abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
:: Nová Naděje část.II ::
Autor: Lunggg Kategorie: 9.12.2015
Dobrodružství připravit pro tisk

Ozval se řev, který se odrážel mezi horami. Ozvěna se nesla vzduchem. Sirath se otočila. Věděla co to znamená. Přicházejí. Otřela se o Razetha a podívala se mu do očí. Nebylo třeba slov. Vše co mělo být vyřčeno, bylo vyřčeno. Byl čas vyrazit. Společně bok po boku vyskočili z jeskyně, roztáhly křídla a vylétli. Otočila hlavu. Všichni je následovali. Zformovali  se do klínu a vyrazili k nejvyšší hoře.

 

Ten pohled byl majestátní. Slunce se odráželo od šupin všech draků a vytvářelo majestátní hru barev, ovšem né nadlouho mohutná bouře se roztáhla přes oblaka a spolkla slunce a všechen jeho svit. Desítky obřích těl a stovky menších kroužili kolem nejvyšší hory. Z jejích útrob vylezl zlatá drak s třemi oky.   Poprvé za celá staletí. Zachvěla se, říkalo se, že dokáže číst diky tomu oku budoucnost, ovšem byla to pravda? Viděl výsledek této bitvy? Pak už nebyl čas přemýšlet. Protože vzduch protnul hlasitý zvuk. Znělo to, jako kdyby někdo troubil na roh. Do toho zvuku se přidala další směsice zvuků.  Řev, křik, skřek a válečné rohy všech nižších ras. Zlatý drak promluvil. ”Je čas.”

 


 

Draci odpověděli svým řevem, rozlétli se všichni ke svým pozicím. Sirath, Razeth a jejich letka vylétli níže k horám, aby mohli efektivně pálit nižší rasy. Sirath v sobě cítil vztek a divokost, za to že jí někdo chce sebrat její domov.Ještě se ani nedostali se k úrovni mraků  a už uslyšela první výkřiky, řev a neurčité zvuky. Brzy se to slilo v jeden řetězec, který začala ignorovat.

 

Najednou se z mraků vynořili gryfové. Méně inteligentní stvoření, kteří podléhali Dogarovi. Hlava a křídla orla, tělo lva. Bylo jich dvanáct. Letěli v neuspořádaném hloučku. Razeth, který vedl jejich klín vydal rozkaz.

 

”Na ně. Srazme je z oblohy. Nevybočujte z formace.”

 

V tu chvíli co to dořekl se z jeho hrdla vynořil dlouhý plamenný válec, který uvrhl  jednoho z prvních  gryfů do plamenů. Ostatní následovali dle jeho příkladu. Sirath se zhluboka nadechla, ucítila svůj vrozený plamen ve své hrudi a se vší silou ho vyslala proti hloučku gryfů. Vnímala všechny ty dechy ostatních. Ledové, ohnivé a další. Ve vzduchu byl cítit kouř a zápach spálené srsti. Několik gryfů odpadlo. Jejich ohořelá, zmražená či poleptaná těla padala do hlubin mraků  hluboko pod jejich křídlami. Ostatní gryfové se rozlétli na všechny strany. Zbyla jich polovina.  Razeth vydal další rozkaz.

 

”Rozptyl!”Sirath se mocným mávnutím svých  křídel dostala z formace.

 

Její načasování bylo perfektní. Dostala se přesně pod jednoho z gryfů. Zakousla se mu do hrudi a vytrhla z ní kousek masa. Okamžitě uhnula kopnutí. Ucítila krev a chuť masa. Vyplivla ho a cítila hrdost. Gryf vypadal jako kdyby se měl každou chvíli zhroutit. Mávla křídly a vychutnávala si ten pocit. Pocit toho, že ho porazila jako malé dítě. Jakmile byla nad ním, namířila na něj svými tlapami, s zahnutými drápy. Dopadla mu na záda. Své drápy zaryla hluboko do jeho masa.  Opět mávla svými křídly a ucítila křupnutí. Gryf padal bezvládně do hlubin a jí se v  drápech houpal kus masa s kostmi. Pustila je a ohlédla se na ostatní. Všichni bez újmy. Razeth vítězně zařval.

 

”Do formace, pokračujeme” Opět se zařadila do formace. Pokračovali.

 

Ovšem, to co uviděla, když prorazili mraky, ji vyrazilo dech. Viděla Nulfura a Galta, jak bok po boku šplhají do horských výšin. Věděla, že jsou velicí. Ale ne takto. Nulfur měl přes sto metrů a byl celá z kamene. Vypadalo to, že nemá obličej. Galt byl o něco menší. Měl poloviční velikost Nulfura, ovšem měl šest rukou. Sirath ucítila strach. Tyto titáni musejí být opravdu mocní nepřátelé. V kopcích a na planinách kam dohlédla byli obří armády různých ras. Viděla různé standarty a vlajky. To co ji překvapilo byli lodě, které letěli.  Na palubě měli množství balist a těch človíčků, s ostrými šipkami. Nejblíž k nim byli tři lodě, které stoupali k vrškům hor.To co bylo divnější, bylo to, že měli plachty. Nevypadali, že mají nějaký speciální pohon. .

 

”Musíme ty lodě zničit. Jednu po druhé. Zaútočíme zespoda. “ Zahřměl Razeth.

 

Dračí formace zalétla pod trup první lodi. Všichni draci s ohnivým či kyselinovým dechem začali pálit na trup lodi. Během pár vteřin  byl trup lodě propálen dost na to, aby dovnitř  strčil hlavu Razeth a začal svým ohnivým dechem pálit loď zevnitř. Během vteřinky, již křik z paluby neutuchal. Sirath se podívala na zbylé dvě lodě. Razeth vystrčil hlavu a pronesl.

 

”Fajn. A teď  další.”

 


 

První loď se odporoučela k zemi v plamenech.Okolo druhé lodi pouze prolétli jelikož se už poroučela k zemi. Draci se rozletěli do všech stran. Sirath zrovna přilétla zpod lodě,když ji do zad udeřil něco těžkého, otočila se a zjistila, že to jsou obří ptáci, různých odstínů modré  a zelené. Mohli být tak čtyři metry dlouzí a na hřbetech měli nižší rasy.

 


 

Z hrdla ji vylétl plamen, který sežehl tři z oblohy. Podívala se na ostatní. Docela to zvládali. Zatím měli jen drobná zranění. Tech ptačích jezdců bylo spousta. několik desítek. Vyzbrojení luky, kušemi a dlouhými kopími. Někdo po ní střelil. Trefil ji do lopatky na zádech. Zařvala bolestí a opět vychrlila plamen. Párkrát mávla křídly aby se dostala výše. Jednoho jezdce švihla ocasem. Udělala piruetu, přitáhla křídla, vybrala si oběť, těsně nad ni roztáhla křídla a zadními tlapami chytla jezdce i se zvířetem. Párkrát mávla a, ucítila škubnutí a a pustila. Jezdec téměř rozdrcen a zvíře se zlomenou páteří padali do hlubin. Pak ucítila přítomnost někoho mocného. Ohlédla se a ignorovala další šipku, která se ji odrazila od hlavy. Na ptačím zvířeti, které bylo větší než ostatní, stál muž, v jedné ruce měl otěže, v druhé obří kladivo. Věděla, že to je jeden z bohů, ovšem nevěděla který. Zoralth, hnědý drak, který chrlil kyselinu a byl o něco větší než Sirath  se se svojí sestru Deneth ,šedou dračici chrlící jedovatý plyn, vyletěli  nad bitvu  aby se utkali s tím bohem. Zoralth se od své sestry oddělil a vyrazil přímo proti němu. Deneth stále stoupala výše a výše. Byl to nezapomenutelný pohled.Všude okolo byli vidět obrysy obřích draků, bohů a titánu, jak spolu bojují. Blýskalo se jak kdyby měl být konec světa a u nejvyšší hory, která byla zakryta mraky byla rudá zář, jako kdyby se peklo zhmotnilo přímo u nejvyšší hory.  V záblescích vypadali sourozenci Deneth a Zoralth majestátně. Ovšem ten okamžik trval jen chvíli, protože jedna z lodí nebezpečně zadrnčela. Sirath zahlédla obří kus dřeva s ocelovou špicí jak míří směrem k Drakům. Poté Deneth zařvala. Bolestivě a dlouze. Z horní levé části zad ji čouhal ten kus dřeva. I odtud viděla, že trefil tak nešťastné místo, že ochromil levé křídlo.  Pomaličku se zastavila ve stoupání a pak začala padat. Rychleji a rychleji. Rudý sloupec krve klesal společně s ní. Byla rozzuřená, chtěla spálit tu loď, ale přes ptačí jezdce se nemohla dostat.

 


 

Draci se začali být ještě zuřivěji, Sirath si všimla Razetha, který právě spálil několik těch ptáků. Nabrala svůj plamen a vychrlila obří sloupec. Mnoho ptačích jezdců padalo k zemi sežehlých. Jakmile se kouř maličko rozptýlil uviděla děsivou scenérii. Z mraků se vynořila modrá dračice se čtyřmi křídly. Byla to matka Deneth a Zoraltha. Otevřela tlamu, modře se zazářilo, zablesklo se a klubko blesků vyrazilo k lodi. Nějaký čaroděj se tomu pokusil zabránit.   Vypadalo to, jako kdyby na chviličku ta loď celá vzplála zlatým světem. Poté se ozvala rána, výbuch a z lodi zbyli jenom trosky.

 

Pak si všimla jak se odehrával boj mezi Zoralthem a tím bohem. Bylo to vyrovnané. Drak vychrlil kyselinu na božského jezdce. Ovšem, vypadalo to, že on i jeho pták jsou proti kyselině odolní. Svým kladivem zasadil jednu obří ránu  Zoralthovi přes tlamu. Poté zvedl kladivo a zaklel něco v  nesrozumitelném jazyce.

 

Zakousla další ptačího jezdce a podívala se na bojiště. Jezdci byli téměř rozprášeni a lodě také. Pak se podívala na boha. Do jeho kladiva bez neustání proudily blesky a  do středu jeho kladiva vedlo ohnivé tornádo. Legendární pohled. Bůh se usmál a pronesl jediné slovo.

 

”Zhyňte”

 

Všechna energie se z kladiva uvolnila a vytvořila obří výbuch. Síla výbuchu  odmrštila stranou všechny. Sirath, se pokusila roztáhnout křídla. Nešlo to, proč to nešlo? Uvědomila se, že je celá v křeči. Otevřela oči, zařvala a pokusila se roztáhnout křídla. Podařilo se jí to. Párkrát mávla křídly aby zastavila pád a nabrala výšku. Rozhlédla se. Zbývalo jen pár stovek metrů k zemi. Pak uslyšela mocný jekot, natočila hlavu a uviděla, jak se k ní zezadu řítí povoz tažený obřími zlatými kanci, kteří běželi po obloze. Divnější bylo, že takováto spřežení byla tři a všechna vypadala stejně. Všichni tři muži na povozech byli oblečeni v zlato bílém plášti a brnění, jejich tvář zakrývala helma a všichni tři měli dlouhá kopí.  Prudce mávla křídly, vyhnula se prvnímu, složila křídla aby stihla proplachtit pod druhým a když byla těsně pod třetím, roztáhla křídla otočila hlavu a strhla pomocích svých ostrých zubů jezdce z povozu.Stiskla tlamu dokud neuslyšela křupnutí a neucítila na jazyku jeho krev. Chutnal jako člověk.  Vyplivla ho a vzlétla, aby si postavila zbylým dvěma jezdcům. Věřila že se jí nemohou vyrovnat. Obrátili se a vyrazili proti ní.

 

Vylétla proti nim, aby se vyhnula prvnímu, udělala piruetu, zaměřila se na druhého a ze svého hrdla vypustila modrý válec plamene. Ozval se výkřik a kvičení kanců. Kouzlo najednou přestalo působit a kanci se propadli a společně s hořícím jezdcem do hlubin. Poslední jezdec se před ní zastavil.

 

”Jsi dobrá letkyně. Jaké je tvé jméno?” Zazněl jeho hlas přes zlatou přilbici. Hlas měl hromový, jako by nepocházel z hrdla nižší rasy.

 

Byla překvapená, že ho vůbec v tom větru a ve zvuku bitvy slyší. Ovšem, rozhodla se mu odpovědět.

 

”Jmenuji se Sirath. A jaké je tvé jméno vrahu? On se zasmál a z kol jeho vozu začali přeskakovat blesky.

 

”Pěkné jméno Sirath. Já jsem Kikaldir , Kikaldir  bůh, Kikaldir  mocný, Kikaldir  krásný. Můžeš si vybrat. Jeho pýcha neměla konec, až to Sirath znechutilo.

 

Chtěl jsem ti říct, že jsi bojovala dobře. Ale ne dost dobře na to, aby jsi porazila mě!”

 

Čím více mluvil, tím více zářil.Zlaté světlo vymodelovalo jeho ramenní chrániče, zlatavou a jeho kopí začalo nebezpečně zářit. A ona si uvědomila, že udělala chybu.

 

Rozjel se proti ní plným tryskem. Vylétla výše, podjel ji, ale jen bylo to těsné.  Začal stoupat ve spirále také. Pořád kolem ní, aby mu nemohla utéci.Pomalu ale jistě ji zatlačoval ke skále. Letěla stále výš a výš, když najednou proti ní nečekaně vyrazil. Vychrlila ptoti němu modrý plamen. Proletěl jím, jako by to byla osvěžující sprška vody, blížil se k ní.

 

Věděla, že nestihne uhnout. Byla totiž jednou stranou téměř přitiskla ke skále, která vedla vodorovně až nad mraky. Najednou se ozval řev, oteplilo se a do boha narazila obří ohnivá koule. Sirath se chtěla odrazit od skály aby utekla bohovy, ovšem z kouře a hromady ohně vylétl zlatý paprsek, který ji zasáhl a otupil, naštěstí se jí podařilo zachytit o stěnu skály dříve než spadla do hlubin. Podívala se na toho, kdo ji nejspíše na pár vteřin zachránil život. Byl to Razeth. Zaradovala se. Razeth žil a byl tu, aby ji pomohl. Aby ji zachránil. Vychrlila na boha opět plamen. Razeth taktéž. Když se jejich plameny setkali. Razethův pekelně rudý a Sirathiň safírově modrý se spojili a stal se z nich purpurový plamen. Jak se bůh na zjevil tak také zmizel.  Sirath se opět zaradovala.

 

Podívala se opět na tu krásu co ona a Razeth dokázali vytvořil, ovšem její oko upoutal zlatý záblesk uprostřed toho purpurového pekla.

 

”Razethe, žije!”  Křikla na něj. Jen co to dořekla, z kouře se vynořilo dvakrát tak velké kančí spřežení.

 

”Dobrá práce mladý draku, máš mocný plamen, škoda že jej budu muset uhasit!”

 

Zařval svou výzvu Kikaldir. Razeth se rozletěl proti bohu. Bůh vyrazil plným tryskem svých kanců proti Razethovi.

 

”My bohové všem uděláme velkou službu až vás všechny vymýtíme bestie”” Křičel Kikaldir do větru, když najížděl proti Razethovi. Razeth na to odpověděl mocným zařváním a náhlým vzplanutím v mocnou rudou výheň. Čas jako by se zpomalil. Dračí magie je nestálá a  to že se dokázal Razeth zapálit bylo úchvatné.

 

Blížili se proti sobě, už od sebe byli jen kousek. Vypadalo to, jako kdyby se Kikaldir rozjel proti středu vulkánu,jménem Razeth.

 

Náhle  se srazil a ozvala se obří rána..

 

Sirath sebou cukala aby si pročistila hlavu. Vzlétla aby nebyla snadný cíl.

 

Kouř se začal rozptylovat. Pak se hromový smích.

 

Pak uviděla to co se stalo. Kikaldir Se držel za kolo svého spřežení a smál se, strašně se smál. Razeth jen vysel ve vzduchu sotva mával křídly. Z jeho hrudi totiž čouhal kus zlatého kopí. Mávnul křídly naposled.

 

Podíval se na Sirath a zašeptal.

 

”Sirath.”

 

”Razethe!”  Zařvala a trhla sebou.

 

Razeth zrychloval ve svém pádu a jeho krev padala za ním.  Kikaldir  se mezitím přitáhl na vůz. A pronesl

 

”Říkal jsem to” Sirath se s věčným vztekem a nenávistí odrazila od skály proti němu. Nezáleželo ji na tom, že ji zabije. Chtěla pomstu za Razetha. Najednou uslyšela prasknutí a uviděla, jak se za Kikaldirem objevila obří loď. A z ní vystřelilo něco podobného tomu co zabilo Deneth. Myslela si, že je po ní. Ovšem něco ji místo toho pevně spoutalo tak, že nemohla mávat křídly, překvapeně začala padat. Zjistila že je to řetěz s velkými železnými koulemi na koncích. Také si uvědomila  že toto nejspíš nepřežije.

 

Napnula se a bezmocně zařvala do prostoru.

 




 

Když se probrala, bolelo jí celé tělo. Špatně se jí dýchalo, nejspíše měla zlomená žebra. Cítila také bolest v křídlech. Takovou už dlouho nezažila. Naposled, když si jedo zlomila. Potichu kníkla. Pokusila se pohnout. Vypadalo to, že si zlomila i přední levou tlapu. Pokusila se postavit. Krvácela z hlavy a krev ji tekla do očí a pálila.Pokusila se postavit ale kvůli řetězu to nedokázala. Krev se pod ní hromadila. Začalo pršet. Podívala se kolem sebe. Hořící trosky lodí, mrtvoly draků, ohořelé kusy prasat, ptáků a jiných bytostí.Viděla své dračí známé. Měla dojem, že vidí část Orgelova ocasu. Byl mrtev. Všude byla krev a lesy okolo ní hořeli. Podívala se na řetěu. Začínal se tavit z její dračí krve. A že té krve nebylo málo. Bezmocně sebou zakroutila. Bolelo to. Tak moc to bolelo. Odevzdaně se podívala na nebe a pět na své okolí.  Všude byl oheň, bublající krev a ty malé otravné bytosti. Podívala se na nebe. Goran, obří rudý drak sváděl majestátní boj s jedním titánem, zatím co jeho družka Saflaria ladná bílá dračice sváděl krutý boj s jedním z bohů.Byly vidět jejich obrysy skrz mraky. Bylo to majestátní a děsivé.Slunce bylo zahaleno kouřem, na nebi se míhali blesky s plameny a z nebe pršela krev. Krev jejího lidu.Všimla si, že se k ní blíží, jeden z nižších titánů. Myslel si, že bude snadná kořist. Ale ona byla drak, ona svůj život nedá bez boje. Z jejího modrého útlého krku se vydal děsivý řev. Ovšem věděla, že je to jen prázdný vzdor. Jeden z nižších titánů, vypadal jak přerostlý člověk, který mohl mít na výšku dobrých pět metrů se k ní přiblížil. Pozvedl svůj kyj, který držel v pravé ruce, aby ji dodělal. Ona vychrlila poslední zbytky svého modrého ohně. Titán zařval a začal utíkat. Nohy se mu bořili do vařící dračí krve. Uběhl pár metrů předtím než uhořel. Všimla si, že se k ní blíží lidé. Byli jich desítky. Byli jich stovky. Prvního popálila dračí krví, kterou vyprskla. Začali něco křičet, střílet do ní, bodat a sekat ji. Bolelo to, zmítala se, ale nemohla nic udělat, protože byla příliš slabá a svázaná řetězem. Jeden z lidí přišel k jejímu ocasu a přibil ho k zemi. Taková bolest. Byla zmučená, celá od dračí krve a lidé se radovali z jejího utrpení. Nakonec přišel muž v plné zbroji a pronesl  dvě slova.

 

”Doražte ji.”

 

 

 

Umírala plná smutku, žalu a odevzdání. Její poslední myšlenka patřila Razethovi.

 


Hodnocení a komentáře k článku
Článek zatím nikdo nekomentoal.
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.