abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin online:
Hledáš on-line pomoc od zkušenějších hráčů? Využij fórum PORADNA PRO NOVÁČKY.
Nebo si chceš jen tak pokecat? Zajdi do fóra s názvem SPAM.(Pridat do zalozek)
Pro nahlášení chyb a chybových hlášení použij fórum Komplikace.
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
:: Příběh třetí. To když začal tušit, že je něco jinak. ::
[autor: michza, kategorie: Próza] [připravit pro tisk]
 


Klidné ráno v horách prosvětlené slunečními paprsky a oživené zvukem vzdáleného potůčku. V noci lehce sprchlo, takže země a listy květin okolo jsou svěží. Spacáky jsou trochu namoklé, ale s tím už se počítá, když spíte "podširákem".
Jsem z pod Orlických hor, ale na vandr jsem do nich ještě nevyrazil. Tedy teď už ano, konečně.
Příroda příjemná a hezká, lesy celkem čisté a ikdyž to není Český ráj, má svoje kouzlo a šmrc, kterým dokáže uchvátit ty, jenž jí dají možnost.

,,Spát ve svahu byl blbej nápad. A byl to tvůj nápad!" ozvalo se pár metrů podemnou. Krátce následoval smích a pozdrav: ,,Dobrý ráno."
Převalit se zpátky na mokrou stranu spacáku nebylo to nejlepší, co si dokážu po ránu představit, ale co. ,,Nevim, komu se nechtělo natahovat celtu," opáčil jsem a s úsměvem také popřál dobré ráno.

Až posbíráme svjech pár švestek, čekala nás cesta dále se svými dvanácti kilometry. Tedy, alespoň to byl plán.
Když už to vypadalo, že máme všechno a půjdem dál, všimnul jsem si, že dobré tři metry pod námi se válí růžová taštička na ranní hygienu a ty podobné serepetičky.
,,Kačí?"
,,Jup?"
,,Já myslel, že žůžovou nemusíš,..." s jasným pobavením a úsměvem se otáčim zpátky k nálezu.
,,Co? O čem to zas meleš?" přišla zmatená odpověď, zatímco vypadala, že něco urputně hledá v batohu. ,,Jo, haha-ha...ti dám ,žůžová´, Mišáku!" zaznělo se smíchem, když jsem se k ní blížil s taškou v ruce.
,,Jsem doma nic jinýho už nevyhrabala, když jsem šla balit, no," zkusila ještě naoko obhájit poslední situaci a hned potom jsme vyrazili dál.
    Pár kroků a zase sme byli na značce, spacáky přehozené přes batohy na zádech, aby mohli proschnout a šlapali jsme si to do kopce.  Cílem byla aktuálně chata na Šerlichu. Jednak protože hned kousek od ní je krásný výhled do krajiný a druhak, protože se tam můžeme posílit na další cestu.
Naplánovali jsme si celkem jednoduchou trasu na dva dny, která je necelých devatenáct kilometrů dlouhá. Vyrazili jsme z Deštného v Orlických horách a chceme dojít do Sedloňova, odkuď pojedeme domů, do Dobrušky, autobusem. Tato trasa je běžně užívaná pro výlety na kolech, na kterých ji ovšem lze zvládnout za jeden den.

Zřídka kdy, ale přesto je možné během výletu tady zahlédnout nějaké to divoké zvíře. Jen co jsme opustili Šerlišský mlýn, hned u cesty jsme zahlédli pár srnek, a tak jsme měli o něco lepší náladu.
Příjemným rozhovorem jsme si krátili cestu, kde jsme potkávali cyklisty a další kteří se rozhodli vyrazit na výlet pěšky. Po cestě se občas zastavíme u některé z informačních tabulí, ale brzy zase pokračujeme dál.
Na vyhlídce, na Velké Deštné, jsme se užili výborný výhled při slunném počasí a pak zase vyrazili zpět po červené a kolem Šerlichu.
Ač to není nejvhodnější místo pro nocování, rozhodli jsme se na jednom z rozcestí, kousek od Bukačky, ukončit naši dnešní cestu a připravili si spaní natažením celty mezi stromy, hned vedle odpočívadla. Mimo značené cesty se nám zbytečně nechtělo, ať si neděláme zlou krev, kdyby někdo přišel.

Noc byla poměrně teplá, obloha čistá a hvězdy krásně svítily. Nad ránem, mohlo být kolem čtvrté, mě probudil nějaký šramot.
Rozespalý jsem se posadil a mžoural na příšeří kolem nás.
Pod naší celtou se něco hýbe. A Káťa to není.
Teprve po pár vteřinách mi došlo co se tu děje, a že náš návštěvník je součástí zdejší fauny.
Na okamžik jsem zaváhal, zda budit Káťu, nebo ji raději nechat spát a pokusit se to vyřešit sám.

Ačkoli jsem byl již plně vzhůru, stále se mi nepodařilo poznat co přesně je náš host. Trvalo dalších pár desítek vteřin, než jsem se vklidu, pomalu a bez prudkých pohybů dostal na nohy a zorientoval co všechno se kolem nás děje.
Ne zrovna malé, divoké prase se rozhodlo, že prozkoumá můj batoh, ve kterém jsem měl ještě jídlo a pár kousků oblečení.
Většina hadrů byla už venku z batohu a vytažené byly všechny novou dírou, kterou si náš zvědavec dovolil udělat.

Káťa se převalila a prase zpozornělo, co se kolem něj děje.

Nevypadalo moc trpělivě a když vidělo že kousek od něj ještě navíc stojím já, začalo nervózně přešlapovat.
Jako problém jsem ale v tu chvíli viděl něco jiného. Mezi prasetem a mnou ležela Káťa.

Zkusil jsem udělat krok stranou, ale prase si odfrklo a vypadalo, že může kdykoli vyrazit.

Nějak mi došlo, že čekáním nic nevyřeším, a jestli se Katka ještě jednou převalí, prase může uchopit iniciativu. To by nemusel být hezký pohled.

,,Fajn," jediné slovo s výdechem, když jsem se rozhodl, že to budu já, kdo vyrazí první.

,,Neboj se!" slyším se vykřiknout, když jsem ve vzduchu, přeskakujíc divočáka, s Káťou ještě ve spacáku v náručí.

Sám dost dobře nechápu co se děje, ale jsem si jistý kde přesně divočák je a jak se hýbe, navíc mi zátěží ani nepřijde, že někoho nesu v náručí a skáču kolem.
Zatímco okolnosti mi jsou nejasné, hlavní myšlenka je křišťálově jasná,
 ,...Káťu nesmí trefit,...´
,...Stačí se uhnout,...´

Ještě před pár okamžiky 'spící princezna', se Káťa začala dostávat k sobě a trochu věci komplikovat.

Následováno čtvrtému úhybnému skoku s Káťou v náručí už byla nejen plně při smyslech, ale také vystrašená.

Horšími zprávami bylo uvědomění, jak je možné podat odpovídající fyzický výkon.
Totiž není.
Za normálních podmínek není.

Vysílení v nohou začínalo být bolestivé.

Divočák zkracoval náskok, který jsme při každém úhybu měli.

Snaha se začínala zdát marná a zbytečná.

Přicházel pocit strachu, který dosud v adranalinem omámené mysli neměl místo.


,...Jeden špatný krok,...Jedno klopýtnutí,...NE!....Soustřeď se!...´

Myšlenky se začali zamlžovat,...
*ducht*
Ozval se tupý náraz, po kterém mi dlouho trvalo než jsem se vzpamatoval.

Sesunutý na zem, opřený o jeden ze stromů.
Do dálky se ztrácející zvuk kvičícího prasete, které utíkalo.
Bolest hlavy, která narazila do stromu a postupně ustupující napětí a adranalinové opojení svalů.

V náručí jsem ještě pořád držel Katku, která byla bílá jako stěna, ale vypada v pořádku. Na zemi se vymotala ze spacího pytle a snažil a se ze mě dostat co se vlastně dělo, než se probrala.

,,Já,...já nevím...Probudil mě šramot, a pak,...pak jsem viděl to prase,.. a pak jsem se musel uhnout,...a pak jsem ztratil rovnováhu a narazil si hlavu o strom," vymáčkl jsem zmateně ze sebe.

Bylo mi jasné, že to bude otřes mozku.
,...no co,...aspoň vim, že tam něco je, když se to může otřást...´
Napado mě s lehkým úsměvem.
,,Káťo, jsi v pořádku? Nejsi někde zraněná?" snažím se z ní rychle dostat, jesi byla alespoň všechna ta snaha úspěšná.
,,Jo, myslim že mi nic není,"  odpověděla a když se rukama zkontrolovala, tak se viditelně uklidnila a začala zpátky získavat barvu.

,...Proč to prase uteklo, zatraceně?...tohle mi nedává smysl,...´


,,Pomož mi vstát, prosimtě. Dojdem zpátky k věcem, něco sníme a vypadnem, než si to rozmyslí, a vrátí se," dostanu ze sebe, když se mi trochu uklidnila hlava.

Káťa hned přitaká hlavou a jde mi pomoct vstát. Když se snažím stoupnout si, levou nohou mi projede ostrá bolest, až ztratím rovnováhu a vezmu s sebou i Katku. ,,Ok, něco je špatně."

,,Jsem si všimla," přitakala s trochou humoru, když plivala jehličí a vlasy z pusy.



Jen co jsme se posadili, bylo po jednom pohledu jasné, proč si nemůžu stoupnout. Levá noha měla ve stehni díru, nejspíš po srážce s divočákem.
Krve moc neteklo, ale postavit se na tu nohu hraničilo s nemožným.
,,Asi sem měl nohu o něco tvrdší než ten parchant čekal, když pak hned utek," snažím se ránu trochu zlehčit, zatímco mi ji Katka začala ošetřovat.

,,Už to neteče, myslíš že když to chvíli necháme, budeš si na to moct stoupnout?" zaptala se, ikdyž odpověď tušila. Konec konců, má za sebou nejeden kurz první pomoci.
"Nevim, uvidíme, moc hluboký to asi nebylo, když to už neteče, ale běhat bych s tim nějakou dobu nechtěl," odpovím s trochou nadsázky, zatímco nám je oběma jasné, že to jenom chvíli necháme a až se nasnídáme, tak pro jistotu zkusíme horskou službu, oni už budou vědět.


Ulomenej kus zubu divočáka. Takový suvenýr jsme z našeho vandru do Orlických hor nečekali ani jeden, ale ikdyž naše dobrodružství skončilo o něco dříve a s nečekanou zápletkou, oba jsme výlet hodnotili jako kladný a odsouhlasili si, že tam budeme muset vyrazit znovu, ikdyž možná jen na kolo.



,...ulomenej zub...to je jedna věc, ale do háje,poskakovat kolem s někým v náručí?...nával adrenalinu?...možná, ale ani to není poprvý, co něco nedává smysl,...´

Hned po ošetření od horské služby jsme, s přislíbením neprodlené návštěvy u doktora, byli pustěni na autobus domů.
Se spoustou otázek bez odpovědí, ale aspoň se nic strašného nestalo a můžem podnikat další dobrodružství.

:: Hodnocení a komentáře k článku ::
Nejsou žádné příspěvky.
Liraell


 

Liraell


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.