abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Stíny Haradu ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  *Aldi*   Postava není přítomna 26.5.2020, 16:57:41
JESKYNĚ SE Z DŮVODU NEAKTIVITY OCITLA NA ČERNÉ LISTINĚ!  

Pokud nechcete, aby byla smazána, obhajte ji, prosím, ve fóru  Jeskyně v ohrožení.
Pokud tak neučiníte, jeskyně bude v době příští Čistky jeskyní (cca za 1 měsíc) smazána a v případě dostatečného množství příspěvků uložena do Letopisů.  

Do obhajoby nejlépe napište důvod stagnace a dobu, po jakou tenhle stav pravděpodobně ještě bude trvat.  

Jestliže jste mezi sebou vybrali nového adepta na PJ post a chcete na něj jeskyni převést, popřípadě potřebujete-li uvolnit kteroukoliv postavu dříve, než v datum Čistky, neváhejte se, prosím, s touto žádostí obrátit na kohokoliv z abarinského admin týmu.

*Aldi*
 
  Schamat   Postava není přítomna 26.12.2019, 21:46:01
Poodejdu kousek stranou a přehodím si zbroj a pak i zbraně. Těch starých se nezbavuju. Jen je svážu do balíku. Nová zbroj mi sedí dokonale.

Trochu zalituju štítů, které jsem dole našel. Elfí výroba mi neseděla tvarem a trpasličí zase váhou. Kdyby se to dalo zkombinovat... Ale ten co mám mi bohatě stačí. I když je „jen“ lidský, je víc než jen dobrý.

Ary přijde s návrhem, jak splatit dluh. Je to vlastně logické. Já tady jsem místní a oni ujevně potřebují pomoc. Přikývnu. “Pokud s tím tvoji lidé souhlasí, máte průvodce.“ Zlehka se ukloním.

Její další slova mě zarazí. Myslel jsem, že ho bíti jsou součástí celého společenství. Zamrazí mě, když mi dojde, ale k nim patrně nepatří, ani ta trojice zakuklenců. Kdyby patřila, nepotřebovali by mě jako průvodce.

S tím, co je dole, by se dala vyzbrojit armáda. Armáda! U všech Bohů!“ Rozhlédnu se po lidech, kteří snad patří k Arye. Odhaduji jejich bojeschopnost. A připravenost. Nadšený z toho pohledu zrovna nejsem.

Přistoupím k Arye. “Teď mi, prosím, věř. I když má slova možná rozpoutají boj.“ Řeknu jí tiše a chvilku čekám, jak na má slova dívka zareaguje.
 
  Arya   Postava není přítomna 10.12.2019, 21:43:36
Bobulda zřejmě něco našel a položil jednoduchou otázku.
“Co jim chceš říct?“ Nechápu význam jeho slov. A tak se vrhnu opět na prohledávání místnosti s pokladem. Hrozně mě láká vzít tohle a tamto. Ale neustále mi v hlavě koluje jedna myšlenka.
“Kdo by se s tím tahal?“ Loudavě míjím zbroje, zbraně, poklady i zlato.
“Nebo že bych přeci jen něco?“ Váhám. Ale nakonec se rozhodnu, že dovybavit svoji výbavu nemůže být na škodu. Přeci jen jsem cestou sem ztratila pár věcí. Jediné co mi zbylo, byly mé dýky. Poohlédnu se kolem sebe tedy po nějakých dalších vrhacích dýkách nebo krátkém meči. Snažím se nakonec najít i nový krásný luk se šípy. Po chvilce mě ovládne chamtivost.
“To se bude hodit. A tohle… za to by bylo luxusních látek… a těch šperků… a jídla… a sluhů.“ Do kapes nahrabu pár mincí, které se mohou vždy hodit. Do batohu mezi své věci nacpu pár věcí z truhel včetně šperků. Ani moc nevnímám, co to vlastně je za krámy. Hlavní je, že se lesknou a jsou zlaté, osázené drahokamy, barevnými kameny a dost těžké. A než dojdu zpátky ke schodům, mám co dělat, abych to všechno utáhla. Než se však dotknu prvního schodu, zarazím se.
“Co to dělám proboha? Jenom mě to bude zdržovat a k čemu mi to bude tady v poušti.“ Zavrtím hlavou, jako kdybych ze sebe chtěla něco setřást. A vysypu na zem většinu pokladu, kterou jsem tak pracně nacpala kamkoliv, kam to šlo. Nahoru vycházím pouze s novým paklíčem, nalezenými zbraněmi a mincemi v kapsách. Čím jsem blíže povrchu, tím více nechápu, že jsem tam toho doopravdy tolik nechala.
“Děláš správnou věc. Vážně.“ Jenže nahoře se tak vyrovnaně už necítím. Zvlášť když vidím, co táhnou ostatní.
“Fakt správnou věc.“

Rozhlížím se po ostatních. Za prvé mě zajímá, co si kdo zespodu vzal a za druhé bych chtěla vědět, co teď budeme dělat. Schamat nám nabídne za poklad něco na oplátku.
“Co bychom mohli asi chtít v téhle pustině, bez jídla, ztraceni…“ Když zahlédnu jeho pohled směrem ke mně, znejistím. A pak mě něco napadne.
“Neříkal si, že to tu znáš? Co takhle na oplátku kdybys nám dělal průvodce?“ Kouknu po ostatních, zda nemají třeba lepší nápad.
“Co je vlastně teď v plánu? Pomohli jsme najít poklad a dál?“ Zajímám se.
“Mimochodem… Nepřijde vám divné, že nikoho z nás vůbec nezajímalo, co s tím pokladem chtějí ti hobiti dělat?“ Malinko si rýpnu.
 
  Bobulda Medjed   Postava není přítomna 8.12.2019, 1:18:09
Všichni jsou oslepeni pokladem a zrovna tak, zdá se, i ohlušeni. Nikdo mi nevěnuje pozornost.
Přejedu pohledem po celé místnosti. Pokusím se sesbírat zbytky opatrnosti a jmu se odemykat a otvírat zbylé truhly. Není důvod nezjistit, jaké poklady se ukrývají i v nich.

Do sklepení vstoupí Schamat. Téměř po celou dobu, co je s námi dole, ho nedůvěřivě pozoruji. Neměl být nahoře s Arenem? To sem byl vpuštěn? Nebo s Arenem a dalšíma něco proved'?

Po vzoru ostatních následně prohlédnu dostupné zbraně, i když se v nich nevyznám o moc lépe, než tehdy v královské zbrojnici. Naštěstí tentokrát mám zbraně, od kterých se při výběru mohu odpíchnout.
Na rozdíl od některých nepoznám, co je čí práce, přesto se mi prostě líbí. Bude svítit, když budou poblíž skřeti? Přemýšlím nad útržky svých znalostí a neznalostí. Nakonec opět přijmu nabízenou pomoc s výběrem krátkého meče i s pochvou, luku a malé mačety.
Z dříve získaných zbraní mi zbyl vlastní jednoruční prak, který si ponechám, a královský krátký meč, který si po mně přebere jeden z vojáků.
Šípy do luku nemám a všechny v místnosti jsou brzy rozebrány. Stihnu však uzmout menší toulec asi o jednom tuctu šípů se zelenými letkami.

Podzemí se pomalu začne vyprazdňovat, tak si trochu pospíším, abych tu nezůstal poslední.
Převléknu se do nových částí zbroje. Vytáhnu přitom z batohu i svůj plášť a upnu si ho kolem krku.
Cestou zpátky nahoru z truhel vyberu řadu převážně draze vyhlížejících šperků a dalších cenností, zdobeným pohárem do pytle v batohu sypu mince a drahokamy a nakonec v něm skončí i pohár sám. Přes to, jak zoufale mé hrabání pokladu před odchodem vypadá, ani nenaplním batoh. Před tím v něm ovšem, pravda, mnoho nebylo - o většinu věcí jsem přišel v moři.
Na schodech trochu popoběhnu, když mi přijde, že jsem v podzemí strávil více času, než většina.

Zůstanu poblíž vstupu a v oslnivém pouštním slunci se pomalu rozkoukávám.
 
  Schamat   Postava není přítomna 7.12.2019, 20:34:29
Sestoupím do zbrojnice a okamžitě můj zrak přitáhne meč. K němu se, ale volným krokem vyrazí elfka. Vím, že kdybych sebou malinko mrsknul, snadno bych ji předběhl a meč ji vyfoukl před nosem. Ale co s mečem. Pokrčím rameny. A prohlédnu si ho když ho vezme do ruky. Je krásný. Ale to je všechno. Nedokážu si představit, jak bych s ním bojoval.

Prohlížím si další a další věci. Překrásné zbroje a mnoho zbraní. Hodně z těch věcí přitáhne můj pohled, ale jen jedna opravdu upoutá. Vykročím a vzápětí v ruce sevřu jílec scimitaru. Je dokonale vyvážený. Tahle zbraň snad bojuje sama. Runové písmo na čepeli mi tančí před očima. “Tak Ty jdeš se mnou.“ Řeknu tiše. A ztuhnu na místě. Pak se překvapeně zadívám na Aryu. Zamyšleně nakloním hlavu na stranu. “Zvláštní. Opravdu. Velmi zvláštní.“ Řeknu tiše spíše pro sebe.

Prohlížím si další věci. Většinu jen ze zvědavosti. S halapartnou se určitě tahat nehodlám ani plnou plátovou zbroj. Dokonce ani sestava děr mě neláká.

Co ale vyhledám, je jednoruční sekera. Je jich tam několik, ale opravdu mi sedí jen ta jedna. Ne že bych byl znalec, ale odhaduju to na práci trpaslíků. Scimitar je jasná práce elfů. Stejně jako můj luk získaný na cestách.

Obě moje zbraně jsou už dost staré v nijak dobrém stavu. Ne že bych se o ně nestaral, ale bez kováře je oprava dost náročná. Sekera může už místy nahradit kladivo a scimitar nemá daleko k pile.

Už už to vypadá, že zbrojnici opustím, ale pak mi padne do oka stojan se zbrojí. Je blízko zdi a před ní ta soustava děr. Proto jsem ji přehlédl. Odložím obě zbraně a sundám zbroj. “Brigantina.“ Užasnu. Ne že bych tady takovou zbroj neočekával. Ale TAKOVOUHLE opravdu ne. Posbírám zbraně a s celám tím objemným balíkem vyjdu ven.

Tam se otočím a podívám se na sochu. “Tolik let. Vědět, že je zde skrytá tato místnost. Byl bych nejbohatší v celé zemi. A nejpronásledovanější. Dobře, že jsem o tomto místě nevěděl. Vzalo by mi klidný spánek.“ Řeknu s úsměvem a pak se trochu kysele ušklíbnu. Jako by mi ho nevzalo něco jiného.

Počkám a vylezou všichni a pak promluvím. “Bohové chtěli, aby se naše cesty zkřížily. Dlužím vám za získání tohoto pokladu.“ Pozvednu ukořistěné věci. “Je něco, co bych mohl udělat já pro vás?“

Dívám se po ostatních a čekám na reakci. Je to velmi zajímavá skupina a byla by škoda se rozdělit. Podvědomě se zadívám na Aryu.
 
  Anairë   Postava není přítomna 7.12.2019, 12:06:09
Pozvednu samotný meč předtím než si všimnu vzkazu který si nejdříve přečtu. Chvíli přemýšlím a pak si ho strčím do kapsy načež přehodím meč tak aby čepel byla napříč přede mnou a prohlédnu si runy na jeho čepeli. Mírně začnu ruce napřahovat abych ho vrátila zpátky ale pak se zarazím. ,,Tato čepel byla stvořena aby byla zaražena do srdce samotného Temného pána. Ve své podstatě tedy nemůže být zlá." Zhluboka se nadechnu a přikývnu, rozhlédnu se zda tady v okolí není pochva.

Ať už ji najdu či ne pokusím se taky najít kus plátna do kterého bych mohla meč důkladně zabalit. ,,Nejsem si jista zda tě budu nosit u svého pasu - Ale nenechám tě tady. Byl jsi stvořen aby jsi se utkal s temnotou - A temnotě my čelíme.. Aspoň mám takoví pocit." S tím pak odkráčím pryč od sochy která meč držela a začnu procházet celou zbrojnici zatímco očima důkladně přejíždím ze strany na stranu.

Předtím než vyjdu na povrch chtěla jsem najít nějakou lehčí zbroj, která by mi padla. Ačkoliv pokud nic nenajdu tak nevěsím hlavu jelikož mám svůj nový luk. Nakonec vystoupám zpět nahoru po schodech a rozhlédnu se okolo. Pokývnu Arenovi a pozvednu čepel, kterou jsem našla (pravděpodobně nějak zahalenou). ,,Našla jsem něco o čem by jsme si měli promluvit - Ne teď ale. Až budeme pohromadě - Pryč od tohohle místa." Řeknu a přejedu pohledem po okolí znova docela nejistě.
 
  Bobulda Medjed   Postava není přítomna 7.12.2019, 11:28:56
Když se mi truhlu nedaří otevřít, nejprve mě díky množství volně ložených pokladů kolem napadne, že je její víko jednoduše těžké. Když zaberu oběma rukama, uvědomím si, že dává odpor až o kousek výš, tak se zaměřím na zámek.
Stačí docela krátká chvilka vrtání se v zámku šperhákem, než nakonec cvakne.

Už na první pohled je charakter pokladu uvnitř truhly jiný. Blízká se nejrůznějšími šperky, mincemi a dalšími drobnými předměty. Vykulím oči a úžasem vydechnu. Když se z pohledu vzpamatuji, vrhnu se do truhlice a zabořen skoro po ramena se v ní nějakou dobu přehrabuji s širokým úsměvem a pusou téměř dokořán.
Pak se z pokladů vymotám a opřu se rukama o stěnu truhly a znovu přelétnu očima její obsah.
"Neměli bychom to říct ostatním?" Zaváhám a rozhlížím se po ostatních dole pod schody. Všichni, co tu zatím jsou, patří ke královské výpravě.
 
  Bobulda Medjed   Postava není přítomna 30.11.2019, 16:55:45
Pozvednu obočí na Arenův údiv. Jako kapitán jsi snad mohl rozhodnout jinak. Tohle navíc ještě neznamená poklad.
Pak se ale nabídne k hlídání, což s přikývnutím přivítám.

Někteří už se před tím vydali po schodech dolů. I když se zatím nikdo nevrátil, je zdola slyšet tlumené hlasy, snad jejich. Tak snad je to bezpečný, snažím se přesvědčit sám sebe. Pohledem přejedu od vlaštovky, která nás sem navedla, na sochu, Arena, cizince a na schody. Zhluboka se nadechnu a vlezu do podzemí.

Když se trochu rozkoukám, jsem potěšen. Na poklad to vypadá. Na nebezpečí spíš ne.
Přesto nejdřív prohlížím celou místnost, podlahu, stěny, strop, ale i truhlice a stojany, zda zde nejsou nějaké spouštěče, bodce, otvory třeba na šipky nebo čepele nebo třeba i na tajné otvírání čehosi.
Opatrně tak postupuji k jedné z truhel, cestou si natáhnu své kožené rukavice, a truhlu zkusím otevřít.
 
  Arya   Postava není přítomna 29.11.2019, 12:17:06
Od Schamata dostanu odpověď na svoje otázky a vyvodím z nich jednoduchý závěr.
“Takže se tu před něčím schovává. Mořeplavec a v téhle poušti? Zajímavý.“ Zvědavost u mě narůstá, ale usoudím, že ho otravovat s dalšími otázkami mohu později.

Bobulda po mém dotazu na mě udiveně zírá. Čemuž moc nerozumím, ale za chvíli mi svítá.
“Aha, odpověď.“
“Tak to jo.“ Pronesu a vypadám zase o trochu klidněji. Nezdá se však, že by se Bobulda s heslem trefil. Ale poté, co ho Anairë zopakuje v nějaké divné řeči, se začnou dít věci. Jako první se tam dolu vydá elfka. Než stihnu něco namítnout, je už dole.
“A neměli bychom chvilku počkat, než tam dolu vstoupíme. Přeci jen… dlouho tam nikdo nebyl a ten vzduch tam…“ Spolknu svoji námitku, jelikož je Anairë už uvnitř.
“No snad se jí nic nestane, když tak strašně pospíchá.“ Bobulda naznačí, že bychom neměli dolu chodit všichni a označí Schamata za můj objev.
“Můj, jaký můj?“ Sjedu Schamata pohledem.
“To jsem to vyhrála. Ještě snad za něj budu zodpovědná ne.“ Naštěstí je to Aren, kdo se rozhodne, že bude nahoře hlídat. Při tom se zmíní o podezřelých strážcích. I prohlášení Schamata o napadnutí zní slibně.
“Skvělý. To je společnost.“ Čekám před vchodem a zvažuji, zda se mi vůbec chce dovnitř. Možná to je opatrnost anebo prostě jen nechuť lézt někam, kde nikdo dlouho nebyl a neznám to tam.
“Já raději počkám, až se někdo z vás vrátí. Abychom se tam vešli.“ Oznámím a vyčkávám, až se prostřídáme.
“Když vylezou živý, je to v pohodě. Když ne… O nic jsem nepřišla.“ Usoudím.

Jakmile se od pokladu vrátí první společník. Vejdu dovnitř. Zrak mě přechází z té nádhery a tolika věcí.
“Páni, tolik věcí. Kolik asi stojí? To by se to prodávalo. Někteří překupníci by za to dali všechno…“ Zhodnotím poklad svým zlodějským okem. Na vteřinku si pomyslím, že bych se sem potom měla někdy vrátit, aby tu ten poklad nezůstal sám a opuštěný. Hned se ve svých představách vidím bohatá a v přepychu. Jenže si nejsem tak úplně jistá, kde se vlastně nacházíme. A v tu chvíli mě teprve doženou myšlenky, na které jsem vůbec nepomyslela. A zřejmě jsem měla.
“Jak to odtud ti hobiti chtějí všechno odnést? A kam vlastně? Co s tím chtějí dělat?“ Vrtá mi hlavou a vlastně si uvědomuji, že kromě toho, že z toho něco budeme mít, nás nic jiného nezajímalo.
“Musím se jich potom zeptat.“ Procházím místností plnou pokladu, a i když je tam hodně nádherných zbrojů, zbraní a všeho možného, nehodlám se s ničím tahat. K čemu by mi to také bylo. Všimnu si, že tam leží luk, který měla Anairë před tím u sebe. A tak si ho vezmu i se šípy. Mě stačit bude. Když už chci odejít, všimnu si ještě něčeho, co se mě bude určitě hodit. Najdu paklíč.
 
  Schamat   Postava není přítomna 29.11.2019, 0:46:02
Arya pořád nemá dost. Má odpověď jí leží v žaludku stejně jako kus špatně upečeného skopového. Zhluboka se nadechnu pokusím se jí to vysvětlit, i když to znamená, že se trochu poodhalím. “Ruiny stavby tvoří stín. Na poušti ho moc není. Stín je dobrý pro odpočinek. A klid... v těchto smutných dobách je poušť plná lidí, kteří prahnou po krvi. Ale je velmi málo pravděpodobné, že by zamířili sem.“ Vysvětlím a netvářím se při tom zrovna šťastně.

Kousnu se do rtu. Tím, že jsem poznal elfku, jsem na sebe přitáhl další pozornost. “Dřív jsem se plavil po mořích. Potkal jsem elfy na cestách.“ Odpovím rychle. Možná až moc. Elfy na cestách a elfky v posteli. Zavzpomínám na dávné časy.



S údivem a posvátnou úctou zírám, jak se socha otevírá. Tak tak, že neklesnu na kolena. “Fi alkalb alnaar aleahira.“ Vydechnu a očima upřenýma na sochu.

Socha se otevře naším očím a já vidím tu nejúžasnější zbrojnici, která snad v této části světa je. Trhnu sebou a naznačím pohyb dopředu, ale hned se zarazím. Jednak tuším, že by to mohla být past a dobře vím, jak strašlivé pasti se zde dají nalíčit. A za druhé pouhá slušnost. Já ty dveře neotevřel. Nemám tedy právo volby.

Navíc se Bobule vyjádří tak, že bych měl být hlídán i já. Chápu ho, ale přes to se mě to dotkne. Zatnu zuby. “Slibuji, že vás nenapadnu, pokud vy neohrozíte mne. Slibuji na svou čest.“ Řeknu vážně a udělám několik kroků směrem k zbrojnici.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 28.11.2019, 20:38:44
Mezitím, co pozorujete otvírající vchod, dorazí k soše Aren a s hvízdnutím pokývne hlavou.

"Hezký, tak ono tady skutečně něco je." tón jeho hlasu prozrazuje upřímné překvapení. "Trochu jsem se předtim bál, že jsme se sem trmáceli zbytečně."

Vtom si však všimne Schamata. "Kdo je to?" zeptá se nedůvěřivě. Než však stačí kdokoliv odpovědět, promluví Hobit.

"Máš uplnou pravdu, zustanu tady a budu hlídat." odpoví kapitán a oči při tom nespouští z haraďana.

"A Ardon zustal s ostatníma u té věže, dává pozor na ty tři strážce karavany, nějak se mu nechtějí líbit." dodá.

Mezitím, co se bavíte, vlaštovka sedí kousek od vchodu do podzemí a se zaujetím vás pozoruje.
 
  Bobulda Medjed   Postava není přítomna 25.11.2019, 12:06:52
Aryinina otázka mě zaskočí.
"Co?" Ptám se dřív, než myslím. Když si uvědomím, na co se ptá, jsem trochu zklamaný její nedůvěrou ve mě. Nehledě na to jsem ji považoval za opatrnější, než aby takovou otázku při výzvě položila.
"Může to být odpověď na hádanku," vysvětlím nakonec. Elfka to už možná sama trochu tušila, okamžitě se situace ujme a překládá.
S úžasem a bázní pozoruji rozevírající se zem. Stisknu kámen v ruce.

Anairë se odhodlá vstoupit do podzemí. Nervózně pohlédnu na sochu.
"Možná by měl někdo zůstat venku a hlídat vstup. A ten Aryin objev." Pohodím hlavou někam za sebe, kde přibližně ještě před chvílí stál cizinec. Rozhlédnu se po vojácích marně hledaje dostatek rozumu.
"Kde je Ardon?" Položím otázku směrem ke kapitánovi, když hraničáře mezi ostatními na první pohled nenacházím.

Dojdu k soše, kde mě do nosu praští zatuchlina, a zjišťuji, zda vlaštovka setrvala venku, vletěla dovnitř, nebo kam se poděla.
 
  Anairë   Postava není přítomna 24.11.2019, 13:11:39
Nakonec se nám společně s Bobuldou podaří otevřít tajný vstup. Hlasitě si oddechnu a přikývnu mírně. ,,Tak jo. Jdeme na to." Pomalu vytáhnu svůj zbývající elfí meč a podívám se na schodiště. ,,Nezdá se mi, že by cokoliv mohlo žít tak dlouho o samotě v podzemí. Ale pro jistotu by jsme měli být opatrní." Rozhlédnu se okolo a pak se vydám ke schodišti. ,,Půjdu první, uvidím ve tmě lépe."

Pomalu začnu sestupovat po schodech dolů - Stále držím svůj meč mírně pozvednutý kdyby se na mě náhodou vyřítil obří pavouk nebo něco takového. Z mého času stráveného v Temném Hvozdu jsem stále měla podezření s temných míst. Nakonec sestoupím dolů do místnosti, která vypadá jako nějaká stará zbrojnice. Pomalu se rozhlédnu kolem nejdříve si pro sebe něco zamumlám v elfštině. ,,Tohle jsou kvalitní předměty - Trpasličí a elfské výroby." Podívám se na ty co sešli dolů se mnou. ,,Měli by jsme se rozhlédnout a vzít co by se hodilo - Lepší nikde nenajdeme."

Sama se vydám stranou a prohledávám všechny zbraně dokud můj pohled nepadne na luk. Rychle ho zvednu a usměju se sama pro sebe jakmile ucítím známý pocit hladkého dřeva pod sovu rukou. Mnohem lepší než ten nemotorný lidský luk, který si okamžitě sundám a položím ho stranou i s toulcem. Oba předměty vyměním za ty elfské, které jsem našla po tom co si luk rychle vyzkouším a usoudím, že si radši budu zvykat na nový než používat ten lidský. ,,Estel - Aspoň pro mě tedy." Pomyslím si pobaveně když zjistím, že luk má na sobě nápis naděje.

Jakmile si najdu luk vydám se pomalu k soše - Mé oči jako by byli přikované k meči, který drží. Opatrně uchopím jeho jílec a zvednu ho abych si mohla prohlédnout čepel meče - Pokusím se usoudit původ a období výroby a zároveň zjistit zda-li na sobě nemá nějaké runy nebo něco takového.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 22.11.2019, 14:52:52
Chvíli na nápis hledíte, když vtom Bobulda vykřikne "Ticho!. Nic se však nestane, jen si od ostatních vyslouží tázavé výrazy. První, kdo zareaguje , je Anairë.

"Myslím, že odpověď by měla být také sindarsky." načež přistoupí blíže k nápisu a zvýšeným hlasem pronese "Dín."

V tom okamžiku nápis přestane zářit a kousek od sochy se začne téměř neslyšně odsouvat jedna velká dlaždice. Postupně tak odhaluje schody vedoucí do jakéhosi temného podzemí.

Vlaštovka, jež doteď seděla vedle sochy, zamává křídly a přeletí k otvoru v zemi, načež opět začne cosi štěbetat.

Z podzemí je cítit zatuchlý vzduch, naznačující, že tu nikdo již drahnou dobu nebyl. Pokud sestoupíte po schodech dolů a vaše oči si po chvíli zvyknout na přítmí, které zde panuje, můžete spatřit asi toto.

Těsně za posledním schodem se rozprostírá nevelká místnost, která má jen několik málo metrů na délku a přibližně stejně na šířku. Nachází se zde několik zaprášených truhel, pár stojanů se zbraněmi a různá brnění, od lehkých kroužkových, až po celoplátovou zbroj. I přes to, že je vše očividně velmi staré, jakýmsi zázrakem nic není zrezivělé a vše vypadá, že by mohlo být okamžitě použito. Ono aby taky ne, vždyť kdokoliv se jen trochu vyzná ve zbraních či kovářství, hned pozná práci elfů a trpaslíků z dávných dob a pokud pověsti nelžou, tyto zbraně se neotupí ani za tisíce let.

Celé místnosti však vévodí, v největším šeru přímo u stěny naproti schodům, jakási zdobená podstava, na které leží překrásný jedenapůlruční meč.
 
  Arya   Postava není přítomna 16.11.2019, 22:33:34
Jak jsem si myslela, Bobulda není z mého popisu jeho rasy zrovna nadšen. Ale co můžu dělat.
“Já se fakt snažila.“ Schamat ani tentokrát s odpovědí na otázku nezazáří.
“Děláš tu klid a stín? To tu snad něco hlídáš?“ Ptám se nechápavě a už začínám být z tohohle rozhovoru lehce nešťastná. Naštěstí hobit změní téma a zmíní se o soše.
“Jasně, je zvláštní.“ Odsouhlasím mu to, ale nevím co víc k tomu říct. A pak najednou prožiji znovu svoji minulost. Vyvede mě to z míry. Dlouho jsem se ve vzpomínkách tak daleko nevracela a měla jsem důvod. Samé křivdy, smutek, strach a bolest. Nebylo moc na co vzpomínat. A kdyby bylo, nebyla bych teď tady.

Zahlédnu Anairë, jak se blíží k soše. Schamat okamžitě zareaguje a pozná rasu elfky. Rozhodím nechápavě rukama.
“A jí si hned poznal?“ Elfka si něco mumlá, ale nerozumím ji. Potom nám přetlumočí zřejmě nějakou hádanku. Zamyslím se, ale nic mě nenapadá. Zabraná do myšlenek, co by mohlo být řešením hádanky, mi unikne důvod Bobuldova zvolání. Rychle se kolem sebe ohlédnu a hledám nebezpečí.
“Co je? Slyšíš něco?“ Zaposlouchám se, zda také něco uslyším. Ale nikde nic. Všude je klid.
“Tak proč máme být zticha?“ Nechápavě kouknu po hobitovi a čekám nějaké vysvětlení.
 
  Schamat   Postava není přítomna 16.11.2019, 22:00:16
Prcek se představí. Bobule? Proč dá někdo někomu jméno Bobule. No, vypadá tak. Je kulatej jako kokosový ořech. Ale bobule? No dobře. I když jméno moc nechápu, jeho názor na jídlo se mi líbí.

Dívka mě vyvede z omylu. Bobule není dítě, ale starý člověk. I moji lidé se s věkem zmenšují. Tak jakoby scvrkávají. Pak se dívka představí. Arya. Zní to cizokrajně. Možná proto, že to jsou cizinci. Arya se starci omluví, že něco nejde. Do toho nezasahuji. To se asi týká jejich soukromých problémů. Ale oba mají stejnou otázku: co tu dělám.

Svraštím čelo. Mám nejasný pocit, že na to samé se Arya před chvílí ptala. “Klid a stín.“ Řeknu znovu, pomalu a až s přehnaně pečlivou výslovností.

Bobule náhle změní téma. Zvědavě nakloním hlavu na stranu. Podívám se k soše, kde stojí další z cizinců. Další dívka. Ale tahle je jiná. “Elfka.“ Vydechnu překvapeně. Dnešní den je plný překvapení a to ještě netuším, co mě v příští chvíli čeká.

Divný pocit. Tím to začne. Pak mi před očima proletí celý můj život. Třeštím oči a snažím se to zastavit dřív než... Nezastavil jsem to. Bylo to tam všechno. Přesto se ale, ke svému vlastnímu údivu, uvolním.

Prudce několikrát zamrkám a nežádoucí had zmizí v tašvici. Jeho čas přijde večer, až se rozdělá oheň.

Na soše se rozzáří nápis. Na okamžik pocítím posvátnou bázeň, ale pak zvítězí zvědavost. Elfka přečte nápis v jazyce, který se tady nepoužívá a co já vím, tak nikdy nepoužíval. Hádanky nikdy nebyly mou oblíbenou činností. Poslouchám sice pečlivě, ale nenapadá mě nic, co by to mohlo být. Chlad? Jak zabiju chlad slovem? Jak by znělo? Podej deku? Zapal oheň? Dál se v přemýšlení nedostanu. Promluví Bobule a projeví moudrost stáří.
 
  Bobulda Medjed   Postava není přítomna 16.11.2019, 8:21:01
Vlastní vzpomínky mě zaskočí, nějakou dobu vypadám možná zmateně, určitě rozptýleně od cizince.
Když se ozve Anairë, natočím se bokem, abych měl pod dohledem oba naše objevy. Co to tam je? Se zájmem vyslechnu, co nám elfka sdělí.
Hádanka? Paráda! Taková je moje první reakce, náš národ se jimi rád baví. Mezitím už to v hlavě šrotuje, "...zabít ho tím necháš"? Možná to má být "tím ho zabiješ"? Všechno ostatní snad sedí. Ještě jsem teda neumřel..

"Ticho!" zvolám vítězoslavně.

V tomto případě vyslovení jména způsobilo spíše jeho oživení. Někteří z vojáků si to nejspíš automaticky vyložili spíš jako rozkaz. Nutno připustit, takový výsledek jsem nečekal, tak trochu znejistím správností odpovědi. I tak se ale trochu bojím, jestli sám přijde nějaký výsledek.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 15.11.2019, 21:13:52
Mezitím, co se seznamujete s nově příchozím, se kolem sochy začne dít něco podivného. Tedy zatím nic není vidět, avšak všichni máte jakýsi zvláštní pocit, který nedokážete dost dobře vysvětlit. Na mysl vám přicházejí rozličné šťastné i smutné vzpomínky, jak kdyby vaše mysl byla jakási kniha a vy jste v ní listovali...ne vy, ale někdo jiný. Trvá to jen několik úderů srdce, avšak vy máte pocit, jak kdybyste v rychlosti prožili znovu celý svůj život a pak to ustane. Najednou máte dojem, že vám ze srdce spadl velký kámen, je to jako byste prošli jakousi důležitou zkouškou. Zkouškou, u které radši nechcete myslet na to, co by se mohlo stát, kdybyste neprošli. Teď už se tím však nemusíte zabývat a cítíte tu téměř hmatatelnou úlevu.

V tu chvíli se stane ještě něco minimálně stejně podivného. Na podstavci sochy začne modravě zářit jakýsi text. Jste si téměř jistí (Bobulda tedy naprosto jistý, protože si sochu prohlížel), že tu předtím žádný světélkující, či nesvětélkující nápis nebyl.

Hned co si tohoto podivného úkazu všimne Anaire, přistoupí k soše a začne text pozorně zkoumat.

Vlaštovka, která se ze svého místa stále nepohnula, začne opět švitořit.

"Zvláštní..." pronese elfka po chvíli. "Ten nápis je sindarsky..."

V tu chvíli jí dojde, že nejspíš nikdo z vás elfštinou obstojně neumí a tak vám text rychle přeloží.

"Vidět není, však často bývá kolem nás,
nenáviděn jedněmi, druhými milován,
vyslov jeho jméno a zabít ho tím necháš,
však na konci cesty zůstaneš v jeho sevření spoután."


Anaire se opět odmlčí a je vidět, že jí hlavou vrtá význam oněch slov.

"Má někdo tušení, co to má znamenat?"

V tu chvíli utichne i štěbetání vlaštovky a jako by se snad i vítr zastavil. Jediné, co je slyšet, jsou vaše hlasy, všude kolem je jinak trýznivé ticho.
 
  Bobulda Medjed   Postava není přítomna 15.11.2019, 15:46:40
Na popis "starý malý člověk" se netvářím zrovna nadšeně.
"Spíš nízký.." upřesním, ale protože mezi hobity bych byl sotva považován za nízkého, moc mi to nejde přes pysky.
"Já vím," trochu zklesle uklidním Aryu. Ani Frodo Pytlík nám nezajistil slávu. Nebo aspoň povědomí, co je to hobit.

Trochu nedůvěřivě se zahledím na cizince, jestli nám opravdu nerozumí, a změním téma.
"Taky jsem možná něco zajímavýho našel, tý obří sochy u vchodu sis asi všimla," hlavou pohodím směrem za dívku. "Je na ní něco divnýho."
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.