Malá lidská blonďatá holčička seděla na klínu svému dědečkovi. Seděl ve svém křesle u krbu. Velká, dřevěná, avšak ve směs útulná místnost byla osvětlena pouze krbem. Na krbu byli vystavené, různé zvířecí trofeje, hlavy, rohy a další mementa..

“A dědečku, ta válka musela být opravdu krutá. Byli tam nějaké ženy válečnice?”

Starý muž se usmál.

”To víš že byli Zoranko. Spousty.”

Děvčátko se usmálo a přitulilo k dědečkovy.

”A dědo, proč jste zabíjeli draky, když jsi říkal, že to byla krásná stvoření? ”

Starý muž si povzdech.

”Protože byli nebezpeční a zabili bezpočet mých přátel a známých. Včetně tvé babičky mocné válečnice.”

Děvčátko se více přitulilo k dědečkovi.

”A dědo, támhle to je z té velké bitvy?”

Optalo se opět zvědavé děvčátko a ukázalo nad krb.

Starý pán se trochu naklonil aby viděl, kam děvčátko ukazovalo. Světlo krbu osvětlilo jeho levou část obličeje. Tu část obličeje, která byla popálena  od dračí krve. Jeho tvář se zašklebila. Podíval se kam děvčátko ukazovalo.Její prst mířil na lebku dračice pod níž bylo do dřeva zlatými písmeny vytepáno Sirath.

”Ano Zoranko. To je z té velké bitvy.”