abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin online:
Hledáš on-line pomoc od zkušenějších hráčů? Využij fórum PORADNA PRO NOVÁČKY.
Nebo si chceš jen tak pokecat? Zajdi do fóra s názvem SPAM.(Pridat do zalozek)
Pro nahlášení chyb a chybových hlášení použij fórum Komplikace.
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
:: Příběh druhý. To když už skoro zapomněl. ::
[autor: michza, kategorie: Próza] [připravit pro tisk]
 

    „Ááh,“ ozvalo se zývnutí ze spacáku, načež jsem se trochu neobratně vypakoval a zkusil se přesvědčit, že bych měl opravdu vstát.
    Vedle mě ještě Lucka pořád spala. Takovej ,,dlouhej balík krásy a pohodovosti". S úsměvem zatřesu hlavou a znovu zalehnu.

    Když už jsme se konečně dokopali ke vstávání, nejdřív jsem skočil otevřít dveře ven, abychom vevnitř něco viděli.
    Spali jsme na Píčově statku, v Českém ráji. Jde tam jednoduše spát v jednom ze dvou sklepů vysekaných do pískovcové skály – okna nenajdete.
    Na vandr jsem se do Českého ráje dostal už po několikáté a nelitoval jsem. Je to nádherná krajina, klidný les, tedy alespoň pokud vynecháte hlavní sezónu.

    Po snídani a omezené ranní hygieně nás čekala cesta přes několik nejznámějších atrakcí a několik méně navštěvovaných míst.
    Nejprve jsme zamířili na Krásnou vyhlídku. Ačkoli výhled je odtamtud skutečně krásný, už po cestě je nespočet míst s nádhernou scenérií. Například z Drábských světniček, z vyhlídky u Studeného průchodu, či hned kousek od Píčova statku, odkud jsme vyráželi.

    Po posilnění dvěma kousky v restauraci na Krásné vyhlídce jsme se vydali „po modré“, abychom mohli potkat několik dalších výhledů do krajiny. Krásné pohledy na skály, které vystupují ještě výše a tvoří svahy podél cesty, a v neposlední řadě, abychom mohli dojít k Modlitebně, která je sice jasně značená, ale najít jí není až tak jednoduché. Alespoň na první pokus ne.
    Stejně jako posledně, když jsem zde byl sám, bloumajíc pohledem po krajině a tentokrát navíc pohlcen rozhovorem se společnicí.
    Cesta ubíhala až nezvykle rychle a než jsem si uvědomil, kde jsme, mohli jsme se vracet pěkný kousek cesty. Zpátky nad rozcestí a odbočit na malou cestičku, která vede k našemu cíli.

    Opatrné kroky, které klademe po úzké cestě, nám nebrání v žádné konverzaci.
    „Dávej bacha, je to docela vysoko.“ upozorňuji na vratký okraj, když přecházíme přes úsek, kde dolů je sráz hluboký dobrých čtyřicet metrů a nahoru je svah, na který bych lézt nechtěl.

    Na place před Modlitebnou jsme si dali chvíli pauzu, nasvačili se a konečně se dostali i dovnitř.
    Znovu se před námi rozložila čtvercová místnost se sloupem uprostřed. Šero trochu přidávalo na tajemnosti místa. Podle historiků tu prý měli probíhat jakési obřady, či vzývání bohů. Nyní tu vše okolo, pokryté  silnou vrstvou listí a prachu, leželo a čekalo na návštěvníky, kteří se chtěli pokochat výtvorem, který musel stát tvůrce hodně práce.

   
    Po cestě zpět jsme opět navázali konverzací a užívali si přírodu a krajinu, zahlédli jsme několik zajíců, ptáčků, nebo pár malých divočáků.
    Jako blesk z čistého nebe jsem na okamžik zamrznul uprostřed kroku a slova.
    Zírající před sebe se zamrzlým výrazem.

    Lucka uklouzla a sjela ze svahu.

    Nebo alespoň měla sjet. Podle toho, kam spadla.
    Byla opřená o svah, vyděšený výraz na tváři, vystrašený výkřik prořízl klidný šum lesa.

    Všechno jakoby se zastavilo.

    Místo aby padala, ležela na svahu. Všude ticho. Nikde se nic nepohlo.

    Dříve než jsem stačil zpracovat co se vlastně děje, už jsem byl ve vzduchu. Totiž právě jsem se odrážel od stromu, který stál vedle cestičky na svahu nad námi.

    Lucka mezitím začala skutečně padat dolů…


    Všechno se seběhlo strašně rychle.
    Po odrazu jsem letěl, nebo spíš padal, za ní.


    Zpátky na cestě Lucka ztěžka oddechovala a s vytřeštěnýma očima se zcela zjevně snažila pochopit, co se právě stalo.
    Zatímco jsem u ní klečel, její pohled pomalu našel můj a její výraz mluvil za vše.
   
    „Jak?! C-Co se stalo?!“ vypadlo z ní nakonec.
    „Já,…Já nevím,“ zněla odpověď, která vyšla z mých úst. Ale já si nebyl jistý ani, zda jsem to řekl já.
   

   Točící se hlava, mezitím zaměstnána myšlenkami, které ji obývali:   
    ‚…Co to bylo?…Jak jsem…mohl…ne, nemohl…Nesmysl!…
    „Ty,…“ hlas jí vypadl, zatímco hledala slova. „Ty jsi mě zachránil!“ znovu se na chvíli odmlčela, „Ale jak?!“
    Nechápavý výraz se rozprostíral na jejím obličeji společně s něčím dalším. Možná to byl údiv, úžas, nebo úleva. Určitě to však nebyl strach.

    „Já nevím. Všechno se to seběhlo strašně rychle!“
    Sám zmatený posledními událostmi, jsem zatřásl hlavou a pomohl Lucce vstát ze země.
    Teprve po chvíli cesty jsme se zvládli znovu vzpamatovat a zase si užívat okolní krásu.


   
    ‚…Ale co se vážně stalo?…Tohle přece musí mít nějaké racionální vysvětlení,…
    Stále se mi hlavou zmítaly myšlenky na poslední událost, zatímco jsme se blížili ke kopci Mužský, když jsme se vraceli nazpět „po zelené“.
   
    Celá ta bláznivost se udála strašně rychle. Nejdřív uklouzla. Potom jakoby všechno zamrzlo a hned na to jsem už prolétnul okolo padající Lucky. Každou nohou jeden odraz a další okamžik už jsem s ní stál v náručí nahoře na cestě a pokládal jí na zem.

     Výhled byl opět nádherný, přesně jako jsem vzpomínal. Krajina se okolo nás rozkládala do dálky na všechny strany. Všemu dominovala příroda Českého Ráje a v dálce, za stromy, byla vidět i krajina okolo náhorní plošiny, na které jsme byli. Úžasný pohled, když Slunce rozprostírá své paprsky po okolí a těch pár mraků vykresluje své obrysy na pole pod sebou.

     Na Krásné vyhlídce jsme si dali každý ještě po dvou kouscích, abychom zapili naše dnešní dobrodružství a vydali se směrem ke Drábským Světničkám, kde jsme chtěli přespat tentokrát.
    Zbylých pár dní jsme strávili obdivováním krás Českého Ráje. Zastavili jsme se na Valečově, byli jsme u Obětního kamene a na nespočtu dalších míst.  Nakonec jsme se dohodli, že se sem budeme muset určitě ještě vydat znovu, abychom mohli projít zbytek a vydat se třeba až na Kost, přespat někde pod ní a potom zase jet zpátky.

    Celý výlet byl úžasný, opět nás s Luckou stmelil jako přátele a užili jsme si mnoho zábavy.


 


       A já dostal další podnět k přemýšlení, co se to se mnou děje.

:: Hodnocení a komentáře k článku ::
Nejsou žádné příspěvky.
Liraell


 

Liraell


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.