abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
:: DrD ::
Autor: hasonm Kategorie: 15.11.2015
Dobrodružství připravit pro tisk

Stál na okraji lesa, opíral se o mohutný kmen prastarého, věkovitého stromu a díval se na jih - tam, kde nad Šedým vrchem stálo polední slunce. Nebe bylo čisté a bezmračné, země vyprahlá - a horký letní vzduch voněl senem; rozkvetlé louky vypadaly vlídně, přátelsky a bezpečně.
Nic neprozrazovalo poutníkům, že toto místo je prokleté.
On, hraničář Jarik, ale přesto cítil, že nad tou zemí leží stín. Znal legendy o Šedém vrchu, které si vesničané šeptem vyprávěli, když seděli v bezpečí kolem ohně; už jako malý chlapec jim často naslouchal. Byly to příběhy o pokladech ukrytých v podzemním labyrintu a hlídaných tvory, jejichž jména by nahlas nikdo nevyslovil. Mluvilo se i o spících nestvůrách, které kdysi pomáhaly temnému čaroději Fensalirovi ve válce proti elfům a které po jeho pádu uprchly hluboko do podzemí, aby tam čekaly na další věk válek, kdy je nějaký dostatečně mocný mág povolá zpátky na svět.

Jarik zdaleka nevěřil všemu, co slyšel. Často se toulal po lesích daleko od vesnice (chtěl se koneckonců stát hraničářem a jako takový musel znát lesní moudrost) - ale za celých sedmnáct let svého života ještě žádného ghúla, zombii ani skřeta nepotkal. Nakonec si začal myslet, že takové bytosti vůbec neexistují; že jsou to všechno jenom povídačky na strašení dětí. Přesto ale byl zvědavý a toužil se o tom přesvědčit... Šedý vrch mu nedopřával klidu.
Nikdy dřív se neodvážil vstoupit na zakázaná místa. Vyhýbal se Šedému vrchu, obcházel ho obloukem... a až dnes poprvé se k němu přiblížil.
Stál a díval se.
V té chvíli se najednou zvedl vítr, slunce zakryl mrak a na prosluněnou zemi padl stín. Listy v rozložité koruně stromu se zachvěly. Ten strom byl starý tak starý, že ještě pamatoval doby válek mezi elfy a vojskem temného mága Fensalira...
Vzápětí se vítr utišil, stín zmizel a nebe bylo stejně jasné jako dřív. Ale Jarik už nedokázal zůstat na tom místě; odtrhl oči od Šedého vrchu, prosmýkl se mezi stromy a ztratil se v lese.

Tehdy netušil, jak brzy se tam znovu vypraví.
Stalo se to na konci léta. Byla už tma, když se Jarik po několika dnech strávených v lese vrátil zpátky do vesnice - do chalupy, v které bydlel se svým starým strýcem. A sotva otevřel dveře a vešel do síně, spatřil dva cizince, jak sedí za stolem a ve světle olejové lampy prohlížejí nějakou knihu.
Jeden z nich byl zřejmě bojovník, barbar odněkud ze Severních hor. Měl divoké oči, nízké čelo, mohutnou šíji - a široká ramena, která prozrazovala obrovskou silu. Oblečený byl do plátového brnění. Jeho dlouhý obouruční meč ležel na stole vedle knihy - tak, aby byl pohotově na dosah; barbar ho tam nechal zřejmě ze zvyku, přestože ve vesnické chalupě se sotva dalo očekávat nějaké nebezpečí. Nabroušené ostří se ve světle chladně lesklo.
Druhý muž zato nepřipomínal válečníka ani v nejmenším; byl o hodně starší, štíhlý, a jeho jemná úzká tvář prozrazovala, že víc používá rozum než sílu. Dlouhými prsty listoval v knize a ukazoval nějaké stránky barbarovi, který roztržitě poslouchal jeho výklad. Na sobě měl široký tmavý plášť s kápí; tu ale shodil dozadu, takže byla vidět celá jeho hlava... a také dlouhé špičaté uši. Podle nich se dalo poznat, že to není člověk, nýbrž elf.
Když Jarik vstoupil, oba cizinci zvedli oči.
„Konečně jsi přišel, Jariku!" ozval se elf.
„Do... dobrý večer,' hlesl Jarik s pohledem upřeným na barbarův meč.
„Nelekej se; nepřišli jsme s tebou bojovat," řekl elf s úsměvem.,Vzpomínáš si na mě? Chodíval jsem sem občas, když ještě byl tvůj otec naživu..."
Jarik odvrátil oči od meče a pohlédl do elfovy tváře -a nepříjemné překvapení se změnilo v radost.
„Čaroděj Órbrin!"
Teprve teď se přivítali jako staří přátelé.
,Tohle je válečník Donar," představil Órbrin barbara. Donar natáhl svou obrovskou tlapu a na jeho tváři se objevil výraz, který připomínal úsměv.
Potom seděli a mluvili o svých plánech. Órbrin ukázal Jankovi knihu a přečetl mu úryvek psaný ozdobnými elfími runami. Mluvilo se v něm o Šedém vrchu - a o tajemstvích a pokladech, které jsou tam ukryty.

„Dřív jsem si myslel, že pověsti o Šedém vrchu jsou jenom pověry - ale když se totéž píše i v téhle elfí knize, bude na tom zřejmě něco pravdy," řekl Órbrin. „My dva jsme se rozhodli vypravit se tam; jen proto jsme přišli. Nějaké zásoby a vybavení už máme. Přespíme tady ve vesnici a ráno vyrazíme "
Jarik poslouchal s očima hořícíma dychtivostí.
„Já půjdu s vámi!" vyhrkl.
Órbrin se zarazil.
„Ty? Ty chceš jít do jeskyně, Jariku? Vždyť nemáš žádné zkušenosti a nic neumíš!"
„Jsem hraničář! Právě proto, že nemám žádné zkušenosti, se tam chci vypravit. Když budu sedět doma ve strýčkově chalupě, nikdy je nezískám."
Órbrin zaváhal.
„Ale je to nebezpečné. Nikdo neví, na co v podzemí narazíme. Mohou tam být nestvůry, s kterými budeme muset bojovat - a vůbec není jisté, jak takový souboj dopadne. Některé příšery útočí zbraněmi, drápy nebo jedem, některé kouzly, a jiné nás zase mohou ochromit a potom zabít. Je možné, že se nikdo z nás živ nevrátí. Rozmysli si to dobře, Jariku!"
Ale Jarik se už rozhodl. Věděl, že sotva kdy bude mít lepší příležitost spatřit zblízka Šedý vrch - a jeho zvědavost byla silnější než strach.
Nic ho nemohlo odradit.
„Co musím mít s sebou do jeskyně, přátelé?"
„Hlavně meč," zavrčel barbar Donar a udeřil dlaní do jílce svého obouručáku.
„No ano," ozval se Órbrin. „S jakými zbraněmi dovedeš zacházet, Jariku"
„Umím střílet z luku..."
„To je dobré - ale luk můžeš použít jen ve větších prostorách nebo v dlouhých chodbách. Potom není na škodu mít s sebou šípy se stříbrnými hroty, protože některé zrůdné kouzelné bytosti nemůžeš zabít ocelí... Ale pro boj zblízka potřebuješ meč."
„Mám meč," odpověděl Jarik. Vešel do vedlejší místnosti, otevřel dřevěnou truhlu a vyházel staré hadry, které byly uvnitř. Na samém dně, zabalený do roztrhaného pláště, ležel meč jeho otce.
„Učil jsem se s ním bojovat," řekl Jarik. „Ale nepotřeboval jsem ho zatím; vesničané s sebou zpravidla nenosí ta- kové zbraně. V lese mi vždycky stačil nůž."
V jeskyni ho rozhodně potřebovat budeš," zabručel Donar.
„Určitě,' přikývl Órbrin. „Teď ale ještě musíš mít brnění. Kožené je nejlacinější, ale není moc dobré. Plátové je lepší, ale zato dost těžké. Možná poneseme plné pytle zlata," zasmál se, „a pak by se nám špatně utíkalo, kdyby nás někdo začal pronásledovat. Nejkvalitnější ze všech bývá rytířské... ale to je zase drahé."
„Mám po otci šupinové brnění a štít..."
„To je přesně to, co potřebuješ!" prohlásil Donar.
„Tak. Teď už jenom obvyklou výstroj: jídlo, provaz, křesadlo, lucernu a lahve s olejem - mimochodem, je lepší lucerna než pochodně, protože hoří déle, ale pochodeň zase můžeš hodit do nějaké jámy a podívat se tak, co je uvnitř, místo abys tam strkal hlavu... takže musíme mít obojí. Potom kožené měchy s vodou, prázdné vaky na nalezené věci - a pergamen, abychom si mohli kreslit mapu. V podzemí se dá snadno zabloudit..."
„Pro hraničáře není těžké dát dohromady takové vybavení,' prohlásil Jarik.
„Potom je to skvělé. Shledej všechny ty věci - a ráno vyrazíme,' usmál se elf. Ráno vstali ještě před svítáním,šichni tři vzali své zbraně a zásoby a vyrazili k Šedému

Hodnocení a komentáře k článku
warsong 18.11.2015
18.11.2015

originál :) Si prostě meodpustím, takže doufám, že si nezkazím pověst :)

 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.