abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
:: Bohové Anthaly ::
Autor: Carlist Rieekan Kategorie: 30.10.2006
Dobrodružství připravit pro tisk
Popis Anthaly

Dříve, než začnu psát o Bozích, jež řídí osudy vetkané v předivo minulosti, přítomnosti i budoucnosti, seznámím čtenáře s Anthalou – zemí, či místem, kterému Bohové vládli a které stvořili. Anthalu stvořil kdysi dávno – během Bezletého věku – Ation, nesmrtelná bytost, mající dar tvořit pouhou myšlenkou a obývající bezednou nekonečnost vesmíru. Na tomto místě nebudu zdlouhavě rozebírat legendy o Vzniku, pouze zkráceně popíši svět, jež Ation dokázal vytvořit.
Pro popis světa použiji výňatek z díla Mistra Aredhela, profesora Darbanské Univerzity, které se jmenuje „Poloha na Anthale“ a bylo napsáno roku 1347 C.v.:
„Jest to kamenná koule, podle jiných názorů kovová. Její průměr nebyl stanoven a panuje o něm též mnoho protichůdných myšlenek i výpočtů. Avšak výpočty vždy vycházejí v rozmezí 6 000 až 10 000 mil (je myšlen průměr). O jejích pohybech se mnoho neví, je možno, že se nepohybuje.
Jest známo, že koule ta má tři oběžnice – zlatý Usturian, jež osvětluje Anthalský den, a kterýž jest o mnoho menší. Snad do padesáti mil v průměru. Jeden jeho oběh trvá dvanáct denních a čtyři noční hodiny.
Dalšími koloběžnými tělesy jsou Rhinos a Minos, kteréžto vznikly později než Usturian a jsou stříbrné. Osvětlují noční pouť a jsou jistě menší. Rhinos má možná 20 mil a Minos jest drobnější a měří snad 18 mil. Vydávají mnohem horší světlo, spíše mdlé a matné. Obíhají stejně dlouhou dobu jako Usturian, avšak na klenbě jej nikdy nedostihnou, jelikož Usturian odchází v době, kdy oba přichází…
Posledními tělesy na klenbě viditelnými jsou hvězdy – o tom, kde se vzaly se též vedou rozpravy. Z legend jest ovšem známo, že to jsou diamanty, kteréžto Ation po klenbě rozhodil. Jest ovšem též možno, že vidíme oběžnice jiných světů, jen jest podivné, proč nejsou téže ze zlata. Existují též názory, že hvězdy představují jakési ,průhledy‘ do jiných sfér, než je ta naše.
Nakonec musím podotknouti a poukázati na nepřesnost čísel, jelikož cifry nikdo neměřil a informace pocházejí od Theurgů. O malých tělesech dávají sféry pravdivé informace, ale o velikosti Antaly se jejich výpovědi liší, rovněž o hvězdách.“

Z tohoto systému plyne jednoduché uspořádání roku – všechny dny mají 12 hodin (přibližně stejně dlouhých jako hodiny pozemské) a noci jsou sice stejně dlouhé, ale dělí se pouze na čtyři části. 12 časových úseků proto, že dvanáct Bohů převzalo pod svá ochranná křídla jednotlivé úseky. Byli to Bohové z Dómů Světla, Živlů a Bytostí. Čtyři noční úseky jsou zase v pravomoci čtyř původních Bohů Dómu Utrpení. I přesto, že jeden bůh později přešel do Dómu Bytostí, zůstala mu čtvrtina noci a ve dne žádnou hodinu nedostal. Rok se dělí na čtyři sta dní, ty na šestnáct období po pětadvaceti dnech.
Rok začíná květenou (tedy jarem), které kontroluje Dóm Živlů. Poté přichází na řadu sečnice (léto) s Dómem Světla, na jejíž záda dýchá sklizeň, nebo také veselí (podzim), reprezentované Dómem Bytostí. Rok je zakončen sněžnicí, v jižních krajích zvanou chladnem (zimou), kterou „řídí“ Dóm Utrpení.

Chronologie Anthaly

Veškeré dění na Anthale je uspořádáno do čtyř věků. Následující řádky budou jen chudým obrazem toho, co tyto věky dějinám přinesly, avšak doufám, že čtenáři osvětlí – alespoň trochu – události, které se staly.

Bezletý věk (obvykle se neznačí)
Z tohoto věku neexistují žádné záznamy, kromě těch, jež si vedly sami Bohové. Během Bezletého věku byla vytvořena Anthala a její oběžnice, Ation zformoval kontinenty a povolal Vyšší Bohy, nazývané Estëria, kterých bylo celkem šestnáct. Estëria pomohli Ationovi dotvořit svět, přičemž se zabývali drobnostmi. Ation rozpoznal jejich talenty a pomohl jim rozvinout jejich schopnosti na nejvyšší možnou úroveň. Díky tomu mohli Estëria – vedení moudrým Ationem – vytvořit faunu, floru, ale také mořské proudy, větry, sopky a nakonec také dílo nejvyšší, inteligentní bytosti.
Po tvrdé práci, kterou Bezletý věk začal, nakázal Ation Vyšším Bohů, aby si zřídili Dómy vchodné k obývání. Vázáni přátelstvím se Estëria rozdělili na čtyři skupiny po čtyřech a vystavěli čtyři Dómy na odlehlém, ale rozlehlém, ostrově jménem Sirm. Než věk skončil, stály na Sirmu čtyři honosné paláce, které však zely prázdnotou, protože každý z nich měl pouze čtyři obyvatele.
Liší se názory na přesnou délku věku. Někteří učenci tvrdí, že je to právě 2000 let, jiní říkají, že Bezletý věk trval celkem 2222 let.

Věk Chaosu (značí se CH)
Věk Chaosu začal novou tvůrcovskou prací jednoho z Bohů Dómu Utrpení – Sârchona. Sârchon během Bezletého věku vytvořil veškeré smrtelné rasy a ty jej uctívaly. Sârchon byl ale nadán obrovskou vynalézavostí a inteligencí a z celého srdce toužil vyrovnat se Delësilmé – Bohyni z Dómu Bytostí – která dokázala s Ationovou pomocí probudit život v dracích a elfech a vdechnout jim nesmrtelnost.
Jeho první pokusy nedopadly dobře. Vytvořil skřety, zoufalou parodii na svojí předchozí práci, kteří žili a umírali rychle jako hmyz. Sârchon sám byl znechucen tím, co udělal, a přestal vycházet mezi ostatní Estëria. Celé roky sedával dlouho do nocí ve svých komnatách a přemýšlel, jak bez pomoci Ationa dokáže ostatním, že i on může vdechnout živému tvoru nesmrtelnost.
Konečně předlouhá práce přinesla kýžené plody. Z děr v zemi začali vylézat lidé bez masa a s potrhanou kůži, nakažení nemocemi, avšak neschopní zemřít – tedy pokud jejich život, stejně jako život elfů či draků, neukončí někdo násilně. Tyto stvůry však nejednaly jako nesmrtelná díla Delësilmina. Chovaly se jako by nežily a nebyly Sârchonovi vděčné za to, že je přivedl k bytí. Proto byly pojmenováni nemrtví.
Jako poslední vzešli z pod jeho rukou démoni a ďáblové – pokřivené obrazy poslů elementů, jež v předchozím věku vytvořili Bohové z Dómu živlů. Démoni i ďáblové byli konečně takoví, jaké si je Sârchon představoval. Byli rychlí, mrštní, inteligentní a ze všeho nejvíc toužili po životě. Sârchon přenesl své nejnovější výtvory mezi ostatní rasy, aby je naučil žít pospolu, ale jeho pokus dopadl strašlivě. Plně se projevila pokřivená mysl ďáblů, posedlých životem, kteří se všemožnými kličkami snažili získat duše smrtelníků i nevypočitatelnost démonů, jež se proháněli mezi ostatními, dostávali se do jejich nitra a křivili jejich duše. Jejich krvelačnost ještě umocnili ostatní členové Dómu Utrpení, kteří učili ďábly a démony novým dovednostem a úskokům, a také přiváděli mezi smrtelníky skřety a nemrtvé.
Když Sârchon uviděl, co vytvořil, přiběhl kajíce se k Ationovi a bál se, že bude strašlivě potrestán. Ation jej vyslechl a požehnav mu mocnou paží, usmál se. „Neboj se, Sârchone, tvé dílo nebylo zbytečné,“ začal, „alespoň se smrtelní naučí více hledět do budoucnosti, zatímco nesmrtelní se obalí minulostí. Nyní jsi vytvořil bytosti přítomnosti, žijící pro každý okamžik. Bohužel to nebylo dílo dobra, proto musíš být za svůj čin potrestán.“
Sârchon zesinal, neboť jej Ationova mírná slova ranila mnohem víc než případné výkřiky a urážky.
„Víš, co musíš udělat. Musíš Opustit Dóm Utrpení a sezvat ostatní Vyšší Bohy k zápasu s Chaosem…“ rozhodl po chvíli Nejvyšší.
Dlouho trvalo, než se Sârchonovi podařilo naplnit sudbu Ationovu. Až v roce 1855 CH vyrazily houfy spřátelených armád vedených zástupci tří Dómů do války proti silám Dómu Utrpení. Nikdo netušil, že válka trvající jedenáct let, zničí a přetvoří tvář Anthaly. Rok 1866 se stal posledním rokem Věku Chaosu a také rokem, kdy spojené armády tří Dómů porazily své protivníky.

Věk vyhnanství (značí se V.v.)
Po vítězství nad Chaosem uvrhl Ation démony, ďábly a tři poražené Bohy do vyhnanství. Skřety a nemrtvé zanechal, protože bez svých temných velitelů nebyli natolik nebezpeční, aby mohli ohrozit samu existenci Anthaly. Ation kdysi vytvořil pro případné vyhnance sféry – světy, jež se zdály být Anthalou a zároveň Anthalou nebyly. Sârchon, ač člen vítězné strany, byl potrestán a musel se kát. Měl vytvořit nový kontinent, jménem Carimon, a umožnit, aby byl obyvatelný. Pak se jeho bývalí druhové mohou vrátit ze svého vyhnanství. Démoni a ďáblové zůstanou uvězněni ve sférách až do konce dnů.
Sârchon byl poháněn touhou po odpuštění, proto mu práce šla rychle. Některým Estëria se jej zželelo, proto mu s úkolem pomohli. Carimon byl vytvořen za pouhých 378 let, proto je Věk vyhnanství zdaleka nejkratší ze všech proběhlých věků.

Carimonský věk (značí se C.v.)
Po vytvoření Carimonu se Estëria izolovali na Sirmu a zařekli se, že se smrtelníky i nesmrtelnými budou jednat, pokud možno, co nejméně. Toto rozhodnutí se nazývá Slib. Jako prostředníky k častému jednání s nimi si ale vybrali Polobohy – Statëria. Obvykle to byli mýtičtí hrdinové uplynulých věků, kteří byli vybráni pro své vlastnosti a vzati z posmrtného života z Ationových síních Věčnosti.
Když byl vytvořen nový kontinent, staré nezanikly a jejich obyvatelstvu byla dána možnost volby. Buď půjdou osidlovat nový, válkou neponičený, ale naprosto neznámý Carimon, nebo zůstanou ve své rodné zemi. Je s podivem, že většina se rozhodla opustit své rodné domovy a nechala se s pomocí Estëria i Stäteria dopravit na Carimon.
Během Carimonského věku se stalo mnoho událostí, avšak zde není místo se o nich podrobněji rozepisovat. Pro další informace nechť čtenář vyhledá kroniku té země, kterou chce poznat blíže.

Ation

Ation, zvaný také Nejvyšší, Prvorozený, Moudrý nebo Jediný, je mocnou bytostí z hlubin času a vesmíru. Jeho původ není znám, ví se pouze, že je nadán schopností vytvářet věci pouhou myšlenkou, že je stvořitelem Anthaly a že povolal Estëria z nebytí.
Ation je tajemným Bohem a pravděpodobně tomu nikdy nebude jinak. I nevěřící, který nevyznává žádného Boha, má strach z vůle Prvorozeného. Duše živého inteligentního tvora totiž přichází do Ationových síní Věčnosti, kde jsou zváženy všechny jeho životní skutky a je rozhodnuto, zda dojde věčného Zatracení, či bude moci pokračovat v bytí během Posmrtného života. Sleduje také rovnováhu sil na Anthale a pokud by došlo k porušení Principu, který byl vytvořen během Věku vyhnanství, je schopen vrátit síly zpět do rovnováhy…
Ation rovněž bdí nad rovnováhou sfér a jeho mysl je schopná zasáhnout, pokud někdo sféry zneužívá. Takového nešťastníka obvykle stihne vysoký trest už za jeho života a pokud se do smrti nekaje, bývá Zatracen. Díky sférám také byla objevena magie. Anthala je „obalena“ sférami, z nichž každá má obrovský energetický potenciál, včetně té původní (dalo by se říct i vlastní). Tudíž stačí půjčit si magenergii vlastní sféry, a když je kouzlo zakouzleno, uvolní se použitá magenergie zpět. Proto zůstává celková hladina energie použitelné ke kouzlení v původní sféře vždy stejná.

Estëria

Dóm Světla (Alahisirm)

Hátílie (Bohyně inteligence a moudrosti)
Hátílie je nadána největší inteligencí a moudrostí ze všech Estëria. V počátcích věků stála v pozadí a její úradky měly značný vliv na jednání Nejvyššího. Mezi první elfy a ostatní bytosti přinesla znalost písma a díky ní byly položeny základy magie. Byla to právě ona, která s Ationovou pomocí vytvořila na počátku Věku vyhnanství Princip, jež určuje rovnováhu Pořádku a Chaosu na Anthale.
Její Statëria bývají moudří kouzelníci či alchymisté, kteří odhalili světu některá z tajemství bytí.
Bývá zobrazována jako mladá dívka s bezednýma černýma očima bez bělma, oděná ve světlý vlající plášť, a svitkem pergamenu v ruce.

Sirdaeron (Bůh míru a odpuštění)
Během Bezletého věku nezastával žádnou důležitější funkci, ale několikrát vyjednal mír mezi elfy a trpaslíky, kteří měli problémy se vztahy už od počátku historie. Jeho největším činem je podpora Sârchona na konci Věku Chaosu, kdy mu pomáhal přemlouvat ostatní Estëria k tažení proti rozrůstajícím se armádám Chaosu. Byl také prvním Bohem, který pracoval se Sârchonem v průběhu jeho trestu a má tak značný podíl na vytvoření Carimonu. Během válek často porušuje Slib a ukazuje se oběma nepřátelským stranám a nabádá je k míru. Oblíbil si Delësilmë, protože odpustila Sârchonovi jeho touhu po překonání jejích děl.
Statëria jemu sloužící bývají mocné osoby, které šířili během života mír a Pořádek.
Obvykle je zobrazen jako stařec s dlouhými stříbrnými vousy v prostém bílém rouchu. V ruce mívá pokroucenou hůl zdobenou snítkami cesmíny.

Allfalon (Bůh Usturianu, Rhinosu a Minosu)
Na počátku času, krátce po příchodu Estëria se stal jedním z nejbližších a nejdůvěrnějších přátel Ationa, protože v době, kdy byl Nejvyšší zaneprázdněn, staral se o oběžnice Anthaly, čistil je a cizeloval, aby to byly neustále dokonalé koule z ryzích kovů, a udržoval jejich vnitřní světlo, ozařující Anthalu na její pouti dny. Světlo oběžnic udržoval dokonce i během Věku Chaosu, proto se neúčastnil závěrečné bitvy, která probíhala v letech 1855 – 1866 CH. K Usturianu, Rhinosu nebo Minosu se dostává ve svém stříbřitém voze, který elfové pojmenovali „Kometa“ a jež je dobře viditelný na noční obloze. Společně s Bohem zbraní nikdy neporušil Slib.
Allfalon má jen málo Statëria a neví se, podle jakého kritéria si je vybírá.
Bývá zobrazen jako hubený, vysoký muž s vlajícími hnědými vlasy. Oděn je do černého roucha se symboly Usturianu, Rhinosu a Minosu.

Intäleon (Bohyně štědrosti, dobrosrdečnosti, pochopení a lásky)
Intäleon měla odjakživa dobré vztahy se všemi z Estëria pro svou jasnou a čirou povahu, nezkalenou zlými myšlenkami. Přátelila se nejenom s Bohy, ale také s rozumnými bytostmi a byla velmi zarmoucena, když jeden z jejích nejlepších přátel – Sârchon – zklamal a přivedl na Anthalu stvůry Chaosu. Intäleon však pochopila, proč Sârchon takto učinil, ale nehněvala se na něj. Naopak mu byla velkou oporou v jeho osamělé práci během Věku vyhnanství… V nynějších dobách také porušuje Slib a pomáhá osamělým a zamilovaným, jež jí vyznávají.
Intäleon rovněž nemá příliš služebníku mezi Statëria, ale jejím vazalem se může stát prakticky kdokoli.
Má podobu překrásné dívky v zářivě červených nebo bleděmodrých šatech s květy růží zapletenými do jejích zlatých vlasů.

Dóm Utrpení (Urkâlsirm)

Urhûluk (Bůh války)
Estëria ze všech nejproradnější – Urhûluk – založil Dóm Utrpení a vystavěl jeho ocelový palác. Již v Bezletém věku proti sobě poštvával mírumilovné obyvatele a byl to právě on, kdo stál za nepřátelstvím elfů a trpaslíků, když neprávem osočoval jejich vůdce jménem druhé strany. Ze Sârchonových nestvůr si oblíbil démonického létavce – nesmrtelnou napodobeninu draka – a roznášel smrt svým nepřátelům na všech bojištích Anthaly, oháněje se černým mečem Urkâlem (meč Utrpení), jež pro něj z temného jádra Rhinosu stvořil Dalfhark. Když byl vypovězen, byl mu jeho démonický létavec odebrán a již se s ním nikdy neshledal. Nyní brázdí bojiště, porušujíc přitom Slib, na plamenném koni, jež mu věnovala Nelfelé (Bohyně ohně), a je protipólem Sirdaerona – pomáhá bojujícím ve válce.
Urhûluk má pravděpodobně nejvíce Statëria. Jeho služebníci jsou verbováni z mocných válečníků i mazaných vojevůdců.
Vypadá jako mohutný muž s rudými vlasy a vousy, oděn je v plátovou zbroj jedinečné kvality a v ruce třímá černý meč Urkâl.

Dalfhark (Bůh zbraní a nástrojů)
Jedinečný kovář, kterého si oblíbili hlavně trpaslíci, doplatil bohužel na svou ješitnost a povýšenost. V honbě za vytvořením co nejdokonalejší zbraně neváhal ukrást rudu z oběžnic Usturianu, Rhinosu i Minosu, čímž proti sobě popudil Allfalona i Nejvyššího. Přestože vytvořil mnoho krásných nástrojů, podlehl nakonec volání Urhûluka a jal se tvořit pouze zbraně. Po svém návratu z vyhnanství se usadil. Dalfhark s Allfalonem jako jediní dva z Estëria nikdy neporušili Slib.
Jeho pomocníky se stávají zruční kováři převážně z řad trpaslíků.
Je zobrazován jako svalnatý muž s uhlově černými vlasy i vousy. Oblečen bývá do těžké kožené zástěry a kožených kalhot.

Eshálëon (Bohyně krutosti)
Eshálëon Strašlivá, jak jí zval sám Urhûluk, obávaje se její osoby, je nejtajemnější z Estëria. Její konání je skryto rouškou nevědomosti a jen málokdo opravdu chce zjistit, co během věků uskutečnila. Je jisté, že to byly činy strašlivé a kruté, když i Bůh války odmítá o těchto skutcích mluvit.
O jejích Statëria je známo rovněž nemnoho.
Její podoba je téměř stejně strašlivá, jako zvěsti, které o ní kolují. Na hlavě má nasazenou lebku skrývající její tvář a chodí oděná v háv z kostí. V ruce třímá kostěný palcát, vytvořený Dalfharkem, a jezdí na kostěném koni, díle Sârchonově.

Dóm Živlů (Lamëossirm)

Nelfelé (Bohyně ohně)
Během Bezletého věku vytvářela společně s ostatními Estëria z Dómu Živlů a Nejvyšším původní kontinenty. Její práce se týkala hlavně sopek a zdrojů tepla na Anthale. Nelfelé se postupně stala představitelkou Dómu Živlů, poněvadž se svým živlem měla nejméně práce a přesto se Nejvyššímu zdál být nejdůležitějším. Když se vrátili vyhnaní Estëria, přetvořila několik svých elementálů – salamandrů v ohnivé koně a věnovala je Bohovi války. Už o počátku věků žije s Ahmalásem, Bohem vody.
Její Statëria bývají nejčastěji alchymisté s hlubokou znalostí ohně.
Bývá zobrazována jako démonicky krásná dívka, oděná v plamenný háv, vlasy planoucí a oči plné jisker.

Ahmalás (Bůh vody)
Voda tvořila důležitou složku při vytváření prvních kontinentů. Nejvyšší Totiž vytvořil Anthalu zcela pustou – bez půdy i bez vody – a zdála se mu tak krásná a dostačující. S příchodem Ahmaláse se vše změnilo. Po dlouhých rocích přemýšlení, podpořených krásou své milé Nelfelé, Ahmalás přišel na to, jak vytvořit tekoucí substanci přinášející život. Pojmenoval ji vodou a vytvořil jí ohromné, téměř nepředstavitelné, množství... Jeho dobrým přítelem je Víaturmë, s nímž spolupracoval na vytvoření počasí a koloběhu vody.
Ahmalásovy Statëria bývají nejčastěji alchymisté s hlubokou znalostí vodního živlu.
Jeho podoba odráží samotnou podstatu vody – někdy je jemný a příjemný, jindy se dokáže rozbouřit a zabíjet. Vypadá sice mladě, avšak jeho oči jsou jako bezedné studny. Jeho vlasy se lesknou a vypadají jako pramínky horských bystřin. Oděn bývá do zpěněného hávu vytvořeného z mořských vln.

Halasilmë (Bohyně země)
Halasilmë dotvářela zevnějšek celé Anthaly. Skalnatý povrch musel být nejprve pokryt hlínou a úrodnou prstí a poté do něj Halasilmë Zahradnice (jak jí často zval její milovaný Víaturmë) vložila semena rostlin a stromů. Nebyla to lehká práce, Halasilmë často dorazila na Sirm zcela vyčerpána. Ve své práci byla podpořena Dalfharkem, jež pro ní (na Víaturmovu objednávku) vytvořil překrásné zahradnické nástroje, které jí pomáhaly v jejím věčném snažení. Usuzuje se, že Halasilmë je sestrou Delësilmë, protože si jsou svým zevnějškem i jednáním podobné, jak jen sestry mohou být.
Její Statëria bývají nejčastěji alchymisté s hlubokou znalostí země.
Halasilmë svojí podobou do Dómu Živlů nezapadá, protože vypadá jako dívka s oříškovými vlasy a očima stejné barvy. Oděná je obvykle v šat pastelových barev, v ruce či za pásem mívá některý ze svých zahradnických nástrojů.

Víaturmë (Bůh vzduchu)
Stvořitel počasí a vzduchu Víaturmë se krátce po tom, co byl povolán na Anthalu bláznivě zamiloval do Halasilmë Zahradnice a pomáhal jí v jejím snažení. Pyl jejích rostlin roznášel svými vzdušnými proudy a díky mohutným vichřicím nosil svoji milou na místa, která chtěla navštívit. Později jí daroval mocné nástroje stvořené Dalfharkem, dávno předtím, než Boha zbraní dostihly jeho špatné vlastnosti. Počasí spojil s dílem Ahmaláse, jež je jeho dobrým přítelem.
Víaturmovy Statëria bývají nejčastěji alchymisté s hlubokou znalostí vzduchu.
Jeho podoba je stejně nestálá, jako větry, kterým vládne. Někdy vypadá jako moudrý stařec, jindy jako neposedný mladík. Vždy je však oblečen do roucha, vytvořeného z drobností, které po celé Anthale vyrval vítr zemi a jeho věčně bezvousou tvář lemují rozcuchané vlasy stále měnící svůj tvar, jako by si s nimi pohrávaly vzdušné víry.

Dóm Bytostí (Cëratosirm)

Isfrahil (Bůh řemesel)
Isfrahil je přátelským a společenským Bohem. Od Bezletého věku chodil často mezi obyvatele všech národů, rozmlouval s nimi, učil je řemeslům a vedl jejich kroky. Svoji činnost musel v Carimonském věku omezit, protože se cítil vázán Slibem, nikdy však nepřestal své žáky navštěvovat docela. Krátce po vzniku Dómu Bytostí se začal scházet s Oisilis, jelikož se mu zdálo, že umění doplňuje řemesla. Dlouhé roky spolu rozprávěli a v té době se Oisilis Isfrahilovi zalíbila a vášnivě se do ní zamiloval.
Isfrahil má mnoho služebníků a nejčastěji to bývají velcí řemeslníci.
Bůh řemesel vypadá jako prostý řemeslník. Mívá na sobě volnou bílou košili a tmavé, obnošené kalhoty. Při slavnostních chvílích mění svůj oděv a obléká se do kvalitního tmavého obleku. Obvykle má zachmuřený výraz, ale jeho modré oči prozrazují, že jej práce baví. Barvu vlasů i účes neustále mění podle nálady.

Oisilis (Bohyně umění)
Bohyně umění byla plachá a samotářská, ale po seznámení s Isfrahilem se změnila. Její milý ji začal brát mezi své žáky a ona je naučila, jak prostou věc povýšit na umění. Věk vyhnanství pro ni byl jednoznačně nejpodnětnější, poněvadž mezi její žáky patřil i Sârchon a ostatní Estëria, kteří pracovali na vytvoření nového kontinentu. Oisilis je mezi prostými lidmi nepříliš oblíbenou Bohyní, protože ji vyznávají hlavně umělci, ale také lehké ženy, jejichž je patronkou.
Oisilis nemá mnoho služebníků a její Stäteria bývají velcí umělci.
Bývá zobrazována jako herečka, či tanečnice – v kostýmu, s rozevlátými tmavými vlasy, usměvavou tváří a hlubokýma zelenýma očima.

Ratëon (Bůh zvířeny a lykantropů)
Ratëon jako první z Estëria stvořil živou bytost - myš. Nebyla sice obdařena pronikavou inteligencí, ale ve světě, který již byl pokryt Halasilminými výtvory, dokázala myš přežít. Ratëon byl natolik povzbuzen svým úspěchem, že po několik století nedělal nic jiného, než tvořil, přemýšlel a upravoval. Netrvalo dlouho a Antala, postupně ožívající výtvory ostatních Estëria, byla zaplněna zvířectvem. Když Sârchon začal během věku Chaosu vytvářet své nesmrtelné zrůdy a Delësilmë darovala některým zvířatům magickou podstatu, zdálo se Ratëonovi, že jeho dílo je nicotné. Vytvořil proto lykantropy, bytosti obdařené bystrostí a pronikavou inteligencí, schopné měnit podobu. Bohužel netušil, že právě pro tuto vlastnost se lykantropové dostanou na okraj společnosti.
Stäteria Boha zvířeny bývají zcestovalí hraničáři či lykantropové.
Ratëon má podobu bezděkého druida. Dlouhé stříbrné vousy i vlasy mu splývají téměř k pasu. Oděn bývá do druidského pláště, v pase zadrhnutého provazem, na kterém se houpe platinový srp. V pravé ruce třímá hůl podobnou zkroucenému dubu.

Sârchon (Bůh inteligentních bytostí)
O Sârchonovi bylo mnoho vyřčeno v Chronologii Anthaly, nezbývá tedy než zopakovat, že tento Bůh je stvořitelem všech smrtelných ras, ale také nemrtvých a démonů, jimiž se chtěl vyrovnat nesmrtelným bytostem Delësilminým. Svých činů želel, proto opustil Dům Utrpení a na Ationovu prosbu svolal armády Pořádku. Během věku vyhnanství tvořil Carimon, v jeho snažení mu bylo nápomocno mnoho Estëria. V Bezletém věku se zamiloval do Intäleon, ale následující věk se odcizili. Po složení Slibu se k Intäleon znovu vrátil.
Sârchonovým Polobohem se může stát téměř kdokoli, jen musí pocházet ze smrtelné rasy.
Sârchonova podoba se přes všechny jeho činy nezměnila. Proto pořád vypadá spíše jako člen Dómu Utrpení. Je zobrazován jako svalnatý muž s krátkými černými vlasy a planoucíma očima oděný do bílé košile, černé kožené kazajky pobité nýtky a černých kožených kalhot.

Delësilmë (Bohyně draků, elfů a magických bytostí)
Delësilmë, téměř k nerozeznání podobná Halasilmë Zahradnici, objevila tajemství nesmrtelnosti a stvořila tak elfy podobné Sârchonovým lidem. Elfové byli moudří, krásní a vznešení, avšak chovali se povýšeně vůči ostatním rasám, dávaje ostentativně najevo svou nesmrtelnost. Kvůli tomu jim Delësilmë dala možnost Volby. Pokud je svět unaví, mohou „zemřít“ a přejít do Ationových síní. Elfové se jejímu daru vysmáli a mysleli si, že je naprosto zbytečný, a tento názor u nich přetrval do dnešních dnů. Přesto se najdou někteří jedinci, jež Volbu využijí… Díky elfské ješitnosti si Delësilmë uvědomila, že její dílo nebylo zcela dokončeno. Po předlouhém přemýšlení vytvořila draky, nesmrtelné vládce ostatních ras. Žel ostatní obyvatelé Anthaly draky nenásledovali a jejich dosazení na pomyslný trůn králů tvorstva se jim zdálo příliš násilné a nečekané. Z draků se stali samotáři, netvořící státní útvary a často unavení z dlouhého a zbytečného bytí. Delësilmë byla zklamaná, že její tvorové byli takto striktně odmítnuti a rozhodla se, že draky rozdělí na dvě kasty – draky Moudré a Divoké. Tak se stalo a jedině Moudrým drakům zůstala sudba nesmrtelnosti, avšak bez možnosti Volby. Naopak Divocí draci mohli zvolit den své smrti, ale věčný život pro ně zůstal kapitolou z minulosti. Začal Věk Chaosu a Delësilmë zpozorovala, že Sârchon vytváří nové bytosti. Jeho počínání se jí zdálo nechutné, ale nehodlala zůstat pozadu a začala upravovat některá s Ratëonových zvířat tak, aby souzněla s magickou podstatou Vlastní sféry. Takovým tvorům se často říká magické bytosti a jsou rovněž nesmrtelné. Když Delësilmë dokázala odpustit Sârchonovi jeho parodii na nesmrtelné tvory, začal si jí všímat Sirdaeron, Bůh míru. Ona však zůstala k jeho citům slepá a jeho lásku neopětovala.
Delësilminy Stäteria jsou mocní elfové a také několik draků.
Jak už bylo řečeno výše, je Delësilmë podobná Halasilmë. Vypadá jako dívka s oříškově hnědými vlasy a očima stejné barvy, oblečená v šat pastelových barev.

Dodatek A – Anthalský rok

Květena (jaro) je zasvěcena Dómu Živlů:
První měsíc = Období Ahmalásovo
Druhý měsíc = Období Halasilmë
Třetí měsíc = Období Víaturmovo
Čtvrtý měsíc = Období Nelfelino
Sečnice (léto) řídí Dóm Světla:
Pátý měsíc = Období Sirdaeronovo
Šestý měsíc = Období Hátílie
Sedmý měsíc = Období Allfalona
Osmý měsíc = Období Intäleon
Sklizeň, či veselí (podzim) kontroluje Dóm Bytostí:
Devátý měsíc = Období Isfrahilovo
Desátý měsíc = Období Oisilis
Jedenáctý měsíc = Období Delësilmë
Dvanáctý měsíc = Období Ratëona
Sněžnice neboli chlad (zima) je ovládána Dómem Utrpení:
Třináctý měsíc = Období Sârchonovo
Čtrnáctý měsíc = Období Dalfharkovo
Patnáctý měsíc = Období Eshálëon
Šestnáctý měsíc = Období Urhûlukovo

Dodatek B – Anthalský týden

Ationtel (Ationův den) je první den v týdnu. Během tohoto dne se konají trhy a je všeobecným zvykem, že během Ationtelu se nepracuje.
Firintel (Pracovní den) následuje po Ationtelu.
Middtel (Střední den) je třetí a tudíž prostřední den týdnu.
Lafirintel (Další pracovní den) je čtvrtým dnem.
Agsëfittel (Den znovuzrození) je posledním dnem v týdnu a přivádí tak na svět další týden. V pozdějších dobách se mu začalo říkat Edëtel (Poslední den).

Dodatek C – Anthalský den

Denní hodiny:První hodina po východu Usturianu = Hodina Ahmalásova
Druhá hodina po východu Usturianu = Hodina Halasilmë
Třetí hodina po východu Usturianu = Hodina Víaturmova
Čtvrtá hodina po východu Usturianu = Hodina Nelfelina
Pátá hodina po východu Usturianu = Hodina Sirdaeronova
Šestá hodina po východu Usturianu = Hodina Hátílie
Sedmá hodina po východu Usturianu = Hodina Allfalona
Osmá hodina po východu Usturianu = Hodina Intäleon
Devátá hodina po východu Usturianu = Hodina Isfrahilova
Desátá hodina po východu Usturianu = Hodina Oisilis
Jedenáctá hodina po východu Usturianu = Hodina Delësilmë
Dvanáctá hodina po východu Usturianu = Hodina Ratëona
Noční hodiny (noční hodina trvá třikrát déle než denní):
První hodina po západu Usturianu = Hodina Sârchonova
Druhá hodina po západu Usturianu = Hodina Dalfharkova
Třetí hodina po západu Usturianu = Hodina Eshálëon
Čtvrtá hodina po západu Usturianu = Hodina Urhûlukova

Dodatek D – Porovnání roku pozemského a anthalského

Z výše uvedeného textu vyplývá, že jeden anthalský den trvá dvacet čtyři denních hodin a jeden rok čtyři sta dní. Pro porovnání délek roku pozemského a anthalského tedy musíme znát přibližnou délku anthalské hodiny v jednotkách známých na Zemi. Při převodu se všeobecně vychází z faktu, že jedna denní hodina na Antale je o trochu kratší než hodina na Zemi. Pokud chceme určit délku roku, vyjde nám tedy číslo třista devadesát devět. Právě tolik pozemských dní má jeden rok na Antale. Z toho vyplývají některé anomálie – například plnoletost je na Anthale dosažena již v šestnácti letech apod. Pokud mi ovšem hráči píší životopisy, vycházím z počítání pozemského…
Hodnocení a komentáře k článku
dugarion 24.11.2006
24.11.2006

Pěkný, už se těším na další pokračování :)) Aspoň se dozvím něco o světě v němž hraji.

 

macahavik 24.11.2006
24.11.2006

its the good

 

Carlist Rieekan 1.11.2006
1.11.2006

Dík... Taky jak dlouho mi to trvalo... A bez South Parku bych z toho asi ouplně přišel o rozum...

 

RAADEKAN 31.10.2006
31.10.2006

Sakra chlape, seš teda bourák..,,svůj klobouk odhazuji v dál"....teda ...sakrA ... chci říct - SMEKÁM!!!

 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.