abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin online již brzy offline:
Co s abarinem? Zapoj se do diskuze zda ukončit a jak...Končíme poslední zhasne....(Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
:: Fénix ::
[autor: Sardirius, kategorie: Próza] [připravit pro tisk]
 

Fénix


Napůl ujíždím na písničce, co mi hraje v uších a napůl v té, co my zní v hlavě. Prší, ale to nevadí, aspoň to zchladí mojí rozpálenou pokožku. Stojím s kapucí opřený vedle dveří hospody. Nevím, co budu dělat. Přednáška na fakultě začíná až za dvě hodiny a já už nechci sedět v Počátku Divna. Ano, tak se jmenuje ta hospoda. Dalo by se říct, že uvnitř začíná divno, ale hlavně tam začínají Byty. Odlepil jsem se od zdi, zasadil sluchátka hlouběji do uší a nandal si kapuci. Pomalu se dám do běhu.


 


Uvidím zídku a lehkým odrazem ji překonám. Miluji tyhle volné běhy. Prostě běžím a nic mě nezastaví. Jen já, hudba a rychlost. Proháním se uličkami a zákoutími. To, že mě někteří častují pohledy, mi nevadí. Člověk tu není tak spoután jako v Bytech. Myšlenky na školu, práci, Byty mě opouštějí a já cítím, jak se podlouhlém dni konečně uvolňuji. Zahnu a přes krabice se dostanu přes zeď do staré továrny. Teda zatím na její dvorek, ale tady si sundám kapuci a sluchátka. Nechci, aby se jim něco stalo. Zandám sluchátka do kapsy a promnu ruce. Podvědomě si přejedu po tetování na zápěstí. Od zápěstí se táhne dál do hlubin mikiny. Je horké na dotek. Fénix, asi tuší, co se bude dít dál. Rozběhnu se k zavřeným dveřím. Děsně před nimi zavřu oči a pocítím příval tepla.


 Otevřu oči a jsem na druhé straně dveří. Fénix nezradil. Pokračuji v běhu a cítím, jak se celý rozehřívám. Juknu na bezdotykový teploměr, který jsem si předělal na hodinky. Mám necelých čtyřicet stupňů. Zatím nic moc. Začnu se přemisťovat a vyhýbat se překážkám. Vždy se mé tělo rozpadne v závalu tepla v nic a pak se znova složí přesně, tam kde chci. Cítím, jak stoupá teplota. Padesát stupňů. Přede mnou hromada nějakých plechovek, máchnu rukou a z ní vylétne temná koule ohně a čehosi. Plechovky se rozletí a já přeskočím zábradlí.


Takhle běhám, ještě pár minut. Než se zastavím uprostřed haly továrny. Rychle zuji boty, svlíknu se do naha. Jsem sám, takž není problém. Jediné, co na sobě mám je můj upravený teploměr. Osmdesát stupňů. Pomalu chladnu, a přitom se protahuji. Nepotřebuji cvičit. Fénix mi postavu drží sám, ale pro dobrý pocit, proč ne. Kolem sedmdesáti stupňů si sednu doprostřed a začnu meditovat. Mé tetování, jež se táhne od ramen až po špičku nohou, na rukách jen po zápěstí, lehce žhne a já se nořím do jiného světa.


Nejdřív se mi na oční víčka promítá tma, pak se objeví tmavší stín a já ho myšlenkami následuji. Zpomaluje se mi dech, za okamžik se úplně zastaví a já budu uvnitř své hlavy, zcela volný v magické rovině. Vejdu do místnosti, je zde pohovka malý krb a velká obrazovka. Ta je teď tmavá. Říkám si, kdy jsem takhle navrhl vlastní hlavu. Najednou se na sedačce objeví stín a ten se vyrýsuje do mé vlastní podoby, ale s démonickými křídly a totožným ale ohnivým tetováním, Fénix.


„Zdarec, kámo,“ natáhne ke mně ruku Fénix a já jí stisknu. Je to jako držet žhavé uhlí. „Donesl jsem nějaké pití, tušil jsem, že dorazíš.“ pokračuje Fénix. Podává mi lahev nějakého vína. „Ne dík, musím ještě na přednášku. Potřeboval bych si ale s někým promluvit.“
Fénixovi na vteřinku zmizí úsměv ze rtů: „S tebou poslední dobou není zábava,“ postěžuje si hraně a pak se usměje. „Koho bys rád viděl? Tu kočičku z Egypta?“ Vtipkuje Fénix, ale já na vtípky náladu nemám. „Potřeboval bych vidět Maxe,“ prostě odvětím. Fénix zakroutí hlavou a luskne prsty.


Na sedačce sedí stejná démonická podoba jako před tím, ale má obličej postaršího muže. Jedná se o Maxe von Hudrela, učence z 17. století. Je to předminulá inkarnace Fénixe. Tu poslední někdy z 19. st mi zatím Fénix neukázal. Myslím, že k ní má nějaký hlubší vztah, a tak mi ji nepředstavil. Max se uvelebí na sedačce a prohodí ke mně: „Tak jak se máš, ty bezvěrče?“


Něco se Fénixovi musí nechat, a to je jeho nesmrtelnost a tím vlastně i moje. Jeho jednotlivé inkarnace vnímají to, co vnímají i jejich nástupci, takže mají slušný přehled o tom, co děje v světě. Jen jejich charakter se nijak nezměnil za ty stovky let.


„Maxi, neblbni. Potřebuji jednu věc. Vím, že jsi se za života naučil trochu cestovat sférami. Potřebuji kontaktovat jednoho člověka.“ Max se zarazí a zkoumavě se na mě podívá. „Koho tak urputně sháníš?“ odvětí. „Potřebuji mu vyřídit vzkaz. Moje kamarádka ho hledala lokalizační meditací, ale nic,“ odpovím honem, abych Maxe uklidnil. Max se uvolní a řekne: „Fajn, zkusím to. Vzkaz mi napiš a nech ho tady. Už jsi dost studený, aby ses probudil.“


Když vycházím z továrny, mám už svých normálních třicet sedem. Vzkaz jsem nechal Maxovi na stolku a vydal jsem se na fakult na přednášku. Studuji farmacii a dnes máme přednášku na téma antibiotik. Byla by to i zábava, kdyby ten přednášející neříkal jen to, co je v učebnici a skriptech. Tak tam sedím a kreslím si do zápisníku. Najednou mi holka vedle mě přisune papír. Teprve teď si ji pořádně prohlídnu. Má černé vlasy s bílými konečky. Usměje se na mě a já vidím její dva špičáky. Na papíru stojí: „Taky se nudíš?“ Pohotově odpovím: „Nudím se, ale najednou to začíná být zábava.“


Během přednášky popíšeme několik A4 papírů. Zjistím, že je to Viola a že je upírka. Dneska na nadpřirozené bytosti narazíte všude. Stačí být jednou z nich, čí vědět, co jsou to Byty. Dál během výzkumu zjistím, že nemá přítele a jak jí to irituje. No, prostě zkraťme to, upíří milují sex a vše co je sním spojené, snad víc než krev, kterou stejně mají místo alkoholu. Takže vyspat se s upírkou je úkol tak jednoduchý, že to zvládne každý průměrně použitelný muž, natož démon jako já.


Když ležím v posteli a koukám do stropu a vedle mě už tvrdě spí Viola. Tak si v hlavě přehraji dnešní den. Je to vlastně takový obyčejný den ušklíbnu se. Nejdřív rozehřeji své tělo na smrtelnou teplotu pro normálního člověka, pak poklábosím s mrtvým chlápkem a démonem uvnitř mě. Předám vzkaz kamarádce mé kamarádky, která je mrtvá, následně si zaskočím na přednášku z farmacie a skončím v posteli s Violou. Přemítám, kde sakra ten život vzal tak divný spád.

:: Hodnocení a komentáře k článku ::
[od: Lord Tarkurius, datum: 7.6.2019]
Hele jako cokolinvo napises super :). Je to talove spravne Hetesovske a docela bych od tebe rad videl nejaky Shadowrun. Nechces si udelat jeskyni?
 
 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.