abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
:: Kazatel - nezadaná postava ::
Autor: Hemish Kategorie: 15.3. 2004
Dobrodružství připravit pro tisk
Ó nejvyšší, naše Paní světla,
Ty víš, že jsem vše ve svém životě dělal jen pro dobro na této zemi, v tvém jménu, nebo jménu mého krále, ale takhle dál již nemohu. Vím také, že jsi mi dala vědění, moc a příležitost změnit tento svět a já tvé dary přijal a použil nejlépe jak mohl. Několikrát jsi mě vyvedla ze slepých stezek, dodala odvahy na nejtemnějších místech a propůjčila mi tento dlouhý život, který by mi každý smrtelník záviděl. Avšak, Ty i já víme, že můj čas se naplnil a Ty mě voláš k sobě, do své honosné říše. Tvé volání slyším, ale nedbám ho, leč tento svět se mi za ta dlouhá léta natolik zalíbil, že ho teď nedokážu opustit. Těmito slovy se zříkám tvé ochrany a zároveň mého jména, které po širém světě získalo na věhlasu a které bych svým budoucím počínáním nerad pošpinil. Sleduj i nadále mé počínaní a snad mě jednou pochopíš, dokážeš mi odpustit a daruješ mi další šanci, protože tuhle odmítám,
Tvůj služebník Dalmont

-------------------------------------------------------------------------------------------

Dalmont de Vire - Rétský, velkovojvoda z Áre, kníže Bratský
K tomuto jménu se Váže celá legenda událostí a činů, které zde nejdou všechny popsat, jedno je však jisté. Ač se to může zdát jakkoliv nereálné, dle nejnovějších vědeckých studií bylo dokázáno, že se jedná o jednu a tutéž postavu a to i přes to, že události kolem této postavy se událi během dvou století. Nikdo už dnes nedokáže zjistit, jaké tajemství dlouhého života Dalmont ukrýval a jak se mu povedlo překročit tento věk, i když je velmi pravděpodobné, že nikdy neměl žádné předky ze staršího lidu (viz elfové, str. 8).

První dochované záznamy o Dalmontovi jsou z Rét, odtud Dalmont Rétský. Toto jméno bylo nalezeno a později potvrzeno v archívech Hraničních jezdců, kde Dalmont sloužil u výzvědné služby. Velmi krátce se zde propracoval na velitele oddílu a později do hodnosti kapitána Úderných jezdců, hlavní síly Andalonského knížectví. Svými znamenitými vojenskými schopnostmi upoutal pozornost Árského maršála Bereta z Hul (str. 321), který ho povolal do svých ozbrojených sil, jako svého zástupce. Zde se slibná kariéra Dalmonta pozastavila a to až do maršálovi smrti u slavné bitvy V pomezí (str. 655), kde Dalmont převzal velení, ve chvíli, kdy se bitva zdála beznadějně prohraná a spolu s královskou pěchotou rozdrtil Vendorské nájezdníky. Tímto činem se zapsal do povědomí samotného krále Áre, Garvina Vznešeného (str. 315), který ho jmenoval novým maršálem a jako odměnu mu daroval knížectví Bratské (nutno podotknout, že se jednalo pouze o formální dar, jelikož Bratské knížectví se rozkládalo na skalách a čítalo zhruba 300 obyvatel, převážně kameníků z rodinami). S tímto titulem se již mohl, zatím velmi mladý Dalmont ucházet o ruku Amandy de Vire (str. 489), s kterou se již tajně nějakou dobu scházel. O několik měsíců později se s Amandou oženil a získal právo na její rodové jméno de Vire, sahající až do dob Nesnází (str. 26). Během několika let jeho sláva, jako Árského maršála rostla a v celém království bylo jeho jméno vyslovováno s úctou. Vyhrál několik lokálních bitev a vítězoslavně se vrátil z Umbarského tažení (str. 603), kde pokořil severské kmeny a vynutil si jejich poslušnost k Áre. V této době již plně přijal víru v Nejvyšší Paní světla a tuto víru šířil ve svých stopách. Za jeho skutky, vyhrané bitvy a tažení, za věhlas krále a šíření Pravé víry světla, mu král Garvin Vznešený, krátce před svou smrtí, daroval celoživotní titul velkovojvody z Áre. Po smrti starého krále nastoupil na trůn jeho syn Montek Velebný, který se však o svou zem a armádu pramálo staral a tak slavné období Áre pomalu upadá. Poslední tažení, které Áre uskutečnilo, stále pod vedením velkovojvody Dalmonta, bylo do jižních stepí Nomatu (str. 613), které však díky zásobování a malé finanční podpoře Monteka skončilo neúspěšně. Dalmont se vrací jen s polovinou vyhladovělých mužů a doma ho přivítá tragická zpráva o smrti jeho drahé Amandy, která podlehla smrtícímu moru. (V této chvíli je zapotřebí zmínit, že Amanda a Dalmont měli dvě děti, staršího syna a dceru. Dcera údajně zahynula spolu s matkou a o synovi nejsou dochovány žádné záznamy, takže jeho osud je neznámý). Tato rána zasáhla Dalmonta velmi tvrdě a rozhodl se opustit své sídlo v královském dvoře a vzdát se vrchního velení Árských armád. Po tomto rozhodnutí o Dalmontovi nebylo několik let slyšet a mnozí ho pokládali za mrtvého.

Další skutečnosti o Dalmontovi nejsou plně doloženy, ale vzhledem k vědeckým studiím, pečlivému pátraní a porovnání vyobrazení a rukopisů, lze usuzovat, že se skutečně i v níže popsaných událostech jedná o Dalmonta Rétského. Tyto události jsou datovány v rozmezí jednoho století od odchodu Dalmonta z Árského království. V této fázi už se o Dalmontovi dá psát jako o mýtickém hrdinovi, jelikož skoro žádné jeho skutky nejsou zaznamenány v oficiálních letopisech žádné země a jeho činy jsou spíše šířeny lidovou slovesností, i když částečně podloženy místními kronikami a záznamy. Z těchto záznamů vybíráme pouze malý zlomek událostí, které jsou písemně podloženy a dají se snadno ověřit.

Asi nejzásadnější záznam pro civilizovaný svět se poutá k rozšíření Pravé víry světla do Mewanských zemí: „ ... a tak jednoho dne, zjevil se božský posel na statném koni a ukázal nám cestu světla, života a smrti, zanesl slova Nejvyšší paní světla do našich domů a obšťastnil naše srdce Pravou vírou. Jeho jméno je navždy vytesáno do našich vzpomínek a jeho blahořečení se stalo písmem svatým, protože on nám ukázal správnou cestu. Jeho jméno zní Posel Dalmonten. ...“

Další záznam pochází z dalekého severu země Kramenské: „... byla to doba zlá a naděje veškeré pohřbeny byly pod nánosy stále přibývajícího sněhu. Několikráte jsme vyslali posly pro pomoc, ale žádného jsme již živa neviděli. Zatímco oslabeni jsme byli každým dnem i nocí více, útoky barbarských Homerů sílily. Tu jednoho večera prudká bouře se zvedla a na jejich křídlech jezdec na mohutném koni zbrojný lid přivedl. Dle výpovědi jejich, bouří je provedl a skrz tábor dobyvatelů se probil a život svůj pokoušel, aby nezištně pomoc nám zajistil. Jemu je díky naše věnováno a jeho jméno do kamene vytesáno, nechť si ho každý připomenout může...“ I v dnešních dnech můžeme vidět na severu Kramenie poblíž osady Morden obelisk s vyrytým jménem „Dalmontson, syn Áre“

Tento záznam byl přeložen z oficiálních císařských deníků východního Tongenu: „... začátek vlády rodu Corio se datuje k mocenskému převratu a lidové spouře, která ukončila tyranské panování císaře Bartaka Ukrutného. Na jeho pádu se podílela masa utlačovaného lidu vedená jistým Dalmontem ze západu o kterém se ale nedochovali další záznamy...“

Jedno z velmi věrohodných svědectví, které bylo zaznamenáno nejvyšším knězem Dariem z Otasko-Rétského kláštera zní: „... Nevím odkud se ten strašný démon vzal, ale ani má moc ho nedokázala porazit. Nezbývalo, než rozšířit zvěst o této hrozbě do širokého okolí a požádat mocnější o pomoc. Už jsme ani nedoufali, že rozbořený Otasko-Rétský klášter bude někdy znovu sloužit ke svému pravému účelu a že se podaří hrůzného démona porazit. V té době nás oslovil postarší muž. Někoho mi připomínal, ale nemohl jsem si vzpomenout. Nabídl nám svou pomoc a rázně se vydal ke klášteru. Celý týden jsme nevěděli, co se tam děje a když už jsme ho pokládali za mrtvého, vrátil se. Byl celý vyčerpaný a v potrhaných šatech, ale s hlavou stále hrdě vztyčenou. „Světlo Paní zvítězilo a zapudilo zlého démona tam kam patří“ pronesl k ohromenému lidu. Ještě několik dní se zdržel na oslavách a před odchodem věnoval velmi velký obnos na opravu zbořeného kláštera. V té chvíli už jsem si rozpomenul, koho mi připomíná, ale nemohl jsem tomu uvěřit, bylo to tolik let, celý můj dlouhý život. Byl jsem ještě mladý adept a on muž v nejlepších letech a teď, možná je o něco starší, ale stále skoro nezměněn, zatímco já jsem už stařec před velkou poutí. Když se s námi rozloučil a nadobro odcházel, zvedl jsem se ze svého stolce a cizince oslovil: „děkujeme ti za tvou pomoc a tvůj dar, Dalmonte De Vire“, načež se muž otočil, lehce pokýval hlavou a odvětil: „děkujte naší Paní, jsem její služebník“...

Dalo by se zde psát ještě o dalších hrdinských činech, které byly připisovány Dalmontovi, například o hrozbě Jižního valu, Teretonské monstrum, Koruna života, bitva na Moldenských pláních, a další, ale ty pro tuto knihu nejsou podstatné. Kolem Dalmonta de Vire je množství záhad a nevyřešených otázek ať už jeho věk, kterého se dožil, či způsob a místo jeho smrti.

Hemish - Fakta, Mýty, Legendy

---------------------------------------------------------------------------------------------

Popis postavy:
Jak bylo výše popsáno, jedná se o bývalého Velkovojvodu, velitele královských armád a později bájného hrdinu Dalmonta de Vire. Ve chvíli, kdy se ujímám jeho života, je už poměrně starý muž s bělavými vlasy a vousy. Na pravé tváři, od obočí až po ústa, má znamení po dlouhé úzké jizvě (velmi dobře ošetřené). Postavu má docela vysokou, ale povětšinou je hodně shrbený a tak to nikomu ani nepřijde. Jeho tělo je stále docela mohutné a svalnaté, ale to pod oblečením nejde poznat. Nápadně napadává na pravou nohu. Celkově budí dojem starého bezmocného staříka.
Na sobě nosí pouze staré cestovní oblečení a hnědý, dlouhý, silný, teplý kabát sepnutý několika železnými sponami. Opírá se o obyčejně vypadající hůl, kterou v nouzi používá i jako zbraň. Jinou zbraň viditelně nemá. Přes rameno má zavěšený ošoupaný pytel s věcmi.
Dalmont byl velmi dobrý bojovník i jezdec a většina jeho dovedností mu i přes velký věk zůstala. Bojům se pokud to jde vyhýbá. Bojuje pouze v ohrožení svého života, nebo pokud jde o jeho vyšší cíle.
Jak bylo naznačeno v úvodu, uznává Paní světla jako jediného boha, bezmezně v ní věří a prosazuje její víru, ale teď jedná bez její „ochrany“. Jeho cílem je, prodloužit si co nejvíce život (což už se mu několikrát povedlo) a pokud možno nalézt nesmrtelnost. To je jeho hlavní cíl a udělá pro něj cokoliv, i to, co by dříve jako čestný muž a posel světla neudělal. Z tohoto důvodu už delší dobu nepoužívá své pravé jméno Dalmont, ale nechá si říkat „Kazatel“.
Pokud by Dalmonta potkal někdo, kdo ho dříve znal, mohl by mu připadat povědomý, ale nejspíš by ho nepoznal. Dříve byl znám jako rytíř ve zbroji, honosně oblečen, s teatrálními výstupy, kdežto nyní vypadá, i přes čisté a udržované šaty, jako starý žebrák, navíc nikoho by asi nenapadlo, že ještě může být naživu.
Hodnocení a komentáře k článku
Ashuas 19.3. 2004
19.3. 2004

tohle je skutecne dobry :-)

 

Eithné 18.3. 2004
18.3. 2004

Je to dokonalý popis i příběh, ale zajímala by mě jedna otázka - na které je tahle postava úrovni? :-)
I kdybych to mohla hodnotit pouze jako příběh bez toho, že jde o postavu nebo že to má i jiný účel, moje hodnocení by bylo hodně vysoké. (A je tam i hodně málo chyb, což dokážu ocenit:-D).
Jediné, co mě od čtení odrazovalo zezačátku, byla délka a nijak nezajímavý název a anotace, ale jsem ráda, že jsem si na to konečně našla čas.

 

Chodec 99 17.3. 2004
17.3. 2004

Jo dost dobrý!!! Rad bych si zahral!!!!

 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.