abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
:: Zápis z dobrodružství ::
Autor: ija Kategorie: 30.9.2005
Dobrodružství připravit pro tisk
Veškerá ta patálie začala úplně nevinně. Rod Sarimon tento rok pořádá tradiční oslavu uzavření kanálu na zimu a při té příležitosti najal velké množství pomocníků. Do kuchyně, na zábavu, a i na ostrahu okolí. Přihlásili jste se, proč ne.
Sešli jste se odpoledne před slavností na hospodářském dvoru paláce, pod kohortou desátníka Armkora. Chudák Armkor. Otrávený ze zadaného úkolu a ještě se mu sešla takováhle parta. Jeden vesničan lovec a jeden mládenec z lepší rodiny. Ostatní ani nepřišli. V poslední chvíli byl dokonce převelen z ulice k rozestavěnému altánu v zahradě. No možná že dobře tak. Aspoň ten jeho "oddíl" nepřijde k úhoně. Ještě k němu přihodili dvě slečinky. No, na diskuze s podnapilými hosty jsou dobré dost...
Brzy se jeho obavy naplnily. Slečny se ošívaly, jen co se setmělo a ze zahrady se ozvalo vytí vlků. Jako by je nějaká potvora měla sežrat.
Potom přišla Zahalená, čarodějka samotného patriarchy. Jako obvykle od hlavy k patě skrytá v oděvu z jemné látky. Oddílu to na náladě nepřidalo. Asi slyšeli ty povídačky, že ta ženská není tak úplně ... z tohoto světa. No nic, jejich problém. Než čarodějka stihla odejít za svým cílem někde v parku, objevil se mladý pan Denkar, mladší syn patriarchy.

Denkar se nejdříve zastavil u salutujícího desátníka.
"Co tady děláte, desátníku?" zeptal se. "Stalo se snad něco, že nejste venku?"
"Máme nakázáno dávat pozor na altán, aby se někdo z hostů náhodou neporanil, kdyby sem přišel, pane," odpověděl desátník.
Denkar zakroutil hlavou. "Co by tu kdo dělal? Čí je to nápad?"
"Myslím, že pana správce, pane."
Denkar na to mávl rukou. "Náš milý správce... Je starostlivý jako kvočna."
"Ano, pane."
"Ale myslel jsem, že ty's měl dostat na starost oddíl, ne?"
"Měl, pane," souhlasil desátník s posmutnělou tváří.
"Dostal by ho, kdyby se předevčírem nezpil do němoty a nezlomil meč v tlamě ryby v kašně," vmísila se žena do hovoru s pobavením v hlase, "Prý si ji chtěl upéct k večeři..." Desátník se po ní ohlédl s takovým výrazem ve tváři, až se Denkar rozesmál.
"Nic si z toho nedělej, Armkore, dostaneš oddíl někdy příště. Nakonec jsi neskončil nejhůř, když můžeš sedět tady..."
"Ano, to je pravda, pane," souhlasil desátník.

Denkar se otočil k ženě.
"Na obhlídce?" zeptal se konverzačním tónem.
"Je to má práce..."
"A?"
"Sotva jsem začala."
"Potřebuju, aby ses vrátila na slavnost..."
"..."
"Paní Garhis pozvala nějaké kejklíře s ohňostrojem a barevnými přeludy, jenže nevěděla, že je zakázáno při slavnosti kouzlit. A ti kejklíři prý potřebují magii..."
"Zakaž jim to a pošli je pryč."
Denkar rozhodil netrpělivě rukama. "To nemůžu!"
Odpovědí mu bylo mlčení.
"Politika," řekl Denkar.
"Mám za úkol chránit palác před kouzly."
"Tohle je výjimečná situace!"
"Ne."

Denkar se obrátil k ženě zády a se zaťatými pěstmi se zahleděl na palác. Pak promluvil monotónním hlasem.
"Nařizuji ti, abys šla a postarala se, aby ti kejklíři mohli provést svoje kejkle."

Na to se žena krátce uklonila a pak beze slova zamířila k paláci. Denkar se ještě rozhlédl, pokynul desátníkovi a také odchází.


Tak tohle desátník nekomentoval. To byla diskuze daleko za jeho úrovní.
Čas běžel poklidně a nudně. Když nuda skončila, nebylo to nic dobrého. Ve dveřích paláce se objevili tři ozbrojení muži a vláčeli s sebou něco velkého, co hodně moc připomínalo lidské tělo ve světlých šatech.
Desátník se jim postavil, ale byli to protivníci nad jeho síly. Což o to, "oddíl" také zasáhl. Lovci se dokonce podařilo zasáhnout jednoho z únosců šípem do stehna. Na tuto vzdálenost a v noci velmi pozoruhodný výkon. Lovec, Rigor Aregis, a mládenec z města, Medomed Šupka, se pak dali do pronásledování. Vypadalo to nadějně. Únosci s těžkým nákladem neměli utíkat příliš dlouho.
Nějak se to ale zvrtlo.
Zápalná směs, která měla shořet jasným plamenem před únosci a definitivně je tak zastavit, dopadla kousek za únosce a oslepila pouze pronásledovatele. A bylo to v ... tedy únosci byli v háji.
Koutkem oka je ti dva zahlédli kus dál v parku, ale pak se brzo ztratili úplně. Rigor s Medomedem vyrazili za nimi. Doběhli až na větší prostranství, kde se jim předtím únosci vytratili. Uprostřed prostranství byla "lví jáma", o které se zmínil desátník. Z jámy se ozývalo zuřivé vytí a vrčení, a když se tam podívali, ke svému zděšení tam zahlédli ono tělo ve světlých šatech.

Morticie s Tegris se ujistily, že vlci opravdu nejsou nikde poblíž a sklánějí se k desátníkovi. Má rozbitou hlavu a po tváři mu teče krev. Vypadá to hrozně a je skoro div, že ještě dýchá. Ale je to tak - žije.

Rigor doběhl Medomeda a Isseta a všichni tři přibíhají k okraji toho volného prostranství.
Prostranství je zarostlé trávou. Uprostřed je velká nepravidelná jáma, asi 15 až 20 kroků v průměru, která je navíc ještě obehnaná přibližně do pasu vysokou kamennou zídkou. Na okraji prostranství stojí dřevěná bouda.

Cesta pokračuje na druhé straně dál, ale po únoscích jako by se země slehla.
Z jámy se ozývá vzteklé zvířecí vrčení.

Jáma je kolem čtyř metrů hluboká a její dno je nepravidelné - s prohlubněmi a velkými balvany. Měsíc svítí dost jasně, takže vidíš i ty nejmenší detaily na dně. Okamžitě si všimneš ležící postavy a pěti vlků, kteří na ni dorážejí. Proto ty vzteklé zvuky.

V jámě leží žena a mohl bys vsadit poslední košili na to, že je to ta unesená. Nehýbe se, má zavřené oči. Na světlých plesových šatech i na písku kolem ní je veliká tmavá skvrna.

Vlci se drží stranou, asi si nejsou jistí situací. Právě když ses nahnul přes zídku, zaútočil jeden z nich zkusmo na ženu. Vytrhl jí ze sukně kus látky a odběhl zase stranou. Vypadá to, že si zatím dodávají odvahu.


Únosci byli najednou až druzí v pořadí. Rigor s Medomedem začali řešit co s tou ženou. Medomed zahnal vlky práskacíma kuličkama a Rigor odvážně seskočil dolů mezi ně. Vyšlo to, vlci si netroufli ani přiblížit a s vyceněnýma zubama se krčili po koutech jámy. Byl čas řešit druhou část problému, jak dostat Rigora i se ženou ven.
Vyřešilo se to samo, i když ne způsobem, který by se zachráncům líbil.

"Vzdejte se!" ozvalo se najednou za vašimi zády. "Položte zbraně a nehýbejte se!"

Z tiché noci se vylouplo několik postav a rozestavilo se v půlkruhu, který uzavírá lví jáma a bouda. Tři z nich drží v rukou kuše, jejichž šipky míří vaším směrem. Čtvrtý právě promluvil a pátý, poslední, stojí o pár kroků za ostatními.

Nenesou s sebou žádnou lucernu, ale i tak je vidět, že jsou oblečeni v uniformách palácové stráže. Kromě těch kuší mají ještě meče.

Skupinku po chvíli posílila ještě druhá a další je slyšet z okolí. Vypadá to, že palácová ostraha má poplach. Není se co divit, nepodařený alchymistický pokus zastavit únosce byl docela viditelný i hlasitý.
S ostrahou se naštěstí dá diskutovat. Nevěří úplně všemu, ale zatím nestřílí. Ba dokonce pomohli Rigorovi z jámy.

Seržant přejede Medomeda přísným pohledem od hlavy až k patě. "Pěkné kvítko," zabručí si přitom. Mrkne okem po vojákovi s magickým nadáním, a když ten pokrčí rameny, vyjme s rozmrzelým výrazem ve tváři z váčku u pasu jednu kuličku obalenou vatou.

Vší silou jí mrskne proti kamenné zídce. Lehce to třeskne a nad zídkou se objeví asi sáh velký, kulatý oblak, ze kterého vychází slabá nazlátlá záře.

S již kamenným obličejem podává seržant někomu hlášení. Mluví zřetelně a nahlas:

"Hlásí se seržant Alliar, zadní palácová hlídka. U lví jámy jsme se setkali se skupinou, která o sobě tvrdí, že patří do pomocného oddílu desátníka Armkora. Pokoušeli se vytáhnout ze lví jámy nějakou ženu. Podle oblečení patří k hostům. Je v bezvědomí, ale kromě pár modřin nemá jediné zranění. Léčitel to tipuje na nějaký jed. Potřebovali bychom urychleně nosítka a pořádného ranhojiče.
Desátníka Armkora našla přední záložní hlídka ležet u zadního vchodu do paláce. Má rozbitou hlavu a je také v bezvědomí. Už se o něj postarali.
Ty světla a rány prý způsobil jeden mládenec z pomocného oddílu..." seržant se úplně neovládne a střelí po Medomedovi pohledem.
"Podle toho pomocného oddílu vyběhli z paláce neznámí tři muži a nesli tu ženu. Prý se je pokoušeli zastavit a jednoho přitom postřelili. Nenašli jsme po nich ale nejmenší stopy."

Seržant se na okamžik zamyslí a pak pokračuje méně formálním tónem: "Mohli byste zjistit, co tu vůbec ten pomocnej oddíl dělal? Zatím mám ty lidi zajištěné, co s nimi dál? A co je to za ženskou?"

Oblak se lehce rozvlní a s praskáním a šuměním z něj zazní odpověď někoho na druhé straně.

"Zůstaňte na místě a hlídejte ty lidi. O žádném pomocném oddílu v zahradě nemáme hlášení. Pošlu posily na pátrání s magickou kontrolou a kapitána."

"Dobře, provedu," potvrdí seržant. Ten někdo na druhém konci má zřejmě moc zrušit oblak, protože ten se okamžik poté rozplyne.

Voják-čaroděj se tváří kysele. "Tohle nám byl Písař dlužen. Máme na krku Zahalenou..."

Seržant ho sjede přísným pohledem. "To je tvůj problém, že sis ji na sebe poštval!"

Ostatní vojáci také dobře naslouchali oblaku. Kuše v jejich rukou se opět pozvedly. Seržant se k vám obrátí s pokrčením ramen. "Nejlepší bude, když si sednete na zem a počkáte až dorazí kapitán. Nechci tady žádný problémy. Jasný?"


Trochu patová situace...

Mimo hru:
Komunikační kuličky jsou celkem běžnou součástí lepších vojenských jednotek ve městě - bez ohledu na to, komu ty jednotky patří. K jejich výrobě a funkci je třeba několika alchynistů na vyšších úrovních a proto to není levná záležitost. Rod Sarimon je dost bohatý, aby na to měl.


Během čekání kolem vás projde několik skupin vojáků a za sebou mezi stromy slyšíte praskání podrostu, jak tam někdo chodí. Všechno se děje potmě, bez světel. Asi to bude tím, že měsíc září tak jasně. Některé hlídky s sebou totiž mají malou lucernu, ale nezapálenou.
Voják, kterého seržant předtím označoval jako léčitele, sedí u bezvládné ženy. Pokaždé, když kolem projde skupinka vojáků, zvedne nedočkavě hlavu. A mračí se jako ďas, když vojáci jenom projdou kolem.

Po chvíli se na cestě od paláce objeví malá skupinka s lucernou. Jsou to kapitán Mallor, zahalená žena, kterou jste potkali už u altánku, a ranhojič s dvěma pomocníky s nosítky. Ranhojič s pomocníky se okamžitě začne věnovat ženě.
Zahalená žena chodí kolem a nic neříká. Vojáci z hlídky jí jdou z cesty jako by měla mor.
A kapitán si nechá od seržanta ještě jednou odvyprávět, co se stalo. Žena sice jednoslovně, ale nevyvratitelně potvrdí, že vás viděla u altánku s desátníkem Armkorem.

Když se k vám kapitán otočí, tváří se celkem přívětivě.

"Pěkná šlamastika, řekl bych. Vysvětlete mi ještě, jak je možné, že jste nedohonili tři muže, když byl jeden zraněnej a ti druzí nesli bezvládnou ženu. A jak se vám tu mohli ztratit! A vás, mladej," ukáže na Medomeda, "si vyzpovídá náš alchymista. Doufám, že pro něj budete mít dost dobré vysvětlení toho, co jste vyváděl!"


Začíná to vypadat nadějně a někteří nejmenovaní se pustili do řešení detektivní zápletky.

"No a hlídací psi tu nejsou? Nebo něco podobného... Jestli je z nich jeden zraněn, dostal šípem do stehna, tak tu rozhodně musí být stopy krve. No a jestliže nebudou tady okolo, tak nejbližší jsou ve vlčí jámě. Takže... Počítám nahlas... Pokud nebudou ty skvrny okolo, oni nezmizeli...., a přes zeď neutekli, tak určitě jsou v jámě!" Obrátí se Medomed na ranhojiče. "Dá se zjistit, zda-li ta žena byla do jámy hozena, nebo položena???"

Ranhojič zareaguje první, především protože kapitán kroutí v němém úžasu hlavou.
"Jasně, že hozená. To je snad vidět, ne?" zavrčí přes rameno. Vidět to tedy není, ale snad ví, co říká... "A jestli myslíš tyhle fleky, mladej, tak si piš, že to krev není. Určitě ne toho chlapa. Byl by tuhej, kdyby takhle krvácel."
Po cestě se ke lví jámě pomalu blíží další skupinka s lucernou. Jsou to dvě postarší dámy, žádné slečinky, i když se dá říct, že minimálně jedna je svým způsobem přitažlivá. Drobná, ale vyzařující auru sebedůvěry. Její společnice je trošičku při těle a kráčí spíš nerozhodně. Když jsou na dohled od jámy, zastaví se a začnou spolu o něčem diskutovat.
"Tak co to je?" zeptá se kapitán ranhojiče. "Vypadá to jako krev..."

"Si myslíš, že ti to řeknu takhle z placu? Zeptej se alchýka, jesli chceš. Ale neni to krev ani tý slečny ani toho nějakýho chlápka - pokud teda neleží támhle za boudou podříznutej jako vovce!"

I alchymista už zaregistroval obě dámy a kouká po nich. Když vás tak kapitán vidí, jak sledujete něco za jeho zády, nedá mu to a ohlédne se...

"Co to, u Kápě, je?" uklouzne mu, když ty dvě šlechtičny spatří.
"Paní Selein a paní Lucella Nardak..." vstoupí do rozhovoru Zahalená.
"To vím taky," odsekne kapitán nevrle.
"... Melissina matka," dořekne Zahalená nerušeně a krátkým posunkem ruky ukáže k bezvládné mladé ženě.
Kapitánovi se překvapením rozšíří oči. "A do ..." uklouzne mu a jde šlechtičnám rychle naproti.

"Co se tu děje, kapitáne?" začne drobnější šlechtična rázně. Ta druhá mezitím zvědavě natahuje krk ke lví jámě. Kapitán se snaží jí bránit v pohledu, ale moc se mu to nedaří.

"Ale, to je..." vyjekne najednou šlechtična zděšeně a žene se k vám. Vojáci jí rozpačitě ustupují z cesty a tak se dostane až k ležící ženě. "Melisso!!!" vykřikne zděšeně a málem vedle omdlí. Kapitán s druhou šlechtičnou se k ní připojí a ta drobná dáma ji utěšuje.

"Tak řeknete nám, co se stalo, kapitáne?" zeptá se a z jejího pohledu přímo mrazí.

"Byla tu menší nehoda..." začne kapitán vysvětlovat. Do tělnaté ženy vjede ale najednou spousta energie. Vyskočí a začne do něj bušit pěstmi.
"Jaká NEHODA!!! Proč je moje dítě celé od krve? Co ste jí to udělali?!" Potom její zrak padne na vaši sedící skupinku a zřejmě jí konečně dojde vaše situace. "A kdo je TOHLE?! Postarám se, abyste viseli, vy sprostí vrahové!!!" Nebýt kapitána, který ženu drží za ruce, určitě by se na vás vrhla.

Drobnější šlechtična vezme hysterickou ženu kolem ramen a to zjevně na chvíli pomáhá. Kapitán toho hned využije k tomu, aby k sobě gestem zavolal čarodějku.
"Jak rychle dokážeš přivolat pana Hadara?" zeptá se jí tlumeným hlasem.
Čarodějka odpoví jen krátkým přikývnutím, odstoupí stranou a pak lehce gestikuluje rukama - kouzlo, řekl by laik.

Na strážných je vidět napětí. Očima těkají z vás na šlechtičny a kdo může, ten se klidí stranou. Ranhojič se drží u ležící Melissy, v očích mu ošklivě blýská a vztekle si něco bručí.


Vypadá to na pěknou melu. Ta obtloustlá šlechtična je zřejmě matka tě slečny z jámy a zrovna si vzala do hlavy, že jestli vás nepověsí hned, tak nejpozději ráno.
Když už to vypadalo docela špatně, objevila se další dvojice. Jeden z nich vám byl už znám – Denkar Sarimon. Ten druhý, prošedivělý důstojný pán nebyl podle podoby nikdo jiný než samotný patriarcha Hadar Sarimon.

Kolem jámy to najednou vypadá jako na přehlídce. Vojáci vypjali hruď a nasadili sveřepé výrazy na obličeje. Ranhojičovi pomocníci stojí v pozoru, i když ranhojič sám se tváří, že se ho to netýká a dál klečí vedle Melissy. Očima ale těká k přicházející dvojici. Čarodějka sedící doteď na zídce kolem jámy se zvedla a lehce se uklání. Jen šlechtičny zůstaly klidně sedět.
Kapitán popošel oběma sarimonským vstříc, zasalutoval a hlásí se: "Kapitán Mallor, pane."

Patriarcha na to všechno divadlo reaguje s lehkým, skoro až pobaveným úsměvem. Denkar se rozhlíží kolem a netváří se nijak. Oba dva vás pohledem jen přelétli.

"Dejte si pohov, všichni," odpověděl patriarcha na pozdrav a opřel se o zídku jámy. Čarodějka se okamžitě odklidila do větší vzdálenosti. "Tak co je to tu za zmatek, kapitáne, že jste mne musel přivolat?" Tón patriarchova hlasu je sice otcovský, ale zaznívá z něj i nespokojenost. A rozhodně mluví jako člověk, který je zvyklý rozhodovat a přikazovat.

"Obávám se, můj pane," ozvala se první paní Selein, "že za ten zmatek můžeme tak trochu i my. Totiž tady paní Nardak je poněkud rozrušena tím co se stalo a..."

"Jaké rozrušena!" vykřikla paní Nardak rozhořčeně. "Tady ti vaši vojáčci se snaží jenom uklidit všechny stopy, aby se nikdo nedozvěděl, jaká hrůza se přihodila mojí dcerušce. A místo, aby támhlety vsadili do vězení a pověsili, tak dělají jako že se nic neděje! Ale já to tak nenechám!"

Při tomhle dalším výbuchu obrátí kapitán oči na patriarchu a výmluvným gestem naznačí, jak je bezmocný.

"Zcela s vámi souhlasím, drahá paní. Máte naprostou pravdu," odpověděl patriarcha rozhodně, čímž evidentně sebral šlechtičně vítr z plachet. "Co navrhujete, abychom udělali?"

"No... Myslela jsem..." zakoktala se zmateně.

"Buďte shovívavá k mým mužům prosím, určitě jsou celí nervózní z toho, že jste tady v parku a ne v bezpečí paláce," pokračoval patriarcha. "Je v mém nejlepším zájmu tuhle událost vyšetřit a najít viníka, ale sám bych byl klidnější, kdybych věděl, že jste v takovém bezpečí a pohodlí, jaké vám náleží. I vy, má drahá Selein..."
Z oslovení druhé šlechtičny dost jasně zaznívá výtka.

"Paní Nardak postrádala svoji dceru, tak jsem jí navrhla, že se půjdeme po ní podívat. Nevěděly jsme, co se stalo. A když jsme pak viděly světlo, šly jsme se podívat..." vysvětluje paní Selein sice pokorně, ale s trochou vzdoru. "Ale je pravda, že vaši lidé neprojevili moc zájmu. Vždyť to tu snad ani neprohledali..."

"Prohledali jste to tu, kapitáne?" Kapitán jen upřel pohled na seržanta a ten se docela nervózně zavrtěl.
"Ne, pane. Tedy ne důkladně, ale tady se nedá nic schovat a les pročesávají ostatní," vyhrkl seržant překotně.

"No tak to tu prohledejte teď!"
"Ano, pane!" Seržant se otočil na obrtlíku a okamžitě určil tři muže, kteří začali prohledávat nejbližší okolí. Jeden vlezl s lucernou do kůlny a nahlédl i do křoví za kůlnu. Moc se mu tam nechtělo, ale vlezl tam. Zbylí dva hlásí, že nic nenašli.

"Spokojené, mé paní?" otázal se patriarcha šlechtičen. Paní Nardak rychle přikývla a začíná se zvedat k odchodu. Snad si uvědomila, jak nepatřičně se chovala. Paní Selein se ale nerozhodně rozhlíží. "A co tihle?" ukáže směrem k vám. "Ty neprohledáte?"

"Ale jistě, drahá paní," přikývl patriarcha. Seržant ani nečekal na rozkaz a s dvěma muži vykročil k vám.


Vojáci provedli prohlídku rychle a odborně. Moc ale neřešili, co přesně máte u sebe. Zakrvácený meč ani dýku u nikoho nenašli, což jim naprosto stačilo.

Zatímco vás prohledávali, uložil ranhojič se svými pomocníky Melissu na nosítka a čekali, až jim voják ze křoví za boudou vrátí jejich lucernu. Voják vyleze s notně pomuchlanou uniformou, ale s nějakým úlovkem. V ruce drží obyčejný kbelík.

"Tak to je všecko," hlásí bez velkého nadšení a krčí přitom nos. Kbelík postaví ke dveřím boudy. Ranhojič odchází a vaše prohlídka končí.

"Spokojena, má drahá?" obrátí se patriarcha k paní Selein.

"Ano, pane. Nic zajímavého se nenašlo, že..." odpoví šlechtična zkroušeně.

"To se stává, málokdo u sebe nosí napsané přiznání," řekne patriarcha s úsměvem. "Mohu vás teď doprovodit do paláce? Kapitán se o tyhle lidi postará." S tím jí nabídne rámě a vykročí k cestě. Denkar zatím pomáhá vstát paní Nardak a také se ji chystá doprovodit.

"Pustíte je?" zeptá se paní Selein a pak se pousměje. "Vlastně jsem tam nějaký kus pergamenu viděla. Mohu se podívat, co to je?" Než se ale stihne vrátit, přiskočí galantně Denkar a vyloví z hromady vašich věcí zmiňovaný pergamen. S úsměvem ho rozvine, natočí k nejbližší lucerně a za čtení nese k čekající dvojici. Pak mu najednou úsměv zamrzne na tváři a zaraženě se zastaví.

"Otče, mohl byste?" zeptá se otřeseně.

"Co je, chlapče, je tam to přiznání?" řekne žertem patriarcha. Pustí paní Selein a dojde ke svému synovi. Krátce přelétne pohledem pergamen. Sroluje ho, chvíli zaváhá a zastrčí ho za kabát.

"Co to je?" vyzvídá paní Selein zvědavě.

"Nic důležitého, má drahá. Vlastně přiznání svého druhu, ale k podvůdku, který vymyslel místní zahradník... Půjdeme?"

"Mohla bych...?"

"Pusťte to z hlavy. Nedovolil bych si vás obtěžovat takovými špinavými malichernostmi. A uděláme dobře, když rychle doprovodíme paní Nardak za dcerou. Vidím, že ranhojič už je skoro u paláce."

Na to už paní Selein nemá odpověď.

Na poslední chvíli se patriarcha obrátí ještě za kapitánem, který salutuje na pozdrav. "Kapitáne, ty lidi samozřejmě zatkněte, spoutejte a pod nejpřísnějším dohledem je dopravte do žaláře starého domu. Jsou podezřelí z pokusu o únos a vraždu slečny Melissy. Jako eskortu použijte vojáky, kteří tu právě jsou. Máte potom všichni domácí vězení, jakožto svědkové. Nikdo nesmí opustit ubikace. Včetně vás, jasné?"

"Ano pane," řekne kapitán, ale z jeho hlasu je jasně slyšet, že on už tady nerozumí vůbec ničemu.

Sarimonští s osobními strážci odejdou k paláci, jeden z vojáků začne sbírat věci, které vám sebrali, a jiný chystá provaz na svázání.


A tak jste byli opět v ... tedy v base.


A teď pohádka z úplně jiného konce.
Bylo nebylo v Armilogu spousta hospod. A v těch hospodách různí lidé. Společným jmenovatelem těch hospod a lidí bylo jméno Katelar. Patřilo nenápadnému šedému mužíčkovi s pichlavýma očima a neurčitým způsobem obživy. Vypadal jako plachý úředníček, až na to že chodil do míst, kam by úředníček nechodil. A odkud by asi neodešel.
Katelar si najal několik takových, kteří se v takových místech najmout dají. Nikdo neví co ho vedlo k tomu, aby nechal z vězení pod Rybím domem, starým sídlem rodu Sarimon, vysvobodit několik nedůležitých vězňů.
A tak se Dartango, Sikira a Melodriel Anaah setkali s Rigorem, Medomedem, Morticií a Tegris. Nebylo to vřelé setkání. Důvěra Rigora v zachránce a možnosti sladké svobody nesahala ani tak daleko, aby opustil celu. Souhlasil s útěkem až po celkem dlouhé diskuzi s Medomedem.

A tak jste byli všichni zase venku. Plánování se ujala Melodriel. Nejdřív všechny "odvelela" do pochybné "čtyrky bez kormidelníka", tedy putyky "U Křivé břízy". Chvíli jste tam diskutovali co a jak dál. Jelikož ale nikdo neměl ani nejmenší tušení, co dál, a navíc v hospodě se vám podařilo vzbudit pozornost, rozhodli jste se schovat do útulného opuštěného skladiště ve výstavní čtvrti – opět na návrh Melodriel. Vypadá to, že tahle mrštná elfka se ve městě docela vyzná.

Tedy, ne že by skladiště bylo nějak luxusní. Přes den, v horku a bez vody a jídla, tam bylo docela pěkně nesnesitelně, ale v porovnání s vězením... Večer se vrátili zachránci. Sice se Melodriel se Sikirou navzájem málem pozabíjeli, ale to už tak v životě občas chodí...
Přinesli nějaké ty novinky. Spoustu novinek... Melodriel přinesla i vývěsku, kterou na vás vypsali odměnu. Medomed to viděl asi takto:

Na vědomost se dává, že pro zločin vůči městu a občanům se hledají...
a následují vaše jména a tuhou tištěné obrázky. Ten druhý zleva je ti vzdáleně podobný.

Za zatčení nebo podání informací je vypsána odměna, ale celkem nízká. Člověk by řekl, že jste spíš okradli stařenku někde na ulici...


A tady jsou ty informace. Všechny.
- ti hledaní zločinci zabili nějakou šlechtičnu na sarimonské slavnosti (ale jiná teta povídala, že ta šlechtična není vůbec mrtvá, že je jí naopak docela dobře)
- ta zabitá šlechtična je prý paní Selein, která vstala z mrtvých
- kanál se bude muset pořádně opravit a radní se hádají, kde na to vzít peníze
- kočovné kmeny z planin se sjednocují pod nějakým věštcem a chtějí ovládnout všechny městské státy
- mezi vojáky sarimonských se šíří nějaký mor, mrtvoly zakopávají ve sklepě
- sousední město se chystá na válku s Armilogem a teď se snaží likvidovat armiložské politiky a vojenské velení
- ti hledaní zločinci nejsou žádní zločinci, ale špióni, a sarimonští je nechali schválně uprchnout, protože jsou to zrádci
- letos zůstane kanál otevřený i přes zimu (a následovala dlouhá hádka proč)
- ryby budou mnohem levnější, protože od konce jezera táhnou velká hejna
- rada hodlá stanovit přesnou délku krátkého meče (který běžně používají vojáci a strážní), nedodržení se bude pokutovat deseti hranatými
- přes zimu budou velké bouře a taková zima, že jezero celé zamrzne, což je trest za zhýralost měst (pravil prý Olórinův velekněz)


Nic moc jste nevymysleli, jedině to, že bude fajn se přesunout do domu, o kterém se zmínila opět Melodriel. Tentokrát to byl prima tah. Dům je v Dobytkářských stanech, tedy ve čtvrti kde mají své dočasné domovy bohatí kočovní náčelníci. Podezření tam nebudíte a jste tam v suchu.
Sikira se na noc opět vzdálil, ale Melodriel a Dartango přespali s ostatními. V noci se Morticie vytratila, a bylo by jí to prošlo, kdyby se nevzbudila její sestra Tegris a nevzburcovala i ostatní. Morticie ale s klidem dámy odmítla cokoliv vysvětlovat.

A tak to v tomto okamžiku je. Pokud někdo ještě něco ví, nechává si to pro sebe...
Hodnocení a komentáře k článku
Článek zatím nikdo nekomentoal.
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.