Každým krokem ke krejčovství se má tvá rozjasňuje víc a víc a je až dětinská, takže tak nějak nepostřehnu, že bych se měl ujmout nějaké „role“. Nicméně, že bych byl takový nezdvořák to také ne a tak plavně projdu kolem Isary rozhazujíc ruce a zasněně vyprávím…
„No jasně, jen košile, ale co když… co když se mi nebude hodit k mým rysům a bude úplně mimo, to pak by nemělo vůbec smysl kupovat, protože by to byly vyhozené peníze a to si přeci nemůžeme udělat, tys mi přeci slíbila košili a já si ji musím koupit….“ Zapraskají dveře, když je otvírám a pomalu vcházím dovnitř a otáčím se k Isaře, abych mluvil k ní a ne do krámu…
„… jak ale si pak mám koupit něco co mi neladí ke zbytku oblečení. To pak si musím koupit i zbytek, ale tos i neslíbila. Nicméně to patří ke kompletu jako správný mladý šlechtic ale musím mít věci, které k sobě ladí, když jdeme do společnosti…“ Když k ni mluvím, tak držím dveře, což sice vypadá, že jsem galantní, ale opak je pravdou. Držím je jen do té doby, než doslova vychrlím nával slov a pokud se Isara pohne, tak to možná stihne, protože když dohovořím, tak pouštím dveře a otáčím se do obchodu, kde mě zaujme výběr látek a už přestávám dávat pozor, kde je Isara a zda se mnou hovoří.
„… No páni, tady si asi dokáži vybrat komplet, to se zas budu cítit dobře.“ Chválím si výběr krámu, kde mě Isara zavedla, a to že jsme šli pouze vybrat košili mi nějak nevadí v tom, že hovořím o celém kompletu a dál zaujatě proplouvám obchodem a prohlížím si látky a střihy, doplňky, prostě cokoliv mě přijde pod ruku.
Sice od Isary odcházím, ale nejdu ani rychle, ale ani pomalu. Když uslyším její kroky za mnou a zároveň, že se nesnaží mě dohnat, mi trochu zvedne náladu, protože se už nemusím dále zaobírat těmi hloupými otázkami.
Nicméně po chvilce má nálada pukne, jako mýdlová bublina nad ohněm, když Isara si nedá pokoj a zase musí do všeho kefrat a nimrat se. Protočím oči v sloup a pevně stisknu rty. Opět to začne ve mně bublat a co nevidět asi vybouchnu, možná respekt k Isaře či Tapovi mi zasekla sova v hrdle na dostatečnou dobu, že když už se chystám něco odpovědět, tak Isara poznamená něco o tom, že její hnidopišství jen tak nepřestane a dává mi najevo, že to jen tak nehodlá přeskočit, avšak pro teď to odkládá.
Nicméně právě tato vsuvka mi umožnila spolknout slova a vypustit potichoučku jen malý povzdech: “ …doufám, že ne“ .
Změna tónu hlasu a postoje v těch dvou slovech … jsme tady… nějakým magickým mávnutím proutku zapůsobila i na mě. Vmžiku jsem pookřál a okamžitě reaguji s hravou náladou: “ Paráda, tak na co ještě čekáme, jdeme tam a bude se nakupovat…. Hooodně nakupovat“ a zazubím se na Isaru s tím svým hravým úsměvem.
Prodleva u další odpovědi mi dává možnost studovat mladíkovu mimiku a pokoušet se odhadnout, co se mu honí hlavou.
Na řečnické otázky se neodpovídá a tak i já nechávám Tavala sdělit mi vše, co mu leží na srdci. Jen pobavený úsměv na mých rtech může napovědět, co si o jeho slovech myslím. A pak už se ke mně poněkud negalantně otáčí zády a odchází.
Krátce, tiše se zasměji, pobavena mladíkovou strategií. Bez většího otálení za ním vykročím udržujíc si malý odstup na jeden až dva kroky. Teprve na konci bloku domů opět promluvím.
“Porozumět příčinám Ti umožní chápat důsledky. A pokud si myslíš, že je to jedno, obávám se, že Tě to bude ještě hodně bolet…“
Promlouvám k zádům toho komedianta, poté co zkrátím jeho náskok. Sahat na rozpálená kamna se zkrátka nevyplácí.
“Přemýšlej o tom, později se Tě zeptám znovu…“ ujistím mladého muže, že já tohle téma ještě rozhodně za uzavřené nepovažuji.
“Jsme tady!“
Zakončím svou řeč a letmým gestem poukáži na zdobený vývěsní štít jasně dokládající, že pro tento okamžik nás čekají veselejší a příjemnější záležitosti, než tak ožehavé záležitosti jako zpytování svědomí. Zdá se, že jsem dobře naladěna a Tavalova nesdílnost mi náladu nikterak nezkazila.
Její pohled vydržím a koukáme si navzájem do očí. Otázka mě ani nepřekvapuje, jako bych ji vlastně čekal. Co jiného mohu od Isary očekávat, pořád se ve všem nimrá a pitvá a každého rozebírá.
Dávám si načas s odpovědí, né že bych se styděl nebo nevěděl co odpovědět, ale prostě si to asi chci svým způsobem vychutnat.
Po chviličce decentně rozhodím rukama, pokrčím rameny a uculím se: “ A není to jedno? Stalo se a už se to nedá vrátit, pokud ovšem nemáš talisman na cestování v čase. Takže proč to řešit.“ Zakončím to, otočím se a vydám se směrem, kterým jsme předtím šli., aniž bych čekal na reakci.
Kráčím k našemu cíli beze spěchu a trpělivě čekám na mladíkovu odpověď. Možná mne i těší, že ze sebe nevypálit to první, co mu přišlo na mysl.
A když se k odpovědi konečně dostane, pozorně mu naslouchám. Krátce, rozvážně přikývnu, poté co dozní jeho slova. Přizpůsobím své tempo a nakonec i já zastavím a pohlédnu Tavalovi do tváře. Je to dlouhý, zpytavý pohled.
“A tušíš, proč se Ti dostalo od Tapy takové reakce?“ Následuje další zvídavá otázka.
Snažím se neztratit z očí Isaru a pořád se snažím o to, abych nešel vedle ní. Což se mi celkem dlouho daří. Nicméně ne napořád. Isařin chytrý manévr mě donutil se k ní připojit a jít chvíli vedle ni. Čehož Isara využije a hned mi položí otázku.
Naštěstí jsem si zavčas uvědomil, její záměr, ale né tak rychle, abych zareagoval rychleji než ona. Položená otázka mě zprvu překvapí, ale ne tolik, abych to na sobě dál znát. Delší oční kontakt ji ujistí v tom, že jsem otázku slyšel, ale fakt, že neodpovídám hned, znamená, že nad odpovědí přemýšlím a zvažuji slova ….
Ušli jsme kousek cesty než jsem promluvil. ”Mno… ani vlastně nevím. Hlad, únava ze všech těch posledních událostí mě tak nějak dostihla. Souhra podnětů a situace, možná jsem chtěl vtipkovat, nevím. Prostě se to stalo.” Snažím se odpovědět, jak nejlépe mohu, ale přesto ze mě nic specifického a jasného nevypadlo. Ani nelze určit, zda to mlžení je úmyslné či nikoliv. Na to, jak relativně dlouho jsem mlčel než odpovím, tak nakonec je to strohé a bez emocí. Jako bych to nebyl ani já.
Nakonec zpomalím v chůzi a dlouze se zadívám Isaře do očí a čekám, jak zareaguje.
Černá listina
Pokud nechcete, aby některá z vašich jeskyní byla vymazaná, obhajte ji ve fóru Jeskyně v ohrožení, kde najdete i aktuální Černou listinu.
Verbíři - čistka
Dlouhodobě otevření verbíři a verbíři bez informací, jež dnes dostali upozornění, budou do týdne uzavřeni. Případné námitky prosíme směřujte do fóra Jeskyně v ohrožení.
Aldiana
Patroni
Abarin si své patrony našel a brzy se o nich dozví všichni...
Ash
Přispění na provoz
Rok s rokem se sešel a přišel čas zúčtování - tedy zaplatit účet za hosting - pokud chcete přispět na provoz abarinu, níže najdete podrobnosti a pravidelnou aktualizaci částky, která zbývá zaplatit ... Poslední zhasne...
Ash
Registrace
Pokud se chcete registrovat, je v současnosti nutné vyplnit a zaškrtnout vše, pak to funguje jak má. Na opravě se pracuje.
d3stiny
Noví verbíři
Hostinec u ztracené duše
Pokud máte nevyužitou postavu a chcete si s ní jen tak zaskočit na něco k pití/jídlu a setkat se s jinými postavami napříč světy, stačí vejít, k dispozici je vám za barem d3stiny.
Chudá šlechta
Medieval fantasy v podání nováčka Jidáše kde se v kůži šlechticů z cizích zemí musíte vypořádat s převratem a společností nejmladší princezny a jejího sluhy, kteří spolu s vámi unikli řádění v hlavním městě.
