abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin online:
Hledáš on-line pomoc od zkušenějších hráčů? Využij fórum PORADNA PRO NOVÁČKY.
Nebo si chceš jen tak pokecat? Zajdi do fóra s názvem SPAM.(Pridat do zalozek)
Pro nahlášení chyb a chybových hlášení použij fórum Komplikace.
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Jak Přepsat Historii ::
družina
stránkovat po:  
 

Lorwyn Ashber
28.2.2019
22:29:09
"Ano Lady. Medovina je skvělá."
Podám Alayne pohár. Začínám přemýšlet nad ní jako Alayne. Proč? Potřesu hlavou.
"Zopakujem si někdy náš souboj? Odvetu?"
Poté začnu pozorovat dění okolo Orphanského stolu.

"Co si myslíš o Orphanech? Vypadá to, že naše hry jsou čím dál větší." Usměji se na Alayne. Sakra já jí tikal.
"Nazdraví" Snažím se skrýt chybu.

Einar Orphan
23.2.2019
16:16:28
Při odchodu z mýtiny si s vděkem opláchnu obličej. Nikdy jsem nebyl ten typ, co se nebojí zašpinit si ruce od krve, kuchat jeleny a připravovat své nepřátele o hlavy. Vždycky to za mne dělal někdo jiný a tak to doufejme zůstane i nadále.

Okamžitě si to namířím ke stolu určenému našemu rodu a zasednu do čela. Sluha mi vzápětí přinese číši medoviny a já začnu pomalu usrkávat a pozoruji, co se děje. Zábava je v plném proudu, nicméně já i můj doprovod pijeme střídmě, neboť se stále obávám, že by se tu mohlo něco semlít, ať už mým přičiněním či zásluhou někoho jiného.

K našemu stolu si to namíří Gabriela Tabar.

"Má paní, buďte tu vítána." obdařím jí lehkou úklonou.

Sedíme v tichosti a já stále pozoruji ostatní šlechtice a jejich poskoky, některé z nich znám podle jména, některé neznám vůbec.

"Problémy by tu mohli skončit..." pronesu tiše k lady Tabar.

"Lidí tu máme dost, zastihli bychom je nepřipravené a nikdo by už nezpochybňoval vaší vládu."

Odmlčím se.

"Přemýšlejte o tom." dodám po chvíli, načež pokynu sluhovi, aby mi přinesl kousek lahodně vonící pečínky.

Po bradě mi teď místo rudé zvířecí krve stéká teplý omastek. "Mnohem lepší..." pomyslím si spokojeně.

Alayne Bloodram
21.2.2019
21:56:22
Upírám svůj pohled do jeho očí také. Bylo na tom něco - Zvláštního. Nebyla jsem znalá v těchto věcech, nedokázala jsem tyto pocity popsat. Ale něco mě k těm očím táhlo. Takhle sedím a upírám na něj pohled dokud pohled neodtrhne což mě donutí zamrkat. Měla jsem pocit jako bych hleděla do slunce příliš dlouho.

,,Ano - Samozřejmě.. Musíme být na pozoru." Odkašlu si když mi dojde o čem jsme mluvili. ,,Nehodlám z Křížovníků spustit oči - Nemám důvěru ani v biskupa." Můj pohled padne na seskupení u 'královského stolu' a mírně se při tom pohledu zamračím než se podívám opět na Lorwyna a nemůžu se ubránit nepatrnému úsměvu nad jeho otázkou.

,,Ráda." Odpovím a opřu se v židli předtím než si přehodím nohu přes nohu. ,,Nikdy jsem moc medovinu nepila ale hádám, že každý někdy někde musí začít a něco zkusit." Řeknu má mysl pomalu opouštějící myšlenky na Tabary, Křížovníky a další. Po dlouhé době jsem se cítila být - Šťastná. Skutečným způsobem, ne jako na bojišti nebo když jsme stahovali vězně z kůže - Tenhle pocit byl mnohem skutečnější. jako když otec byl ještě naživu.

Lorwyn Ashber
13.2.2019
19:53:29
Pomalu se rozcházíme. Když mi nabídnou mísu s vodu naberu nejdřív vodu do dlaní a nechám jí protékat mezi prsty. Poté se zhluboka nedechnu a opláchnu si obličej. V hlavě se mi buší tři věci a nevím jak se jich zbavit.

Když dorazíme ke stolům, tak mi donesou kožešinový plášť. Konečně se zahalím a musím přiznat je mi i konečně teplo. Posadím se do čela stolu a vezmu si do rukou číši horké medoviny. Lehce se rozvalím na své židli. Pozoruji jednotlivé hráče. Poté se otočím na Dunárta. Ten mi kývne. Naši hoši z tajných oddílu jsou připraveni a část získává informace.

Nuda se táhne. Nižší lordi, vazalové vazalů využívají příležitosti a snaží se dolézat. Neposlouchám je, teda poslouchám na půl ucha a vím, že někdo z tajných si to píše. Pořád mám v hlavě zmatek. To na konci a .....

Z myšlenek mě vytrhne nečekaně očekávaný hlas. Lady Bloodram.
"Pohani se na nás nevrhly, ale své meče neodkládám. Vím, že Biskup bys k podlému útoku nesnížil, ale ti další klidně."
Alayne se na mě podívá, pohled jí opětuji. Ty oči. Jsme oba zhruba stejně staří, oba si sebou táhneme dědictví svých rodičů a oba máme oči lidí mnohem starších. Viděli jsme umírat až příliš známých tváří. Vraždili jsme. To že já viděl tajemství toho dle světa mě neliší. Ona viděla jiné věci, možná i horší.

Pak si uvědomím že se do těch očí koukám už několik chvil. Odtrhnu pohled a pronesu. "Dáte si semnou medovinu?"

Alayne Bloodram
12.2.2019
23:19:14
Když se nakonec nejvyšší kněz přesune dál ani si neuvědomím, že jsem si oddychla. Vzhlédla jsem a rozhlédla se po shromáždění. Nakonec se otočím a začnu s ostatními opouštět mýtinu. Po cestě si z obličeje smyji krev ačkoliv bych neměla žádný problém nechat jí zaschnout. Už jsem si tím jednou prošla. Byla jsem trochu ráda, že jsme tohle měli za sebou, byla jsem zbožná ale ten poslední výstup byl - Děsivý.

Nakonec když dorazíme na hostinu tak se důkladně rozhlédnu a úšklíbnu se na čtyři vyvýšené stoly. ,,Dává ty smysl. I tak je to zábavné, bojí se. Měli by se bát." Já jsem nevěřila Horalům, nedokázala jsem věřit, že s jejich pohanskými spojenci zde ke konfliktu dříve či později nedojde. Ale své myšlenky jsem si nechala pro sebe - Zatím.

Posadila jsem se do čela stolu a pomalu sjela dolů proti opěradlu židle dokud jsem skoro neležela v židli. Ani si neuvědomím, že mi byl několikrát nabízen pohár vína jak se soustředěně dívám na všechny - Měřila jsem konkurenci. Bylo to poprvé po dlouhé době co jsem mohla všechny lordy vidět na vlastní oči. Nakonec pohár přijmu nevědomky a rychle se napiji. Můj pohled přejede přes Harrase a mírně pozvednu obočí, něco chystal.

Pomalu se zvednu a vyhledám očima toho kdo okupoval mou mysl celou dobu. Kvůli, kterému jsem se nemohla pořádně soustředit na nic. Přešla jsem ke stolu Ashberů a usadila jsem se na židli vedle Lorwyna. ,,Zdá se, že vše zatím probíhá v pořádku? Touhle dobou jsem očekávala, že se na nás sesypou Křížovníci." Můj pohled padne na biskupa a mírně se napiju ze svého poháru. Pak vzhlédnu k Lorwynovi a nadechnu se abych něco řekla, když mi dojde, že vlastně nevím co.

Lord Harras Harraval
11.2.2019
20:50:02
Obřad nakonec pokračuje, jako by se nic nestalo. Oddechnu si a zvednu se. Když nakonec obřad končí, tak si při odchodu smeju krev z obličeje a vydám se ke stolům. Které kněží postavili.

S pousmáním se po nich rozhlédnu. Je vidět, že kněží mají pud sebezáchovy a ví, jak by to dopadlo, kdyby všichni seděli u jednoho stolu. Posadím se společně s Isabellou k našemu stolu. Jím pomálu. Nemám hlad. Nakonec ovšem dorazí osoba, na kterou jsem čekal. Viděl jsem jí už během obřadu, ale neměl jsem čas si s ní popovídat. Takže když jí konečně uvidím v doprovodu jejího manžela, tak se zvednu od stolu a vydám se jim naproti. Mírně se ukloním Maximovi ,,Můj pane smím si promluvit s vaší manželkou ? “ Pokud dovolí, tak se na ní otočím a také se pokloním ,, Slečno Bloodramová“ Pak se mi ale úsměv roztáhne po celém obličeji a popadnu jí do náručí ,, Castie holka moje. Jak ty jsi my chyběla. Nějak nám kulatíš. Snad sis nezvykla na přepych. Jak se jinak máš ? Moje sestra mi opravdu chyběla. Mám rád oba dva svoje sourozence, ale pro svoji malou sestřičku jsem měl vždycky slabost. Chvilku pak ještě kecáme, ale pak jí obejmu na rozloučenou a vydám se směrem ke stolu Rudých.

Po cestě mávnu na Reinera, kterého znám z Ramarské rebelie. Umíním si, že s ním musím ztratit slovo. Stejně jako s vévody od Gryfa. Zaslechl jsem, že se tam u nich něco děje. Pak se ale zapovídám s Gábi.

Baal
1.2.2019
10:42:48
Svátky Krvavého Měsíce

Všichni zůstali zaraženě stát a rozhlížet se okolo. Nakonec si nejvyšší kněz odkašlal a vzpjal ruce k nebesům a snažil se předstírat, že nic se nestalo. ,,Přijďte k nám a požehnejte nás vaší přítomností! Dohlížejte na nás během těchto svatých dnů kdy uctíváme vaše stvoření a vaší moc a velikost! My - Vaši loajální služebníci - Se těšíme vaší přízně!" Nakonec mu ruce klesly podél těla.

,,A nyní vznešení pánové a vznešené dámy! My, pokorní služebníci boží, vás zveme na Svátky Krvavého Měsíce! Jezte a pojte! Bojujte a měřte své síly! Vše z úcty k naším bohům jenž nás sledují!" Ze všech stran se ozval nadšený pokřik. S tímto byli Svátky oficiálně začali. Při odchodu z mýtiny čekali kněžky Lilith s velkou mísou vody napuštěnou z lesního pramenu, kterým si vznešení pánové a paní mohli smýt krev z tváří.

Následovala cesta na hostinu - Na první hostinu z mnoha v nadcházejících dnech. Kněží rozhodně nešetřili ani letos - Nad ohněm byli otáčeni prasata, krávy a ovce vcelku. Opodál stály obří sudy vína a medoviny a ještě dál kotle z vařící se zeleninou. Jiní si museli k jídlu docházet ale všichni vznešení páni byli usazeni ke stolům a stačilo říct co si zamanuli k několika vybraným služebníkům.

Dříve šlechtici seděli u jednoho velkého stolu ale zdálo se, že kvůli konfliktům se kněží rozhodli vztyčit čtyři vyvýšené stoly letos - Každý pro jeden důležitý rod a jejich vazaly. Samozřejmě každý mohl mezi stoly cestovat jak chtěl a mluvit s lordy z ostatních regionů - Bylo to normální a dělo se to pokaždé když lordi chodili a přesedávali si aby diskutovali obchodní nabídky, sňatky a tak dále.

Gabriela Tabar vzala své vazaly a přesadila se k Orphanům co k ní vyhlásily oddanost místo toho aby byla nucena sedět s jejím bratrem což by určitě vyústilo v katastrofu. Zajímavý kontrast pak tvořili oba Tabarové jelikož Gabriela byla doprovázená dvěma vévody z Královtsví Gryffa zatímco za Roxusem stál válečný biskup ze zámoří. Po Imařině boku stála vysoká postava v šupinové zbroji s kapucí stáhnutou hluboko do obličeje a hlavou skloněnou dolů - Zahalená v rudém plášti.

(Omlouvám se za zpoždění, měl jsem problémy se školou tak sjem se k tomu nedostal)

Lorwyn Ashber
16.1.2019
10:39:54
Pomalu vstávám od modlitby. Začíná být zima, ale mé tělo jednoduše jí začne ignorovat. Vím, že vyčnívám z davu tím, že jsem do půl těla nahý, ale nikdo to nekomentuje a kněží to i ocenili uznalým pohledem.

Začne obřad Baala. Není to můj patron, ale je to bůh, jehož si nechcete pohněvat. Také je to bůh spojenců. Když mi donesou krev potřu si obličej do ornamentů co mám vytetované na kůži, tak aby doplnili vzor. To,že pak cítím teplo mě nepřekvapí. Čekal jsem to, ale zajímavější že jsem cítil jak se vzor na tváři teplem spojil se vzorem na těle.

Pak přišel Belial. Bůh mého otce. Bůh mé gardy. Myslím na jeho brnění, jež samo o sobě bylo holdem bohu války. Vlastně celá jeho garda, je pořád holdem. Jsem vytržen ze vzpomínek. Plamenem, vím že bych měl vidět Belial, ale nemůžu se zbavit dojme, že v ohni stojí vedle něho i menší postava. Darkwin Ashber.

Pak přišli kněžky a kouzlo okamžiku se rozplynulo. Ochutnal jsem býlí. Cítil jsem jemnou ruku boží moci. Jak se snaží otočit mojí hlavu, sám moc dobře vím kam. Nakonec neodolám a zachytím zbytek pohledu co se na mě upíral už delší dobu. Nakonec moc Lilith pomine a já se zklidním.

Lucion. Bůh, jež mi je bližší než mnozí tuší. Pocítil jsem jeho moc i hněv. Nevím jestli patřím mezi jeho vyvolené, ale jsem si až podezřele blízcí. Na sobě nedám nic znát.

Poslední bůh. Bůh, jež mě děsí i fascinuje. Bůh, jež není podle mě z Džálav. Jelikož, jsem na jihu viděl jeho chrámy. Bůh u něhož se bojím, že si mě pro něco vybral. Bůh jehož pravé jméno, je vepsáno na náš rodový meč Žár. Mephisto, ale v jazyce, který již zmizel. To že celý obřad končí těmito slovy mě neděsí jen ujišťuje.

Einar Orphan
13.1.2019
15:30:44
Modlitby započaly. Nikdy jsem na tyhle cavyky nebyl, tedy ne že bych v bohy nevěřil, každý přeci ví, že bohové jsou skuteční, to dá rozum, ale podle mě je bohům jedno, co děláme. Taky proč by se o to měli starat, my se taky nestaráme o šváby a mravence, co se nám pachtí u nohou, občas nějakého zašlápneme, ale to je tak vše. Nicméně i přes mou značnou nedůvěru v tento obřad, dělám vše stejně jako ostatní, přeci jen je to jakási tradice a ta by se měla dodržovat.

Stojím s hlavou skloněnou a čekám, jak bude celý obřad probíhat. Hlavou se mi při tom honí různé myšlenky a jedna z nich je značně znepokojující, kdyby chtěl někdo porušit příměří, měl by teď ideální příležitost. Tento hlodavý pocit rychle zaženou slova kněze, který vzdává hold Baalovi.

Obličej si krví potřu jen s velkou nechutí a mám co dělat, abych nezačal prskat, když se mi teplá krev dostane do úst.

Další na řadě je bůh války. Moje komorná mi jako malému vždy vyprávěla, že pokaždé, když se do ohně hodí ony sáčky, zjeví se v ohni sám Belial, který svolává své uctívače do boje. Sleduji tedy plameny a i přes to, že je to dech beroucí podívaná, vidím stále pouze plameny, nebo možná...

Oheň opět ztratí na síle a onen zvláštní chvilkový pocit zmizí.

Oči mi teď padnou na kněžky, jež ve jménu Lilith roznáší všem přítomným omamné byliny. Tentokrát však tradice poruším a i přes to, že si jakýsi suchý list z mísy vezmu, následně ho nenápadně upustím na zem. Nemám v úmyslu nechat se tu přiotrávit.

Po bohyni lásky následuje bůh lstivosti. Tomu nevěnuji mnoho pozornosti, neboť tento bůh je podle mne lidem nejblíže a je značně nevypočitatelný, lepší je se od něho držet dál.

Najednou nastane ticho.

Vím, kdo ještě nebyl jmenován a ve skrytu duše doufám, že ho kněží nebudou vyzývat, aby prošel mezi námi. Bylo však bláhové si myslet, že tento obřad se obejde bez samotného pána smrti.

Při slovech kněze mlčím a téměř nedýchám. I přes to, že Mephistovi jsme nejspíš víc ukradení, než všem ostatním bohům, nemám v úmyslu riskovat, že by na mne obrátil svou pozornost.

Kněz domluví, když vtom se ozve další hlas. Hlas smrti.

Strnu a mimoděk pravou rukou pod pláštěm nahmatám jílec meče. Čekám, co se bude dít dál...

Lord Harras Harraval
10.1.2019
20:18:11
Obřad probíhá jako vždy s velkou slávou. Cítím tu duševní povznesenost jako každý rok. Duchovní síla tohohle místa je stejně silná jako každý jiný rok. Osobně jsem žádného z bohů nevyznával více než jiného. Ano Baal měl jako patron Harravalských psů své speciální místo, ale jinak jsem měl všechny bohy ve stejně velké úctě. Můj meč by mohl vyprávět. Měl vykované znaky všech bohů. Na držadle byla vyryta modlitba k Lucionovi, aby mě obdaroval štěstím, Baal s Belialem měli modlitbu každý z jedné strany záštity. Aby se k nim oběma dostala krev z čepele. Lilith měla svůj znak na jílci. Byla to má osobní upomínka, když mě postihla žízeň po krvi v žáru bitvy. A Mephisto měl svoji modlitbu společně se znakem po celé délce čepele. Touto částí zbraně jsem totiž živé posílal do jeho spárů.

První byla modlitba k Baalovi. Koza je poražena a její krev nabídnuta všem k pomazání obličeje. Až moc mi to připomíná Alaynin obřad dospělosti. Sám nemám s krví problém. Podívám se na Isabellu, jak to zvládá a poté podám misku dále. Ucítím, jak mi krev usychá na obličeji a pak se mi do těla vlilo horko. Ten pocit jsem zažíval, co si pamatuji pokaždé a pokaždé byl jako nový. Přidal jsem se ke sboru ostatních, kteří mu provolávali slávu. Žrout začal společně s provoláváním výt a s ním všichni ostatní psi. Jak pes mého bratra, sestry, švagra a nakonec i každého Harravalského muže přítomného na obřadě. Byl to děsivý zvuk, který vydávali. Mrazilo z něj. Bylo to jako volání k Baalovi aby dorazil.

Pak se provolávala sláva Belialovi. Ke skandování jsem se zase přidal. Žrout mlčí. To se mi nelíbí. Jakoby cítili něco, co já nemůžu. Pak ovšem kněží vhodí pytlíky a k nebi vyšlehne kouř. Vidím v něm muže s pažemi jako všichni ostatní.

Následovala prosba k Lilith. Během provolávání jsem políbil její znak na mém meči, který jsem měl před sebou zaražen do země. Byl to můj osobní rituál. A teď byl ještě potřebnější než dříve. Doufal jsem v potomky pro svůj rod. A Taky pro Brightblady. Vyhledám ruku Isabelly vedle sebe a stisknu jí. Pokud se na mě otočí, tak se na ní usměju. Pak dorazí kněžky s bylinami. Vezmu si a jednu rozžvýkám. Okamžitě něco pocítím, ale zatřesením hlavy to zaženu. Nechtěl jsem dopadnout, jako bývalý lord Žhář.

Lucionův obřad přejdu stále klečíc na koleni pře svým mečem. Luciona jako svého patrona nemám. Ucítím menší teplo z držadla. Věděl jsem, co to znamená. Lucion tu byl. Žrout vypadal neklidně, jak jen pes může být. Nevěděl jsem, co se mu děje. Ale asi jsem tušil, co to může být. Asi taky cítil ono napětí. Protože mělo přijít provolání posledního boha. Mephista.

Tentokrát jsem byl potichu úplně. Nechtěl jsem na sebe upoutat pozornost boha smrti. Ne teď. Pak se ovšem ozve hlas. Ztuhnou mi svaly na tváři a opřu si ruce o jílec meče. Žrout vedle mě vypadá naprosto vyděšeně. To jsem u něj nikdy neviděl. A znal jsem ho už neuvěřitelně dlouho. Pohledu na svůj meč. Modlitba na čepeli zářila vnitřním jasem. Já polkl. Pomalu. Věděl jsem, co to znamená. Ten hlas byl jeho. A v té chvíli jsem nevěděl co dělat. Prostě jsem čekal, co bude dál.

Alayne Bloodram
10.1.2019
9:15:34
Svátky Krvavého Měsíce - Povolání Bohů

V momentě kdy dozní modlitby se opět postavím na nohy a mírně zatřepu hlavou v nepohodlí. Neholdovala jsem stylovým účesům ale tradice byli tradice. Měla jsem pocit, že mé vlasy někdo zacuchal dohromady a už je nikdy nerozplete. Mírně se ušklíbnu a podívám se směrem k Horalům. ,,Jestli pak jsou jejich modlitby skutečné a nebo se už také potají modlí ke kříži."

Pak začali oběti - Mé oči zářily očekáváním. Byla jsem zbožná, velice zbožná jako většina Džálavských obyvatel. nebylo moudré hněvit se našim bohům jelikož ti holdovali masakrům a krvi. A Baal držel zvláštní místo pro Bloodramy a obzvláště pro mě. Bůh Krve - My, Krvaví jsme byli jeho lidem. Sledovala jsem jak podřízli kozu a mírně jsem přikývla hlavou - Tohle mi bylo povědomé.

Když přišla výzva pozvedla jsem ruce vzhůru a hlasitě zvolala Baalovo jméno. Následně jsem podstoupila rituál, důkladně jsem ponořila dlaně do krve a pak si s ní potřela obličej - Ten pocit byl povědomí. Tímhle jsem si už jednou prošla při zkoušce dospělosti. Následný pocit co jsem získala - Musela jsem se mírně zatřást. Bylo to až nečekané a přesto jsem měla naprostou jistotu, že se to mělo stát.

Následovali další výzvy bohů - Žádný už na mě neudělal takoví dojem jako Baal. Při vyzývání Beliala jsem se opět přidala k pokřiku našeho respektovaného boha Války. Plamenou figuru jsem viděla každý rok co jsme sem přišli - Ani tentokrát se tolik nelyšila od té z loňska. Ne, že by to nebylo působivé ale některé věci neměli stejný efekt po takovém čase.

Když došlo na vyzývání Lilith tak jsem se opět přidala ačkoliv jsem Lilith nedávala takovou úctu jako Baalovy a Belialovy, stejně nebylo moudré rozhněvat si Bohyni krásy a lásky. I já přežvykovala několik sušených bylin jelikož tak velila tradice a úcta k bohům. Rozhlédla jsem se okolo s novým pocitem v mé duši - Zvláštním pocitem. Upřela jsem dlouhý pohled na Lorwyna dokud jsem si neuvědomila, že zírám tak jsem rychle přesunula pohled jinam.

Následoval Lucionkdy jsem moc pozornosti nedávala - Lucion byl lstiví bůh, občas bylo lepší mu jednodušenevěnovatpozornost jak většina věřících dělala. A pak přišel čas Mephistův, už při slovech kněze mi jezdil mráz po zádech - Mephisto bylo mocný a krutý bůh. Takoví, kterého si nebylo moudré rozhněvat - A on měl velice přísné podmínky. Když přišel vzdát hold mírně jsem azváhala ale nakonec z úcty jsem tak udělala. A jakmile zaduněl ten hlas jednoduše jsem držela hlavu sklopenou.

Baal
4.1.2019
21:00:40
Svátky Krvavého Měsíce - Povolání Bohů

Jakmile byli všichni přítomní a první modlitby odříkány byli přineseny objeti. Kněz vedoucí modlitby pozvedl ruce k nebesům a vzhlédl. ,,Mocný Baal! Pán Lovu! Strážce Lesů Bůh Krve a Tradic! Slyš nás! My - Lidé Džálav žádáme aby jsi nás poctil svou přítomností! Aby jsi do našich srdcí zasel adrenalin a chuť k životu, které vládneš skrze naši krev! Všichni vzdejte hold!" Knězova poslední slova otřásla mýtinou.

Koza jež přinesli byla podříznuty rituálním nožem ad krev byl pomalu vytlačena do velké mísy. Mladší kněžka s dřevěnou maskou znázorňující vlka Baalovy smečky pak přecházela od šlechtice k šlechtici s mísou kozí krve. Každý byl povinen vnořit své dlaně do krve a potřít si obličej. Když tenhle proces byl dokonče zachvátilo každého horko. Jako by vám krev začala vřít v žilách a adrenalin začal prudce pumpovat vaším tělem.

Kněz opět vzepjal ruce k nebesům. ,,Neohrožený Belial! Patron všech Válečníků! Bůh Války, Krveprolití a Sváru! Slyš nás! My - Lidé Džálav žádáme aby jsi nás poctil svou přítomností! Aby jsi nám dodal sílu do příštích bojů! Aby jsme mohli bránit naši zemi a naše blízké! Ukovej nás aby jsme byli hodní tvých Síní v momentu naší smrti! Všichni vzdejte hold!" Slova opět otřásla mýtinu, nyní Roxovi šlechticové dali jasně najevo jakého boha nejvíce vyznávají.

Dva kněží v maskách znázorňující mnoho dlaní Beliala vrhli do ohně uprostřed mýtinu dva sáčky a plameny vyskočili dobrých šest metrů do vzduchu. Ať to už byla pravda či ne každý obyvatel Džálav byl přesvědčen, že pokaždé když toto udělali plameny nabrali podobu muže s mnoha rukami kterými mává vysoko nad hlavou. Náhle vás zachvátil pocit cti - Hrdosti, srdce válečníka se probudilo v každém přítomném.

,,Překrásná Lilith! Bohyně Rozkoše, Lásky, Krásy a Chtíče! Slyš nás! My - Lidé Džálav žádáme aby jsi nás poctila svou přítomností! Chraň naše potomky - Zrozené a ty jenž mají teprve přijít! Udržuj svůj milovný pohled na tvé věrné věřící a dodej nám dalších generací, které tuto zemi povedou v našich tradicích až do konce věků! Všichni vzdejte hold!" Slova otřásla mýtinu jako pokaždé když zazněla.

Obnažené kněžky s tvářemi schovanými za závoji kráčeli mezi šlechticky s mísami plnými zvláštních sušených hub a bylin, které byli známé pro mírné omamování mysli a probouzení chtíče. Následoval pocit euforie, sebevědomí který vás přímo hřál u srdce předtím než se vrchní kněz přesunul k dalšímu bohu.

,,Vychytralý Lucion! Patron Zlodějů a Vrahů! Bůh Lží, Intrik, Zrady a Náhody! Slyš nás! My - Lidé Džálav žádáme aby jsi nás poctil svou přítomností! Dodej nám kuráže a lstivosti aby jsme se mohli postavit nástrahám budoucnosti! Drž nad námi ochranou ruku aby naše pole rostla dobře a náhoda nám nesebrala úrodu! Dej, aby nás štěstěna provázela a aby provázela naše potomky! Všichni vzdejte hold!"

Mezi šlechtice vyrazili kněží zahaleni do černého kompletně tak, že nebyl poznat jediný rys a vše překrývalo černé hedvábí. Nesli v rukou malé krabičky s několika kouřícími tyčinkami. Kouř byl omamný, voněl po ovoci a kadidlu. Následoval vítězoslavný pocit, teď by jste určitě byli schopni čehokoliv co na vás krutý osud vrhl. Krutý osud - Ovšem, zbýval ještě jeden.

Po kratší odmlce kněz svěsil hlavu dolu a jeho hlas byl nyní mnohem hlubší. ,,Nekonečný! Vše vidící Mephisto! Slyš nás! My - Lidé Džálav žádáme aby jsi nás poctil svou přítomností! Sraz naše nepřátele na jejich kolena! Neber nám naše mladé jelikož život je ještě před nimi! Věz, že my všichni tě hluboce uctíváme a třeseme se před tvou mocí! Všichni vzdejte hold!" Tentokrát slova doslova zatřásla zemí pod vašimi nohami - Žádní kněží nevyšli z dary Mephista, nikdo nebyl tak troufalý. I tak vás přejel neskutečný mráz po zádech - Náhle vás zachvátil pocit méněcennosti.

,,Přicházím."


Einar Orphan
25.12.2018
21:40:28
Zpoza zákrutu cesty vyjede trojice jezdců z nichž jeden třímá v rukou praporec rodu Orphanů. Za trojicí se vzápětí objeví další jezdci a další a další...

Za pár okamžiků už je možné napočítat celý oddíl ozbrojenců, který si to šine směrem k posvátnému háji. Za vojenskou eskortou drkotá několik vozů s různým vybavením a zásobami. Dost dobře by toto uskupení mohlo táhnout do nějaké války, avšak na první pohled je poznat, že tomu tak není. Nálada je uvolněná, čas od času je mezi hlukem kopyt možné zaslechnout halekající vojáky a smích. Tito vojáci nejedou vstříc kose smrtky, nýbrž na největší slavnost roku - Svátky krvavého měsíce.

Do posvátného háje dorazí Orphanská delegace bez zbytečných cavyků. Neduní bubny, z hrdel vojáků se neline žádný sborový zpěv, ba ani roh netroubí. Ne že by byla snaha o nenápadný příchod, vždyť to je s takovýmto průvodem téměř nemožné, avšak nikdo nemá chuť na sebe upoutávat zbytečnou pozornost.

Jedu v čele výpravy, hned po boku vlajkonoše, a vybírám příhodné místo, kde rozbijeme tábor.

"Tam!." ukážu směrem k lesu na místo, které je poměrně daleko od všech ostatních rodů. Přeci jen prozatím jsem vyhlásil neutralitu, tudíž podobný přístup mám v plánu zachovat i na tomto setkání.

Než vojáci vybalí veškeré věci a postaví ležení, jdu se zatím projít po okolí a prohlédnout si, jak se to tu od minule změnilo. Nechybí mi samozřejmě doprovod dvou vojáků, kteří mi dělají osobní stráž. Ti však jdou v několikametrovém odstupu, neboť nechci být rušen při rozjímání na tomto posvátném místě.

K mé osobní ochraně mi mimo strážné slouží taktéž meč připnutý u pasu a kroužková košile, jež je však dobře skryta pod vrstvami dalšího oblečení. Jeden by řekl, že snad přítomným nedůvěřuji a měl by naprostou pravdu. I přes to, že byl kněžími vydán dekret o zastavení bojů, nevěřím tomu, že by se ho všichni tak slepě drželi a tudíž nechci nic podcenit.

Netrvá to dlouho a svátky započnou slavnostním nastoupením. Při obřadu stojím na předem určeném místě, hlavu skloněnou a modlitbou děkuji bohům za jejich pomoc při obnovování naší země.

Lorwyn Ashber
18.12.2018
21:46:16
Pomalu přijíždíme k posvátnému háji. Družina zastaví na začátku a čeká, až vydám rozkaz kde se rozloží naše ležení. Stany jsou jako politika. Sledují vztahy. Rozhodl jsem se pozicovat vedle Bloodramů, ale zároveň víc k horalů než oni. Za pár dní se lidé osmělí a můj tábor pude uprostřed dění hlavních stran a zároveň je to určité gesto k horalům.

Sám jsem pomáhal stavět tábor, ale vždycky, když přijížděl někdo další. Tak jsem si přišel prohlédnout jak vypadá jeho družina. Bylo zábavné sledovat jejich pohledy. Byl jsem jenom přece nečekaný asberský dáreček. Nová neznámá. Jako Balrog jsem moc nemluvil, to vlastně ani teď ne.

Náš rod již od pradávna vycházel jako první. Většina z Ashberských to brala jako největší čest, proto chodily se slavnostně odhalenými tradičníma zjiveníma. Vliv mé ho otce byl velký, takže spoustu mužů to doplnilo masivní zbrojí. Já se tozhodl jít jinou cestou.

Stál jsem v čele až po pás nahý. Odhaloval jsem tak složité vzory tetování na svém těle. Měl jsem jen volné nohavice a bosé nohy. U pasu mi vyseli volně moje dva meče. Za mnou šli démoni a pak vazalové, jelikož stráž měla přednost. Hudba byla složena z hlubokých tónu dlouhých píšťal, a rytmyckých bubnů. Píseň vykvetla pomalu, nejdříve jedním hlubokým hlasem mě, poté se přidal sbor hlubokých hlasů. Kde se jednotlivé hlasy začali proplétat a stavět obdivuhodnou architekturu písně.

Během modliteb myslím na to co se stalo a co se stane. Tiše vzpomínám a loučím se s mertvímy.

Lord Harras Harraval
18.12.2018
19:32:50
,, Tak jsme zase tady. Moc se to nezměnilo od posledně. ” Opřenej o hrušku sedla pozoruji celou mýtinu. Zvláštní pozornost věnuji rozestavení stanů. Je docela zábavné sledovat, jak si každý stojí na svém písečku.

Z přemýšlení mě vytrhne zvuk z našeho tábora. Uvidím Alayne, jak dohlíží nad stavbou a nejspíše vyhlíží Roxuse. Kysele se zasměju a mlasknu na svého koně. Ten popojede k táboru, kde sesednu a uvážu ho. Písknu na Žrouta a popojdu na kraj tábora. Tam zabodnu meč do země a kleknu. Žrout se za chvilku objeví vedle mě společně se Serharem. Změřím si oba pohledem. Žrout vypadá, že i on je sílou tohoto místa přemožen a měl hlavu víc u země než normálně. Serhar vypadal vystresovaně. Asi se nebylo čemu divit. Usměju se na něj ,, Pomodlíš se se mnou? “ Pak odříkám slova modlitby, vstanu, rozloučím se a vydám se do stanu.

Při nástupu jdu těsně za Alayne s Isabelou po boku. Na sobě mám svojí ceremoniální zbroj s Harravalskym znakem na rameni a na hrudi. Když dorazím do kruhu, tak pokleknu a přidám se k modlitbě. Během toho se dívám do země a doufám, že se tu nic nestane a svátky proběhnou v pořádku.

Alayne Bloodram
16.12.2018
16:00:38
Svátky Krvavého Měsíce - Nástup

Když dorazíme k posvátnému háji rozhlédnu se okolo. Toto místo sršelo starou energií, zde tradice přicházeli k životu a bohové byli schopni kráčet mezi smrtelníky. Přesně tak to říkali legendy a když se na to člověk podíval bylo těžké jim nevěřit. Přejedu pohledem celé prostranství ještě jednou než si sama sobě přikývnu. ,,Rozbijeme tábor na jih společně s Ashbery - Ať má Roxus svůj prostor, kterého se bude dožadovat." Přikážu prostě a popoženu koně.

Zatímco si vojáci stavěli vlastní stany a samozřejmě stany jejich nadřízeným vyhlížela jsem Horalského krále. Sice jsem mu zde nemohla setnout hlavu ale i tak, nemohla jsem se dočkat až uvidím jeho výraz. Sleduji všechny prapory nově příchozích - Roxus - Orphan a nakonec i Gabriela při čemž se mírně ušklíbnu. ,,Bude těžké se v těch kozorozích orientovat teď." Pomyslím si zatímco zamířím zpět abych se připravila na nástup.

Nechala jsem povolat své služebné - Ženy Džálav nebyli ženy z Království Gryffa. Při důležitých slavnostech se nekladl důraz na oblečení ale na vlasy. Takže úpravou mého účesu nakonec služebné strávily dvě hodiny aby ho dovedli k perfekci se spoustou copů, které byli různě propletené. Nebyla jsem zvyklá aby mi upravovali vlasy ale musela jsem si zvykat - Byla jsem lenní paní Krvavých Lordů.

Pokud můj účes byl vysoce stylový tak mé oblečení bylo prostější. Nechtěla jsem žádné ozdobné šaty ale ani plnou zbroj a tak jsem si oblékla do jezdeckého oděvu z černé kůže z vyšitými znaky Bloodramů a všech jejich vazalů. Nakonec jsem si připnula svůj meč k pasu a nechala všechny svolat k nástupu rodů.

Po nástupu Ashbera a Roxuse nastala naše řada. Všem jasné kývnu předtím než se vydáme vpřed za zvuku vysokých píšťal a bubnů, tóny byly temné a těžké a hluboké hlasy, které je doprovázeli občas zněli jako vytí vlků. Kračím sebevědomě vpřed ačkoliv klaním svou hlavu dolů v úctě před tímto starým a mocným místem. Než opět vzhlédnu a podívám se na všechny přítomné.

Následně vyčkáme až nastoupí zbytek ostatních rodů. Postavili jsme se na své místo v Kameném Kruhu a já se tiše přidala k motlitbě knězů ve staré Džálavštině, stále držíc svou hlavu sklopenou v úctě před našimi bohy.

Baal
1.12.2018
12:28:40
Svátky Krvavého Měsíce

Tak se rok s rokem sešel a přišel opět čas míru. Čas radosti kdy se celé Džálavy sejdou aby uctili své bohy pod krvavě rudým měsícem. Svátky Krvavého Měsíce - Jsou prastarou tradicí, která se pořádá nehledě na okolnosti a ani letošní rok nebyl vyjímkou. V momentu kdy kněží vydali svůj dekret veškerý konflikt byl zakázán po dobu trvání posvátných svátků.

Všichni se sešli - Nehledě na postavení, rod, lenního pána či původ. Bloodramové, Ashberové, Tabarové i Orphanové konečně od začátku celé občanské války měli příležitost se sejít na jednom místě. V Posvátných Hájích v Rohokském regionu, jednalo se o několik malých lesíků na obří mýtině, které u kraje hustého lesa dominoval obří kamenný kruh, jehož nejvyšší menhir ,skoro schován v lese, se tyčil dobrých dvacet metrů do vzduchu.

Byl to úchvatný pohled, tohle místo nebylo tak často navštěvováno a přesto ho všechny řády udržovali v dokonalém stavu po celý rok. A nyní bylo vše připraveno pro tradiční Svátky Krvavého Měsíce. První dorazili kněží co zde byli už několik týdnů a připravovali celou slavnost. Jako druzí dorazili na místo slavností Ashberové a Bloodramové pod svými praporci, jelikož měli nejkratší cestu. Následovala je Královská armáda pod vlajkou Roxuse. Po královi dorazil nový lord Orphan a nakonec dorazila Gabriela Tabar pod svou vlastní vlajkou.

Bylo znát, že i přes dočasné příměří atmosféra byla napjatá a někteří táhli s jinými rody více než ostatní. Zatímco Bloodramové neměli problémy stavit svůj tábor na stejné půlce mýtiny s Ashbery, Roxus posadil svůj tábor co nejdál od nich jak mu bylo povoleno. Jiní zase dávali na jevo jak si myslí, že jsou postavení když si Gabriela rozložila tábor naproti přes celou mýtinu obřímu kamennému kruhu. Tohle za pár dní opadne ale zatím všichni na sebe pohlíželi s nedůvěrou.

Pak přišel čas nástupu rodů. V čele vždy šel lenní pán a následovali ho jeho vazalové, ti pak byli následování svými příbuznými a osobní stráží, která držela praporce všech rodů. Každý rod si osobně zvolil hudbu, která při jejich slavnostním nástupu měla zaznít. Všem byl předán přesný seznam v jakém pořadí mají nastoupit - Ashberové, Roxus, Bloodramové, Orphanové a nakonec Gabriela.

Když každý rod nastoupil tak se seskupili ve velkém kamenném kruhu a všichni se společně modlili pod vedením knězů, kteří stáli uprostřed a promlouvali ve Staré Džálavštině. Tak pravila tradice - Po nástupu Ashberů se rozezněly hlasité bubny doplněné hlasitými rohy, z horských koz. Tóny byli hluboké a bojovné zatímco se do předu vydal Roxus v plné zbroji a za ním následovali všichni vazalové z Hor, doplnění o Imaru Tabar.

Po nástupu Bloodramů a Orphanů nastoupila Gabriela. Její nástup byl doprovázeli dudy a zároveň loutny, tóny byli mnohem lehčí a veselejší. Sršelo z nich sebevědomí a naprostá jiná zpráva než, kterou vysílal její bratr. Gabriela kráčela vpřed ve slavnostní kožené zbroji s ozdobnou členkou místo koruny, doprovázena byla několika mladšími Talbary a Galvary. Zároveň jí doprovázel Richard ze Lva a Jonáš z Jelena, a její družina se z poloviny skládala z Gryffích vojáků.

Baal
24.11.2018
14:52:35
Královtsví Gryffa

Všichni shromáždění shlíží k vyvýšenému stupínku uprostřed Kapitolu. Schody byly pokryty zlatem, byla to pýcha Království Gryffa. Toto místo vždy sloužilo jedinému účelu - Muž který klečel před sdružením šlechticů a knězů byl Karel z Gryffa, nebyl nejstarší ale na tento moment čekal již dlouho jak někteří věděli. Vrchní kněz v honosném rouchu držel vysokou korunu v rukou nad Karlovou hlavou zatímco hlasitě odříkával modlitbu.

Byl to velký den nejen kvůli korunovaci nového krále ale také protože Království Gryffa s touto korunovací také oficiálně přijímalo nové náboženství. Celý vyvýšený stupeň byl obklopen dřevěnými vyřezávanými a zlatými kříži. Každý kněz měl stejný symbol na řemenu kolem jejich krku. A dokonce jeden z hrotů koruny byl vykován do tvaru kříže.

Kněz dokončil svou motlitbu a položil korunu na Karlovu hlavu, ta dokonale padla na jeho záplavu zlatavých vlasů. Následně nad nově korunovaným králem načrtl kříž ve vzduchu. V tom okamžiku k němu rychle přispěchal další kněží s miskou vody. Vrchní kněz namočil svou ruku v misce a následně pocákal vladařovu hlavu. ,,Surrecturus sit Rex Regum."

Karel povstal a stále držel svou hlavu dole, dokud se netyčil na postarším knězem v celé své výšce. Pak vzhlédl a rozhlédl se po davu, následně zvedl jednu ruku aby je pozdravil Všichni začali nadšeně jásat, Karel spokojeně přikývl - Jeho výraz jinak naprosto chladný. Pomalu složil svou ruku než začal přecházet za strany na stranu po zlaté plošině jak jeho pohled přejížděl dav. Něco bylo jinak než všechny předchozí korunovace a občané to věděli - Ve vzduchu byla změna.

,,Byl jsem zvolen nebesy abych se stal králem tohoto mocného království. Abych nám přinesl zašlou slávu a abych přinesl slávu našemu Pánu." Začal, jeho silný hluboký hlas se nesl celým shromážděním zatímco k němu všichni vzhlíželi. ,,Má moc je tímto posvátná. Žádný muž! Žádný - Ať už živí či mrtví mi nebude rozkazovat. Zodpovídám se pouze našemu Pánovi." Tyto slova přinutily šlechtice stojící za ním se oklepat.

,,A pokaždé když se budete modlit zvolejte mé jméno k oblakům - Carolus Magni!" A jak pronesl tato poslední slova dav opět začal jásat jak všichni zvedli své ruce k obloze a zvolali to jméno - Carolus Magni - Rex Regum, Král králů - Karel Pobožný - Karel Veliký.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.