abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin online:
Hledáš on-line pomoc od zkušenějších hráčů? Využij fórum PORADNA PRO NOVÁČKY.
Nebo si chceš jen tak pokecat? Zajdi do fóra s názvem SPAM.(Pridat do zalozek)
Pro nahlášení chyb a chybových hlášení použij fórum Komplikace.
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
:: Diskuzní fóra ::
Obsah > Hra > Abarinské RP večery > 20. večer - Plavba Temným Mořem
 
Pozn.: počet příspěvků a datum posledního příspěvku platí jen pro dannou kategorii, nikoliv pro podkategorie.

<< nejnovější <<  < novější <  

AlaCz
2.12.2018 21:12:08

 
Tajná Místnost

Dveře nevydají jediný zvuk jelikož jsou důkladně promazané, zatímco se trojice potichu vydá dolu, dveře se opět skoro zavřou. Cesta dolů se zdá jako věčnost, na levé stěně byli pravidelně rozmístěné lampy co osvětlovali cestu ale ty končili dobré dva metry před koncem schodiště.

Na konci vás čekala skoro naprostá temnota dokud jste nesešli dolů. Celá místnost byla matně ozářená velkými svíčkami. Všude na podlaze leželi kopy rybích hlav. Každá kopa individuálně oddělená, některé byli už shnilé a jiné byli zdánlivě okousané.

Na stěně bylo uhlíkem načmáráno několik podivných symbolů a něco co vypadalo jako chobotnice.

Salónek

Nikdo si evidentně nevšímá, že tři lidé prostě zmizeli. Jeden ze Francouzů se za hlasitého smíchu zvedne a vydá se ven sám. Ostatní si hledí svého.

Harrieta
2.12.2018 21:11:27

 
Rychle se zvednu a popoběhnu kolem stěny ke dveřím. " Půjdu s vámi, já ... já jsem taky zvědavá." Špitnu a nečekám na žádnou odpověď. Prosmýknu se kolem hubeňoura taky dovnitř. " Asi mi přeskočilo!" Nadechnu se a jdu s nimi, pokud půjdou dál.

Sardirius
2.12.2018 21:07:09

 
Na pozitivní odpověď se spiklenecky usměji.

”Pojďme moc času nemáme. Doufejme že konečně najdem klíč k téhle záhadě”

Vejdu první a začnu pomalu sestupovat.

Harrieta
2.12.2018 21:00:14

 
Konečně mi je trochu teplo a tak si sundám pléd z vlasů. Odkryly se moje tmavé vlasy, zplihlé od vlhkého prostředí venku na palubě. Velké hnědé oči těkají kolem. Všimnu si, že ten elegán si vyndal knihu a začal v ní číst. " Šťastlivec. Já neměla čas na nějaké velké balení, na knihu jsem si ani nevzdechla."

Neušlo mi ani, že jeden zvídavý chlapík se snažil, zjistit, kam chodí ti námořníci. I když já si osobně myslím, že tam tajně nosí ty mrtvé, o kterých pak říkají, že tajuplně zmizeli. Zabalí je do těch pytlů, které občas vynášejí ven. " Tajně doufám, že to není žádný mor nebo kurděje. Ani nevím, jestli se na kurděje umírá, ale víc mě nenapadá. Oni přeci nemohli nikam jen tak zmizet, jsme přeci na lodi a ta pluje po moři!"

Uslyším, jak se snaží ten hubeňour taky zjistit, co tam ten chlapík mohl vidět. Podle mě asi nic. " Tak bych si teď dala šípkový čaj od babičky, ach jo. Cože, oni jdou dovnitř. Chce se mi křičet, aby nechodili, ale z mých úst nevyjde ani hlásek. Na mém obličeji je vidět velká obava."

Kuraookami
2.12.2018 20:57:57

 
Nově příchozí chlápek se vydá ke dveřím a můj společník vypadá, že taky nic nenamítá. To je pravda, kuchtík neuteče. Personál narozdíl od cestujících nemizí.

"Jasně, že jdu. Lepší než zmizet bezestopy."

Odpovídám na otázku muže s hůlkou, načež se vydám k němu - a dovnitř.

Aldiana
2.12.2018 20:56:11

 
Už už mám na jazyku odpověď na mužova slova, když se ony tajemné dveře otevřou. Jako obvykle rychle sklopím oči jinam a předstírám, že o kuchtíkovi ani nevím. Věnuji se místo toho muži za novinami - jehož poslouchám možná až s trochu moc předstíraným zájmem.

Jakmile si všimnu nezamknutých dveří, zbystřím. A očividně nejsem sám.
V odpověď na mužovu poslední otázku se rádoby lišácky usměji.
"Hmm... Kuchtíka můžeme sledovat i příště." špitnu mu opatrně.

Než se ale stačím vůbec zvednout u dveří je ten cizinec, co sem sotva vešel. Mrknu na nějl pak na svého společníka a rychle se vydám ke dveřím. Oči mi přitom těkají nervózně po místnosti.

Sardirius
2.12.2018 20:53:29

 
Teď nebo nikdy

Zavřu knihu a pomalu se zvednu. Rychlím, ale jistým krokem se vydám ke dveřím. Když k ním dorazím podívám se na nejbližší stůl.

”Jdete?”

Řeknu plině anglicky a ani nečekám na odpověď a pomocí hůlky otevřu dveře.

Je na čase to rozlousknout


Kuraookami
2.12.2018 20:47:14

 
"Ne, neslyšel. Někdo jde k těm dveřím. Za nimi jsou schody. Takže klidně povídejte, alespoň nebudeme vypadat, že šmejdíme v tom, co se děje."

Prohodím k mému společníkovi. Z dveří vyleze jakýsi kuchtík, ale nezavře dveře.

"Hmm, co teď? Kuchyně je na druhou stranu, takže kdoví co chystá, ale pak by to mohlo být zamčené..."
Zadívám se na společníka "Nebo si jen chcete povídat a nechcete tomu přijít na kloub?"

AlaCz
2.12.2018 20:44:35

 
Dveře se opět otevřou jak jeden z kuchtíku vyjde ven s prázdným pytlem a vydá se pryč ze salónku, ačkoliv za sebou postrčí dveře asi je zapomněl zamknout a jednoduše se vydal zpátky odkud přišel. Ti zvědavější teď stáli před rozhodnutím.

Dveře byli viditelně mírně pootevřené, nikdo se tím směrem nedíval. Tedy alespoň viditelně ne. Většina lidí dělala jako, že nic jelikož jak už se osvědčilo - Bylo to bezpečnější. Vydat se dolů po schodech bylo bezpečné aspoň pro zatím.

Ale také jste se mohli vydat za kuchtíkem a sledovat kam míří a co má za úmysly jelikož se nezdálo, že by se chytsal vrátit do kuchyně a to už se pomalu blížila večeře.

Aldiana
2.12.2018 20:40:16

 
"Hmmm hm" zabručím souhlasně na zvědavcovu odpověď a se zájmem sleduji, jak se usadí k mému stolu, oči nespouštěje z tajemných dveří.
Tak bylo jen otázkou času, než začnou být lidi zvědaví.

"Slyšel jste někdy ten příběh o Sweeney Toddovi?" Nahodím tiše, skoro šeptem, k mému novému společníkovi. Oči mi přitom opět sklouznou k zamčeným dveřím.

Sardirius
2.12.2018 20:33:02

 
Vejdu do salonku. Jsem v perfektně upraveném obleku a mé lehce prošedivělé vlasy jsou pečlivě upraveny. Z lehka se opírám o hůlku. V podpaží si nesu knihu. Nejdříve se rozhlédnu po cestujících. Po té vytáhnu hodinky z kapsy.

Dneska jsem se opozdil. Sakra.

Nevědomky si upravím motýlka a vydám se k nejbližšímu stolku. Kde si sednu a otevřu si knihu. Čtu jen napůl. Jelikož bedlivě sleduji každého v místnosti.

Přežil jsem horší zvládnu i tuhle loď.

Kuraookami
2.12.2018 20:27:00

 
Hmm. Tak tohle nepomohlo. Schody dolů do neznáma a nezřetelné mumlání. Super. A někdo na mě mluví.

Povzdechnu si. Začínám si říkat, že v tom je až moc fantazie, když si říkám, že by tam mohlo být vysvětlení. V tu chvíli uslyším kroky.

Sakra, někdo jde.

Přitočím se k nejbližšímu stolku, kde sedí muž, který na mě mluvil, kde se posadím na židli. Otevřu si noviny a tvářím se, že si v nich čtu - ačkoliv ani nevím, v jakém to jsou jazyce.

" Netuším. Ale něco mi tu nesedí."

Možná bych ho mohl sledovat. Přece jim nemůže být tak lhostejný, že jim mizí cestující.

Dál po očku sleduji, kdo vyleze z těch dveří.


Aldiana
2.12.2018 20:23:19

 
Sedím kousek od dveří, jako obvykle. Malý, až téměř nezdravě hubený muž s blonďatou kšticí a rádoby-strništěm kolem úst. Zdá se, že si tak nějak odmítám připustit, že já prostě nebudu ten krasavec s bohatým vousem, jako můj otec...

Už někdy od třetího zmizení jsem v salónku pečený vařený.
Kdo by taky chodil někam sám v téhle atmosféře. Nene, čím víc lidí, tím víc bezpečí... no ne?

Trošku s sebou trhnu, když se jedna s cestujících postaví a přesune se zvědavě k těm dveřím, kam smí jen posátka.
"Co myslíte, že tam schovávají?" Prohodím k dané osobě chraplavou angličtinou. Tak nějak mě v danou chvíli nenapadne, že mi možná ani nebude rozumět.

Rozhodně si s někým povídat. Zatuchlého sezení už mám po těch několika dnech jaksi dost. A to je ještě většina plavby před námi.
Možná lepší si udělat co nejvíc přátel...

AlaCz
2.12.2018 20:18:53

 
Všichni si evidentně hleděli svého, mysleli si, že je to tak lepší. Nikdo ani nevzhlédnul ke Španělovi, který se vydal ke zamčeným dveřím. Dveře nebyli na první pohled výrazné, byly z kovu a natřené na černo. Měli opravdu malé kulaté okénko, kterým však byli vidět jen schody.

Zezdola toho nebylo moc slyšet, nějaké mumlaní ale bůhví v jakém jazyce to bylo. Někdo tam něco házel na podlahu to bylo jasné jelikož to byl jediný rozeznatelný zvuk předtím než se zase rozezněli schody jak se člen posádky vydal zpět nahoru.

Harrieta
2.12.2018 20:00:00

 
Posadím se do rohu, zahalená zimomřivě do vlněného plédu. Trochu bojácně se rozhlížím kolem. " Tak zase je nás o dalšího méně. Možná už nikdy do Ameriky nedoplujeme. Bráška nebude vědět, že jsem ho nakonec poslechla a vydala se za ním. Ani jsem mu nestihla napsat a tak..." Možná se mají tamti Francouzi, je jich víc a tak se mají s kým bavit. Bloumám očima po salónku " Karty taky neumím. Mít tady tak knížku... Aspoň tu není taková zima."

Mám takové nutkání zvednout se a zmizet ve své kajutě. Je sice malá, žádný komfort, ale na to jsem zvyklá. Zamkla bych za sebou a svítila až do rána. Proč já jen chodila sem, mezi všechny ty lidi, kteří jsou vyděšení jako já, ale někteří to nedávají najevo. Jenže tady jsem s víc lidmi, tady si snad nikdo na nikoho jen tak netroufne.


Kuraookami
2.12.2018 19:55:40

 
Zajímalo by mě, kam vždycky tam chvátají s těmi pytli... A co v nich vůbec mají. Na jídlo ani pytle s odpadky to nevypadá.

Vstanu a pomalu, nenápadně se vydám blíž k těm dveřím. Rozhlídnu se, jestli si mě někdo všímá a počkám si, až budu zas všem úplně ukradený - jen další pochodující cestující, co je toho. Stoupnu si blízko ke dveřím, poslouchám, jestli za nimi něco neuslyším.

AlaCz
2.12.2018 19:46:12

 
Salónek byl poloprázdný a moc zábavy zde člověk mít nemohl. Ale bylo to lepší než stát venku na palubě, tam bylo temno a foukal neskutečně studený vítr. V salónku bylo teplo, byli tam pohodlná křesla a dokonce tam byl terč na šipky, polovina šipek byla teda pryč ale furt lepší než nic.

Několik Francouzů kouřilo stranou u okýnka zatímco jeden Brit se snažil domluvit s Němcem zatímco hráli karty. Čas od času ta nejsilnější lampa několikrát zablikala a pak pokračovala ve vyzařovaní žalostně slabého, nažloutlého světla.

Jeden z posádky se rychle mihnul salónkem a vlezl do postranních dveří, které za sebou zamknul. Takhle to dělali každý den minimálně třikrát a pokaždé něco nosili v pytlích. Nikoho však do těchto dveří nepouštěli.

Kuraookami
2.12.2018 19:13:24

 
Povzdechnu si.
Takhle to vypadá, že místo splněných snů skončím v nějaké noční můře. Jako by to tak už tak nevypadalo. Super.
Rozhlídnu se po salónku a vidím, že chybí další pasažér.
Super. Tímhle tempem tu za chvíli nebude nikdo.
Nejistě se rozhlížím po ostatních. Čekám. Fernando byl můj krajan. Sice jsem ho až do cesty neviděl, ale i tak cítím jistou sounáležitost. A nejistotu.

//Kami nikde nenašel nějaké... informace, za co hrát, nevadí, když budu taky hrát nějakého náhodného španěla, ne?

AlaCz
2.12.2018 19:02:45

 
Už jste byli na palubě velkého parníku dobrých pět dní. Za celou dobu cesty jste ani jednou neviděli slunce, naopak celá paluba byla zahalená ve stínu. Ve svých kajutách jste museli mít nestále zapnuté lampy jinak by jste neviděli ani na krok. Ale v tomto proklatém roce na konci devatenáctého století jste byli ochotni to vše strpět aby jste dosáhli země svých snů - USA.

Dneska zase zmizel další pasažér, Fernando byl prý se Španělska. neměli jste moc času jej poznat ale náhle se po něm slehla zem a nikdo z posádky ho údajně neviděl. Jenže takhle to bylo už několikrát předtím, za celých pět dní zmizelo již osm pasažérů a všichni dělali jakože nic. Všichni se sešli v salónku když si toho všimli, byla zde dost pochmurná atmosféra díky tomu, že další pasažér zmizel i díky tomu, že zde nebylo skoro žádné světlo.
<< nejnovější << << novější << 
Liraell


 


 

 
 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.