abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin online:
Hledáš on-line pomoc od zkušenějších hráčů? Využij fórum PORADNA PRO NOVÁČKY.
Nebo si chceš jen tak pokecat? Zajdi do fóra s názvem SPAM.(Pridat do zalozek)
Pro nahlášení chyb a chybových hlášení použij fórum Komplikace.
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Čtyři kousky amuletu ::
družina
stránkovat po:  
 

PJ - amulet
25.10.2018
15:45:00
MH : Čau čau po čase :) Psala mi zlá cenzorka a jezuitka Aldiana :p , že prý nás brzo buldozer překryje hlínou a pošle do hajan... :( Takže poslední pokus o resuscitaci : Kdo tu je či není ochoten hrát dál ? :)

Michel
8.2.2017
17:50:46
Zdá se, že k mému poslednímu návrhu nemá nikdo výhrad. Poněkud mne zaskočí ten hromadný útok na ledničku, ale ono ne nadarmo se říká, že lidé mají ve zvyku uklidňovat se jídlem.

"Objednám to auto..." prohodím do pléna a vrhnu se na svůj mobil.

Naučeným pohybem jej odemknu a pak se náhle zarazím, těsně předtím, než vytočím číslo své sekretářky. Alice by se nejspíš nemálo divila, kdybych na ni promluvili mužským hlasem.
A tak místo telefonního seznamu, otevřu editor textových zpráv a pustím se do ťukání SMSky.

Vzhlédnu od displeje smartphonu, zvažujíc, zda bych neměla také najíst. Nemám však hlad a cpát se jen proto, že jíte vy ostatní, se mi prostě nechce.

Netrvá to dlouho a přijde odpověď na můj požadavek. Spokojeně si sama pro sebe přikývnu.

"Auto tu bude během půl hodiny," oznámím vám a asi jsem ráda, že to nebudeme muset více odkládat.

Míša
8.1.2017
9:11:00
Poslouchám, co mi říká Michel. Jistě, jsou to cenné rady, ale tolik se toho může pokazit! Na druhou stranu, nebudu tam sám, že, s tím řidičem. Kdyby něco, můžete kdokoliv zasáhnout, pomoct mi. Tedy věřím, že to uděláte, kdyby něco. A tak jen kývnu.

Na návrh nákupů už chci zavrtět hlavou, že ne. Přece jen, při tom všem, co se děje a co nás čeká, se mi opravdu nechce lítat někde po obchodech. Pak ale můj pohled sjede na Helen ve Zdenčině těle a na Zdeňku v jejím, na to, jak se Zdeňka tváří a raději se nevyjadřuji.
"Jdu si taky vzít něco k jídlu..." zahučím a vstanu.
Teda, že by se Helen postarala o mamčino tělo a něco nachystala i pro mě, když už chystá pro sebe?

Zdeňka
29.12.2016
19:05:46
Vypadá to, že jsem se celkem trefila - řidič se opravdu neodváží obtěžovat, a dokonce to vypadá snazší než jsem předpokládala, stařčí se tvářit zaneprázdněně, ani není třeba předstírat, že člověku není dobře.

Další informaci, jak se oslovují ve firmě prostě přijmu.
Jsem ráda, že na mě žádná komunikace nebude, že nebude třeba, abych já s řidičem mluvila.

A i další informace, o etiketě, mě nezaskočí. Etiketu celkem znám. A stejně na mě nebude nic víc než se tvářit nenápadně. Což mi celkem jde.

A pak zase přijdou na přetřes plavky a já opět zpanikařím. Doufala jsem, že tohle téma se už zamluvilo.

Helen Pershing
29.12.2016
9:05:07
"Hm.. " zamýšlím se nad nabídnutými variantami, z níž ani jedna nezní mému žaludku jako nutričně dostatečná. "Asi ten s kuřetem vezmu... " volím nakonec, s náznakem jisté neukojenosti v hlase.

Školení pro Míšu ignoruji, hledajíce v ledničce zmíněný salát a nějaký dresing k němu. Pokračuji pak tiše v přípravě až do chvíle, než padne dotaz na nákupy. A tu se mi zrovna nedaří nedat najevo neklid a vnitřní boj.

"Asi... bychom mohli ne ?" nadhazuji nakonec, okatě ledabyle, a s předstíraným nezájmem.

Michel
20.12.2016
12:20:51
Naslouchám Vaším reakcím. Vnímám Míšovo ne zcela nepředložené znepokojení.
Co mě však poněkud překvapí je Helenin hlad.

"Je tam zeleninový salát s grilovaným kuřetem a taky ten s granátovým jablkem a kozím sýrem," zareaguji promptně výčtem vhodnějších variant. Přeci jen cpát se bagetou takhle brzy po předchozím jídle... to zavání nezdravými stravovacími návyky.

"Uvidíme, koho pošlou. Nicméně obvykle zcela postačí sklonit zrak k obrazovce mobilu či prostě jen oslovit řidiče jménem a sdělit mu něco ve smyslu: "teď prosím ne".

Ujistím mladého muže a vlastně i Zdeňku, že s personálem se dá vcelku obstojně domluvit. Není to však úplně tak, že by si nemohli dovolit mne oslovit.

"Ve firmě se oslovujeme křestními jmény, ale vykáme si," doplním jen pro upřesnění, aby si Míša mohl udělat lepší představu, co má a může čekat.

"Na podrobnostech se domluvíme ještě předtím, než řidič přijede, ať víme, jak se zhruba chovat. Počítej s tím, že budeš vystupovat až poté, co Ti otevře dveře a podá ruku. Dveře auta Ti samozřejmě též otevře."

Napadne mne upřesnit i tenhle drobný detail,který je zakotven nejen v naší firemní kultuře, ale především je jedním ze základních kamenů etikety. Přesto se však z běžného chování, nejen ve firmách, až příliš často vytrácí.

"Takže já seženu řidiče, dojedeme do banky, necháme tam kámen... bude někdo chtít jet ještě na nákupy? Třebas kvůli těm plavkám? Nebo čemukoliv dalšímu?"

Zeptám se, abych věděla, co mám vlastně nahlásit, na jak dlouho si řidiče s autem vyžádat.

Zdeňka
16.12.2016
20:58:25
Jak to tak vypadá, tak nakonec to nebude tak horké, jak to vypadalo. Nebo tak divoké, jak se kdo rozhodne to vzít.
Co se týče zavolání si auta z firmy, to je něco, co si jsem schopná představit a nepřijde mi to nijak divné. Od lidí na určité pozici bych řekla, že se něco takového i tak nějak očekává.

Pokrčím rameny. Lepší nápad nemám.
"No... řekla bych, že se můžeš tvářit, že ti není moc dobře a že nemáš náladu se vybavovat..." navrhnu nesměle.
"Asi pošlou nějakého řidiče, ne? A ten se určitě neodváží obtěžovat... ani konverzací..." pokračuji.
"Ne?" otáčím se k Michel.

Míša
12.12.2016
20:14:45
No, jak je vidět, tak přece jen Helen trochu přeháněla. Tedy spíš má o možnostech své matky větší mínění, než jak to doopravdy je.
A jsem opravdu rád, že se tak nějak postupně upustilo od toho nápadu s předstíraným porodem.

No, další nápad je lepší jen o něco. Těžce si povzdechnu.
"No... šlo...
Ale co když se bude chtít bavit o něčem, o čem nemám ani tucha a vy jo? Co pak?
Taky bych mohl předstírat nějakou lehčí amnézii rači..."
poušklíbnu se.

"Já bych taky něco sněd..." přidám se k Helen. Ani ne tak ze solidarity, ale protože mám opravdu hlad.

Helen Pershing
11.12.2016
17:06:20
"Za maminku, která dokáže cokoliv na světě !" nahazuji ten nejsladší a nejroztomilejší (a dost přehraný) výraz, jaký dokážu.

"No dobře, to by asi i šlo. A jedeme kdy ? Už dneska nebo až zítra před odjezdem... "tam" ?" schvaluji po chvilce mamčin návrh, i když samozřejmě, pro Míšu to bude asi těžší, když to bude někdo, kdo zná mamku. Tady ale musíme hledět především na bezpečnost.

"Mimochodem .... tvářím se lehce provinile... ", nebyla by tam ještě bageta ?" Zabte mě, prostě mám hlad no...

Michel
21.11.2015
12:17:33
Můj nápad se u vás neshledá zrovna s nadšením. Nu, vlastně se ani moc nedivím. Přeci jen to bylo poněkud extrémní řešení.
Co mne však překvapí nemálo je dotaz mé dcery. Nevěřícně povytáhnu obočí, údiv se rozlévá v mladíkově tváři.

“Za koho mě máš, dítě?“

Má slova zní spíš zaskočeně, než naštvaně. Dost možná mne těší, že mne Helen vidí jako bezmála všemocnou, ale přeci jen i já mám své hranice a zrovna tohle je jedna z těch, které bych nerada překračovala. Pak však přijde spásný nápad. Nebo alespoň doufám, že spásný…

“Víte co, uděláme to jinak. Zavolám do firmy, ať nám sem někoho pošlou. Někoho, koho znám a dotyčný nám holt bude dělat dneska a zítra taxikáře.“
“To by šlo, ne?“


Tohle by mohlo být řešení přijatelné a zároveň dostatečně bezpečné pro všecky.

Zdeňka
10.11.2015
23:14:51
Odpověď Michel mě nijak nepřekvapí. "Jde leccos, pokud to zaplatíš." Sice mi to zní jako z nějakého románu, protože já rozhodně nikdy nebyla - a ani nebudu - v situaci, kdy bych si prostě mohla to "leccos" zaplatit, ale není to nic nepochopitelného.

Když Michel zamítne taxík, raději už nic dalšího nenavrhuju. Tak nějak lepší nápad nemám.
Nad jejím nápadem jen pokrčím rameny.
"Ale... no... nevím, jestli to projde, když nás v tom autě bude tolik..." zmůžu se na zamumlání. V tomhle přeci jen vidím jistou slabinu plánu. Jen tím doplním slabiny plánu, která už nastínila Helen.
"Na výpadovce by to šlo vysvětlit, že si zvolila pro porod jinou porodnici než tady ve městě..." napadne mě, jak se pokusit vykroutit z takovéto otázky.
Ale to další, to je třeba vzít v úvahu.

A pak Helen vytasí další řešení. Falešný řidičák.
Tak to už je na moji představivost přeci jen za hranicí.
Jako jo, o falešným vyplněným indexu už jsem slyšela, ale řidičák?
Vykulím oči a jsem opravdu zvědavá na odpověď.
"To přece nejde na počkání, ne?" přidám se k Míšovi.

Míša
22.9.2015
19:16:38
Vytřeštím na Michel oči, když přijde se svým nápadem, že bych měla jako předstírat porod, kdyby něco. Tak mě to zaskočí, že se chvíli nevzmůžu na slovo. No, jako, byla by to i prča, kdybych fakt nebyl v těle těhotné ženské (no, bez toho by to ztratilo smysl, že?) a kdyby situace nebyla tak vážná.

Pomalu si tuhle možnost začínám tak nějak zvažovat a "ohmatávat", než se vyjádřím, ale to už vznese námitky Helen. A tak koukám zase vykuleně na ni.

"Téda..." vydechnu jen.
"Falešný řidičák... pravý řidičák... úplatný inspektor..."
No, prostě tohle všechno je mimo můj svět. Tohle je svět, který znám jen z televizních zpráv nebo titulků zpráv na netu.

Trochu nedůvěřivě se podívám na Michel, přece jen jestli Helen tak nějak moc nefantazíruje - i když věřím, že peníze pro ně nejsou problém. Jenže tohle není jen o penězích, že?

"A tohle by šlo?" zopakuji více méně svou nedávnou otázku.
"A když jo, jak rychle?"

Helen Pershing
24.7.2015
23:38:44
Plán s vymlouvním se na rodící/rodícího Míšu sice zní zajímavě a je fakt, že i když má do porodu daleko, má díky trojčatům dost velké břicho aby nám to někdo spolkl, mně se to ale nějak nelíbí.

"Já ti nevím mami, a když nás zastaví na výpadovce z města ? Případně to budou džentlmeni a odvezou ho s majáky do špitálu ? Jasně, tam řekneme "falešný poplach", ale i tak nás to zdrží. A asi nechceme být podezřelí a odmítat ošetření či hospitalizaci kvuli pozorování atd."

Mamčin plán mi příjde prostě až moc odvážný na to, abych mlčela.

"A nemůžeme ti, tedy Míšovi, sehnat falešný řidičák ? Sama jsi řekla, jde leccos, když to zaplatíš, a peníze snad pro nás nikdy problém nebyly né ?" nastinuji alternativní plán, snad bezpečnější, ale zda reálný, v daném časovém limitu ... "Nebo klidně i pravý, psali na netu, že úplatných inspektorů je hromada.... " pronesu spíš už jako vnitřní úvahu než jako plán.

Michel
23.7.2015
13:41:36
Pokrčím rameny, když padne otázka ohledně našeho sledování.
Nevím, možné je leccos. Záleží jen na tom, jak moc je pro Rusy ten amulet důležitý. Tomu nejspíš budou odpovídat i nasazené prostředky. Ale o tom mluvit nechci. Vlastně na to nechci ani myslet, protože se mi pokaždé vybaví vzpomínka na Mikhaila, kterak se tři dny válí v bahně pralesa číhajíc na svou příležitost…

“Jde leccos, pokud to zaplatíš,“ odpovím na další z Míšovo otázek.

Na bance jsme se tedy nakonec shodli. Problém však je, jak tam amulet vůbec dostat…
Taxík je bezesporu varianta, nicméně rozhodně jedna z těch, které bych volila až jako nejzazší řešení. Nepřijde mi to bezpečné a tak nějak se nemůžu zbavit pocitu ohrožení, pokud bychom se měli svěřit do cizích rukou.

“Možná jsem paranoidní, ale mně se to nelíbí…“
“Budu řídit a, kdyby na nás zastavili policisté, budeme tvrdit, že tady Míša rodí.“
“Souhlasíte?“


Navrhnu alternativní řešení. Jsem si plně vědoma, že případné riziko padá na Míšu, ale odvoz rodící ženy do porodnice je jednou z mála situací, kdy by řízení bez řidičského průkazu mohlo projít.

Zdeňka
16.4.2015
15:42:22
Jsem ráda, že můj návrh ohledně ochrany amuletu nebyl zamítnut jako zbytečná paranoia. Dokonce je to lepší, než jsem se odvažovala doufat - s bankami sice moc zkušeností nemám, ale připadá mi to jako celkem bezpečné místo a celkem bezpečný způsob uložení.
"Mě se ten nápad líbí..." pípnu v odpověď na Michelina slova.
Na rozdíl od Míši se neptám. Předpokládám, že když to Michel navrhuje, tak ví, co navrhuje - někdo jako ona musí mít zkušeností v bankách přehršel.
A navíc... někdo jako ona bude mít jistě v bance zvláštní zacházení...
Jak je to s tím vtipem, o bankéři a Sie Arschloch?


Na otázku o řidičáku vrtím hlavou. O tom udělat si řidičák samozřejmě uvažuji, ale... ale prostě někdy časem. Nikdy by mě nenapadlo, že ta potřeba vyvstane tak brzo.
A pak si uvědomím, že i kdybych řidičák měla, tak nyní nám nepomůže - v tom má Helen pravdu.

"Asi bych to do banky odnesla co nejdříve... taxíkem," souhlasím s Míšou.
Jestli tedy nemají řidiče. Nepřekvapilo by mě to.
No - myslím, že by mě tady nepřekvapilo asi už nic.

Míša
16.4.2015
13:43:50
Podívám se na Helen. Jistě, to je důležitá otázka - řidičák.
"Nemám..." hlesnu.
"A ani řídit neumím..."
Mračím se. Chápu, že tohle je celkem podstatná komplikace. Protože i když Michel řídit umí, já ne. A tohle nezkombinujem, ať se budem snažit sebe víc.
"Takže... taxík?" navrzhuji nejistě.

Helen Pershing
12.3.2015
8:17:35
"Oook, takže to asi dáme do banky. Dneska ? Zítra ? Co do té doby?" rozhoduji se příjmout návrh, abychom se hnuli z místa. Žádný plán není neprůstřelný. Ostatně, to nejsme ani my, a kdyby na to přišlo, nějaká ruská mafie by určitě neměla problém tady nafingovat loupežnou vraždu čtyř lidí.

Na mém obličeji se najednou objeví "nápad". Ehm, a čistě technická, kdo všechno tu má řidičák ? Protooože, já řídit neumím, i kdyby ho tady Zdeňka měla a já ho samozřejmě nemám." Obracím se na Míšu, ergo tělo mé matky: "Ty máš řidičák ? Nebo umíš řídit ?"


Ano, je to prkotina, ale asi nemáme nikdo zájem, aby naši cestu "za normálností" zastavil zákaz policie pokračovat v cestě.

Míša
8.3.2015
18:59:34
Plavky už řešit nemíním, ani jejich barvu, ani cokoliv. Postě ne. Sice jsem souhlasil, že to zkusím, ale dál už na to myslet nechci, teď.

Jen pokývám hlavou na slova Helen.
"No můžou nás sledovat." souhlasím.
"Ale to jen tak nezjistíme, že?"

Nápad Michel s bankou se mi líbí.
"To jde?" vyhrknu asi trochu naivně. Teda nejsem si vědom, že by banky poskytovaly takové služby - ale já asi nemám tu správnou. Nebo je to tím, že jsem se o to nikdy nezajímal.

Napadne mě další věc.
Pokud by měla Helen pravdu a oni nás sledovali už teď, tak třeba jen čekají na to, až vylezeme z domu a někde si na nás počkali a...
Ne, neřeknu to nahlas. Panikařím si jen tak sám pro sebe.

A možná to už trochu s tou konspirací přeháním. Ale tak je se co divit? Po tom všem tady? Po tom, kdo teď jsem?
Neříkám nic, jen se tak uchechtnu, tomu, že kdyby to tak bylo, tak jsme ty plavky řešili úplně zbytečně.

Michel
25.1.2015
22:08:27
Přikývnu, když má dcera ve Zdenčině těle zmíní, že by se jí nemusela líbit barva plavek. Tak nějak je mi jasné, že nás nákupy neminou. Nebo s Helen nebude k vydržení. Pokrčím rameny a pousměji se, když se Míša uvolí, že by vodu přeci jen možná zkusil. Konec konců, je to opravdu jeho věc. Já mu mohu jen poradit.
Pak však přichází na přetřes další neméně zajímavé téma.

Souhlasným přikývnutím stvrdím, že jsem ani já nespadla z hrušky a nehodlám amulet tahat s sebou k těm, kteří nás kontaktovali. Byť v nějaké záruky a jistoty moc nedoufám. Vyslechnu všechny, kteří k tomu chtějí něco říct, a teprve poté se vyjádřím i já.

“Domácí sejf by nemusel obstát. Navrhuji proto uložit amulet do banky a jeho vyzvednutí podmínit přítomností nás čtyř.“

Možná to není kdo ví jaká jistota, ale rozhodně je to jedna z těch, které si můžeme vybudovat my sami.

Zdeňka
14.1.2015
8:53:52
No, tak když nejde o mě, o to, že bych se měla do plavek svlíkat já, tak pro mě za mě... tím spíše, když naše hostitelka vypadá, že je s tím prostě srozuměna. Vymlouvat jí to nehodlám.
Tím spíše, že má pravdu - jestli za to dostaneme informaci a ona je ochotna to podstoupit...
Ale hned ty další slova se mi už líbit přestávají, protože naznačují, že hrozba plavek je stále reálná... možná... no, prostě přítomná. Ošiju se, ale protestovat nahlas nemíním. Když vidím, jak se Michel tváří, raději to nezkouším - nedávám tomu moc velkou šanci na úspěch.

A otázku barvy plavek, kterou nadnese Helen už nemíním řešit vůbec. A tak jen pokrčím rameny, vypadá to poněkud odevzdaně.
Otázky plavek bych se opravdu ráda zbavila a ukončila ji, teď hned.

Fakt je ten, že nevím, jak snadno se dá odstřihnout mobil. Nebo ho jen tak zablokovat... Jak to vypadá, ostatní to taky neví jistě, a tak to nechávám zatím v tom stavu v jakém navrhuje Michel. Už proto, že ona vypadá, že si i v téhle situaci zvládá zachovat chladnou hlavu.

A pak pronese svůj návrh Míša. Musím se přiznat, že můj pohled je nyní poněkud vykulený. To zní, jako bysme se zapletli s nějakou ruskou mafií nebo co... Celkem dobrá zápletka pro nějaký béčkový film na odreagování, ale v životě...?
Nicméně musím uznat, že má pravdu. A tak přikývnu.
"Jo... máš pravdu..." přidám k tomu souhlasu i slova.

Ale následně se, aby toho nebylo málo, ozve Helen. Její slova také stojí za úvahu.
"I tak mi připadá bezpečnější ten kámen nemít sebou..." odvážím se vyjádřit.
"Asi máte nějaká zabezpečovací zařízení a tak, kam by šel ten kámen schovat a ne z něj jen tak odnést...?" navrhnu.

Helen Pershing
25.12.2014
20:58:45
"Kazíš srandu.... " zabrblám vůči mamce jakože dotčeně, ovšem se zjevným smířlivým podtonem. Já samozřejmě vím, že důležité pro toho někoho je, aby dorazila mamka, ať už je teď kýmkoliv, ale proč trošku nepostrašit i Míšu, že ? Že se odmítá předvést i Zdeňka je sice trošku mimo mé chápání, ale kdybych se divila pokaždé, když ji nepochopím, nevyšla bych z údivu, tak nad tím jen v duchu jen mávnu rukou.

Protože je tu horší problém. I já tam mám jet s plavkami... navíc... no nejspíš né mé cenové kategorie...

"No tak jo no... ale ráda bych je viděla... ať si můžu případně koupit nové... kdyby se mi třeba nelíbila barva!" snažím se přesvědčivě. Tedy... přesvědčivé bylo, že se snažím, kdo všechno mi věří, že mi jde jen o barvu, to je druhá věc.

Naštěstí se řeší další věci . K tématu volání Rolfovi na mobil se nevyjadřuji, protože prostě nevím. Je to zajimavá myšlenka, ne bez šance na úspěch, na druhou stranu má pravda i mamka, že něco tak zjevného by nejspíš napadlo i naše nepřá... i druhou stranu. S čím ale souhlasit musím je, že bychom neměli sázet vše na variantu, že dotyčný je dobrodinec, kterému předáme kámen, on udělá čáry máry fuk a my si šťastně a spokojeně odjedeme.

"Těžko říct no, je fakt, že nikde nenapsal, že nás prohodí zpět nebo tak... Zase, jste si jisti, že už nejsme sledováni ? Že ten kámen někde neschováme, někdo ho vyzvedne a my budeme mít ... kulový ? Ale ano, taky tam můžeme přijet, odevzdat kámen a být na tom stejně. Nebo hůř..." Ruská koncovka je ruská koncovka, rusové vždycky dokázali překvapit v tom, čeho jsou schopni, když něco chtějí.

Míša
8.11.2014
19:43:48
Zamračím se na Helen, když naznačuje, co naznačuje, ohledně sebe a těch plavek. Taky by si mohla uvědomit, že Zdeňka, které tělo teď obývá, je má holka. A že kdyby se mi asi nelíbila tak, jak je, tak spolu nejsme. Nahlas neřeknu ale nic, když vidím, že si Zdeňka ničeho nevšimla.

"Jo." odseknu jen trucovitě, když Michel zcela logcky zmíní, že ten, který nás zve, o naší situaci určitě ví. Vždyť o to mu přece jde, ne?
"Jo, máme je sebou..." odpovím ohledně plavek.
Na Michel se pak jen omluvně usměji.
"No já to teda možná s tou vodou prubnu..." řeknu smířlivě.

"Zkusit to můžeme, to volání...
Dokud nás potřebují, nic neudělají..."

Zamračím se. Je mi jasné, že nepotřebují nás, ale ten amulet.
"Je vám jasný, že tam musíme jet bez toho amlutu, že?" ujišťuji se.
"A že ho musíme někam dobře schovat, dokud se nám nepodaří vyjednat to... přijatelný podmínky? A nějaký jistoty?"

Michel
19.10.2014
23:37:36
Všeobecný rozruch kvůli plavkám u mne vyvolá nejprve překvapení a následně pobavení. Jen Helen ve Zdenčině těle si ode mne za svá poněkud netaktní slova vyslouží nejprve přísný pohled a následně i drobné připomenutí vhodných mravů, když mládence v ženském těle do plavek bezmála nutí:
„Helen!“
„Ten email přišel mně a očekává se tedy, že se dostavím já. V tomhle těle, které mi nepatří.“
„A při troše štěstí se nám za ten amulet dostane informací, jak celou tuhle nepovedenou záležitost zvrátit...“


Uvedu některá fakt na pravou úroveň. Nedělám si iluze o tom, že by mne čekali v mé „původní podobě“. Tak nějak mne fascinuje, co za problém mohou být plavky v tuhle chvíli a v naší situaci.

„Plavky si s sebou vezmeme, nikdo netvrdí, že do nich budete muset lézt. Tedy pokud je Michal a Zdeňka mají s sebou...“ rozhodnu a nezdá se, že bych byla příliš ochotná o tom diskutovat.

“I když nutno podotknout, že v tomhle stavu je voda velmi příjemná,“ mrknu spiklenecky na Míšu, abych poněkud zmírnila strohost svých předchozích slov.

“A co se Rolfa týče, zavolat se mu možná bude dát, ale spíš ne. Jestliže byli schopni odstřuhnout email, velmi pravděpodobně budou schopni zablokovat i jeho telefon vůči některým konkrétním číslům, případně číslům neznámým. Ne, že by se to nedalo zkusit. Do zítřejšího poledne času dost.“

Vyjádřím se ještě ke Zdenčině návrhu, který není z nejhorších. I když pravdou je, že jistá rizika s sebou nese. Kdo ví, jestli nemají někoho přímo v Rolfově archeologickém táboře...
Je třeba postupovat velmi opatrně.

Zdeňka
17.10.2014
14:42:01
"... ruskou koncovkou..." zopakuji jako ozvěna. Nepříliš inteligentně a už vůbec ne nadšeně. A ani se sebemenší důvěrou. Ruská koncovka v mailu je pro mě zjevně něco, čemu je dobré se vyhýbat jak čert kříži.

Když se jde podívat Helen a pak i Míša, tak i já se osmělím a vstanu, abych se také podívala. Tím spíše, že je Michel zjevně nevyhazuje, aby jí nečučeli přes rameno.

Vyslechnu si Michelina slova a nevypadá to, že bych z nich byla moc moudrá.
"A co Rolfovi zavolat mobilem?" zkusím. Sice si nedělám velké naděje, ale přece... Není přece vůbec snadné zablokovat cizí volání, no ne?

Přečtu si ten mail a mračím se. Zjevně nejsem sama, komu se to nelíbí. Ne, ani já to nepovažuji za dobrou zprávu.

"Já nikam v plavkách nelezu," vyhrknu s pohledem upřeným na monitor bez jakéhokoli rozmýšlení.
Zjevně mi případná impertinence Helen prostě unikla v téhle situaci, kterou se snažím nějak pochopit.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10] 
Liraell


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.