abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin online již brzy offline:
Co s abarinem? Zapoj se do diskuze zda ukončit a jak...Končíme poslední zhasne....(Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Kniha II ::
družina
stránkovat po:  
 

Lucka
18.1.2018
18:07:19
“Znělo to jako grippen, ale co ten by tady dělal…?

Nadhodím jedno z možných, byť krajně nepravděpodobných vysvětlení. Středověk se nadzvukovými letadly věru příliš neproslavil.

“Ale taky to mohl být nějaký výbuch…“ přidám další, o něco pravděpodobnější možnost.

“A nebo to bylo něco úplně jiného…“ dodám poněkud znepokojeně.

S ohledem na nedávné setkání s agentkou v podobě Kateřiny mi z představy „něčeho jiného“ není příliš dobře. Hlavou se mi honí lehce šílené představy létajících talířů a podobných nesmyslů, které by potenciálně mohla budoucnost stvořit.
Zkrátka nevím a není mi to příjemné.

Nicméně pokud si pro nás někdo jde, nejspíš bude mít o dost lepší vybavení, než my sami. A představa úprku nočním lesem, který by byl o zlom krk, i kdyby Matěj byl v lepším stavu, mě nijak zvlášť neláká.

Tak nějak mám pocit, že o moc horší než teď už to stejně být nemůže. Přesto mi to nedá a hlavu na zem zpět nepokládám. Pomalu a opatrně se zvedám a sbírám zbraně.

Nemám ve zvyku vzdávat se bez boje…
Cesta je opravdu poněkud úmorná a Lucka byla dost umořená dříve, než jsme vyjeli, takže i kdybych měla kdovíjakou upovídanou náladu, asi by to kdovíjak nefungovalo. Takže i já jedu tiše.

Nasbírat nějaké to klestí skutečně zvládnu a stejně tak i nachystat lůžko. A jsem za to taky odměněna tvým objetím, které si skutečně nedokážu neužít a velmi ochotně v něm usínám.

A tento můj slastný spánek je přerušen tak nefér způsobem... Vylekaně sedám na zadek a rozhlížím se.

"Co ... to bylo ? pokládám zbytečnou, leč nevyhnutelnou otázku.

Lucka
23.10.2017
21:02:59
Prostý fakt, že mám plný žaludek zvládl na chvíli vylepšit mou náladu, však ubíhající či spíše zdánlivě neubíhající cesta a věčné drncání mě opět vrátí k mlčení a jisté zasmušilosti. Otěže po většinu cesty spočívaly v mých rukou, ale odboček jsme moc nepotkali, aby bylo možno si stěžovat, že jsme špatně odbočili.

A tak nám nezbyde než se slunka západem slézt z vozu a připravit se na noc. Dělám vše, co je třeba, čerpajíc při tom z Matějových zkušeností a toho, co vím o koních sama. Kdyby nebylo zranění z včerejší/dnešní noci, byla by to otázka chvilky. Takhle to prostě trvá a tak než vypřáhnu a obstarám koně, pošlu Péťu alespoň pro klestí. Toho je v okolí víc než dost, ani z dohledu se vzdalovat nemusí. A držet se po hromadě mi přijde moudré.

Sekerka se velmi osvědčí nejen při přípravě ohniště, ale i skromného přístřešku z pár rovných větví a látky, která se najde na voze. Nechám tě připravit lůžko, neb ohýbat se mi věru nechce. Úplně stačí, že musím Matějovo tělo dostat na zem a uložit. Stáhnu si Tě do mohutné náruče, přehodím přes nás deku, zkontroluji, že jsou zbraně po ruce a s přáním dobré noci zavírám oči doufajíc, že se nám noční návštěvníci zdaleka vyhnou.

Spánek přišel vcelku rychle a na chvíli mne zahalil do své konejšivé náruče, však vytržení z něj je svým způsobem brutální. Zvednu se na lokti a zmateně se rozhlížím okolní tmou. V tichosti naslouchám zvukům lesa a přemítám, co to zatraceně mohlo být. Tady a v téhle době…

PJ - Kniha
26.8.2017
20:10:19
Cesta utíká pomalu a i když je to jistě romantika, po pár hodinách se to kapínek omrzí a navíc to v čem jedete opravdu není moderní limuzína a rozhodně nejedete po dálnici pověstné německé kvality. A jako na udělání, nikde po cestě žádná vesnice či městečko. Upadáte tak lehce do letargie, kdy se prostě jede dál, dokud se s vámi slunko nerozloučí a vy se tak neutáboříte na spaní.

Z letargie vás náhle probírá zvuk hromu. Tedy hromu... být někde na dohled bouřka nebo aspoň májový deštík. V úvahu taky příchází sonický třesk. No, přiznejme si, že vidět teď na nebo Mig nebo Grippen by asi dost překvapilo. Nejpravděpodobněji tak vypadá výbuch skladu nějakého alchymisty nebo tak něco ...

Zvuk přišel, zazněl, a odešel, louka napravo od cesty i les nalevo od ní jsou pak dál tiché, jako byly doteď.

Lucka
6.5.2017
14:26:41
Pousměji se, když pokračuješ v tom šaškování.

To by šlo," přisvědčím, abych dala najevo, že s nabízeným jsem ochotna se spokojit a nepoženu Tě za měsíčky žebrat o jahody.

Ochotně od Tebe převezmu krmi a na oplátku Tě počastuji svou důvěrou, když do tvých ruček svěřím opratě. Přeci jen, kdo ví, co si ten chudák v předu může všechno vymyslet. Koně jsou nevyzpytatelní.

Z chlebové placky postupně ulamuji, ohlodávám k tomu ten kousek čerstvého sýra a vypadám pro tuhle chvíli docela spokojeně. Až na ty momenty, kdy kolo vozu najede do díry nebo na kámen. Přes tyhle drobné nepříjemnosti Tvé schopnosti vozky nijak nekomentuji a ponechávám náš zběsilý úprk z místa činu v Tvých drobných rukou.

Když ve mně zmizí i poslední kousek sýra, oblížu si prsty, jako správný šlechtic.

"Tak ukaž, já to zase na chvíli vezmu a Ty se taky nejez," nabídnu Ti, abys po mém vzoru též naplnila břuch. Aneb co sníš, to už Ti nikdo nevezme...
Na tvé nevěřícné kroucení hlavou jen pohodím rameny ve veselém výrazu "Co jako ?". Vždyť krademe, očekává se od nás nejen rychlý odjezd, ale i patřičné výrazivo.

"Jak si pán přeje." vracím ti tu "madam". " Z dnešní nabídky mohu nabídnout sýr a chleba, zrovna před chvíli nám je doručili !" nabídnu zjevně nejčerstvější součást našich zásob.

Ulamuji kus chlebové placky (joo kvasnice, to bude jednou objev... ) a kus bílého pórovitého sýra, pokládám jedno na druhé, či tedy spíše druhé na první a podávám ti to.

"Podržím opratě. Slibuju že nás zkusím nevybourat někde v zatáčce. I když.... při té závratné rychlosti... Zkusím to no ... " chmuřím se. Jo, šaškování mi zjevně je vlastní.

Lucka
17.4.2017
22:56:02
"Nu, ono to vlastně není až tak daleko od pravdy," ušklíbnu se v odpověď na Tvé pobavení z obav vesničanů. Přísně vzato, v tuhle chvíli Matěj opravdu unáší děvče, jež bylo zaslíbeno jinému.

Než však stihnu začít navrhovat, co vše bych mohla vůči mě učinit, nadneseš otázku Břetislava. Krátce se zamyslím:

"Není to ten, co unesl Boženu?" nadhodím, ale nějak se mi to nezdá.

Mé znalosti téhle části historie našeho národa nejsou zrovna z nejlepších. Nicméně některé detaily mi přeci jen ulpěly.

"Ba ne, to byl Oldřich... Oldřich a Božena, tak se to jmenovalo, kdysi jsem viděl takový film," mudruji, zatímco opouštíš kozlík, abys učinila, oč jsem Tě Matějovými ústy požádala.

Tvé počínání pozoruji se zájmem a tak trochu pobaveně. Vysoce postavená francouzská šlechtična, ba co vím, krví spřízněná se samotným králem, a plíží se to tu při okraji vsi jak poslední zlodějka. Mám co dělat, abych se nesmála, ale stav mé břišní stěny je mi až příliš dobře znám, než abych to pokoušela.

Když se vyšvihneš zpět vedle mne a zavelíš k úprku, jen povytáhnu obočí a nevěřícně zakroutím hlavou nad volbou slov.

"Jak si madam přeje," odvětím. Více neotálím a prásku do koní. Tedy spíše opratěmi a popoženu toho zapřaženého nebožáka k rychlejší chůzi. Protože víc od něj můžeme jen těžko čekat. A hlavně to ani není potřeba.

"Podáš mi nějaké to jídlo, prosím?" požádám Tě, neb obnova sil bez přísunu odpovídajícího paliva jde poněkud ztuha.
"Tak tys mě unesl muži, jo?" směju se tlumeně. "Och, co já nebohá, panna bezbrrranná, si počnu, sama, unesena takovým hrromotlukem! " Mám docela problém nerozesmát se nahlas.

"Ale kdo je ten Břřestislav by mě i zajímalo... "

Počkám, dokud se vesničani nevzdálili a pak seskakuji z vozu , jdu do podřepu, a rychle přicupitávám k věcem, tak náhodou a dost příhodně, ponechaných u cesty. Na místě se prudce, jako zkušená zlodějka rozhlížím, odkládám dvě mince, beru do jedné ruky pytel s jídlem, do druhého sekeru a peláším nazpět. Když zlodějina, tak zlodějina.

"Šlápni na to !" vyhrknu na tebe, sotva dosednu na kozlík vedle tebe.

Lucka
17.2.2017
16:56:06
Nedá se, že by mé vysvětlení pro starce bylo dostatečným. Chvíli na něj jen poněkud nechápavě hledím, než mi vůbec dojde, co se mi snaží sdělit. Marně přemítám, zda jsi zmiňovala nějaký čepec mezi věcmi, které jsou na voze k mání. Spíš ne...

Na protesty se nějak nevzmůžu. Možná mi to za ně ani nestojí. Nevěří nám moc teď, těžko by nám uvěřil jen na základě dalších slov. Proč by vlastně taky měl. Velký, dobitý chlap a krásná mladá ženská. Dost možná bych si nevěřila sama sobě ani já.

A pak zmíní, že se vydá do hradiště. Má tvář se poněkud zachmuří, netrvá to však dlouho. Jen než mi dojde, pro co ženu posílá a co on sám odkládá na půl cesty.

Tak holt budeme za zloděje, kteří stříbro vytrousili... usměji se sama pro sebe a muži věnuji lehké děkovné přikývnutí.

Jeho obavy nemusí být z neoprávněných. Dnes nám po stopě ještě nejspíš nikdo nepůjde, ale co přinese zítřek... kdo ví.

"Chápu a mrzí mne, že jsme vás zdržovali zbytečně," pronesu k odcházejícím.

"Mohla bys pro to, prosím dojít? A nech jim tam minci. Jednu, max dvě..." obrátím se na Péťu s další žádostí, či spíše prosbou. Přeci jen je v o něco lepším stavu, než Matěj.

PJ - Kniha
12.2.2017
16:09:57
Milá slova potěší, záruku ale skýtají veskrze žádnou, takže jste dál v kategorii "Krajně podezřelí". A dle starcova obličeje, který se dokáže ještě víc zvrásčit, když poslouchá Lucčino vyprávění, jste jeho obavy asi moc nerozptýlili.

"Odpusť pane, že tě zdržuji, ale ta dívka ve voze... Netroufám si doufat, že se jedná o tvou dceru či snad sestru pane. Ale nemá šatek ni čepec, vdaná tedy také není...

Neměj mi to za zlé pane, pokorně tě žádám, nemám nic proti lásce, ale získal-li si svou milou po vzoru knížete Břetislava ... mohou ji hledat a jet za vámi. A pak nás stihne krutý trest, pomůžeme-li vám. Já už prožil své, ale pomni pane, jsou tu ženské, děcka...

Jeho ponížený postoj je asi docela pochopitelný. Jeho osada se dle něj právě dostala mezi mlýnské kameny, a je otázkou, kdy začnou mlýt.

"Johano... " oslovuje některou z žen, aníž by z vás spustil oči. "Připrav mi chleba, něco sýra a křesadlo, támhle k plotu, vyrazím do Hradiště." Na znamení, kde k plotu myslí, dojde k nízkému plůtku z větví zhruba na půl cesty mezi vámi, který odděluje záhon čehosi od jiného čehosi, a pokládá tam sekeru. Pak se obrací k ostatním, prochází mezi nimi a oni jej následují.

"Nezlob se pane, nemůžu ti pomoci." ohlíží se ještě, zatímco přibližně čtyřicetiletá žena přináší v šátku zavázaný náklad. Pokládá ho k sekeře a společně s ostatními odchází, až jste nakonec s pytlíkem jídla a sekerou sami.

Lucka
8.2.2017
18:25:17
Pousměji se, když vidím, jakou rychlostí mizí děvče mezi domy.

Chytrá holka..." pomyslím si, ale nahlas to nekomentuji.

Díky tomu děcku je na nás příjezd vesnice řádně připravená. Uvítací výbor vykouzlí na mých rtech pobavený výraz. Tahle společnost by proti Matějovi neměla nejmenší šanci. A to nejspíš ani v jeho současném stavu...

"Buď pozdraven, dobrý muži. Ty i Tví přátelé," začnu zdvořile ujímajíc se slova.

Současné společnost je poněkud patriarchální a tak by působilo jistě velmi zvláštně, kdyby se slova neujal Matěj.

"Na cestě nás potkaly jisté nepříjemnosti a tak jsme naše poslední tábořiště opouštěli ve větším spěchu, než by nám bylo milé. U vás bychom rádi dokoupili zásoby jídla, křesadlo a pokud máte navíc a můžete postrádat, hodila by se nám i sekyra. Samozřejmě zaplatíme..."

Odvětím na slova starého, co že tu vlastně pohledáváme, a po čem naše srdce touží. A zároveň naznačím Pétě, aby podala váček s mincemi, jako vhodnou demonstraci naší schopnosti za požadované opravdu zaplatit.

PJ - Kniha
29.1.2017
17:48:59
Přestože nejedete nijak rychle, netrvá cesta mezi chalupy nijak dlouho. Jako první na vás kupodivu neupozornili psi, ale děti. Konkrétně docela špinavá dívčina, která na svahu nad vesnicí sbírala jakési bobule z keře. Poté co vás zahlédla, přerušuje činnost a s hlasitým "Mááámíííí.... Táááátíííííí..... " peláši k chalupám.

Ve vesnici na vás tak čeká docela početný uvítací výbor. Čtyři chlapi různého věku , pět žen a šest dětí, z níž nejmladší je přisaté na prsu pihovaté holky (která by ve dvacátém prvním století nejspíš sotva nastoupila na střední) , nejstaršímu chlapci je takových dvanáct, třináct let. Nikdo vás vysloveně neohrožuje, nicméně je zvláštní, že se zrovna všichni chystali jít kosit trávu kosou, přehazovat seno vidlemi či sekat dřevo na otop. Je vidět, že krása Charlotina působí podstatně líp, než mohutná postava Matěje, který vypadá, jako by sám vymlátil několik takhle velkých vsí.

Nejstarší muž, vypadající na docela pamatujícího šedesátníka, vykročil kupředu.

"Pozdrav pánbůh vážený pane, i tobě spanilá panno. Co vás přivádí do naší malé vsi ?"

Lucka
26.1.2017
18:59:39
Klidně čekám a vychutnávám si tuhle chvíli, kdy nic nedrncá. Naslouchám Tvému komentáři a sama pro sebe si přikyvuji. To, co hlásíš, zní dobře. Vlastně nám chybí hlavně to jídlo, s ostatním si nějak poradíme.

"Čekat šesterčata v téhle době je sebevražda, drahá..." poznamenám s úsměvem na Tvou poznámku.

"Vem jen pár mincí, šperky nikdo vidět nemusí. A když se budou ptát, míříme do těch Benátek..."

Instruuji Tě k dalšíému postupu a pak počkám, než opět zaujmeš místo po mém boku. Teprve poté pobídnu našeho čtyřnohého společníka k pohybu a náš vůz zamíří do vsi, která si o naší návštěvě jistě bude povídat ještě dlouho.
Přikyvuji. Hodnocení, že tady toho moc nekoupíme, je dosti eufemismem, tahle vesnice je prostě malá zapadlá díra a nic víc. A vlastně přikyvuji i na to, co říkáš pak, i na tvou žádost, ať prohlédám zásoby.

"Tak jo." Přizvedávám kolena, otáčím na zadku jako korouhvička a lezu pod plachtu vozu. Chvílí šmátrám a ty slyšíš šustění látek i ... poměrně nadějné, cinkání mincí.

"Táááákže : mám tu dvoje spodní šaty, kvalitní, leč pouze bílý, len. Pak tu mám jedny pro dobu, kdy budu čekat šesterčata.... eeehm, promiň Tess ... hihňám se, ... no a pak tu máme dvě vlněné deky, nějakou tu hotovost ve stříbře, náhrdelník zlatý, pár prstenů, křížek na řetízku... a pak jablečná dieta. Asi lepší než drátem do oka říkám si."

Pak se na chvíli odmlčuji a pokud tě to přiměje kouknout se do vozu, vidíš, že svlékám nevábně vypadající minišaty a převlékám se do jedněch z nalezených. Joo... jsem fakt krásná holka... ale nějak mi příjde, že při tom jak jsi zmalovaný z večera, ti to asi příjde fuk.

Lucka
26.11.2016
17:58:35
Hovor pozvolna utichne a dál nás na naší cestě vstříc domovu provází jen zpěv ptáků a zvuky lesa. Netrvá to ani moc dlouho, než dojedeme na dohled prvních domů.
Zastavím povoz a snad až poněkud nerozhodně hledím k lidskému osídlení. Snad bych i byla radši, kdyby na cestě takové "překážky" nebyly. Nebo alespoň ne tak brzy. Abych se ještě nemusela rozhodovat, nic řešit...
A pak zazní Tvá otázka.

Kdo je tady vlastně chlap? napadne mě v téhle situaci poněkud ironicky, ale nahlas to neřeknu. "Brácha" je přeci mrtvý... a mě je z toho divně.

Chvíli mlčím, skoro jako bych Tě ani neslyšela. Zdání však klame, jen intenzivně zvažuji naše možnosti a rizika, která s sebou návštěva vsi může nést.

"Tady toho asi moc nekoupíme... potřebujeme druhého koně, ale já se teď do sedla ještě moc necítím, takže tam vjedeme," rozseknu tuhle volbu, která nakonec vlastně ani nebyla tak těžká.

"Nejdřív bychom se ale měli podívat, co nám Tess sbalila, ať víme, co potřebujeme dokoupit."

Vzpomínky na probuzení nejsou z nejpříjemnějších. Pohled mi sklouzne k rozbitým kloubům rukou, které se jen tak mimoděk sevřou kolem otěží v pěsti. Na okamžik zavřu oči a zatřepu hlavou ve snaze zbavit se obrazu muže bez tváře.

"Koukneš se na to?" požádám Tě.

Rozsezená se snažím nutnost pohybu minimalizovat. Už jen představa, že budu muset slézt z vozu, bolí.

PJ - Kniha
6.11.2016
11:10:43
Odměnou za úsměv je Lucce vděčné přitulení se rameno na rameno. Petra / Charlotte sleduje cestu před vámi, sem tam něco prohodí ale zásadní témata jsou probrána, takže nad ničím se nezačne nějaká vyložená disputace. Počasí vám zatím stále přeje a tak, jak den pokračuje, se ohřál i vzduch v lese.

Ještě nějaký ten kilásek, lán, nebo v čem tady měří vzdálenosti a les končí. Na něj navazuje louka pozvolna se svažující k říčce, na jejímž břehu si lebedí hlouček chalup a na ně nalepených zahrádek a políček. Říkat tomu vesnice by asi bylo přehnané, vidíte, že osada nemá ani kostel. Ale cesta vede neomylně (byť klikatě) tím směrem, takže moc možností nemáte. Je otázkou, jaké jsou šance zde nakoupit padnoucí oblečení na perfektní postavu Charlotte, o mohutném Matějovi ani nemluvě. Ale asi vám nezbývá, než to zkusit.

"Tak jak, vjedeme prostě tam nebo mám počkat tady a ty zajdeš na nákupy?" nadhazuje Charlotte zase jednou téma k vyřešení.

Lucka
30.9.2016
22:55:10
Tvá odpověď v duchu malé pionýrky mne poněkud překvapí, dá-li se tak soudit z mého lehce povytaženého obočí. Nicméně to nekomentuji, jen se na Tebe pousměji, obejmu Tě paží, když si položíš hlavu na mé rameno.
V tichosti naslouchám Tvým slovům a sem tam souhlasně přikývnu. Co říkáš mi dává smysl a pravdou je, že na takové drobnosti, jako abychom k sobě sedli i oblečením či na křesadlo jsem opravdu nepomyslela.

"Jasné, seženeme Ti nějakou vhodnou dýku. Tu snadno schováš pod oblečením a můžeš jí případného agresora nepříjemně překvapit..."

Zní to tak nějak zamyšleně. Tesák by do Tvé něžné ručky přeci jen mohl být poněkud těžký a navíc se hůř skryje. A moment překvapení je to jediné, co by Tě před silou mužského chtíče mohlo uchránit.

"Nicméně, nehodlám Tě opouštět příliš často," mrknu na Tebe a povzbudivě se na Tebe usměji.
Těžko říct, zda to můžeš vidět, když sedíme vedle sebe, ale v reakci na Benátky a gongoly dost zpozorním. Zdá se mi to, nebo mi odpovídáš na dotčenost uražeností ? Třeba se mi to jen zdá...

Nezdá ... povzdech a následné vysvětlení ve mě moc klidu nevyvolají, víc než to, že máš v zásadě pravdu, mě zajímá, jak jsi to řekla. Či řekl. Už se mi na rty dere nějaká varianta na uražené "tak promiň že ..." ale pak nad tím v duchu mávnu rukou, v reálu nejspíš řasami, a zadeklamuji :

"Slibuju jak jiskra jasná
že budu sličná a budu krásná
a nejpozději do sta let
moudrá budu jak ten kmet
Proteď prosím muži jak žádný druhý
vyžeň z tváře svoji chmury
Tvoje žena je trdlo jen
tak nekažme si tenhle den ! "


Místo vykřičníku ti pak vlepím rychlou ale upřímnou pusu na tvář a zase se opřu hlavou o tvé rameno a hledím před nás.

"Na to, že máme peníze jsem zapomněla... pravda." přikývnu. A v kývání pokračuji, když vyjmenováváš, co budeme všechno potřebovat. Ale přece jen mi tam něco nesedí.

"Pokud jsem tvá žena, měli bychom k sobě pasovat i stavem, těžko můžu být coby vesničanka či měštka ženou urozeného, takže myslím, že i tobě by změna šatníku přišla vhod. Jinak bych těch věcí moc nebrala, přece jen je to kůň a ne Ford Transit. "

Přesto ještě chvíli přemýšlím. "Nevím, co tu máme, ale chtělo by to sekeru a křesadlo, a možná nějaký tesák nebo něco... pro mě. Pro případ, že by mi zase chtěl někdo roztahovat nohy a tys nebyla ... nebyl poblíž."

Při vzpomínce na noc se otřepu ... ale i tak zním nějak klidně. Ten obřad musel být takříkajíc slušný matroš...

Lucka
16.7.2016
15:05:41
"Tak třeba do těch Benátek, svézt se na gondole..." pokrčím rameny. Kam údajně jedeme je vcelku jedno. Jen bysme neměli každý trvdit něco jiného, pokud se nás někdo bude ptát.

Nepatrně zakroutím hlavou, když přiznáváš, že sis tohle vypracované tělo na tuto dobu až poněkud necudně prohlížela. Na rtech mi však hraje úsměv, nevypadám nijak výrazně pohoršeně. Když však začneš spekulovat ohledně délky Matějova celibátu, neubráním se povzdechnutí.

"Jo, "myslel", protože když se pak mezi lidmi zapomenu a vypadne ze mne "myslela" budeme mít zaděláno na průšvih..." ujistím Tě, že vím, co dělám a proč. Přeci jen jisté zkušenosti s cestami do minulosti narozdíl od Tebe mám a tohle není první mužské tělo, které je mi k dispozici. Tudíž i různé experimenty mám dost možná už taky za sebou.

"Peníze mám," ujistím Tě, že zrovna tohle v hostinci nezůstalo. Já na sebe budu mít dost možná i něco na sebe, ale Tvoje šaty zcela jistě vzal oheň. Otázkou tedy zůstává, co sis vlastně vzala Ty...

"Budem potřebovat nějaké deky a jídlo, oblečení pro Tebe - to by mělo být všecko, nebo Tě napadá ještě něco?" snažím se držet toho, co musíme vyřešit v nejbližší možné době.
"Ale Frrancii nech Frrancií, je to prrostě přříhodným směrrem... Nebo, jestli ti to nevyhovuje, můžeme do Benátek a od tama lodí do Palestiny, třřeba se tvá maličkost touží připojit k brratrrstvu čerrveného křířže v Palestině. Myšleno k Templářřům, ne k zdrravotníkům." nadhodím lehce ironicky a snad i trošku dotčeně. Zdá se, že mě poněkud zaskočilo, proč podle mě vcelku dobrému nápadu dáváš poněkud zvláštní význam.

Naštěstí to vylepšuješ vzápětí poklonou a já se chtě nechtě potěšeně uculím. Jsem hezká, falešná skromnost není žádná ctnost, ale stejně mě těší, jako každou holku, to poslouchat.

"A myslíš, že mně nebude žádná ženská závidět muže jako jsi ty ?" Viděla ses vůbec v zrrcadle? Nebo tam u řeky ? Protože já koukala... a viděla.... zamrkám významně s překvapivě dojemným začervenáním se. Zjevně nemluvím jen o tvé hrudní muskulatuře.

"Si tě budu muset hlídat na každém krroku... Ostatně bůhví jak dlouho už Matěj hrromadí byčíkovce." nadhodím ještě rozverně, ale trošku nervózně, jako by mi vtipkování na tohle téma bylo nějak cizí . Naštěstí mě vysvobozuješ svým "já si myslel".

"Nejspíš už docela dlouho, tlačí se ti na mozek Musel jo? " rozesměju se zvonivě a po chvíli se přitulím na tvé rameno, ať víš, že to nemyslím zle. Naštěstí další téma už je dostatečně seriozní, takže můžu mozek zaměstnat něčím užitečným.

"Sedlo není důležité, nesmíš pořřád myslet jako šlechtic, sedlo není levná věc, myslím, že to nijak zvlášť rrazit nebude. I když, velmi rráda si poslechnu, jak vysvětlíš absencí sedla ten monokl a rrozseknutou ruku". zasměju se. Seriózní téma neodolalo.

"Ale jo, vozu se zbavit můžem, sice by se na něm dalo spát, ale máš prravdu, zbavme se ho, navíc můžeme za něj koupit párr věcí a nezasekneme se v zácpě, když místní D1čku rrozmočí déšť.

Nebo ho chceš jen někam zahodit do příkopu a oblečení ukrrást ? Já v tomhle... "
přejedu rukou po svém rajcovním "mini" , "asi moc prodávat nemůžu a ty zas vypadáš, jako bys ten vůz ukrrad."




Lucka
15.5.2016
21:34:55
"Hmm,... Avignon... stýská se Ti po Francii?" " ozvu se zamyšleně, když naslouchám Tvým odpovědím.

"Že jsi moje dcera by nám nikdo asi nesežral, takže manželství se zdá být nadmíru vhodné. Mi budou všichni závidět," ušklíbnu se a spiklenecky na Tebe mrknu.

"No vidíš to, a já si myslel, že sis jenom vozila zadek v kočárech..." uchechtnu se.

"Napadlo mě, že bychom se mohli zbavit vozu. Je pomalý a nápadný. Skutečnost, že máme koně bez sedel by tak nějak i mohla vysvětlovat, proč jsem tak dobitý. Navíc, koně schováme snáz, než celý vůz..."

Vrátím se k poněkud vážnějšímu tématu. Dalšímu případnému střetu bych se ráda vyhnula. Pokud budeme bez vozu, mohou nám lesy skýtat dostatek vhodných příležitostí k úkrytu i s koňmi.
"Co dělám já?" zatvářím se ukřivděně a opět, jen těžko říct, zda jsem tak dobrá herečka nebo jsem vážně dotčena. "Ty mi tu odpovídáš na nabídku k sňatku smíchem div ti břřuch nepukne... napovídá uculení na konec, že to asi nebude až tak zlé.

"Takže na jih... myslím, že pouť do Avignonu to jistí. Papež Inocenc nás asi nepřříjme, ale to nám na nadšení neuberre, že ?" sleduju cestu před sebou ponořená do myšlenek a úvah. Z těch mě vytrhne až tvůj dotaz na mé jezdectví.

"Vždyť jezdím od mala... Ono, jeď na lov do lesa ve škodovce... " naznačuji držení volantu při jízdě po VELMI nerovné vozovce... na druhou stranu... zas tak moc přehrávat nemusím, to pod náma taky není žádná slast.

Lucka
17.4.2016
13:39:18
"Chmm...," ozvu se v odpověď na Tvou výzvu, abych zapomněla na výdobytky medicíny tak, jak ji znám.

Ruka neteče, tak snad dobrý. Krvácela dost a neškube v ní, tak se to snad obejde bez zánětu. Ale ošetřit líp by to chtělo... Asi aspoň vypálit, nebo prolít režnou," zhodnotím, teď už zase zcela střízlivě, skoro až s odstupem, Matějův stav.

Tvé otázce se začnu smát, ale trvá to jen chvilinku, než se pobavení změní v bolestné zaskučení...

"Hej, co to děláš?! Zapomněla jsi, že mám rozříznuté i břicho?" naoko Ti nadám, co že mi to děláš.

Smát se fakt moc nemůžu, a nejspíš mi to i nějakou dobu vydrží. Rána to byla sice spíš povrchová, rozhodně méně závažná a nebezpečná, než to předloktí, ale to ještě neznamená, že mně v jistém ohledu nelimituje. Bojové šílenství je jedna věc, ale běžné fungování bez blahodárného analgetizujícího účinku adrenalinu je věc druhá.

Přikyvuji, když tak nějak shrnuješ naše možnosti, které se v tenhle okamžik nemusejí zdát kdo ví jaké. Ale při troše snahy z toho můžeme něco vytěžit.

"Jedeme více méně na jih. Teď jsme kousek za Říčanama a do Písku to bude něco kolem sta kilometrů, spíš víc," poskytnu Ti informace pro snazší zorientování se.

Na chvíli se zamyslím, abych si představila, jak by asi taková historka mohla působit. Co z navrhovaného by mohlo být dostatečně věrohodné, aby to středověcí kmáni zbaštili, nejlépe i s navijákem.

"Jak dobře jezdíš na koni?" zeptám se, protože bez ohledu na to, jak to měl s koňmi "brácha" může být teď situace úplně jiná.
"Přřestaň snít.. " uchechtávám se tvému dlouhému výčtu léků, "tady budeme šťastné za převařřenou vodu a čisté obvaz... ehm, kusy látek. Když jsme u toho, co ta tvoje rruka?" převádím řeč na tvé řezné zranění, které by si asi tak desetkrát zasloužilo šití a muselo se spokojit s mizerným ovázáním. Asi by to chtělo převázat, ale už takhle by mě můj ubor nejspíš přívedl do konfliktu s mravnostní policií, tedy, církví.

Ostatně, na šatstvo a související věci přivádíš řeč vzápětí. Na tvou první otázku se velice mile a přitom velice zvláštně usměji.

"Za koho bychom se jenom tak mohly výdavat... Vím, že jsme si obě tenhle okamžik asi představovaly jinak, ale : Můžu být tvou ženou ?" naznačuji se smíchem nabídku krabičky s prstenem. Byl v tom smíchu náznak nervozity ?

"Fakt, že jsi muž, to v téhle době jen usnadní . Řřekla bych, že jsi kupec, ale na to nám na voze chybí zboží, nebo naopak peníze za něj. Takže bych to viděla nejspíš na pouť, abychom, co já vím, poděkovali za mé zazrračné uzdrravení ? Nebo poprrosili o početí ? Vážně se červenám ? "Někam ... já nevím, kterým, že to jedeme směrrem ? Bylo by smutné, kdybychom utíkali do západního Německa směrrem na Moskvu... " uchechtávám se příjemným zvonivým smíchem.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.