv z nás co tu sedíme.
“Já bych to řekl asi takhle. Čím déle budeme něco plánovat, tím spíš se něco podělá.“ prohodím.
“Navrhuji vyrazit co nejdřív s tím co máme a prostě se uvidí. Dokud nezjistíme něco dalšího nebudeme vědět na čem jsme.“ odmlčím se.
“Stejně je improvizace naše nejsilnější stránka.“
“Nebo aspoň moje.“ prohodím už spíš pro sebe.
V podstatě John i Elora navrhli to co já.
“Takže jdeme? zeptám se. Nečekám na odpověď a vstanu. Trochu se protáhnu a zakřupu všemožnými klouby. Vím, vůbec se to nesluší, ale já to potřebuji, jsem ztuhlý jak vlk na kterého padl mrtvý medvěd v zimně.

John Griffiths
17.10.2017
21:26:43
Jacka, jak se zdá, poznámky slečny Elory absolutně nevyvedly z míry. Nu, ale alespoň s ní mluví o něco zdvořileji - když pominu to neslušné přerušení věty.
Když ho pak upozorním na hrubé narážky vůči paní hraběnce, mrkne na mě. Zůstanu na něj chvíli zírat beze změny výrazu, neboť vůbec netuším, jak reagovat. Nakonec se vzpamatuji a odvrátím pohled. Proč mě nenapadne odpověď, když ji nejvíc potřebuji?

V duchu souhlasím - což už jsem předtím naznačil - s názorem, že by do kláštera z důvodu bezpečnosti měli jít jen muži.
"Jsem John," opravím Jacka důrazně. Tykání předstírám, že jsem neslyšel. "A souhlasím s vámi, jenže se obávám, že si teď spíše budeme muset pomoci přece jen sami."

Další Jackovy poznámky vůči paní hraběnce přejdu, jelikož si dobře všímám, že už se sám začíná uklidňovat. Stále nemám chuť vyvolávat u stolu nějaké rozmíšky. Paní hraběnka navíc dala jasně najevo, že se jeho úvahami nemíní jakkoliv zaobírat.
Nicméně, s Jackovými dalšími slovy plně souhlasím. Opravdu hodně záleží i na tom, jak dotyčný vystoupá nad průměr.

"Nemám problém odložit odchod, tak či tak bychom ale měli vyrazit co nejdříve. Pokud jde o mě, mám vše potřebné u sebe a jsem zcela připraven," oznámím s poklonou paní hraběnce.
Pak se obrátím ke slečně Eloře, která se situací zdá být čím dál víc znepokojena. "Je mi nepříjemné, že se naše společnost musí rozdělit. Doufám, že to bude jen nakrátko a že informace, které získáme, budou co nejpřínosnější." Ukloním se též.


Elora Haladar
15.10.2017
15:17:44
John nám milým způsobem sdělí, že by bylo lepší, kdybychom se s hraběnkou klášteru zcela vyhnuli. Přemýšlím nad jeho slovy.
“Tak jak tedy můžeme pomoci?“ Hraběnka je názoru, že zahalování nepřichází v úvahu. Jsem z toho docela zmatená.
“Když nemohou ženy do kláštera, tak jak se tam chce dostat bez zahalení?“ Snažím se pochopit, jaký plán má asi na mysli. Nakonec se to dozvím, ale je úplně jiný, než bych čekala. Nemám z toho radost.
“To jsem mohla zůstat doma.“ Na hraběnku kývnu. I když nelibost nad jejím nápadem docela skrývám. Pak se do rozhovoru vloží Jack a ten nemá radost z rozdělení, ale ani z toho, že bychom šli do kláštera bez převleků. Přeskakuji pohledem z jednoho na druhého.
“Tak už se prosím rozhodněte!“ Připadám si zmatenější ještě víc. Nakonec dojdu k názoru, že se asi na něčem dohodli.
“Budeme tedy s hraběnkou očekávat, s jakými informace se z kláštera vrátíte.“ Pronesu zcela bez emocí. I když bych nejradši vyrazila kamkoliv, než tu trčela na prdeli a čekala.

Jack Taggert
6.10.2017
21:46:39
Pokrčím lhostejně rameny, když Elora odmítne můj návrh. Stejně jsem s tím moc nepočítal. Óóó...ono to umí kousat. To by jeden neřekl. Jen pokračuj. Sekne Ti to, když se vztekáš. bavím se v duchu. “To by mě ale opravdu mrzelo. Mít pověst flákače...to je hrůzostrašná představa.“ zacukají mi koutky a pak se neudržím a rozesměju se.

Elora mluví dál a je na ní vidět, že jí zachování zdvořilého chování dává docela zabrat. Potřesu chápavě hlavou. “Ani já.“ skočím jí neomaleně do řeči, když mě upozorňuje na fakt, že není místní. “Pokusím se na nic nezapomenout. Aby nedošlo k nějakému nedorozumnění či dokonce trapné situaci.“ přislíbím a dokonce to myslím i vážně. Aspoň částečně.

Když se Elora otočí na Laren, už do toho zasahovat nebudu. I když s ní nesouhlasím. Dokonce i Elora má právo na názor. Navíc moji pozornost upoutá John, který mě napomene. No jo. Já vím. Tady se to nesluší. Tady jsou všichni moc nóbl. otočím se na Johna a mrknu jedním okem. Ten nicméně můj nápad s převlekem podpoří. Docela mě to překvapí. Chápu i jeho obavu o ženy v klášteře.

“Pravda je, že se mi moc nelíbí představa, že by jste vy dvě, dámy, pohybovali po mužském klášteře bez převleku. To je o průšvih. Dvě krásný ženský v baráku plným nadržených chlapů.“ prohodím a vím, že si tím reputaci rozhodně nezvednu. “A rozdělit se...při vší úctě. To bych byl sám proti sobě. Samozřejmě je možné, že to tak dopadne bude potřeba se rozdělit. Ale docela rád bych se tomu vyhnul.“ křivě se usměju.

“Navíc, Johny... v jedné věci nemáš pravdu. Někdo mocný za námi stojí. A Boha na mysli nemám.“ prohodím tajemně a otočím se na Laren. “Samozřejmě, že se za nás nikdo nepostaví. Ne v této věci. Je to církev.“ řeknu tak, aby bylo všem jasné co si obecně o celé církvi myslím. A nic hezkého to nebude.
Opřu se rozhodím ruce a upřu zrak ke stropu. “Tím nechci říct, že bych měl něco proti Tobě, pastore.“ Je-li potřeba doleju sklenku a s pohledem ke stropu ji pozvednu v přípitku. “Na Tebe příteli.“

Rozhovor s Laren je jako tančit bosý mezi zapálenými svíčkami. Vzrušující a nebezpečný. Jedna chyba a bude to bolet. A to mám rád.
“Já vím.“ přikývnu, kdy Loren prohlásí, že není jedna z mnoha “Proto Vám také to místo nabízím.“ řeknu sice zcela vážně, ale na očích už je vidět, že to tak horké nebude. “Jackova erotická sekta. Tuctovkám vstup zakázán.“ přednesu zasněně a na okamžik se zarazím. Fantasie jede naplno. Povzdechnu si. “To je tak krásné snít.“

Další její slova mě zarazí. Chvíli na ni nevěřícně zírám. Pak si to uvědomím. Šlechta. Jasně. Hlavně nespadnout do bahna obyčejných lidí. Zachovám však pokerovou tvář. Pak se přívětivě usměju. “Vystoupat nad šeď průměru těch obyčejných a nudných mnoho.“ zopakuju zamyšleně “Hmmm... Zajímavé. Ono jde i o způsob, jak člověk vystoupá nad šeď průměru.“ řeknu rozvážně.

Obočí mi překvapeně vyjede nahoru, když slyším, že co nelze skrýt, to by se mělo více ukázat. No to chci vidět.

“Za hodinu?“ nevěřím svým uším. Pak se zamyslím. Napadá mě jen jeden způsob, jak by to šlo do hodiny zařídit. Padělat.
I to jak Laren mluví. Jakoby o tom celém problému věděla víc. “Můj rychloplán nebyl přijat. Pokud si všichni myslíte, že tenhle má šanci na úspěch, můžeme to vyzkoušet.“ pokrčím rameny. Hodina zdržení vůbec nevadí. Bude čas na koupel a na rozhovor s několika lidmi.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2] 
Liraell


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.